29. 11. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
Ladislava Chateau: Portrét pro Lou, Sabinu a Marii.
29. 11. 2006

Nietszcheho Lilith, Jungova židovka a Freudova přímluvkyně u Hitlera

Ladislava Chateau: Portrét pro Lou, Sabinu a Marii. Psychoanalytické nakladatelství, Praha 2006, 187 stran

Titulek mé recenze knihy Ladislavy Chateau Portrét pro Lou, Sabinu a Marii je skandální. Ilustruje způsob, jakým se po staletí v evropské kultuře psalo o významných a zajímavých ženách: nikoli jako o osobnostech, ale jako o inspirátorkách osobností - tedy mužů. Jako o těch, co prošly velikými mužskými osudy a padlo tak na ně světlo génia. Dnes se paradigma mění. Stále více se zajímáme o samotné osudy těchto femmes fatales a objevujeme nový žánr, učíme se vyprávět příběhy žen, namísto tradičního vyprávění o ženách v osudech mužů. A nic na tom nemůže změnit vkrádající se pochybnost, zda mnoho z těch žen v osudech mužů nebylo tak trochu "sběratelkami" oněch géniů.

Zda se nedostávaly do jejich blízkosti jen a právě za tím účelem nechat na sebe dopadnout trochu světla historické postavy. Nenavazovaly s nimi vztahy jen proto, aby se prostřednictvím básní, které o nich napíší, propasírovali do Historie, zachytili se drápkem v kunderovské Nesmrtelnosti? I tahle otázka nás možná napadne při čtení fascinující knihy Ladislavy Chateau.

Ladislava Chateau je českou publicistkou (provdanou do Francie) a jednou z mála ženských obdivovatelek psychoanalýzy. Tato preference určila výběr žen, o nichž chtěla psát. Jde o první tři psychoanalytičky v historii tohoto oboru. Nikoli nejslavnější, neboť sama autorka uznává, že za skutečné "matky psychoanalýzy" byly prohlášeny až Karen Horneyová, Melanie Kleinová, Anna Freudová a Helen Deutschová (jejich portréty si lze přečíst v knize nazvané právě Matky psychoanalýzy z pera Janet Sayersové, kterou vydal v roce 1999 Triton; mimochodem Helen Deutschová je dnes pod tlakem "gender lobby" nejvíc opomíjená, neboť se nevzbouřila proti základním Freudovým konstatováním o ženské psychice a naopak je rozvinula: za jádro ženské psýché označila masochismus a narcismus, takže se stala dnes politicky nekorektní - to jen pro ty, kdo věří, že ženy Freuda již jen blahosklonně opravovaly). Jsou-li tři hrdinky knihy Portrét pro Lou, Sabinu a Marii pozapomenuté jako teoretičky a psychoanalytičky, o to víc fascinující jsou jejich osudy. A o to zajímavější jsou ony samy. Ladislava Chateau je vykreslila především na základě studia jejich korespondence a deníků.

Viděli jste někdy tu fotografii, kde je Friedrich Nietszche poněkud sadomasochisticky zapřažen do vozíku se svým přítelem, zatímco za nimi svírá bičík tajemná, uhrančivá dívka? Tak ta záhadná a překrásná dívka, to je první hrdinka knihy Ladislavy Chateau: Lou Andreas-Salomé. Fotografie s bičem je v knize přetištěna, stejně jako snímek z dob, kdy bylo Salomé (nomen omen!) dvacet let. Ta fotografie nemůže nechat žádného muže klidným. Když se díváme na většinu starých snímků a daguerrotypií, nelze si nevšimnout, že ženy na nich většinou nesplňují naše dnešní kritéria půvabu. Ne tak Salomé. Ta jako kdyby přicestovala na konec 19. století z titulní strany Elle. Zamotala by nepochybně hlavu mužům i dnes.

Ladislava Chateau to tajemství ve své knize pojmenovává: měla v sobě cosi lehce chlapeckého a zřejmě tak trochu koketovala s anorexií, obzvláště vzhledem k dobovým normám. Tím prozradila mimo jiné mnoho o naší době, která do definice ženské krásy přimíchala dostatek latentně homosexuálních a pedofilních příměsí. Těžko říci, je-li to dobře, každopádně je to důvod, proč Salomé okouzlila Friedricha Nietszcheho a Rainera Mariu Rilka - pro oba byla osudovou ženou, s oběma si zahrávala.

