Možná by ovšem prezident-svorník-národa Klaus mohl přece jen pana Paroubka co nejdříve pověřit sestavením vlády, aby ten sklidil svůj další úspěch a otevřel cestu k třetímu pokusu a předčasným volbám. Je-li totiž opravdu někdo přesvědčen o tom, že tato země potřebuje co nejdříve volby do Sněmovny, měl by zároveň ukázat, že opravdu nemůže vzniknout stabilní vláda (tj. dát Paroubkovi šanci), a zároveň umožnit co nejrychlejší běh tří pokusů o sestavení kabinetu (tedy znovu: dát Paroubkovi šanci). Už dnes mohly být všechny tři pokusy za námi a žabomyší války politiků mohla nahradit svrchovanost Ústavy, jež by i ten největší odpor ČSSD k předčasným volbám prostě zlomila. Pan Paroubek to asi tuší, když nedávno začal se svými břišními tanci kolem ODS, jimiž ji chce nalákat do svého náručí a zplodit s ní velkou koalici. Zřejmě se bál o vítězství v příštích sněmovních volbách... po dobrém výsledku, jak jej zaznamenala strana, které předsedá, tento víkend, však dojista už strach mít nemusí.

Pan Paroubek jako mocný feudál v čele věrných vazalů přesto, byť uspěl na všech frontách, velmi bystře budoucí vítězství pojistil (člověk nikdy neví, že...) nabídkou, že hlasy leníků dá jiným feudálům za předpokladu vzájemné podpory proti ODS. Zřejmě nepochopil, pro něj je to ovšem typické, že ty, které považuje dosud za vazaly a jimž nechce umožnit nové volby, čili voliči, nejsou od toho, aby nakládal s jejich hlasy (jak to dělal s hlasy poslanců), ale jsou od toho, aby jako naprostý suverén soudili jeho politické výkony a též politické výkony jeho konkurentů.

Je určitě znepokojivé, že před jarními i podzimními volbami vstoupilo do myslí voličů to, čemu se říká "Kubiceho zpráva" a věci s tím spojené. Sotva je někdo schopen posoudit, zda v této kauze jde o spiknutí té či oné kliky, horší je, že lze jen těžko doufat v opravdové šetření zločinů, ať těch či oněch, ať za té či oné vlády. ČSSD ale už dlouho nepůsobí důvěryhodně, což je o to smutnější, že dvoje volby (1998 a 2002) vyhrála jakožto strana, která ODS předčí zejména svou důvěryhodností. Po osmi letech vládnutí za předsednictví S. Grosse, který naši veřejnost oslovil svou upřímností a jinými ctnostmi, i nyní za předsednictví J. Paroubka, jenž spojil ČSSD a KSČM v jeden blok a jehož lze sotva považovat za politickou osobnost, je česká sociální demokracie v takové situaci, že každá další kriminální kauza, spojená s touto stranou, se zdá být pouhým symptomem toho, co všichni vědí jaksi instinktivně: hnití. Možná by pan Paroubek měl aspoň jednou osvědčit politickou soudnost, přiznat, že bílé je bílé a černé je černé, a přistoupit na předčasné volby. Potom po odchodu do opozice bude mít ČSSD velkou šanci projít sebereflexí, ozdravit se a vytáhnout do příštích sněmovních voleb jako favorit... tuší-li však pan Paroubek, že to už bude bez něj, má zřejmě pravdu. Odváží se svůj prospěch podřídit prospěchu celé strany? Zatím překvapil velkorysou a srdcervoucí obětí, jež je obsažena v jeho nabídce vůči ODS, že na společném velkokoaličním projektu by nechtěl být osobně účasten (přičemž okamžitě dodal, že by si ponechal jen nějakou vysokou ústavní funkci... no jo, dobrý plat je dobrý plat, i kdyby bílá stokrát černou byla).