16. 1. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
16. 1. 2007

Lidská práva a Česko

Na obranu práv nejen mých spoluobčanů, uvězněných v totalitě, ale ukřivděných lidi kdekoli na světě jsem se angažoval dlouho a oddávna. Po pravdě řečeno již předtím, než Sovětský svaz po dlouhém, vytrvalém tlaku západních účastníků Helsinské konference nakonec akceptoval, že vedle politické a ekonomické části bude deklarace z Helsinek obsahovat i -- snad nepříliš jasně definovaný -- takzvaný třetí koš, týkající se základních individuálních práv občanů, jež se vlády států podílejících se na konferenci (kromě Albánie zde byly zastoupeny všechny evropské komunistické země) zavázaly respektovat.

Ten třetí koš pak označily za odpadkový mnohé oběti komunistického teroru, včetně části mých krajanů, jejichž spojencem jsem byl nejen v Helsinkách ale i na mnoha následných konferencích, jež se uskutečnily právě díky existenci třetího koše. Mí tehdejší zaměstnavatelé mne na tyto konference vysílali a snad i díky tomu se občané v Československu, včetně disidentů, mohli dozvědět, co jejich úřady slíbily, že budou respektovat. Vlastní vláda jim to zpočátku zatajovala.

Svět se od těch dob zcela neuvěřitelně změnil, z tehdejších disidentů se nejednou stali prominenti. Mnozí se, ve jménu lidských práv, rádi bijí v prsa a někteří se za práva občanů v jiných zemích skutečně angažují. Snad dokonce i bez ohledu na to, čím dříve byli a co dělali. Dnes je to prostě jednodušší. Nejsme žádná světová velmoc a když si někdo z nás, politik, či prostý svobodný člověk, třeba v Pekingu nebo i jen v Havaně, v Minsku, či v súdánském Dárfúru (o Washingtonu, anebo Moskvě se ani nezmíním) hlasitě dupne a od plic vykřikne, že zdejší vláda křivdí svým, či dokonce cizím občanům, riskuje tím velmi málo a většinou to ani nevyvolá ozvěnu. Ale ve světě už dlouho existují velké nevládní mezinárodní organizace, například Amnesty International, které prostřednictvím svých členů v průběhu let leccos užitečného dosáhly. Sám jsem tímto způsobem a s pomocí občanů jiných zemí, které jsem většinou ani nikdy nepoznal, adresně i anonymně pomohl kdysi přátelům i neznámým lidem doma.

Dosud jsem se zmiňoval jen o tom, co zmůžou prostí, svobodní lidé. Vlády a oficiální organizace či instituce mají přirozeně možnosti větší. Česká republika je dnes členem Evropské unie (EU) i Rady Evropy (RE) a samozřejmě také OSN. To jsou všechno instituce, které mají obranu základních lidských práv v popisu práce. Shodou okolností je v EU od nového roku členem i Bulharsko a domnívám se, že je naší samozřejmou povinnost uplatnit všechen vliv, který máme v zájmu ochrany a obrany jeho občanů, dokonce vůči třetímu státu, Lýbii, která členem EU není. Je opravdu na čase konečně pořádně hlasitě zakřičet a dupnout si v Tripolisu. To bychom měli hlasitě žádat v Bruselu, Štrasburku i na půdě OSN v Ženevě.

V libyjském vězení totiž už řadu let sedí pět bulharských zdravotních sester a jeden palestinský lékař. Jsou obviněni, že v roce 1999 vědomě nakazili 429 libyjských dětí virem HIV v nemocnici v Benghází, v údajné snaze najít metodu léčení nemoci AIDS. 50 z nakažených dětí zemřelo. Všech šest vězněných odmítá obvinění a odborníci dosvědčili, že děti byly, vinou nedostatečné hygieny v nemocnici, nakaženy dříve, než s nimi obvinění přišli do styku. Přesto byly bulharské sestry a palestinský lékař dosud dvakrát odsouzeni k trestu smrti, naposledy před loňskými vánoci. Málokdo si dovede představit, co znamená protrpět nevinně roky v libyjském vězení a jak to ničí životy, rodiny a budoucnost obětí.

