14. 11. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
14. 11. 2006

Črta o Hilsnerově aféře

Řekl jsem veřejně, že nevěřím v rituální vraždu a že zejména proces polenský této vraždy nedokazuje. Mínění to nevyslovil jsem pouze, nýbrž i odůvodnil. A to že se v českém národě nesmí? Že se nesmí samostatně myslet a vědecky pracovat?
TGM, Čas, 18. listopadu 1899

V březnu roku 1899 na Českomoravské vysočině byla nalezena zavražděná dívka jménem Anežka Hrůzová. Nikomu se nepodařilo někoho z toho činu usvědčit a tak se oživila nikdy nedokázaná a mnohokrát vyvrácená pověra o židovské rituální vraždě. Bylo nutné najít pachatele, podezření padlo na mladého muže s nevalnou pověstí, Leopolda Hilsnera. Bez důkazů, na základě svědectví „bujné fantazie" byl tento mladík zatčen. Při soudním přelíčení zaujatý soud nepřihlédl ku svědectvím, která Hilsnerovu účast na vraždě přímo vylučovala. Mladík byl odsouzen k trestu smrti provazem.

Tehdy zasáhl do celé věci člověk, který se posléze měl stát vyvržencem a zaprodancem národa - byl jím T. G. Masaryk. Užíval si zrovna na Valašsku letní prázdniny, když ho zastihl dopis jeho bývalého žáka Sigmunda Münze. Ten jej požádal o stanovisko k celé věci. Masaryk odpověděl, navíc svolil, aby jeho odpověď byla zveřejněna ve vídeňských novinách Neue Freie Presse. Netušil, že tím pohne bahnem ve stojatých vodách českého myšlení. Záhy byl stržen do jednoho z největších bojů před rokem 1914. Byl to však bohužel asi poslední boj, který vedl proti vlastnímu národu. Podařilo se mu sice vyvrátit pověru o rituální vraždě, avšak rasovou a nacionální nesnášenlivost vymýtit zdaleka nedokázal. Tento fakt byl pro český národ jistě do budoucna velmi významný.

Masaryk žádal revizi procesu. Své výhrady sepsal v listopadu 1899 v brožuře s názvem: Nutnost revidovati proces polenský. Odmítal v ní unáhlené soudy, žádal důkazy a dovolával se zdravého rozumu. Masaryk ji nenapsal pro židy, nýbrž pro český národ. Nechtěl připustit, aby lež se stala hodnotou, na které stojí věc národní. Ihned po uveřejnění oné brožury se strhla protimasarykovská kampaň, nemající obdoby. Jeho dosavadní přívrženci, ať již studenti, nebo profesoři se od něho distancovali. Čelil ostré a nevybíravé krtice tisku. Vyjma realistického Času a sociálnědemokratického Práva lidu všechen český tisk byl proti němu.

Čeští vlastenečtí antisemité, rekrutující se ze všech společenských vrstev, začali bouřit proti Masarykovi na ulici. Začal být obviňován z korupce. Šířilo se podezření, že Masaryk „byl podplacen židy“. Byl nazýván českým Zolou. Ani děti Masarykovy nezůstaly v kampani stranou. Masaryk na tyto útoky odpověděl 11. listopadu 1899, kdy v prohlášení uvedl: „Mám právo pozvednout svůj hlas a kritikou kutnohorského procesu upozornit českou veřejnost, v jakém přímo patologickém stavu náš národ se teď nalézá."

Promlouval k české veřejnosti, která se utápěla v předsudcích a zlobě. Kritikům nakonec odpovídal větou: „Nedám se ukřičet a denuncovat od někoho". Tyto Masarykova slova podnítila český živel k demonstracím proti němu. V pondělí 13. listopadu měl mít Masaryk v Klementinu přednášku, byl však nemocen. Studenti, shromáždění v posluchárně, si ovšem demonstraci ujít nechtěli. Vydali se tak na pochod k Masarykově bytu v Thunovské ulici na Malé straně. Při něm padala slova typu „Ty židovský zaprodanče!", „Hanba!“, „Pryč s ním!“. Poté ztropili hluk před okny jeho bytu. Sama Masarykova manželka sešla dolů a nabídla demonstrantům, aby šli za Masarykem do bytu. Ti to odmítli. Masaryk také dostával spoustu anonymních dopisů. Jako ukázku z nich můžeme ocitovat tuto básničku:

Masaryčku! Masaryčku!
Máš velmi úlisnou hubičku,
myslím, že jsi dostal od židáčků
pár tisíc na ručičku.
Za to zasloužíš od národu
pár řízných faciček na hubičku.
Ještě za svou brožurečku
máš se soudem oplétačku (…)

Zasluhuješ čest a chválu,
ty hanebný židovský vrahu.

Zasloužil bys, Masaryčku,
jít s Hilsnerem na houpačku.