Toho prvního udržovala v prapodivné milostné trojici, toho druhého ponechávala v dostatečné blízkosti, aby ho mohla systematicky odkopávat. Proto si vysloužila přezdívku Lilith (vymyslel ji Freud), což je v kabale jméno první ženy Adamovy, která odmítla být poslušná svému muži a stala se tak soudobou ikonou sadomasochismu a feminismu. Lilith je zajisté to, čemu Jung říkal - velký učitel promine - archetyp a Lou Andreas-Salomé byla jeho ztělesněním.

Nietszche ji označil za nejinteligentnější ženu, jakou potkal, jindy o ní však hovořil jako o ďábelské bytosti. Na konci života se pološílený uchýlil k jiné "domině" svého života, sestře Elisabethě (nazýval jí "Dračice"), která o Salomé tvrdila, že je ošklivá, a že je určitě židovkou (nebyla bez pochyb ani jedno, ani druhé), a zřejmě pod jejím incestně-žárlivým vlivem Nietszche o Salomé napsal, že je "hubenou špinavou opicí, s umělými prsy a atrofovaným pohlavím, ze které by se člověk leda pozvracel." Ladislava Chateau k tomu cituje větu z jakési mytologické příručky, že Adam nakonec "zemřel uprostřed snů o Lilith", což je velmi poetická ilustrace jak osudu velkého filozofa, tak osudu muže v postmoderní éře.

Osud druhé portrétované ženy v knize je trochu jiný. Zatímco Salomé snad mohla být tak trochu výše zmíněnou "sběratelkou slavných" (vždyť to je armáda celebrit, která se jejím životem přežene, a o mnoha z nich napsala Salomé knihu...), Sabina Spielreinová je jiným případem. Ze všech tří portrétovaných žen byla nejvíce psychicky nemocná a jelikož se léčila u Carla Gustava Junga, nikdy se tak úplně nevyléčila. Ba naopak, Jung se s ní prostě spustil (což je v psychoanalytické situaci cosi jako znásilnění, neboť pacientka prochází přenosem, kdy se zamilovává do psychoanalytika, čímž znovuprožívá vztah k ideálnímu otci a cílem léčby je dosáhnout u pacietnky reflexe tohoto stavu - Jung učinil opak a prostě situace zneužil).

Vztah k Jungovi je u Sabiny zjevně hysterický, ba chvílemi až psychoticky bizarní. Tato inteligentní ruská židovka uvěřila, že musí dát árijci Jungovi dítě - plavovlasého Siegfrieda - a tím vykoupit své semitství a zřejmě i spasit svět. Neukojena v této neurotické touze, která ji nikdy neopustila, vrátila se do sovětského Ruska. Ačkoli psychoanalýza zde nebyla oficiálně podporována, Sabina dosáhla slušného postavení - vedla dokonce katedru psychologie na univerzitě v Moskvě a dále publikovala v psychoanalytickém duchu (dokonce například o mytologii čísel). Když byla Stalinem psychoanalýza označena za buržoazní pavědu, stáhla se do ústraní a působila jako dětská lékařka. Tento osud ve spojení s nedoléčenou neurózou připravil cestu velkému bizarnímu finále jejího osudu během 2. světové války. Ladislava Chateau píše:

"Němci rychle postupují dál do vnitrozemí; Sabina však svůj domov neopouští...Sabina nevěřila, že by Němci mohli být nebezpeční; byla přesvědčená, že veškeré zprávy o nich jsou jen lživou propagandou, Stalinovým výmyslem... Nepochybovala o tom, že Němci vrátí život do normálních kolejí, obnoví pořádek a civilizaci... 27. července 1942 byla Sabina naposledy spatřena s oběma dcerami v houfu hnaném jednotkami SS k synagoze, kde byli všichni postříleni..."

A Josef Vojvodík v doslovu dodává, že Spielreinová nacisty "do poslední chvíle imaginovala jako titánské Siegfriedy, mýtické germánské zachránce a vítěze nad vládou temnoty..." O takových osudech nelze psát romány, tak podivné a nedůvěryhodné příběhy umí psát jen život a - neuróza.