Evropský komisař pro rozšíření Olli Rehn a předseda Evropského parlamentu Joseph Borrel na Nový rok vystoupili v bulharské televizi, aby ujistili, že, slovy komisaře Rehna, '...ve věci nedávné nespravedlnosti vůči falešně obviněným bulharským sestrám v Lybii, máte naši podporu a plnou evropskou solidaritu. Nejste sami.`

To jsou ovšem slova. Jiná slova, diplomatů a vlivných osobností, včetně komisařky EU pro zahraniční vztahy Ferrero-Waldnerové, jsou méně nadějná. Paní Waldnerová například napsala libyjskému představiteli pro styky s Evropou že doufá, nežádá, neočekává, jen doufá, že libyjská vláda změní názor. Ve snaze zlepšit hygienu a provoz v nemocnici, kde k nákaze došlo, financovala EU úpravy a zařízení. Paní Waldnerová navštívila také rodiny obětí a pomohla zorganizovat fond v jejich prospěch. To vše je humánní, ale vězněným a neoprávněně obviněným sestrám a lékaři to nepomáhá.

K věci patří, že Lybie po dlouhodobém nátlaku především vlády USA nedávno změnila politický styl a stala se údajně spojencem západních demokracií. Ty si od nového 'spojence` mimo jiné slibují, že pomůže zastavit proud ilegální imigrace z Afriky do Evropy a také spolehlivé dodávky ropy a plynu, zvlášť v souvislosti s aktuálními problémy s Ruskem. Proto jsou snahy osvobodit nevinně vězněné dosud neúspěšné. Mezitím čas běží a s ním i šance na jejich návrat do normálního života.

Náš nový 'spojenec` nyní vyžaduje úplatek 10 miliónů eur pro rodinu každého z dětí. Někteří představitelé EU podezírají, že když se teď Bulharsko stalo členem Unie, myslí si Lybijci, že za svobodu odsouzených mohou jednoduše žádat víc. Životy nevinných, trpících už léta v libyjském vězení, jsou prostě předmětem otevřeného vydírání ze strany našich 'nových spojenců`, dřívějších dlouhodobých mezinárodních teroristů. Znovu připomínám, že jde o zničené rodiny, životy vězněných a dvakrát na smrt odsouzených bulharských sester a palestinského lékaře, které jako by byly převáženy obchodně-politickými zájmy a vydíráním. Jde o lidi, kteří si snad doufali v cizině trochu přivydělat a tak se vydali do světa. S cílem obětavé humanitární práce v rámci svého povolání.

Česká republika má novou vládu, nového ministra zahraničí, o jehož angažovanosti na poli lidských práv jsem toho viděl a slyšel hodně, nikoliv ovšem od něj. Na rozdíl od většiny z těch, kdo o něm dnes píší a mluví, znám pana Schwarzenberga ještě z exilu. V nejednom případě v souvislosti s prací pro stejnou věc. Místopředsedu vlády pro záležitosti EU Vondru tak dlouho neznám, byl ale kdysi jedním z těch, pro mne tehdy cizích lidi, které jsem z exilu bránil. Z jeho dosud vyslovených názorů předpokládám, že je více orientován na Spojené státy, než na Evropu. To by nemělo vadit. V mezinárodních vztazích je třeba prosazovat politiku státu, který vláda reprezentuje a tím je Česko. Ostatně dobré vztahy s USA by měly být, ve snaze ovlivnit Lybii, užitečné.

Dlouhodobě si stěžuji, že neznám žádnou oficiální koncepci zahraniční politiky ČR. Cosi, co by mělo být každému občanu k dispozici a v hrubých rysech by se nemělo měnit s každou změnou vlády -- kdo ví, jak dlouho čerstvě jmenovanou vládu budeme mít. O svých ambicích v mezinárodní politice bude muset poslance a tedy i občany informovat do konce týdne.

Chtěl bych věřit, že zaslechneme něco o potřebě podpory nevinně trpících bulharských zdravotních sester a palestinského lékaře prostřednictvím rozhodné intervence v Tripolisu i v Bruselu, Štrasburku a v Ženevě. Doufám, že toho budeme brzy svědky. Snad též od našich představitelů zaslechneme odsouzení otevřené mezinárodní korupce na vládní úrovni. S čerstvými zážitky energetického vydírání a pozoruhodných vztahů mezi Ruskem a bývalými republikami Sovětského svazu, jež ohrožují i korektní obchodní vztahy mezi Ruskem a EU se domnívám, že naše zahraniční politika se bude muset více angažovat i tím směrem, tím spíše, že Česko je dlouhodobě silně závislé na ruských dodávkách ropy a zemního plynu.

