16. 1. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
16. 1. 2007

Vějička evropské lidskoprávní politiky a vějička boje proti terorismu

Mír je lepší než válka. Nepředstavuje však absolutní hodnotu. Vždy se totiž můžeme zeptat: "Jaký mír?"
přednáška Noama Chomského "Není míru bez spravedlnosti, není spravedlnosti bez míru"
Univerzita Toledo, 4. 3. 2001

Egon Lánský, ač původně snad i kritický žurnalista, ve svém příspěvku Lidská práva a Česko nabádá Česko slovy proamerického diplomata, aby se stalo spasitelem všehomíra. Ve jménu čeho? Ve jménu velmocenských her, rozehraných Američany o půlstoletí dříve? Ve jménu agendy lidských práv, které pravidla někdo určuje shůry jako Bůh jen tehdy, když se mu to hodí?

Historie evropské, asijské i středovýchodní politiky ukazuje stále totéž. Ukazuje nerespektování principů nevměšování do záležitostí jiných států a porušování právě těch postulátů, na kterých ona intelektuálská vějička lidských práv stojí a se kterou při bližším pohledu padá.

Nepůjdeme příliš hluboko do historie..., padesátá léta se školicími základnami CIC na mnichovském předměstí, suezskou krizi i kubánskou krizi, stejně jako Vietnam a Indočínu necháme v archivech. Necháme je v jámě zapomnění, i když Stalinova politika se od té Chruščovovy nelišila až tak mnoho. Zůstaneme "doma", u událostí tak důvěrně známých.

Rok 1968, Československo: "testovací" podpora "demokratizačního" procesu a osob na něj navázaných a následná diplomatická nečinnost - ve jménu mocenského stau quo v bipolárně rozděleném světě. Jeden z prvních z pokusů o "barevné" revoluce. Výsledek: na straně jedné zklamané naděje a ohnuté páteře pod porobou normalizace. Hrstky nejdříve romanticky naladěných, posléze brutálně pokořených intelektuálů, posléze emigrantů, použitých, využitých či zneužitých v dlouhodobé konfrontační politické rozehrávce. Vznik dostatečně silné vnější opozice, většinou se rekrutující z humanitně orientované inteligence. O zbytek emigrovavší občanské společnosti nebyl až tak velký zájem a pozornost byla směřována pouze na někoho. Na druhé straně dost komplexní model chování Brežněvova vedení vůči politickým satelitům. Dvacet let přítomnosti sovětských vojsk, posléze s jadernými zbraněmi na "linii dotyku". Udržovací podpora domácímu disentu, ze kterého nikdy nevznikl odboj.

Rok 1977 Československo: předem připravená operace s okamžitou odezvou v centrálních světových médiích, pro které bylo Československo do té doby prakticky neznámé. S výjimkou publicity několika desítek "disidentů" neznámé zůstalo. Rýma pana Havla měla v zahraničí větší publicitu, než kriminál stovek "venkovských" rezistentů. O nic jiného než o pasivní rezistenci až na malé výjimky nikdy nešlo. Charta 77 zůstala vždy stranou zájmu československého mainstreamu. Ne tak už "disidentská" kultura, ale i ta zajímala intenzivně slabých deset procent obyvatel. Hudba Plastic people of the Universe či performance hnutí Fluxus nebyly zrovna estetickým zážitkem, stejně jako další kulturní počiny "svobodného" umění. Daleko více chyběla polovina jedné generace populární hudby, a to nejen Kryl, Kubišová či Hegerová. Import "zakázané" literatury oslovoval stovky, maximálně tisícovky lidí. Systém neerodoval. Hrabal neemigroval, ale psal. Chytilová také neemigrovala, ale točila. O stovkách intelektuálů se dodnes neví ve společnosti nic a nikomu to kupoidivu nevadí. Větší "rozvratný" vliv mělo až gorbačovské oteplení.

