Jednou z takových alternativ se zdála být Strana zelených. Ovšem její převzetí předsedou Bursíkem, a to za vydatné mediální podpory ze strany pravicových sdělovacích prostředků, již nasvědčovalo tomu, že tato strana jí nebude. Přes její populistické heslo tvrdící, že nejsou ani napravo, ani nalevo, ale vepředu, praktické činy ukazují, že tato strana je pevně etablována po boku ODS, tedy silně napravo. Prvním znamením této dosud skryté orientace byla ochota uzavřít spojenectví s ODS a KDU-ČSL. Ale již samotná náhlá a masová podpora sdělovacích prostředků před posledními parlamentními volbami svědčila o mnohém. Minimálně mohla pozorovateli naší politické scény napovědět, že se zde nerodí žádná alternativa ke konzumní společnosti, ale jen další z mnoha standardních parlamentních stran. Její půvab však spočívá v tom, že neutralizuje část občanů protestujících proti konzumní společnosti a odvádí jejich hlasy k podpoře toho, proti čemu protestují.

V posledních dnech vyslala Strana zelených další takto snadno čitelný signál o své skutečné orientaci a roli B skupiny ODS. V parlamentu byl 25.10. projednáván návrh skupiny poslanců na uzákonění referenda o výstavbě protiraketové základny na našem území. Členem této skupiny byl i známý právník Z. Jičínský. Návrh, který byl inspirován zákonem o referendu o přistoupení ČR k EU, byl poslanci Strany zelených jednomyslně odmítnut viz zde: http://www.psp.cz/sqw/hlasy.sqw?G=43995m , vystoupení poslance Lišky za SZ viz zde: http://www.psp.cz/eknih/2006ps/stenprot/006schuz/s006040.htm#r3 .

Na první pohled překvapující jednání, neboť SZ veřejně vyjadřuje svou podporu pro právo občanů přímo rozhodovat o politický otázkách metodami přímé demokracie a ve vztahu k protiraketové základně USA na našem území se vyjadřuje zdrženlivě -- podmiňuje svůj souhlas souhlasným stanoviskem NATA.

Projev poslance Lišky je ovšem v mnoha směrech poučný. Vytýká návrhu zákona věci, které jsou běžné i v naší ústavě -- například více možností, jak může být určitá věc iniciována -- v tomto případě tedy vyhlášení referenda. V dané souvislosti musím říci, že se demagogicky odvolává na SZ připravovaný návrh zákona o obecném referendu, na nějž máme počkat. Pro čtenáře dodávám, že takový zákon byl již v parlamentu projednáván mnohokrát a vždy byl hlasy pravicových stran odmítnut. Za současné situace je jeho přijetí krajně nepravděpodobné a především hrozí zde nebezpečí z prodlení. Nejen, že je velice nepravděpodobné, že by takový zákon byl schválen, ale i kdyby se to podařilo, čemuž nevěřím, bude trvat celý proces změny Ústavy, oddálený čekáním na údajně připravovaný návrh SZ, dost dlouho na to, aby rozhodnutí o výstavbě základny mohlo být přijato dříve, než zákon vstoupí v platnost.

Tomuto urychlenému rozhodnutí za zády občanů mohlo být zabráněno, kdyby byl přijat onen poslanecký návrh (jeho text je zde: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=5&CT=42&CT1=0 ) . Takto navržený zákon o jednorázovém obecném referendu obsahoval několik pojistek proti jeho obejití, především pak ustanovení, že o výstavbě základny je možno rozhodnout jen v referendu.

Jediné, co lze z hlediska demokratických principů zákonu vytknout je, že požaduje účast 50% voličů pro schválení výstavby základny. V tomto bodu neměl podmiňovat platnost referenda a přijetí rozhodnutí žádnou mírou účasti voličů. To však mohli zelení snadno napravit návrhem na úpravu zákona. Avšak neučinili to. Proč?

Jejich jednání prakticky blokuje přijetí zákona o referendu a tím napomáhá snaze ODS prosadit výstavbu základny. Vše ostatní je jen slovní ekvilibristika, jejímž cílem je zmást voliče SZ.

Strana zelených má v tomto směru nejméně tři další možnosti:

1) pracovat na návrhu zákona o obecném referendu tak dlouho, až bude z hlediska protiraketové základny neaktuální

2) navrhnout zákon záměrně tak, aby byl pro většinu poslanců a senátorů nepřijatelný (při daném rozložení politických sil je tato podmínka splněna téměř automaticky)

3) navrhnout zákon tak, aby základna byla určitě schválena.

K dosažení posledního bodu stačí otočit otázku referenda a oproti poslaneckému návrhu se ptát, zda-li jsou voliči proti výstavbě. Při zachování podmínky povinné 50% účasti na hlasování je prakticky jisté, že výstavba základny by byla takto schválena.

Nemohu se ubránit pocitu, že v jednání SZ se projevuje skrytá dohoda s ODS. Rozhodně však vedení strany dokázalo transformovat protestní hlasy v politickou sílu, která podporuje to, proti čemu velká část jejich voličů protestuje. ODS, dřívější největší nepřítel všech ekologických iniciativ, se nyní stal nejvěrnějším spojencem SZ. To je skutečně geniální tah našich pravicových politiků a jim nakloněných sdělovacích prostředků.