11. 1. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
A-kontra 4/2006
11. 1. 2007

Václav Havel: O kom je vlastně jeho příběh?

Sedmdesátka nedisidenta a neprezidenta

Pavel Černý

Letos nás média krom mnohého jiného obdařila i oslavami sedmdesátých narozenin Václava Havla. Příběhů bylo na rozdávání -- podle osobní nátury jsme se mohli pokochat Havlem spisovatelem, Havlem politikem, Havlem disidentem, Havlem prezidentem, Havlem svůdcem žen, Havlem vzorným manželem. Silnější povahy měly na výběr mezi Havlem mírotvůrcem a Havlem stoupencem válek. Vzpomínal se inzerát zveřejněný k Havlovým narozeninám roku 1989. A dostalo se tak trochu i na Havlovy myšlenky a jejich kořeny...

Přispěl k tomu i sám oslavenec, když vydal knižní bilanci své působnosti v roli prezidenta pod názvem Prosím stručně. Kdo čekal nějaké senzace, ať už v podobě nových a zajímavých myšlenek, nebo "skandálních odhalení" ze zákulisí politiky, byl asi zklamán. Kniha představovala spíše svědectví o snaze stlouct dohromady ony dvě židle, na nichž Václav Havel seděl: židli nezávislého intelektuála a židli politika. V knize tak nalezneme několik pozoruhodných a -- proč to neříct -- velice sympatických pasáží (jakou je třeba úvaha o drogovém zákonu a jeho "reakčních" -- to slovo používá sám Havel -- stoupencích) a vedle nich (často v opravdu bezprostřední blízkosti) starosvětské politické výlevy (jako třeba zamyšlení nad tím, zda budou oběti perzekuce podle drogového zákona smýšlet vlastenecky), projevy osobní obrany svého odkazu nepříjemně sousedící s osobní ješitností a doklady i výsledky snahy vlísat se co nejblíže k mocným a zejména k velmocným.

Zrada se nekonala

Zklamáni ale budou zejména ti, kdo mají pocit, že je i sebe samotného Václav Havel zradil. A leccos by k tomu mohlo svádět. Havel totiž opravdu zradil sliby dané v okamžiku politického převratu, který vstoupil do dějin pod sebeoslavným názvem "sametová revoluce". Připomeňme si, co tehdy v letech 1989-1990 říkal:

"Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností, není to pravda, ničeho se nebojte... Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků. Byly to všechno lži... Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období, ale pak bych se chtěl věnovat práci dramatika... Pro mne není rozhodující, s jakým slovem jsou sociální jistoty spojovány, ale to, jaké jsou. Já si představuji, že by měly být daleko větší, než jaké poskytovalo to, co mnozí nazývají socialismem... Chceme republiku, která bude starostlivě pečovat o to, aby zmizely všechny ponižující přehrady mezi různými společenskými vrstvami, republiku, v níž se nebudeme dělit na otroky a pány... Již nikdy do žádného paktu nepůjdeme."

Zradil tedy Havel -- revoluční vůdce. Zradil ty, kdož mu věřili jeho politické sliby. Zradil tak, jako zrazuje většina politiků.

Pocit ze zrady Václava Havla má ale hlubší motivaci: zdá se, jako kdyby Václav Havel svou činností zradil sám sebe, své myšlenky a ideály. Mnozí jistě očekávali, že se z toho ve své knize pěkně po křesťansku vyzpovídá. Nedočkali se. A není divu. Zradil ty, kdo mu věřili, ne sebe sama.

Nástrahy boje proti odcizení

Havel sedmdesátých let, zejména esej Moc bezmocných, obsahuje lákavá hesla "existenciální revoluce", odporu proti "samopohybu struktur", proti manipulativním a byrokratickým mašinériím, proti neautentickému životu a systémům východního i západního bloku. Jenže jen pár řádek za onou pronikavou pasáží, kritizující odcizené a bezmocné postavení člověka v západním systému, nalezneme následující větu:

"Autorita vůdců by měla vyrůstat z jejich osobnosti, osobně jejich okolím zakoušené, a nikoli z jejich nomenklaturního postavení; měli by být vybavení velkou osobní důvěrou a na ní založenou i velkou pravomocí; jedině tudy vede zřejmě cesta z klasické bezmocnosti tradičních demokratických organizací, které se mnohdy zdají být založeny spíš na vzájemné nedůvěře než na důvěře, a spíš na kolektivní neodpovědnosti než odpovědnosti; jedině zde -- v plném existenciálním ručení každého člena komunity -- lze asi založit trvalou hráz proti 'plíživé totalizaci`."