Rok 1981 Polsko: Zase jedna zpočátku instinktivní a spontánní, posléze už až příliš dobře organizovaná zklamaná naděje... Přes miliónové demonstrace polských odborářů se nestalo nic. Jen Walesu vystřídal generál Jaruzelský. Na postoji "demokratického" světa vůči RVHP či Polsku samému se nezměnilo nic. Demokraticky s Polskem obchodovali, pokud to pro ně bylo výhodné. Stejně tak demokraticky se zachovala katolická církev i nový papež Jan Pavel II.

Rok 1989 Československo: Systém zdegeneroval do podoby gerontokracie, ostudné karikatury socialismu. Čekalo se už jen na neodvratnou smrt jeho představitelů. Čekali všichni. Ti, kteří byli už tehdy antikomunisté, čekali ale i komunisté. Změny měly globální podobu. Dohoda Gorbačov-Bush z Malty docházela naplnění. Postupně, evolučně, výměnou generací. V celé Evropě. Urychlení procesu přeměny na konci roku 89 nepřekvapilo nikoho, snad jen Ceausesca. Nové elity, vzešlé z přesně ohraničené části disentu a přesně ohraničené části prověřené emigrace se mohly alespoň chvíli tvářit jako autentičtí vítězové.

Představa Egona Lanského, že jeho povzbuzující dopisy, psané na objednávku AI v Londýně, aktivistické články a jiné "lidskoprávní" aktivity v zákulisí evropské politiky změnily či mohly změnit něčí osud v Praze, Písku či Kroměříži, je stejně pofidérní, jako představa, že tytéž dopisy mohly změnit osud Chilanů ve věznicích diktátora Pinocheta.

Ony "demokratické" Spojené státy přitom významně pomohly Pinochetovi stejně jako významně pomohly nikaragujským Contras. Nikdy se nestyděly a nikdy z těchto mezinárodně politických faux pas nevyvodily veřejný závazek ke změně politiky a uzavření "Školy teroristů".

Teroristy potřebovaly oba politické bloky. Na jedné straně zmatení bojovníci za národní, etnickou či jinou nezávislost ze zemí třetího světa v teroristickém učilišti československé armády v Ruzyni, budoucí šéfové špionáže i průmyslu ve škamnách českých vysokých škol, na druhé straně stejný výcvikový tábor ve státě Georgia , v USA. Western Hemisphere Institute for Security Operation (WHISC, dříve School of the Americas "Škola Amerik", SOA, přezdívaná také Škola vrahů či Škola amerického teroru) ve městě Fort Benning a funguje pro výcvik (proamerických) fanatiků dodnes. Od roku 1946 vycvičila SOA více než 60 000 latinskoamerických vojáků a policistů. Mezi jeho absolventy jsou nejznámější mučitelé, masoví vrazi, diktátoři a státní teroristé na jihoamerickém kontinentu.

V Chile vedli absolventi School of the Americas Pinochetovu tajnou policii a spravovali jeho tři hlavní koncentrační tábory. Jednotky vycvičené v SOA se vracejí domů, aby vedly válku vůči obyvatelstvu vlastních zemí. Jeden z absolventů této školy pomohl zavraždit Orlanda Leteliera a Ronni Moffitta v roce 1976 ve Washingtonu. Masakr Ocosingo, k němuž došlo v Mexiku v roce 1994, byl dílem absolventů této školy. Převraty v Hondurasu, Panamě, Argentině, Kolumbii . Soud, který nevedl k jejímu uzavření ani potrestání viníků, ale pouze k přejmenování, se v oné "demokratické" zemi, za niž se USA vydávají, konal v roce 2000 . Devět let po sametovém předsevzetí Václava Havla, že české zbrojovky budou nadále vyrábět pouze vzduchovky na střílení vrabců a na světě zavládne mír.