Třetí žena z knihy Ladislavy Chateau je zřejmě jako psychoanalytička nejproslulejší: jde o Marii Bonapartovou, princeznu řeckou a dánskou, praneteř císaře Napoleona Bonaparta. Byla to ona, kdo přinesla psychoanalýzu do Francie a dala jí zde specifický (trochu literární) ráz. Vyrostou z něho (i se vůči němu vyhraní) pilíře intelektuální Evropy 2. poloviny 20. století: Jacques Lacan (Bonapartová o něm v jednom dopise napíše, že ho "zaměstnává jen jeho paranoia"...), Michel Foucault, Jean Paul Sartre, Gilles Deleuze, Jacques Derrida... - ti všichni nejsou plně k pochopení bez psychoanalýzy a tím i Bonapartové a jejích zápasů.

I ona byla zajímavou ženou, jíž fascinoval zločin a proto asi věnovala takovou pozornost výkladu povídek Edgara Allana Poea (i ona mimochodem viděla klíč k ženské sexualitě v masochismu). Ale mám-li mít ke knize Ladislavy Chateau nějakou výhradu, vyslovil bych jí právě k portrétu Marie Bonapartové. Zůstal jsem totiž v jejím případě trochu neukojen. Ladislava Chateau uvádí, že to byla tato princezna, kdo zařídil, že Freud mohl vycestovat z Rakouska okupovaného nacisty a zřejmě si tak zachránit život (z něhož mu však již příliš nezbývalo). Zaslechl jsem však legendu (?), že to byl Mussolini, kdo se přimluvil přímo u Hitlera. Jak to tedy bylo? Je známo, že Hitler nesnášel aristokraty, vliv samotné Bonapartové by tudíž asi nestačil, uvážíme-li, jak mohli nacisté ponížení tohoto velikého Žida s jeho "perverzní psychologií" využít propagandisticky, jak symbolický to pro ně mohl být triumf. Vsadil bych si tak spíše na Duceho. Nevylučuji ale, že za jeho přímluvou stála právě vlivná princezna. Možná ta rovnice byla prostinká: peníze Bonapartové plus Mussoliniho vliv.

Škoda, že v tom nemám po přečtení vynikající knížky české autorky jasno. A druhá výhrada je podobná. Autorka věnuje ve své knize stránečku čtyřem Freudovým sestrám, které narozdíl od Freuda a jeho dcery Anny z Rakouska neuprchly a zahynuly v koncentračních táborech (jedna z nich umřela u nás, v Terezíně). K tomu se ovšem váže takový malý podivný otazníček, na nějž jsem také narazil, jemuž se ale paní Chateau v knize nevěnuje a chce se mi téměř říci: kupodivu. Opravdu nemohl Freud pro své sestry nic udělat? Legenda (?) říká, že stál před dilematem, zda sebou do Anglie vzít svou úžasnou knihovnu s poklady evropské kultury, anebo sestry. Zvolil knihovnu s tím, že sestry dostane do emigrace později. Jenže už nezbyl čas a prostředky... Příběh patriarchálního muže do morku kostí? Příběh muže, který miloval vysokou kulturu způsobem natolik vážným a buržoazním, že si ho už dnes nedokážeme v elektronickém chaosu představit a pochopit ho? Příběh Hebrejce, pro nějž kniha má posvátnost takřka iracionální? Anebo jen blábol?

Každopádně díky za tuhle skvostnou knížečku o třech fascinujících ženách. Je to malý poklad pro gender studies, velká škola o ženské psychice (o níž toho víme tak málo!) a zajímavý střípek do stále ještě chudičké mozaiky původní české psychoanalytické literatury.

