19. 1. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
19. 1. 2007

Cesta k Iráku, v němž se dá normálně žít

Přibližně v době, kdy prezident Georgie W. Bush oznámil své rozhodnutí učinit přítrž podpoře vzbouřenců v Iráku ze strany Íránu a Sýrie, obsadily americké jednotky íránský konzulát v Arniku v severním Iráku a zadržely pět íránských diplomatů, které obvinily z podpory vzbouřenců. Tato akce, spolu s přesunem amerických válečných plavidel do Perského zálivu svědčí o tom, že Bush se rozhodl ignorovat doporučení Baker-Hamiltonovy komise a rozhodl se definitivně pokračovat svou "osvědčenou" cestou. Bez ohledu na to, že je dost pravděpodobné, že íránští diplomaté nevykonávali v Iráku jen "konzulární činnost" jak tvrdí, je otázkou, co si americký prezident od takového kroku slibuje a co ho udržuje v sotva uvěřitelném přesvědčení, že na řešení iráckého debaklu existuje scénář, v němž nehrají alespoň vedlejší podpůrné roli právě Írán a Sýrie.

Americkým prezidentem ohlášená přítomnost dalších 21 tisíc nových vojáků má na Blízkém východě nejen zklidnit situaci v Iráku, ale má bezpochyby vytvářet i psychologický tlak na Írán a Sýrii. Šance na úspěch je u kteréhokoliv z těchto úkolů více než pochybná, jak je dobře vidět na příkladu dosavadní strategie Washingtonu vůči Sýrii, spočívající v kombinování mediálního tlaku, diplomatické izolace a přímých hrozeb změnou režimu, která evidentně zklamala. Vnější tlak využil syrský konzervativní baasistický establishment k dalšímu zostření tlaku na vnitřní opozici, k čemuž mu nebezpeční zvenčí poskytlo vynikající záminku. Sýrie, zatlačená Bushem do kouta se logicky upíná k jedinému silnějšímu partnerovi, který o ni ještě stojí -- k Íránu a to navzdory tomu, že Teherán má k sekulárnímu baasistickému režimu v Damašku všechno, jen ne vztah upřímné sympatie.

Izraelský deník Haaretz uveřejnil nedávno zprávu o setkáních izraelských a syrských představitelů, kteří se v letech 2004 až 2006 několikrát sešli k neoficiálním jednáním na neutrální evropské půdě. Ačkoliv Izrael i Sýrie popřely konání jakýchkoliv oficiálních rozhovorů, lze pokládat za jisté, že neoficiální dialog mezi Sýrií a Izraelem probíhal až do doby izraelsko-libanonské války v létě 2006. Dokument, který na základě jednání vznikl jako non-paper, obsahuje explicitní zmínky o tom, že se Sýrie podpisem mírové dohody nejen zaváže k podpoře transformace Hizbulláhu na čistě politickou stranu, zajištění odjezdu vysokého představitele Hamásu Khalida Meshala z Damašku či přispění k mírovému řešení izraelsko-palestinského konfliktu, ale též k využité svého vlivu na situaci v Iráku v zájmu uklidnění eskalujícího konfliktu mezi sunity a šíity. Sýrie by se však měla údajně po uzavření mírové dohody navíc odklonit od Íránu. Takový krok by zcela změnil rozložení sil na Blízkém východě a to ve prospěch USA a "prozápadních" sil, čehož jsou si zejména některé zpravodajské kruhy v Izraeli dobře vědomy a snahu o mírové uspořádání vztahů s Damaškem dlouhodobě podporují.

Všechny body, obsažené v dokumentu z neoficiálních syrsko-izraelských rozhovorů, jsou klíčové pro postupné úspěšné řešení dnes četných konfliktů na Blízkém východě. Pokud se však bude Bushova administrativa nadále křečovitě držet svých představ o změně režimů, novém Blízkém východě (o němž však nemá evidentně žádnou konkrétní představu) či strategického boje proti Íránu, Sýrii, Hizbulláhu a Hamásu, tak ani Damašek ani Teherán nebudou mít žádný zájem spolupracovat a nikdo z nich nepomůže v Iráku, protože to znamená podat pomocnou ruku prezidentu Bushovi. To je pro všechny jmenované i jen z hlediska vlastní veřejné podpory absolutně nemyslitelné.

Konflikt v Iráku, táhnoucí se již pátý rok, se stal prvkem, který rozdmýchává v oblasti neklid a je čím dále patrnějším zdrojem nestability. Místo toho, aby regionální hráči usilovali o výsledek, který by sice nebyl jasným vítězstvím nikoho, ale dalo by se s ním normálně žít, jinými slovy slabý, ale jednotný Irák, dělají všichni zúčastnění všechno pro to, aby se splnila jejich noční můra -- propad Iráku do chaosu a rozpadu, kdy nebude kontrolovat nikdo nic a ani další a další posily amerických jednotek nezabrání eskalaci násilí a exportu terorismu z Iráku. Pro Sýrii a Írán je to však dnes zjevně menší zlo, než spolupráce s USA, které dnes deklarují svůj postoj tak, jak jej deklarují.