Mír nezavládl, jen Česko přepustilo výnosné trhy na dlouhou dobu "západním" firmám, zejména německým a britským. V mnoha lokacích i americkým. Ale kdo to dnes pozná, čí domicil má který dodavatel zbraní NATO?

Irák 1985-2007 V Britských listech na toto téma bylo zveřejněno mnoho kritických slov. I mých. Nechám proto dnes mluvit jiného - profesora Noama Chomského:

Jedinou důležitou otázkou, kterou je možné položit ve věci sankcí je to, zda máme co do činění se zarážejícím zločinem, nebo také s obyčejnou genocidou. Výtka genocidy byla vznesena těmi, kteří se lépe orientují v celé situaci. Mám na mysli hlavně koordinátora programu Spojených Národů Denise Hallidaye, vysoce ceněného úředníka OSN, který rezignoval na své zaměstnání, stejně jako jeho nástupce Hans von Sponeck, na protest proti tomu, že byl nucen k, jak to sám popsal, vykonávání "aktů genocidy". ... Nejprostší způsob argumentace představila Madeleine Albright. Jistě si vzpomínáte, jak byla před několika lety dotázána celostátní televizí, jak se cítí poté, co zabila půl milionu iráckých dětí. Nepostavila se proti výtce týkající se faktů. Shodla se na tom, že to byla, používajíc její slova "vysoká cena", ale dodala: "myslím, že bylo těžko". Konec diskuse. Je to důležitý fakt, a pohled na reakci je něčím osvícenským. Komentář je její, reakce je naše. Hledíc na způsob, jakým reagujeme, dozvídáme se něco o sobě.

Saddám Hussein provedl strašný zločin, užil jedovatého plynu a chemických prostředků proti svému obyvatelstvu, avšak S NAŠÍ PODPOROU. Naše podpora v podstatě neustále probíhala. Zůstával favorizovaným přítelem, obchodním partnerem a spojencem, zcela nezávisle na všech těch zločinech, které nás příliš nezajímaly, jak to ukazovala naše reakce. naše podpora trvala, a ve skutečnosti dokonce narůstala. ... Saddám Husajn je hrozbou pro státy regionu. Bezpochyby je hrozbou pro každého ve svém dosahu, stejně jako tehdy, kdy vykonával své nejhorší zločiny z podporou a účastí USA.

Turecko a Kurdové: Turecko se hlásí do EU a většina "demokratických" politiků Evropy ho v tom podporuje. Osmdesát miliónů lidí pod křídly "svobodného" trhu se hodí... A co na to americký antiestablishmentový Noam Chomsky?

... Po celou historii novodobého Tureckého státu byli Kurdové podřizováni kruté represi. Všechno se však změnilo v roce 1984. V tomto roce začala turecká vláda na východním poledníku válku proti kurdskému obyvatelstvu, která trvá fakticky až do dnešního dne.

Podívejme se na vojenskou pomoc USA pro Turecko, což je obyčejně celkem dobrým ukazatelem vedené politiky. Samozřejmě, Turecko bylo strategickým spojencem USA, ona pomoc tedy byla vždy velká. Ale v roce 1984, v roce začátku protipovstalecké války rozhodně vzrostla. Je jasné, že to nemělo nic společného se studenou válkou. Byl to důsledek právě započaté války proti povstalcům. Pomoc zůstává vysoká, dosahujíc svého maxima v 90. letech, kdy pomoc i zločiny narůstaly. Kulminačním rokem byl rok 1997. Fakticky pouze v jednom roce, 1997, byla americká vojenská pomoc pro Turecko větší než za celé období 1950-1983, kdy jsme měli co do činění s údajnými problémy studené války. Konečný výsledek byl zarážející: desetitisíce zabitých, od dvou do tří milionů uprchlíků, masové etnické čistky, okolo 3500 zničených vesnic, počty sedmkrát větší než v Kosovu během intervence NATO a v tomto případě nikdo nebombardoval. S výjimkou tureckých letadel vzdušných sil, vyslaných Clintonem s plnou vědomostí toho, jak budou použity.

