McCoy, který se zkoumání a psaní o CIA věnuje již přes 30 let, říká, že když byly publikovány fotografie z Abu Ghraib, měl úplně jiný dojem než většina lidí v USA i ve světě, kteří předpokládali, že jde o mimořádnou událost, a nikoli o normální americkou praxi. McCoy na těch fotografiích neviděl činy několika sadistických vojáků na noční směně, jak událost charakterizovala americká vláda a média, nýbrž "učebnicové příklady" výslechových technik CIA.

V rozhovoru pro americký rozhlasový program Democracy Now McCoy tvrdí, že na známé fotografii vězně, který má na hlavě pytel a je nucen stát s napřaženýma rukama, je možné vidět dvě hlavní metody mučení, které používá CIA: zakrytí hlavy pytlem je prvním krokem ke smyslové deprivaci; být nucen stát dlouhou dobu v nepohodlné pozici je příkladem využití metody, kdy dojde k bolestem nezpůsobeným přímým násilím vyšetřovatelů - v tomto smyslu jsou nazvány sebetrýzněním ("self inflicted pain"). "Jde o dvě velmi jednoduché, základní techniky CIA, jejichž vývoj stál obrovské peníze." V letech 1950-1962 CIA pracovala na masivním výzkumném projektu, "a veritable Manhattan Project of the mind", na nějž vláda dávala víc než 1 miliardu USD ročně. Cílem projektu bylo "rozluštit kód lidského vědomí". Nejprve se dělaly pokusy s LSD, mezkalinem a dalšími drogami, jako je sodium pentathol (takzvané "sérum pravdy"), a také s fyzikálními technikami, jako jsou např. elektrošoky. Žádná z těchto metod však se neukázala jako příliš účinná.

Nakonec byla část výzkumu převedena na behaviorální laboratoře na hlavních univerzitách, jako je Harvard, Princeton, Yale a McGill University v Kanadě. Prvního úspěchu dosáhl psycholog Donald O. Hebb z McGill University, který ukázal, že navodit stav psychózy je vlastně velmi jednoduché. "Dobrovolníci z řad jeho studentů posadil do kabiny, požádal je, aby si nasadili ochranné brýle, rukavice, a klapky na uši, takže byli odříznuti od svých smyslů. Během 48 hodin bez smyslové stimulace u pokusných osob nastaly nejprve halucinace a nakonec došlo k dezintegraci osobnosti." Taktéž tuto techniku můžeme vidět na fotografiích z Guantanáma.

Že vězeň na fotografii je nucen stát tak podivně - s nataženýma rukama a na krabici tak malé, že kdyby trochu posunul nohu, spadl by - poukazuje na druhý důležitý úspěch výzkumného programu. Dva neurologové na Cornell University v městě New York zkoumali metody mučení KGB a soudili, že nejúčinnější technikou KGB byla ta, při které si mučený sám přivodil bolesti (anglicky "self-inflicted pain"). Tuto techniku pak CIA rozvinula. "Jde o velmi jednoduchou techniku - stačí přinutit někoho jeden nebo dva dny stát," vysvětluje McCoy, "a zatímco vězeň stojí, věznitelé mu nic dalšího nečiní, nabijí ho apod., jen mu říkají: "Sám si ubližujete. Kdybyste s námi spolupracoval, mohl byste si sednout." A zatímco vězeň stojí, tekutiny v těle mu tečou do nohou, nohy mu natékají, tvoří se léze, které pak praskají, nastávají halucinace, přestávají fungovat ledviny."

Výsledky těchto pokusů byly kodifikovány v roce 1963 příručce CIA, KUBARK Counterintelligence Interrogation, (předchůdce Human Resource Exploitation Training Manual [Učebnice pro výcvik k exploataci lidských zdrojů] - obě byly zveřejněny v roce 1997 podle amerického Zákona o přístupu k informacím) [viz BL 9.11.05, http://www.blisty.cz/2005/11/9/art25682.html], která podle McCoye po mnoha stoletích znamenala první opravdovou revoluci v "vědě mučení". Tato specifická americká forma mučení - psychické týrání - se od té doby osvědčila jako velmi účinná a adaptabilní metoda.

Tyto techniky mají tu výhodu, že si lidé o nich často myslí, že jde "lehké mučení", a vládní úředníci toto mylné přesvědčení rádi podporují. McCoy však tvrdí, že psychické mučení je obvykle destruktivnější a způsobuje mnohem déle trvající poškození lidské psychiky než klasické tělesné mučení. V té souvislosti cituje výrok arizonského senátora Johna McCaina, který byl mučen jako válečný zajatec ve Vietnamu. McCain řekl, že kdyby si musel vybrat mezi fyzickým násilím a psychickým mučením, vybral by si fyzické násilí.

Na konci rozhovoru McCoy dodal, že kvůli hrozivé realitě psychického mučení byly tyto metody zakázány konvencí OSN proti mučení (1994). Pro americkou vládu je však psychické mučení tak důležité a základní, že americký kongres, když tuto konvenci ratifikoval, učinil pro americké metody psychického mučení z konvence výjimku.

Ke slovům McCoye, který rozhovor poskytl před tím, než byl schválen Military Commissions Act, je možné dodat, že tato "tradice" psychického týrání v USA byla zřejmě jedním z důvodů, proč americký kongres minulý měsíc tyto techniky novým zákonem legalizoval (byť jen pro cizince). Jde totiž o rozdíl stupně, a nikoli druhu: nyní může agent CIA mučit vězně osobně, zatímco předtím mohl jen dohlížet na agenta cizího státu, kterak mučí vězně.

Nebude však nyní, když po letošních kongresových volbách ovládli Sněmovnu reprezentantů i Senát demokraté, Military Commissions Act zrušen? Bohužel, tato pravděpodobnost není velká. Ačkoliv někteří Američané proti novému zákonu protestují, např. píší dopisy do redakcí novin, téměř žádný politik proti tomuto zákonu nevystoupil ve své předvolební kampani. Demokraté totiž nechtějí vypadat slabí ve "válce proti terorismu" - tak totiž v současné Americe vypadá každý politik, který hájí základní lidská práva. Větší nadějí je, že nejvyšší soud - po mnoha letech, na konci dlouhých odvolacích řízení - prohlásí tento zákon za protiústavní.

Podrobnosti v angličtině:

Democracy Now: Professor McCoy Exposes the History of CIA Interrogation, From the Cold War to the War on Terror ZDE

Center for Constitutional Rights: Military Commissions Act a Blow to Democracy and the Constitution ZDE