11. 1. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
11. 1. 2007

Krvavé omalovánky

V červnovém čísle amerického časopisu Armed Forces Journal byl uveřejněn článek pod názvem ,,Blood borders: How a better Middle East would look“, jehož autorem je Ralph Peters, specialista ve vyhodnocování strategie válek budoucnosti, autor několika knih a řady studií.

Peters má zato, že pouze podle jeho plánu je možné ukončit letité problémy, stabilizovat nebezpečnou oblast a především likvidovat terorismus, zavést (mezi muslimy tolik vytouženou) demokracii (tu západní samosebou) a zabezpečit Západu naftu. Tomu poslednímu věříme bezvýhradně.

Země, kterými se Ralph Peters zabývá ve svém článku, patří všechny do „Zóny nestability“ (Zone of instability) a některé jsou částí euroasijského Balkánu. Proto je považováno za zcela nutné nejen značné kupírovaní hranic, ale i vytvoření několika nových států. Těm, „kteří odmítají přemýšlet o nemyslitelném“, připomíná, že hranice se přece mění po staletí a i dnes jsou v pohybu – od Konga přes Kosovo ke Kavkazu – přicemž nám prozrazuje jedno malé špinavé tajemství z 5000-leté historie: „Etnické čištění funguje!“

Některé země jsou současně v seznamu výherců i ztrátových. Israel, který se vrátí, či bude vrácen, do hranic před rokem 1967, je tudíž spíše mezi nevítězi. Nezdá se, že by mezi israelskými politiky a ohromující většinou obyvatel státu Israel tato perspektiva mohla vyvolat nespoutané nadšení. To se netýká pochopitelně jen Izraelců, ale všech, kteří jsou v seznamu „ztrátových“, nebo v obou seznamech i těch, kteří nejsou v žádném.

Překvapení Izraele, Saúdské Arabie, Turecka, Kuvajtu, UAE a Pakistánu, by zajisté bylo radostné a jejich úvahy o spojenectví a službe značně barvité. Palestinci nebudou asi ani trochu překvapeni, že se o možnosti jejich státu vůbec neuvažuje. Jiné etnické i náboženské menšiny nic neočekávají a taky se to od nich neočekává, ale jsou zmíněny „Východní křesťané, bahaisté, ismailisté, Nakšbandové“. To, spolu s připomínkou arménské tragédie, nějak neladí s hranatou podstatou chlapsky tvrdě promyšleného plánu a celkovým vojensky „mužně rozmáchlým“ stylem článku. O rozdělení Iráku, Frankensteinova monstra, jak jej Peters nazývá, na tři státy se zřejmě opravdu uvažovalo a asi uvažuje. Vyvolává to vzpomínku s trpkou příchutí Bosny a Hercegoviny, ale věčný mír sotva.

Za očividnou nespravedlivost je označena neexistence nezávislého kurdského státu pro 27 – 36 milionů Kurdů, největší etnickou skupinou bez vlastního státu žijící v této oblasti již za časů Xenofonových.To je jistě pravda. Ale stane se Svobodný Kurdistán „nejvíce prozápadním státem mezi Bulharskem a Japonskem“? Ohó, chtělo by se zvolat. A co kurdská levice? Nečekaná je sympatická, stručná, leč nekompromisní kritika Turecka, nepochybného vzoru poslušnosti USA, od kterého se očekává, že se vzdá části území ve prospěch samostatného Kurdistánu.

Syrie by mohla získat tři sunnitské provincie Iráku, pozbude však každopádně část svého území ve prospěch Velkého Libanonu, znovuzrozené Phoenicie. Jih původního Iráku obývaný převážně šiitskými muslimy bude tvořit základ nového státu – Arabský šiitský stát. Hodné Jordánsko si podrží nynější území a bude navíc rozšířeno na účet Saudské Arabie, která ztratí hodně tak, jako další velký, dle Peterse rovněž nepřirozený, umělý stát Pákistán. Jednou z příčin stagnace islámského světa (to teď vadí – proč?) má být způsob, jakým saúdská královská rodina spravuje Mekku a Medinu. Řešení je prý ve vytvoření „muslimského super-Vatikánu“ (Muslim super-Vatican), tj. islámského posvátného státu a předání části Saúdské Arabie šiitským Arabům a Jemenu. Zbytek bude neškodný.