Spojené státy poskytly kolem 80% turecké výzbroje, hlavně těžké techniky. Jelikož jsme tomu ani Vy ani já nezabránili, a byli jsme jediní, kteří to byli schopni udělat, Clintonova administrativa měla volné ruce v předávání tryskových letadel, tanků, napalmu atd., což sloužilo k vykonávání nejhorších zločinů v 90. letech. A stále slouží. Operace proti Kurdům jsou vedeny regulérně jak ve středovýchodním Turecku, tak i podél severní hranice s Irákem. Také v tzv. bezletové zóně, která byla ustanovena Spojenými státy proto, aby chránila Kurdy před občas zlým agresorem, se odehrávají kruté útoky proti nim. Operace v severovýchodním Iráku mají podobný charakter jako ty, vedené Izraelem před 22 lety v Libanonu.

Přehled válek ve světě, vzniklých od roku 1990 je dlouhý. Na vzniku kolika z nich měla podíl americká silová a zákeřná diplomacie? V kolika z nich získaly prospěch americké či evropské těžařské, zbrojní a další firmy?

1990 - 1992 povstání v Jižní Osetii, 1990 převrat v Libanonu, 1991 - 1993 Somálská občanská válka, 1991 vojenský převrat v Thajsku, 1991 - 1992 Moldavská občanská válka, 1991 - 1996 občanská válka v Sierra Leone, 1991 - 1994 občanská válka v Džibuti, 1991 válka v Perském zálivu, 1992 - 1993 povstání v Abcházii, 1992 Alžírská občanská válka, 1992 Angolská občanská válka, 1992 - 1998 Povstání Rudých Khmerů, 1992 Vojenský převrat v Sierra Leone, 1992 - 1994 občanská válka v Tádžikistánu, 1992 vojenský převrat ve Venezuele, 1992 vojenský převrat v Čadu, 1993 - 1994 občanská válka v Burundi, 1993 - 1996 válka v Jugoslávii, 1994 - 1997 1. rusko-čečenská válka, 1994 Povstání Chiapas v Mexiku, 1994 - 1995 etnické násilí v Ghaně, 1994 genocida v Rwandě, 1995 hraniční válka mezi Ekvádorem a Peru, 1995 nepokoje v Ghaně, 1996 vojenský převrat v Burundi, 1996 povstání v Kolumbii, 1996 občanská válka v Libérii, 1996 vojenský převrat v Sierra Leone, 1997 občanská válka v Kambodži, 1998 etiopsko-eritrejská válka, 1998 povstání Tutsiů v Kongu, 1998 občanská válka Sierra-Leone, 1999 válka v Kosovu, 1999 - 2003 2. rusko-čečenská válka, 1999 etiopsko-eritrejská válka, 2000 - 2002 palestinská intifáda, 2001 - válka "s terorismem", 2002 Indicko-pákistánský konflikt v Kašmíru, 2003 - válka v Iráku, 2006 - Izraelsko-libanonský konflikt, 2006 - Izraelsko-palestinský konflikt v pásmu Gazy ...