Vůdci a silné osobnosti vybavené velkými pravomocemi založenými na osobní známosti a vysoké důvěře, to má být řešení západní krize. Proti bezmoci a zároveň manipulativní moci struktur je třeba postavit silné osobnosti, které se jim vzepřou. To je sen právě tak svůdný, jako nebezpečný. Jednoho z Havlových filozofických vzorů, Martina Heideggera, vedl možná právě tento sen až k podpoře nacismu. V případě Václava Havla se dějiny takto tragicky neopakovaly -- podobné názory jej vedly jen k podpoře jeho samotného, k přesvědčení o vlastní nepostradatelnosti, ke kompromisům. Myslel si, že překonává systém tím, že se coby silný jedinec existenciálně ručící za svou pravdu udržuje dále u "moci" v postavení prezidenta. Když podporoval válečné expanze systému, domníval se, že ve skutečnosti podporuje další pokračování jakési existenciální a demokratické revoluce a boje za lidská práva, že čelí cynismu a lhostejnosti těch, kdož nejsou ochotni za tyto velké hodnoty bojovat. Nepozorovaně, za jeho zády, ale jeho prostřednictvím, triumfoval právě onen "samopohyb" systému a z Havla si udělal údržbáře a ozdobu.

Plechový hrnek z vězení

Když byl autor těchto řádek nedávno na návštěvě v kanceláři běloruské pravicové Sjednocené občanské strany, pochlubili se její členové mimo jiné plechovým hrnkem, který si přinesl jejich předseda z vězení. Ze svého častého věznění si prý odnesl už dva, jeden ovšem věnoval americkému viceprezidentovi Dicku Cheneymu... Běloruský předák chápe víc než dobře svou roli ve světové politice. Američtí věřící demokraté (nebo alespoň lidé, kteří dovedně předstírají, že věří v demokracii) potřebují své mučedníky a svaté, tedy pronásledované demokratické disidenty ze zemí, kde ještě netriumfovala jejich ideologie. Nejlépe, když jim rovnou dodají i nějaké svaté předměty, relikvie, třeba hrneček z vězení...

Havel-disident je předobrazem této hry. Sám už ale není ani disidentem, ani prezidentem: představuje demokratického mučedníka ve výslužbě, který nicméně o to aktivněji bojuje za tutéž ideologii. Proti zkaženému systému a za lidská práva -- bok po boku s nejagresivnějšími představiteli tohoto systému a těmi, kteří neváhají lidská práva pošlapávat a z demokracie udělat manipulativní frašku. Prostředkem je válka, cestou k válce zaslepenost před jinými pohledy na realitu než je ten vlastní. A i onen vlastní názor nenápadně vytlačuje sdílený žvást globálních celebrit...

Kdo říká, že tenhle smutný příběh nemusí být na jiné úrovni a za určitých okolností i o nás?

psáno pro časopis A-kontra 4/2006

                 
Obsah vydání       11. 1. 2007
11. 1. 2007 Britští konzervativci budou požadovat snížení emisí uhlíku o 80 procent
11. 1. 2007 Evropská unie plánuje "novou průmyslovou revoluci"
11. 1. 2007 Václav Havel: O kom je vlastně jeho příběh? Pavel  Černý
11. 1. 2007 Nevykonáš dvakrát stejný trest smrti Bohumil  Kartous
11. 1. 2007 Nomádi ve městě Sandra  Wain
11. 1. 2007 Všechny zvony světa Václav  Dušek
11. 1. 2007 Nezadržateľná pohroma? Vladimír  Olej ml.
11. 1. 2007 Vědecké a profesní vzdělávání žen, aneb Německo má jen jednu možnost, kdyby chtělo být dále úspěšné Uwe  Ladwig
11. 1. 2007 Krvavé omalovánky Josef  Mikovec
11. 1. 2007 Globálny etický konsenzus je možný Eduard  Chmelár
11. 1. 2007 Úvod do patafyziky Josef  Kroutvor
11. 1. 2007 Azbuka na ústupe Peter  Stupavský
11. 1. 2007 Kuchtová na půl cesty od jádra
11. 1. 2007 O státě českém Pavel  Kopecký
11. 1. 2007 Nedělejte reklamu ČSSD
11. 1. 2007 Nechutné a tragické
11. 1. 2007 Nejsem tunelář
11. 1. 2007 ČSSD: Nejhorší šmíra
11. 1. 2007 Desatero programových podmínek ČSSD pro toleranci vlády
10. 1. 2007 Rakety a jejich dvojí politická funkce Miroslav  Polreich
10. 1. 2007 Zpravodajství iráckého odboje za dny 16. -- 31. prosince 2006
10. 1. 2007 Jeden příklad za všechny Ladislav  Žák
10. 1. 2007 Rozhovor: Briti veria vlastným mýtom Tomáš  Mrva
10. 1. 2007 Když svádí Bůh Petra  Hudcová
10. 1. 2007 Dvojí reakce na popravu Saddáma Husajna Jiří  Jírovec
9. 1. 2007 Rybičky Václava Moravce Bohumil  Kartous
31. 12. 2006 Hospodaření OSBL za prosinec 2006
22. 11. 2003 Adresy redakce