Od Iránu bude odkrojena velká část území pro Sjednocený Ázerbajdžán, Svobodný Kurdistán, Arabský šiitský stát a Svobodný Balučistán, ale obdrží část Afghánistánu, čímž se Írán stane etnicky znovu perským státem. Co Afghánistán ztratí na západě, získá na východě, kde obdrží pákistánské území obývané kmeny, které „budou sjednoceny se svými afghánskými bratry“. Pakistán, „další nepřirozený, umělý stát“, ztratí část území, které připadne Svobodnému Balučistánu. O Palestině vůbec nic, jen že problém území okolo Jeruzaléma je opravdu problém a jeho rešení bude nějaký čas trvat.

Článek a přiložené mapy můžou způsobit úsměv, kroucení hlavou, stejně jako kroucení střev. Tohle je míněno vážně? Jsou to jen omalovánky, nebo signál pro timurovce a Kvakinovu partu současně? Návrh na jízdní řád, politický autismus osamělého donquijota, sociální solipsismus ,,stárnoucího“ zvěcnělého teoretika, nebo jsou za věcí širší lampasy, případně někdo ze žebroví Megastruktury?

V závěru je nám předkleslena pochmurná vidina krvavé budoucnosti, nebude-li Petersův plán realizován. Predčasné opustění Iráku se zamítá, neboť „nač to pořád prežvykovat, vyhrát se to musí, a basta“. O způsobu jak těchto změn dosáhnout se Peters nezmiňuje, na prkotiny není čas. Týká se to nějak i NATO, České republiky, Slovenska, balkánských zemí, Číny, Ruska? A co Kirgizie, Tadžikistán, Uzbekistán, Turkmenistán, Gruzie, případně Kazachstán? A co uprchlíci? Ralph Peters nás nechává tápat. Jde jen o „politickou sci-fi“? Proč vlastně zrovna Ralph Peters napsal, co napsal? A proč byl článek uveřejněn a to zrovna v časopise tohoto druhu, tedy armádním?

A proč žádná reakce?

Geopolitika, která měla nahradit ideologii, se sama stala užitečnou ideologii, stejně jako postmoderní boj proti ideologii.

Zveřejněno s laskavým svolením slovenského politicko - společenského týdeníku SLOVO

                 
Obsah vydání       11. 1. 2007
11. 1. 2007 Britští konzervativci budou požadovat snížení emisí uhlíku o 80 procent
11. 1. 2007 Evropská unie plánuje "novou průmyslovou revoluci"
11. 1. 2007 Václav Havel: O kom je vlastně jeho příběh? Pavel  Černý
11. 1. 2007 Nevykonáš dvakrát stejný trest smrti Bohumil  Kartous
11. 1. 2007 Nomádi ve městě Sandra  Wain
11. 1. 2007 Všechny zvony světa Václav  Dušek
11. 1. 2007 Nezadržateľná pohroma? Vladimír  Olej ml.
11. 1. 2007 Vědecké a profesní vzdělávání žen, aneb Německo má jen jednu možnost, kdyby chtělo být dále úspěšné Uwe  Ladwig
11. 1. 2007 Krvavé omalovánky Josef  Mikovec
11. 1. 2007 Globálny etický konsenzus je možný Eduard  Chmelár
11. 1. 2007 Úvod do patafyziky Josef  Kroutvor
11. 1. 2007 Azbuka na ústupe Peter  Stupavský
11. 1. 2007 Kuchtová na půl cesty od jádra
11. 1. 2007 O státě českém Pavel  Kopecký
11. 1. 2007 Nedělejte reklamu ČSSD
11. 1. 2007 Nechutné a tragické
11. 1. 2007 Nejsem tunelář
11. 1. 2007 ČSSD: Nejhorší šmíra
11. 1. 2007 Desatero programových podmínek ČSSD pro toleranci vlády
10. 1. 2007 Rakety a jejich dvojí politická funkce Miroslav  Polreich
10. 1. 2007 Zpravodajství iráckého odboje za dny 16. – 31. prosince 2006
10. 1. 2007 Jeden příklad za všechny Ladislav  Žák
10. 1. 2007 Rozhovor: Briti veria vlastným mýtom Tomáš  Mrva
10. 1. 2007 Když svádí Bůh Petra  Hudcová
10. 1. 2007 Dvojí reakce na popravu Saddáma Husajna Jiří  Jírovec
9. 1. 2007 Rybičky Václava Moravce Bohumil  Kartous
31. 12. 2006 Hospodaření OSBL za prosinec 2006
22. 11. 2003 Adresy redakce