Jako anonym si na Masaryka každý troufal, avšak vystoupit z davu a stát proti Masarykovi sám za sebe, to nedokázal nikdo. Byla tak opět projevena typická vlastnost českého člověka, vyskytující se i v dnešní době: mít svůj vyhraněný názor, ale nebýt schopen vést o něm jakoukoliv diskusi. Nadávat a kritizovat vše kolem, avšak neumět vystoupit sám za sebe a snažit se něco změnit. Je to právě důsledek oné absence demokratičnosti v české společnosti, za kterou je jako příčina mylně považována komunistická totalita.

Největší demonstrace proti Masarykovi byla uspořádána 16. listopadu. Tehdy ho cestou k přednášce očekávalo kolem 1200 studentů i nestudentů. Většina z nich ho přišla ukřičet. Aby je bylo slyšet, vysadili z posluchárny okna. Když Masaryk do posluchárny přišel, začali skandovat urážející hesla. I přesto se Masaryk svůj názor snažil obhajovat, ale když agresivní narážky nepřestávaly, odešel. Protimasarykovsky naladěný tisk nad těmito excesy jásal. Katolické listy napsaly: „Hanobením rukopisů začal a nyní dospěl až za ochránce vraha.“ Národní listy zas ocenily českou mládež za její uvědomělost.

I po tomto odporném incidentu se Masaryk nevzdal, dál za pravdu bojoval. Zanedlouho poté lékařská fakulta české univerzity uveřejnila domněnku, že se nejednalo o rituální vraždu. Masarykovi se podařilo vynutit si revizi celého procesu. Nové soudní řízení nakonec rozhodlo stejně: trest smrti, aniž se sebemenší účast na vraždě Hilsnerovi dokázala. Rozhodnutí císaře Františka Josefa změnilo nakonec trest smrti na doživotí.

V roce 1918 byl Hilsner propuštěn z vězení, jeho život byl nadobro zkažen. Lidskou nesmyslností, českou nacionální a rasovou nesnášenlivostí byl promarněn lidský život. Po deseti letech na svobodě zcela opuštěn, zmítán velkou bídou Hilsner zemřel. K vraždě se na smrtelném loži přiznal bratr zavražděné.

Úkolem této črty nebylo rozebrat události kolem oné domnělé rituální vraždy, nýbrž připomenout, jakých excesů se nejen obyčejný lid, nýbrž i česká inteligence dopouštěli na přelomu 19. a 20. století, v době, kdy jakýsi národní cíl byl postaven nade vše.

Literatura:

Bauer, Jan a kol.: Češi na cestě stoletím, Agave, Český Těšín 2001

Dvořáková, Zora: Než se stal prezidentem, Nakladatelství Eva, Praha 1997

Kovtun, Jiří: Tajuplná vražda, Sefer, Praha 1994

Opat, Jaroslav: Průvodce životem a dílem T. G. Masaryka, Ústav T. G. Masaryka, Praha 2003

                 
Obsah vydání       14. 11. 2006
14. 11. 2006 Črta o Hilsnerově aféře Otto  Drexler
14. 11. 2006 Češi nejsou o nic horší než jiné národy
14. 11. 2006 Defenestrace Pavel  Kopecký
14. 11. 2006 Kongo: statisíce znásilnění
14. 11. 2006 ODS může velmi snadno vyvolat předčasné volby Boris  Cvek
14. 11. 2006 Paroubek a Orgoniková: "MFD spekuluje" Jan  Čulík
14. 11. 2006 USA Británii: pusťte naše farmaceutické firmy do svého zdravotnictví
14. 11. 2006 "Al Kajda plánuje jaderný útok proti Británii"
14. 11. 2006 Jak dlouho trvá věčnost, aneb Malování v pohybu Uwe  Ladwig
14. 11. 2006 ■ ■ ■ Mikuláš  Bryan
14. 11. 2006 Nastává smrt demokracie? Michal  Černík
14. 11. 2006 Útěk - část 1. Alex  Koenigsmark
14. 11. 2006 Podzimní mračna nad Palestinou Daniel  Veselý
14. 11. 2006 Venkov včera, dnes a zítra Václav  Dušek
14. 11. 2006 Úspěch mladé demokracie Ladislav  Žák
13. 11. 2006 Michael  Marčák
13. 11. 2006 Politický flašinetář Bohumil  Kartous
13. 11. 2006 Fakta o jednom domě Danuše  Wranová
13. 11. 2006 Záhada zamlčeného ztopoření František  Schilla
13. 11. 2006 Nikdo není "čistý" Čech
13. 11. 2006 Tušení souvislostí Ladislav  Žák
13. 11. 2006 Formanův Goya ve španělské premiéře Lubomír  Molnár
13. 11. 2006 Triky politiků aneb penze v kostce Ivo  Bubeník
13. 11. 2006 Překoná americká demokracie po posledních volbách svou krizi? Mojmír  Babáček
13. 11. 2006 Okinawská noční můra
14. 11. 2006 Věra Říhová a Jiří Jírovec se osobně neznají :) Jan  Čulík
13. 11. 2006 Intimnosti pro paní Věru Jiří  Jírovec
11. 11. 2006 Povýšená nízkost a ponížená lidskost Zdeněk  Bárta
13. 11. 2006 Kdo vlastní svět
6. 10. 2006 Hospodaření OSBL za září 2006
22. 11. 2003 Adresy redakce