Libye: Muammar Muhammad Abd as-Salám Abu Minyar al-Kaddáfí (*1942) je u moci od roku 1969. Narodil se v rodině berberského beduína. Vystudoval práva, dějiny a politilogii, potom na vojenské akademii v Benghází. Už v 16 letech založil revoluční buňku a předsevzal si svrhnout krále a bojovat proti sionistům. 1.9.1969 bez jediného výstřelu sesadil prvního a jediného libyjského krále Idrísího I. Americká vláda už nepovažuje Libyi za zemi, která podporuje terorismus. Libye, odpovědná za útok na letadlo PanAm, které v roce 1988 spadlo nad Lockerbie, a při němž zemřelo 270 osob, hlavně Američanů. Útok provedený českým Semtexem. Dva Libyjci, Abdal Basat Alí Muhammad Midžrahí a Amín Chalíf Fíma, dali do letadla kufřík s plastickou trhavinou umístěnou v radiopřehrávači. Kufr s náloží Libyjci vypravili Malty přes Frankfurt nad Mohanem na londýnské letiště Heathrow, kde byl naložen do kontejneru do předního zavazadlového prostoru. Muži byli obviněni 14.11.1991. Bezprostředním důvodem amerického útoku v dubnu 1986 ale byl teroristický útok na berlínskou diskotéku La Belle z 5.dubna téhož roku. Teprve v roce 1999 vydal Kaddáfí atentnátníky z Lockerbie soudu . Amín Fíma byl 31.1.2001 po proběhlém soudu propuštěn. A teprve v roce 2002 připustil, že Libye stála za útokem na berlínskou diskotéku. Od otce pákistánského jaderného programu doktora Abdula Kádira Chána, si koupila Libye svůj jaderný program. V únoru 2004 Abdul Kádir Chán připustil, že kromě Libye poskytoval jaderné technologie získané v Evropě také Íránu a Severní Koreji. Pákistán je ovládán politiky s malým citem k evropské zženštilé demokracii a jeho tajná služba nepatří k nejhorším v regionu. Přesto je Pákistán i přes Chánův prodej atomového tajemství spojencem Spojených států amerických ...

Nyní už Libye patří do klubu zemí, na které se neútočí... Rostoucí a dostatečně a po americku "liberalizovaná" ekonomika, které vévodí bohaté zásoby ropy, nemůže být dnes přece zemí nepřátelskou. Libyjský premiér Šukrí Ghaním ukázal logiku uvažování Kaddáfího režimu velmi plasticky. "Zjistili jsme, že i když zbraně hromadného ničení vyvinete a opatříte si je, nemůžete je použít. Ani Amerika je nemohla použít ve Vietnamu nebo v Kambodži, takže i kdybychom za ně utratili všechny peníze, co bychom s nimi pak dělali? ... Pokud je řeč o lidských právech, každý má v této oblasti své problémy. Human Rights Watch nebo Amnesty International někdy obviňují i Spojené státy nebo Británii, čas od času i Švédsko. Samozřejmě, že k porušování lidských práv dochází, někdy úmyslně a jindy neúmyslně, ale každý by rád zlepšil stav, co se lidských práv týče. My i ostatní. Dokonalou vládu nenajdete nikde na světě."

Prý Libye i nadále podporuje rebely filipínského hnutí Abú Sajjáfa. Prý financuje palestinské hnutí Hamas (Schůzka Kaddáfího s Chalídem Míšalem se uskutečnila koncem března 2006 v Tripolisu). Prý financuje a podporuje i zabijáky v diamantovém ráji západoafrické Sierra Leone a válečného zločince a dobrodruha , exprezidenta Libérie a kazatele baptistické církve, Charlese Taylora. Ten byl mimo jiné v roce 1985 v Libyi vycvičen . Prý posílá své zbraně do nepokoji zmítaného Dárfúru. Prý už je Libye přítelem Spojených států, zasluhující si plnou normalizaci vztahů na úrovni velvyslanců - poprvé od roku 1980. Ve svém prohlášení dne 19.12.2003 Kaddáfí překvapenému světu sdělil, že se Libye vzdává programů, materiálů a zařízení souvisejících s vývojem a výrobou ZHN a zpřístupňuje k mezinárodním kontrolám svá jaderná zařízení. Na počátku března 2004 Libye podepsala Dodatkový protokol ke Smlouvě o nešíření jaderných zbraní (NPT). Tony Blair navštívil na jaře 2004 Tripolis. Muammar Kaddáfí přijel v roce 2004 do Evropy poprvé po patnácti letech. Nejen na schůzku s Prodim, ale i belgickým premiérem Guyem Verhofstadtem. "Byli jsme nespravedlivě obviněni z terorismu. Libye dělala jen to, co bylo nutné. Amerika i Evropa bojovaly proti nám. Nyní přišel čas sklidit plody boje," řekl Kaddáfí bezelstně před předsedou Evropské komise i novináři. To není pokora poraženého, ale diplomatický triumf. V květnu 2004 vydala Libye prohlášení, ve kterém se zavázala k zastavení vojenské a vojensko-obchodní spolupráce se zeměmi podezřelými z vývoje a šíření ZHN.

