V řadách občanských i sociálních demokratů se najde málo lidí, kteří by byli nadšeni představou vládní spolupráce těchto dvou stran. Přesto od prvních hodin po oznámení výsledků voleb do Poslanecké sněmovny se právě tato varianta jevila jako nejpravděpodobnější. Důvod je prostý: ostatní varianty se neopírají o propočet hlasů, ale o spoléhání na náhodu.

Obě zmíněné politické strany ukázaly, že umějí vést ostré spory. Rok trvající volební kampaň jim k tomu nabídla přehršel příležitostí. Včetně doby mezi volbami do Sněmovny a komunálními plus senátorskými volbami, kdy byla snaha sestavit funkční vládu podřízena volební kampani. Na jedné straně převládaly představy, že existuje pouze jeden vítěz voleb, a ten má právo určit osud poražených. Druhá strana ovšem dobře věděla, že bez ní si oni vítězové "ani ruce neumyjí".

Po víkendu, kdy proběhl kongres ODS, lze říci: dokonáno jest! Nastala nová etapa. Mirek Topolánek dokázal zúročit volební úspěch v podporu 70 % delegátů a v tzv. široký mandát. Ten mu umožňuje nejen dohodu se sociální demokracií, ale též podřídit sen o předčasných volbách realitě ve Sněmovně. Jiří Paroubek začal hovořit o "vládě konstruktivního dialogu a evropského předsednictví". Podařilo se prolomit psychický blok, který bránil důvěryhodné dohodě předsedů stran a skutečně věcnému jednání jejich zástupců. Základem této změny ovšem není to, že zvítězila pravda a láska, ale pochopení vzájemných výhod.

Onen paradox české politiky je v tom, že vytvoření vlády občanských, sociálních, křesťanských a možná i dalších demokratů se sice jeví jako vytváření života neschopného kočkopsa, zároveň by se ale takto dala zformovat základna pro široký konsenzus. Ten je nutný pro přijetí některých rozhodujících dohod o dalším postupu země - o důchodové reformě, o služebním zákonu, o zdravotnictví a podobně. Jenom takovýto konsenzus, založený na nikým nemilovaném kompromisu, zabrání tomu, aby přijaté zákony padly za oběť dalším volbám. Konstruktivní dialog by též mohl napomoci nalézt novou cestu k opozičním stranám a překonat účelový ostrakismus skutečně demokratickým chováním.

Je pozoruhodné, že dlouhodobý politický chaos nikterak zásadně neovlivnil fungování ekonomiky. Zatím. Je ale na čase přestat riskovat a začít vládnout. I když netřeba podléhat iluzím, že nastává období jen a jen koncepčních rozhodnutí. Někdy ale jakékoliv rozhodování může pomoci zklidnit situaci a otevřít prostor pro racionalitu. Třeba i pro kritiku, která umožní nápravu.

A také nelze riskovat ztrátu dobrého jména Česka v zahraniční. Tam totiž běží rozhodovací procesy vlastním rytmem, který je nezávislý na našich domácích hádanicích. Vždyť například chystaný summit NATO bude mimo jiné projednávat situaci v Afghánistánu - a zatím jsme na nejlepší cestě nechat se zatáhnout do prohrané války. Nesmyslná politika tolerance k produkci drog ve snaze zklidnit tamní situaci zákonitě vyústila v to, že za drogové peníze jsou nakupovány zbraně. Matematika je prostá - podle údajů OSN se v současnosti v Afghánistánu produkuje 92 % světového heroinu a zprávy z Bruselu hlásí, že letos ztráty jednotek NATO v této zemi vyrostly na čtyřnásobek. Tlak, aby členské státy Aliance navýšily v Afghánistánu počty vojáků o další tisíce a výdaje o miliardy dolarů, narůstá. Je třeba umět zaujmout k takovýmto požadavkům stanovisko a vést o nich dialog s veřejností.

A to může pouze funkční vláda.

Článek vyjde ve čtvrtek v týdeníku Ekonom