Mrtvý je člověk, jemuž kdysi osobně pomáhala CIA zničit Iráckou komunistickou stranu. Poté, co uchvátil Saddám moc, poskytla americká výzvědná služba jeho lidem domácí adresy komunistů v Bagdádu a v dalších městech ve snaze zničit vliv Sovětského svazu v Iráku. Saddámova tajná služba -- muchabarat -- navštívila všechny ty domovy, zatkla jejich obyvatele a jejich příbuzné a povraždila je. Spiklenci byli veřejně oběšeni, komunistům, jejich manželkám a dětem se dostalo zvláštního zacházení -- extremního mučení a pak popravy ve vězení Abu Ghraib.

V arabském světě se shromažďují důkazy o tom, že Saddám se před invazí do Íránu v roce 1980 několikrát sešel s vysokými americkými činiteli -- on sám i Spojené státy si myslely, že Íránská islámská republika se rozloží, jakmile Saddám vyšle svá vojska na její území -- a Pentagon měl příkaz, aby irácké vojenské mašinérii pomáhal poskytováním výzvědných informací z Íránu. Jednoho mrazivého dne v roce 1987, nedaleko Kolína nad Rýnem, jsem se setkal s německým obchodníkem se zbraněmi, který zorganizoval ty první přímé styky mezi Washingtonem a Bagdádem -- na žádost Spojených států.

V oficiální íránské historii osmileté války s Irákem se praví, že Saddám poprvé použil chemických zbraní proti Íránu dne 13. ledna 1981. Mohamed Sallam, reportér tiskové kanceláře AP, viděl scénu iráckého vojenského vítězství na východ od Basry: "Iráčané používali [proti íránským vojákům] kombinaci nervového plynu a yperitu. Nervový plyn jim ochromil tělo a yperit je utopil v jejich vlastních plících. Proto plivali krev."

Írán tehdy tvrdil, že tento strašlivý koktejl dostal Saddám od Spojených států. Washington to popíral. Ale Íránci měli pravdu. Dlouhá vyjednávání, která vedla k tomu, že se Spojené státy podílely na tomto zvěrstvu, zůstávají tajná. V této době byl jedním z hlavních mužů prezidenta Ronalda Reagana Donald Rumsfeld -- a Saddám bezpochyby znal všechny podrobnosti. Dokument, o němž sdělovací prostředky dosud příliš nehovoří, totiž, "Vývozy do Iráku ze Spojených států s dvojím užitím, použitelné pro výrobu chemických a biologických zbraní a jejich možný dopad na zdravotní důsledky ve válce v Perském zálivu" ("United States Chemical and Biological Warfare-related Dual-use exports to Iraq and their possible impact on the Health Consequences of the Persian Gulf War",) konstatuje, že před rokem 1985 i potom posílaly americké firmy se souhlasem americké vlády dodávky biologických látek do Iráku. Mezi nimi byl bacillus anthracis, z něhož vzniká antrax, a escherichia coli. Tato zpráva amerického Senátu dospěla k závěru, že "Spojené státy poskytly irácké vládě licencované materiály dvojího užití, které napomáhaly vývoji iráckých chemických a biologických zbraní a raketových programů, včetně stavby továrny na chemické zbraně a včetně technických výkresů a plnicího zařízení pro chemické zbraně."

Zároveň si byl Pentagon vědom, jak široce Irák užívá chemické zbraně. Například v roce 1988 poskytl Saddám své osobní svolení americkému výzvědnému důstojníku Ricku Franconovi -- jednomu z šedesáti amerických důstojníků, kteří tajně poskytovali iráckému generálnímu štábu informace o rozmístění a o akcích íránské armády -- aby navštívil poloostrov Fao poté, co irácké jednotky znovudobyly tohoto města od Íránců. Vypracoval pro Washington zprávu, že Iráčané dosáhli svého vítězství užitím chemických zbraní. Vysoký americký výzvědný důstojník plukovník Walter Lang později konstatoval, že irácké užívání plynu na bojišti "není otázkou vážného strategického znepokojení".

Já jsem ale viděl ty důsledky, píše dále Robert Fisk. V dlouhém vojenském nemocničním vlaku, jedoucím z fronty zpět do Teheránu, jsem nalezl stovky íránských vojáků, kteří kašlali krev a hleny. Železniční vagóny natolik páchly jedovatým plynem, že jsem musel otvírat okna -- a jejich ruce a tváře byly pokryty krvavými puchýři. Mnoho z nich bylo děsivým způsobem popáleno. Tentýž plyn byl pak použit proti Kurdům v Halabže.

Není divu, že by Saddám souzen v Bagdádu za zabití šiitských vesničanů, nikoliv za své zločiny proti Íránu.

Dosud neznáme -- a po Saddámově popravě se to asi už nikdy nedovíme -- jak velké úvěry poskytovaly Spojené státy od roku 1982 Iráku. Původní půjčka na nákup amerických zbraní z Jordánska na Kuvajtu byla 300 milionů dolarů. V roce 1987 byla Saddámovi slibována půjčka z USA v hodnotě 1 miliardy dolarů. V roce 1990, těsně před Saddámovou invazí do Kuvajtu, vzrostl objem ročního obchodu mezi Irákem a Spojenými státy na 3,5 miliardy dolarů ročně. Na naléhání iráckého ministra zahraničí Tariqa Azize prosazoval americký ministr zahraničí James Baker nové záruky pro půjčku pro Irák od USA v hodnotě 1 miliardy dolarů.

V roce 1989 poskytla Británie, která také tajně vojensky pomáhala Saddámu Husajnovi, krátce poté, co byl v Iráku zatčen reportér týdeníku Observer Farzad Bazoft, Iráku půjčku ve výši 250 milionů liber. Bazoft zjišťoval okolnosti výbuchu v továrně v Hille, které používala chemické látky, dodávané do Iráku z USA a Iráčané ho posléze oběsili.

Měsíc po Bazoftově zatčení litoval William Waldegrave, konzervativní náměstek britského ministra zahraničí, že Bazoftova práce v Iráku ohrozila lukrativní britské zakázky pro Irák.

Ještě odpornější byly výroky tehdejšího kozervativního náměstka premiérky Thatcherové Geoffreyho Howa, který napsal, že záměrně utajil příkaz zrušit omezení na prodej britských zbraní do Iráku, protože "by to vypadalo cynicky, že tak brzo poté, co jsme vyjádřili rozhořčení nad zacházením s Kurdy, uvolňujeme zbrojní embargo proti Iráku".

Plná pravda o spolupráci Západu na Saddámových zvěrstvech zemřela s jeho sobotní popravou. Mnoho lidí ve Washingtonu a v Londýně si jistě oddechlo, že ten stařec byl konečně umlčen.

Kompletní článek v angličtině ZDE