George Bush dokonce uvolnil ekonomické sankce, které na Libyi vyhlásil Ronald Reagan v roce 1986. Amnesty Internetional upozorňuje, že Tripolis nadále běžně mučí a popravuje politické oponenty Kaddáfího. "Nejdemokratičtější země světa" i socialistický premiér Velké Británie ví určitě lépe, co mají dělat pro světový mír a vítězství lásky nad lží a nenávistí. Lépe, než Amnesty International. Lépe, než bývalý místopředseda české vlády Egon Lanský, jehož premiér kdysi v Izraeli prohlásil, že s teroristy se nevyjednává, ale bojuje. Myslel tím Palestince. Ty Palestince, jejichž stát teď organizují i Spojené státy. Blair i Bush si potřásli s Kaddáfím rukou. Kaddáfí přijal 26. 1. 2004 skupinu kongresmanů USA. Kaddáfí při té příležitosti naznačil, že tajné služby obou zemí spolupracují v boji proti terorismu. Zadání, které by si pro českou diplomacii přál bývalý místopředseda vlády Lanský , je prosté: co nejméně diplomaticky a co nejvíce spektakulárně urazit zemi, o jejíž ropu se uchází polovina Evropy a o jejíž andělské nevinnosti nepochybuje už nikdo, s výjimkou Egona Lanského. Popřít principy právního státu a nezávislosti libyjského soudu s mlhavým obviněním, že se bulharské sestry a palestinský lékař stali obětí diplomatické a špionážní hry. Obvinit zemi, jejíž představitel dohaduje s nejvyššími představiteli Evropy vyvažovací obchod, snižující alespoň částečně ropnou závislost Evropy na Putinově Rusku z justičního zločinu a myslet si, že to nebude mít fatální důsledky nejen na českou pozici v Evropě, ale i na české hospodářství. Za situace, kdy většinu produkce exportujeme právě do zemí, které hodlají s Kaddáfím uzavřít výhodné ropné obchody...

Lanského zastírací manévr pod pokličkou ochrany lidských práv a emocionální manipulace má jednu jedinou nevýhodu. Jde jako vždy o něčí zájmy. Jde o ropu a o závislost na ní. Jde o to, kdo ji bude těžit. Jde o jaderné technologie a to, kdo je bude dodávat. Jde o zbraně a jejich výrobce. Nikdy nejde a nikdy nejspíše ani nešlo o bulharské zdravotní sestry či padesát libyjských dětí.

Nepíše se rok 1989 ani 1968. Je rok 2007 a Al-Káida se prý sloučila se silami alžírské sítě a od nynějška budou pracovat v tandemu, aby společnými silami "zlikvidovali pilíře křižácké aliance". Česku už nevládnou amatéři ani romantici. Pragmatická je pravice i levice. Diplomacie ani mezinárodní vztahy v globální politice se neřídí kupodivu romantickou agendou lidských práv, nadiktovaných kdysi komunistickému bloku na základě nápadu jednoho švédského profesora mezinárodní politiky. Bloku, který chtěl vypadat lepší, než ve skutečnosti byl. Mezinárodní vztahy se řídí ekonomickými a politickými zájmy. Zájmy států i zájmy firem. Ve světě relativizace bombardování, ale i pomoci by byl jiný přístup směšný. Řídí se zájmy občanů, kteří způsobí, že jedni politici budou a druzí nebudou zvoleni. A zájmem českých občanů není budovat světový mír za cenu vlastních ekonomických a politických ztrát. To bývá ale vždy zájmem emisarů těch, kteří na tom pak vydělají. Pracují-li veřejně, pak jsou to vyslanci. Pracují-li pod pláštíkem jiných zájmů, byť prodchnutých humanismem, pak jsou to špióni.

