19. 1. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
20. 1. 2007

Přeběhlíci jsou samozřejmě zrádci

Debata, která se všude ve sdělovacích prostředcích v poslední době rozprostřela ohledně zrádcovství či konstruktivismu určitých poslanců je dle mého názoru naprosto scestná. Pokud se všichni zaštiťují demokracií a jejími hlavními standardy a svědomím jednotlivců, mohou všichni dojít jen k jednomu výsledku. Jak víme, demokracie a především její procedurální pravidla hledání konsenzu a rozhodování jsou založena na právu a vůli většiny. Toto pravidlo je pravidlem sine qua non, rozumí se samo sebou, je neoddiskutovatelné a je nezbytným prvním předpokladem a pravidlem demokratického řízení. Pokud by na této normě neexistovala alespoň implicitní shoda, nemohla by demokracie vůbec existovat. Pokud budeme tyto základní předpoklady transponovat na politické strany, které jsou také ve své většině založeny (včetně ČSSD) na demokratickém řízení, dojdeme k následujícímu, míní Petr Pravda:

V politických stranách se rozhoduje o různých záležitostech dle stanov na určitých úrovních, a to včetně poslaneckého klubu. Pokud má politická strana jako sdružení jedinců se stejným či podobným světonázorem dosáhnout svých ideových a programových cílů, musí vystupovat jedním hlasem a v naprosté většině rozhodnutí se řídit demokratickým právem většiny.

Toto pravidlo musí být dodržováno tím přísněji, čím výše se v politickomocenských strukturách pohybujeme. Poslanecký klub PČR je na absolutním vrcholu těchto struktur. Nemusím jistě připomínat, že parlament je u nás vrcholným mocenským centrem, všechny ostatní moci pochází buď přímo či nepřímo z této instituce.

Za účelem co nejproduktivnějšího prosazení svých programů či cílů je nutné vystupovat jako jeden muž a ve většině hlasování také k tomu dochází.

Naprostá většina takových rozhodnutí vychází přímo z programu či ideálů strany a není o nich potřeba vést diskuzi, každý ví, či by měl vědět, jak bude hlasovat.

V některých hlasováních jde o záležitosti, na kterých strana nemá vlastní názor a je díky tomu možné ponechat rozhodnutí na vůli či přesvědčení jednotlivce.

To se týká většinou pouze záležitostí, které nemají významné dlouhodobé ekonomické či politické důsledky či dosah.

Potom ještě existují hlasování, které mohou mít na politický či ekonomický vývoj země výrazné důsledky, ale nejsou žádným způsobem v programu či ideálech strany ošetřeny.

Do této poslední skupiny patří i hlasování o důvěře vládě (vůbec nejdůležitější parlamentní hlasování) a to zejména pokud nastane stav, který v ČR nastal po červnových volbách. O postoji strany a jejím vztahu k případné vládě je bezesporu nutné zaujmout jednotné stanovisko ve shodě se svým programem a ideály, na základě kterých se ta která strana stala zástupcem určitého počtu voličů a za tímto cílem vést dialog v poslaneckém klubu.

V této fázi je možné přijít s jakýmkoli návrhem analyzujícím případné výhody či nevýhody a dopady jak na stranu tak na společnost a snažit se o jeho správnosti přesvědčit i ostatní poslanecké kolegy. Nakonec je ovšem nutné vygenerovat pouze jedno stanovisko, které bude nejlépe reprezentovat vůli celého klubu.

K většinovému názoru se samozřejmě může dojít pouze hlasováním, které ho odhalí. Všichni politici jsou si tohoto procesu moc dobře vědomi a jako jediný možný ho přijímají. Toto vše je výsostně demoraktické (záměrně neříkám, že rovné či spravedlivé, každý jedinec má jiné nadání či talent a schopnosti jednotlivých poslanců), každý má stejnou možnost o prosazení svého názoru, záleží jen na jeho vlivu, síle jeho argumentů a přesvědčovacích schopnostech.

Vygenerovaný většinový názor se stává názorem celého poslaneckého klubu, který se musí snažit o jeho prosazení při hlasování celé sněmovny.

Pokud s ním někdo není přesto spokojen může se vzdát svého mandátu a tím zůstat věrný svému přesvědčení, ale pokud se rozhodne jít proti své vlastní straně a jejímu demokratickému většinovému rozhodnutí, zradí nejen svoji stranu, ale také demokratické zásady, na kterých je celý systém založený (analogicky to můžeme pojmout jako nesouhlas s nějakým zákonem, který nám může být nejen nesympatický, ale může se nám zdát i naprosto zhoubný, ale i přesto jsme nutni ho respektovat, jinak se vystavujeme nebezpečí potrestání a sankce). Ve výsledku takový člověk popře nejen své demokratické zásady, ale i svoji celou předchozí činnost (buď se přetvařoval a byl pokrytecký, nebo mu takové dosavadní procedury nevadily a je pokrytecký nyní).