                 
Obsah vydání       29. 11. 2006
29. 11. 2006 Europoslanci "zostudí 11 států EU a hlavně Polsko"
29. 11. 2006 Základna: Může být vlastně předem zodpovězená otázka s otazníkem? Štěpán  Kotrba
29. 11. 2006 Irák: "Je to občanská válka"
29. 11. 2006 Editor britského bulvárního listu shledán vinným, že odposlouchával královské mobily
29. 11. 2006 Politické pravidlo číslo jedna, aneb Co papež ví a Stoiber netuší Uwe  Ladwig
29. 11. 2006 Británie a USA "viděly sovětskou okupaci Estonska, Lotyšska a Litvy jako jedinou správnou možnost"
29. 11. 2006 Názor dne Oldřich  Průša
29. 11. 2006 Přináší svou zahraniční misí Jeho Svatost papež Benedikt XVI. světu nebo aspoň Turecku požehnání? Miloš  Dokulil
29. 11. 2006 Nietszcheho Lilith, Jungova židovka a Freudova přímluvkyně u Hitlera Jan  Stern
29. 11. 2006 Státní zástupci znovu proti Pavlu Němcovi Zdeněk  Jemelík
29. 11. 2006 Konflikt na Blízkém Východě - rekapitulace Václav  Jumr
29. 11. 2006 Pilulky extáze poškozují lidský mozek už při prvním použití
29. 11. 2006 Virtuální Kateřina  Bolechová
29. 11. 2006 "Dobrovolnost" podle ministra Gandaloviče Stanislav  Křeček, Radko  Martínek
29. 11. 2006 David ze Vsetína Oskar  Krejčí
29. 11. 2006 Jednání EU a Turecka ztroskotalo
29. 11. 2006 Předem poražená agenda 2010 Štěpán  Kotrba
29. 11. 2006 EU-Rusko: Partnery nelze mentorovat Oskar  Krejčí
29. 11. 2006 Bojovat se mělo! Petr  Wagner
29. 11. 2006 Neznesiteľná ťažoba zhody Michal  Polák
29. 11. 2006 Michael  Marčák
29. 11. 2006 Letité klišé ahistorického pohledu na dějiny Jiří  Glonek
28. 11. 2006 Svět bez komunistů by býval lepší Boris  Cvek
29. 11. 2006 Jaký by byl svět s komunisty a bez nich?
29. 11. 2006 Pétépáci, komunismus a druhá světová válka
29. 11. 2006 ČSSR: Sousedé si ušetřili na auto
29. 11. 2006 Zákaz komunistů?
29. 11. 2006 Soukromé vlastnictví pana Víta Jan  Bláha
28. 11. 2006 Nová obět Mejstříkova zmateného antikomunismu? Lubomír  Novotný
29. 11. 2006 Polonium Hynek  Bíla
28. 11. 2006 Šéf ROSATOMU vyloučil, že by polonium bylo ukradené v Rusku
28. 11. 2006 Sedm letů Guantanamo Express do Polska
28. 11. 2006 Cena života i smrti a odškrtávači počtu mrtvol Jan  Klepetář
28. 11. 2006 Michale Grade odchází z BBC do ITV
28. 11. 2006 Bílé noci Alex  Koenigsmark
28. 11. 2006 Talabání dal v pondělí Bushovi facku Štěpán  Kotrba
28. 11. 2006 O čem musí jednat NATO v Rize?
28. 11. 2006 Marek Eben na dně své plovárny s Lenkou Reinerovou Miloslav  Vrána
28. 11. 2006 O pouhém oficiálním tajemníkovi v neoficiálním stavu Bohumil  Kartous
28. 11. 2006 Lidovci už zase chtějí být lidovci Štěpán  Kotrba
28. 11. 2006 Z pohádky do pohádky Pavel  Kopecký
21. 11. 2006 Hospodaření OSBL za říjen 2006
22. 11. 2003 Adresy redakce

Genderová nerovnost ve společnosti RSS 2.0      Historie >
29. 11. 2006 Nietszcheho Lilith, Jungova židovka a Freudova přímluvkyně u Hitlera Jan  Stern
14. 11. 2006 Kongo: statisíce znásilnění   
13. 11. 2006 Intimnosti pro paní Věru Jiří  Jírovec
9. 11. 2006 I my jsme se velice zasmály(i) Jiří  Drašnar
8. 11. 2006 Od babičky z Ratibořic ke gravidní hopsandě Věra  Říhová
7. 11. 2006 Jak je to s "parazitickým plozením dětí" Lenka  Vytlačilová
3. 11. 2006 Nikaragujský strašák   
3. 11. 2006 Pan Ucháč nemá informace Darina  Martykánová
1. 11. 2006 Zemři, nebo jdi do vězení! Darina  Martykánová
27. 10. 2006 Muslimský duchovní označil ženy bez závoje za "odhalené maso"   
20. 10. 2006 Zpráva o výzkumu organizace Gender Studies Věra  Říhová
13. 10. 2006 Paranoidní představa o skutečnosti paní Martykánové Věra  Říhová
13. 10. 2006 Boj s větrnými mlýny Darina  Martykánová
2. 10. 2006 Spain is different Darina  Martykánová
28. 8. 2006 Pandemie ošklivosti Sandra  Wain