Bulharsko spolu s Libyí, Spojenými státy a Evropskou unií na jaře 2006 oznámilo vytvoření mezinárodního fondu, z něhož budou vypláceny finanční kompenzace ve výši 4,4 miliardy eur postiženým libyjským rodinám. Bulharsko je nyní nováčkem v EU. Libye hodlá spolupracovat s Francií při mírovém využití jaderné energie. Vyplývá to ze smlouvy, kterou v březnu 2006 obě země podepsaly. Českého knížete Schwarzenberga v roli přechodného ministra zahraničních věcí k tomu nepotřebují...

                 
Obsah vydání       16. 1. 2007
16. 1. 2007 Lidská práva a Česko Egon T. Lánský
16. 1. 2007 Korupce je účinnější než válka Bohumil  Kartous
16. 1. 2007 Rozvědka MI6 zpochybnila Blairovo tvrzení o "bezpečnosti státu"
16. 1. 2007 Problémy utváření, nebo změna paradigmatu? Sir Roderic Lyne, Strobe  Talbott, Kodži  Watanabe
16. 1. 2007 Tanzánský "prostředník" obdržel úplatek ve výši 12 milionů dolarů
16. 1. 2007 Německo chce zakázat nacistické symboly v celé EU
16. 1. 2007 Sterilizace Heleny Ferenčíkové
16. 1. 2007 Vějička evropské lidskoprávní politiky a vějička boje proti terorismu Štěpán  Kotrba
16. 1. 2007 Rovnost! Co, prosím? Uwe  Ladwig
16. 1. 2007 Guantánamo - americký gulag naší doby Jiří G. Müller
16. 1. 2007 ■ ■ ■ Michaela  Chrobáková
16. 1. 2007 Povolební krize a ústava III. Zdeněk  Jemelík
16. 1. 2007 V Somálsku nejde o "islamský terorizmus" Matúš  Holý
16. 1. 2007 V nedělních TV-otázkách bylo dost dvorných úsměvů, aniž se ozvalo "Obušku, z pytle ven!" Miloš  Dokulil
16. 1. 2007 Věcná nepřesnost Miloše Dokulila
16. 1. 2007 Věcná nepřesnost Miloše Dokulila
16. 1. 2007 Věcné nepřesnosti pánů Vagery a Marka Jakub  Žytek
16. 1. 2007 Prima lunaparium Pavel  Kopecký
16. 1. 2007 Povrchní reakce Patrik  Nacher
15. 1. 2007 Jak se chodí po vodě? Martin  Škabraha
15. 1. 2007 Je v Čechách právo více než politika? Jiří  David
15. 1. 2007 Když měl Martin Luther King svůj sen
15. 1. 2007 Oriana Fallaci a umění rozhovoru
20. 4. 2006 V celách smrti ve světě čeká přes 20 000 osob
15. 1. 2007 Policie v Evropě bude mít přístup k dababázi DNA evropských občanů
15. 1. 2007 Dvě nové vysoké školy ekonomické v Českých Budějovicích Michal  Giboda
13. 1. 2007 Irák, Bush, pozitivní a negativní svoboda a ta pravá legrace
16. 1. 2007 Impérium chystá úder Daniel  Veselý
22. 11. 2003 Adresy redakce
31. 12. 2006 Hospodaření OSBL za prosinec 2006

