Poslal jsem Vám pětistovku za práci, kterou jste v tomto roce vykonali. Není to mnoho, ale za jiné přístupy na webovské stránky se neplatí. Na druhou stranu chápu, že nic není zadarmo.

Včera a dnes mne zaujaly příspěvky, které se týkaly penzí. Pročetl jsem si i Váš rozhovor s Ivanem Svítkem. Je zřejmé, že vše mohlo být jinak, než to ve skutečnosti dopadlo. Vždyť všichni ti žvanilové o svobodě, lidských právech a demokracii nás sprostě okradli.

Můj otec pracoval těžce manuálně. V padesátých létech se mnoho nevydělávalo. Já jsem byl placen totalitním režimem, mírně nadprůměrně, ale ve srovnání s Vaší novou domovinou skromně. Příjmy byly nivelizované. Nevzpíral jsem se, považoval jsem to za spravedlivé. Za to nám všem stát zaručoval důstojnou penzi a dožití. Také jsem měl pocit, že prostřednictvím státních investicí do národního majetku přispívám na zajištění svých dětí a že je nikdo neokrade.

Když srovnávám privatizační krádež po sametu s měnovou reformou z roku 1953, tak mohu tvrdit, zlatí komunisti, aspoň se o nás postarali a lidé si nemuseli začít spořit na svůj důchod znovu od nuly. Mezi lidmi se povídá, za kolik byly různé státní podniky prodány a kolik novým majitelům nyní nesou. Je to pro nás velmi smutné. Nikdo nám dosud nevysvětlil, proč nebyl novým režimem restituován majetek, který si dřívější režim vzal bez výslovného svolení formou sníženého platu?

Nový režim obratnou manipulací odpoutal pozornost od této krádeže. Zkuste problém důchodů udělat jako jedno z důležitých témat BL. Požádejte vybrané ekonomy, ať se k tomu vyjádří a nečekejte jen na nahodilé příspěvky.

Za ten text mohu být obviněn z levičáctví. Nestojím o to! píše čtenář, jehož totožnost je redakci známa.