                 
Obsah vydání       19. 1. 2007
20. 1. 2007 Stane se Čína i vojenským pánem světa?
20. 1. 2007 Západ zuří, že Čína sestřelila satelit
20. 1. 2007 Sestřelení družice potvrzeno americkým monitorovacím centrem Štěpán  Kotrba
20. 1. 2007 Trestní proces s Tonym Blairem
20. 1. 2007 IDnes: "USA se rozhodly umístit v Česku radar protiraketové obrany"
21. 1. 2007 Rusko se základny nebojí, ale české rozhodnutí nezůstane bez následků
20. 1. 2007 Nechceme rakety ani radar
20. 1. 2007 Lhali vám, občané, lhali. A lhali vám skoro všichni... Štěpán  Kotrba
20. 1. 2007 Začalo další kolo závodů ve zbrojení Štěpán  Kotrba
20. 1. 2007 Zrádce národa, či prorok dialogu? Zdeněk  Bárta
20. 1. 2007 Raketová základna v ČR a Britské listy formou celostátního letáku?
20. 1. 2007 Melčák a Pohanka: Stejný projev idiocie, jaký ČSSD projevila při volbě Klause prezidentem Jiří  Jírovec
20. 1. 2007 Přeběhlíci jsou samozřejmě zrádci
19. 1. 2007 Stephen Hawking: Musíme uznat katastrofální nebezpečí klimatických změn
19. 1. 2007 Německo: Uragán, Stoiber a chudá princezna Tomáš  Krček
20. 1. 2007 Sbohem ČSSD 2
20. 1. 2007 Tahle partaj je pěkně zkurvená
20. 1. 2007 Býval jsem voličem ODS...
19. 1. 2007 Zrada, nebo konstruktivní jednání? Josef  Vít
19. 1. 2007 Jasný signál Ladislav  Žák
19. 1. 2007 OECD: Británie zřejmě porušila konvenci proti korupci
19. 1. 2007 Jsou Melčák a Pohanka zrádci sociáldemokratismu? Jan  Čulík, Boris  Cvek
19. 1. 2007 Rektoři britských univerzit varují: Školné bude muset stoupnout na 10 000 liber ročně
19. 1. 2007 * * * Mikuláš  Bryan
19. 1. 2007 Cesta k Iráku, v němž se dá normálně žít Robert  Jarkovský
19. 1. 2007 Zemřel americký satirik Art Buchwald
19. 1. 2007 Sbohem ČSSD
19. 1. 2007 Parádní příklad kariéry a sebedemontáže Uwe  Ladwig
19. 1. 2007 Hlupáci v České tiskové kanceláři
19. 1. 2007 Hovno Alex  Koenigsmark
19. 1. 2007 Smrt ve světových mořích
18. 1. 2007 Prohlášení vlády trojkoalice premiéra Mirka Topolánka
18. 1. 2007 Můj život s O2
18. 1. 2007 Cesta do hlubin duše politického přeběhlíka Michael  Kroh
18. 1. 2007 Vysoký irácký činitel odsoudil Spojené státy kvůli Íránu
19. 1. 2007 Ilustrační záběry v televizi? Jen se souhlasem lidí...
18. 1. 2007 Byl únor 1948 nevyhnutelný? Otto  Drexler
18. 1. 2007 Chceme čínskou Evropu? Štěpán  Kotrba, Martin  Kunštek
18. 1. 2007 Po krachu jednání 10. 1. následovalo jen osobní selhání 16. 1. Vladislav  Černík
16. 1. 2007 Ukázka nezávislosti České televize a ignorování Kodexu ČT místopředsedou Rady ČT
18. 1. 2007 Nová pozice v české politické struktuře: agent-rezident Jiří  Faimon
18. 1. 2007 Fidel Castro: Rozhodně ne nekrolog Miloš  Dokulil
17. 1. 2007 Menzelův Anglický král: přese všechno dílo z rodu královského Tomáš  Koloc
19. 1. 2007 Britské listy konkurentem řadě médií - za rok 2006 deset milionů zhlédnutých stran
31. 12. 2006 Hospodaření OSBL za prosinec 2006
22. 11. 2003 Adresy redakce