Globalizace RSS 2.0      Historie >
16. 1. 2007 Vějička evropské lidskoprávní politiky a vějička boje proti terorismu Štěpán  Kotrba
12. 12. 2006 Paradigma o civilizaci jako velkém rozcestí Josef  Skála
6. 12. 2006 Základem světové bezpečnosti nemohou být jaderné ponorky ani střely Štěpán  Kotrba
27. 11. 2006 Multipolarizace zahraniční politiky pokračuje Miroslav  Polreich
25. 11. 2006 Ti mrda, ne? Štěpán  Kotrba
22. 11. 2006 Veselé globálne Vianoce Radovan  Geist
14. 11. 2006 Nastává smrt demokracie? Michal  Černík
2. 11. 2006 Svět 2050: Padesátiletí čtvrté světové války Miloš  Balabán, Antonín Rašek
22. 9. 2006 60 let Fultonu: poučení ze "studené války" a současnost Sergej Viktorovič Lavrov
14. 5. 2006 Fukuyama: Čemu dnes čelí svět   
7. 1. 2006 Nesmíme se orientovat jen na požitkářství a přepych Zdeněk  Bárta
30. 12. 2005 Ekonomiku ovládajú naše presvedčenia Jaro  Dunaj
29. 12. 2005 Světová ekonomika a globální problémy lidstva Stanislav  Heczko
5. 9. 2005 Osm rozvojových cílů tisíciletí   

Asymetrická válka a to, co nazýváme terorismem RSS 2.0      Historie >
16. 1. 2007 Vějička evropské lidskoprávní politiky a vějička boje proti terorismu Štěpán  Kotrba
15. 11. 2006 Boj proti terorismu: Novodobý hon na čarodějnice Jakub  Rolčík
25. 9. 2006 Trendy globálního terorismu: drtivé dopady války v Iráku Štěpán  Kotrba
23. 9. 2006 Atta je opět v Praze? Štěpán  Kotrba
23. 9. 2006 Teroristický útok musí mít novinářskou hodnotu Jan  Čulík
23. 9. 2006 Chirac vyšetřuje údajnou bin Ladinovu "smrt"   
9. 9. 2006 Konspirační teorie, anebo alternativní verze událostí? Michal  Brož
8. 9. 2006 Česká vojenská rozvědka přiznává, že Al-Kajda měla sloužit proti Rusům Štěpán  Kotrba
7. 9. 2006 Dotčení -- terorem postižení i samotní teroristé Egon T. Lánský
4. 9. 2006 Ptačí chřipka Ivana Gabala Štěpán  Kotrba
20. 3. 2006 Česká televize uvádí na pravou míru... Štěpán  Kotrba
11. 3. 2005 Neoliberální plíživý převrat a smrt demokracie podle Noreeny Hertzové Stanislav  Heczko
29. 10. 2004 Předehra a doznívání 11. září 2001 Miloš  Kužvart st.
25. 10. 2004 Nečiň jiným, co nechceš, aby činili tobě Štěpán  Kotrba
25. 10. 2004 Beslan, Beroun, Berkeley... Tomáš  Koloc

Armáda, policie a lidská práva RSS 2.0      Historie >
16. 1. 2007 Vějička evropské lidskoprávní politiky a vějička boje proti terorismu Štěpán  Kotrba
24. 2. 2006 Británie zadržuje osoby podezřívané z terorismu v "kafkovském světě"   
19. 8. 2005 Neobčané v Evropské unii Oskar  Krejčí
19. 8. 2005 Kde doopravdy končí svoboda Ivo  Železný
18. 8. 2005 Pendrekový zákon Made in Bublan: Důvodová zpráva   
2. 7. 2004 Aubonne 2003: Tak trochu jiný terorismus Pavel  Houdek
15. 6. 2004 "Boj proti terorismu" jako marketingový tah - malá, česká verze Petr  Šafařík
15. 3. 2004 Britští vězni z Guantánama: Američané porušují lidská práva   
22. 10. 2003 Sloboda prejavu v období boja proti terorizmu Adrian Peter Pressburg