V Damašku vyvolala doporučení Baker-Hamiltonovy komise mírný optimismus a poměrně konkrétní očekávání "tání" zmrazených syrsko-amerických vztahů. Optimismus po nedávné návštěvě skupiny amerických senátorů v Sýrii zchladila sprcha Bushových slov, na kterou Damašek reagoval "únikem" informací o ochotě Ruska povolit export raket Iskander-E (podle značení NATO SS-26 Stone) do Sýrie. Jde o výrazný signál o tom, že Rusko se hodlá vrátit na blízkovýchodní scénu a je asi sotva zpochybnitelné, že minimálně ne vždy na straně USA a evropských zemí. I to je téma, nad nímž není dobré mávnout rukou.

Bez účasti a podpory Sýrie a Íránu neexistuje pro Irák žádné dlouhodobě uskutečnitelné dobré řešení stávající krize. Damašek i Teherán bezesporu dokáží podporovat destabilizaci situace v Iráku kdykoliv to budou pokládat za nutné kvůli svému přežití či třeba jen kvůli posílení svého vlivu. Americká diplomacie stojí před nesnadným úkolem, kterým je nalezení takové dohody s oběma zmíněnými zeměmi, jejichž součástí bude takový Irák, který nebude představovat slavné vítězství nikoho, ale s nímž a v němž budou moci všichni zúčastnění normálně žít. A to by z dnešního pohledu nebylo vůbec málo.

Autor pracoval v letech 1998 až 2005 jako diplomat a v letech 2001-5 působil v syrském Damašku jako konzul.

                 
Obsah vydání       19. 1. 2007
20. 1. 2007 Stane se Čína i vojenským pánem světa?
20. 1. 2007 Západ zuří, že Čína sestřelila satelit
20. 1. 2007 Sestřelení družice potvrzeno americkým monitorovacím centrem Štěpán  Kotrba
20. 1. 2007 Trestní proces s Tonym Blairem
20. 1. 2007 IDnes: "USA se rozhodly umístit v Česku radar protiraketové obrany"
21. 1. 2007 Rusko se základny nebojí, ale české rozhodnutí nezůstane bez následků
20. 1. 2007 Nechceme rakety ani radar
20. 1. 2007 Lhali vám, občané, lhali. A lhali vám skoro všichni... Štěpán  Kotrba
20. 1. 2007 Začalo další kolo závodů ve zbrojení Štěpán  Kotrba
20. 1. 2007 Zrádce národa, či prorok dialogu? Zdeněk  Bárta
20. 1. 2007 Raketová základna v ČR a Britské listy formou celostátního letáku?
20. 1. 2007 Melčák a Pohanka: Stejný projev idiocie, jaký ČSSD projevila při volbě Klause prezidentem Jiří  Jírovec
20. 1. 2007 Přeběhlíci jsou samozřejmě zrádci
19. 1. 2007 Stephen Hawking: Musíme uznat katastrofální nebezpečí klimatických změn
19. 1. 2007 Německo: Uragán, Stoiber a chudá princezna Tomáš  Krček
20. 1. 2007 Sbohem ČSSD 2
20. 1. 2007 Tahle partaj je pěkně zkurvená
20. 1. 2007 Býval jsem voličem ODS...
19. 1. 2007 Zrada, nebo konstruktivní jednání? Josef  Vít
19. 1. 2007 Jasný signál Ladislav  Žák
19. 1. 2007 OECD: Británie zřejmě porušila konvenci proti korupci
19. 1. 2007 Jsou Melčák a Pohanka zrádci sociáldemokratismu? Jan  Čulík, Boris  Cvek
19. 1. 2007 Rektoři britských univerzit varují: Školné bude muset stoupnout na 10 000 liber ročně
19. 1. 2007 * * * Mikuláš  Bryan
19. 1. 2007 Cesta k Iráku, v němž se dá normálně žít Robert  Jarkovský
19. 1. 2007 Zemřel americký satirik Art Buchwald
19. 1. 2007 Sbohem ČSSD
19. 1. 2007 Parádní příklad kariéry a sebedemontáže Uwe  Ladwig
19. 1. 2007 Hlupáci v České tiskové kanceláři
19. 1. 2007 Hovno Alex  Koenigsmark
19. 1. 2007 Smrt ve světových mořích
18. 1. 2007 Prohlášení vlády trojkoalice premiéra Mirka Topolánka
18. 1. 2007 Můj život s O2
18. 1. 2007 Cesta do hlubin duše politického přeběhlíka Michael  Kroh
18. 1. 2007 Vysoký irácký činitel odsoudil Spojené státy kvůli Íránu
19. 1. 2007 Ilustrační záběry v televizi? Jen se souhlasem lidí...
18. 1. 2007 Byl únor 1948 nevyhnutelný? Otto  Drexler
18. 1. 2007 Chceme čínskou Evropu? Štěpán  Kotrba, Martin  Kunštek
18. 1. 2007 Po krachu jednání 10. 1. následovalo jen osobní selhání 16. 1. Vladislav  Černík
16. 1. 2007 Ukázka nezávislosti České televize a ignorování Kodexu ČT místopředsedou Rady ČT
18. 1. 2007 Nová pozice v české politické struktuře: agent-rezident Jiří  Faimon
18. 1. 2007 Fidel Castro: Rozhodně ne nekrolog Miloš  Dokulil
17. 1. 2007 Menzelův Anglický král: přese všechno dílo z rodu královského Tomáš  Koloc
19. 1. 2007 Britské listy konkurentem řadě médií - za rok 2006 deset milionů zhlédnutých stran
31. 12. 2006 Hospodaření OSBL za prosinec 2006
22. 11. 2003 Adresy redakce