Pokud pak jde o obsahové zaměření zahraniční politiky České republiky, domnívám se, že soustředění na humanitární a lidskoprávní problematiku by mělo dostat vyšší prioritu než dosud. Pro zemi velikosti a vlivu ČR by mohla tato problematika být jedním z přirozených směrů profilace, umožňujícím získat respekt a uznání partnerů. Konec konců jsme členy Rady Evropy- Instituce, která pro své členské země vypracovala závaznou a ve světě bezkonkurenční strukturu lidskoprávních záruk. Jejím členem je mimo jiné také Rusko. Obávám se, že v uplynulých letech se RE příliš lehce otevřela návalu nových uchazečů, z nichž mnozí stojí spíše o status člena, než o plnění závazků. Občas se mi zdá, že je ani my sami příliš nedodržujeme.

OSN v poslední době také zpřísnila své lidskoprávní standardy. Kdybychom se chtěli angažovat pro jejich uplatňování -- třeba v Dárfúru, kde dál strádají a přicházejí o život statisíce lidí, zatímco svět se snaží dívat jinam, místo aby účinně zasáhl. Možná bychom na sebe pozitivně upozornili víc, než počítáním, kolik nám zase letos členství v EU vynese. Nejen peníze, i lidská práva jsou zajímavou politickou tématikou, pane místopředsedo vlády a ministře Čunku. A o tom, že pro dobré vztahy ke Spojeným státům by naší diplomacii slušelo i občasné kritické slovo, namísto schvalování ještě ani nevyslovených žádostí washingtonské exekutivy o umístění nějakých základen, si na závěr dovolím alespoň špitnout.

Autor je bývalým místopředsedou vlády a senátorem

                 
Obsah vydání       16. 1. 2007
16. 1. 2007 Lidská práva a Česko Egon T. Lánský
16. 1. 2007 Korupce je účinnější než válka Bohumil  Kartous
16. 1. 2007 Rozvědka MI6 zpochybnila Blairovo tvrzení o "bezpečnosti státu"
16. 1. 2007 Problémy utváření, nebo změna paradigmatu? Sir Roderic Lyne, Strobe  Talbott, Kodži  Watanabe
16. 1. 2007 Tanzánský "prostředník" obdržel úplatek ve výši 12 milionů dolarů
16. 1. 2007 Německo chce zakázat nacistické symboly v celé EU
16. 1. 2007 Sterilizace Heleny Ferenčíkové
16. 1. 2007 Vějička evropské lidskoprávní politiky a vějička boje proti terorismu Štěpán  Kotrba
16. 1. 2007 Rovnost! Co, prosím? Uwe  Ladwig
16. 1. 2007 Guantánamo - americký gulag naší doby Jiří G. Müller
16. 1. 2007 ■ ■ ■ Michaela  Chrobáková
16. 1. 2007 Povolební krize a ústava III. Zdeněk  Jemelík
16. 1. 2007 V Somálsku nejde o "islamský terorizmus" Matúš  Holý
16. 1. 2007 V nedělních TV-otázkách bylo dost dvorných úsměvů, aniž se ozvalo "Obušku, z pytle ven!" Miloš  Dokulil
16. 1. 2007 Věcná nepřesnost Miloše Dokulila
16. 1. 2007 Věcná nepřesnost Miloše Dokulila
16. 1. 2007 Věcné nepřesnosti pánů Vagery a Marka Jakub  Žytek
16. 1. 2007 Prima lunaparium Pavel  Kopecký
16. 1. 2007 Povrchní reakce Patrik  Nacher
15. 1. 2007 Jak se chodí po vodě? Martin  Škabraha
15. 1. 2007 Je v Čechách právo více než politika? Jiří  David
15. 1. 2007 Když měl Martin Luther King svůj sen
15. 1. 2007 Oriana Fallaci a umění rozhovoru
20. 4. 2006 V celách smrti ve světě čeká přes 20 000 osob
15. 1. 2007 Policie v Evropě bude mít přístup k dababázi DNA evropských občanů
15. 1. 2007 Dvě nové vysoké školy ekonomické v Českých Budějovicích Michal  Giboda
13. 1. 2007 Irák, Bush, pozitivní a negativní svoboda a ta pravá legrace
16. 1. 2007 Impérium chystá úder Daniel  Veselý
22. 11. 2003 Adresy redakce
31. 12. 2006 Hospodaření OSBL za prosinec 2006