Ve čtvrtek tento týden popsal poprvé Ahmad Qassim, strýc Abeery, tu chvíli, kdy se poprvé dověděl, co se stalo s rodinou jeho bratra letos dne 12. března.

"Zatelefonovali mi v osm večer, onoho večera, kdy se to stalo," řekl. "Nejprve mi jen sdělili, že došlo ke střelbě a že byl můj bratr zastřelen. Mohl jsem tam jet až další den. Když jsem tam přijel, Američané blokovali hlavní silnici. Řekl jsem jim, že je můj bratr mrtvý, ale oni na mě křičeli něco anglicky a zamířili na mě své zbraně. Chtěl jsem proběhnout jejich kontrolním stanovištěm, ale lidi mě zadrželi a říkali mi, ty ses zbláznil? Museli jsme jet postranní ulicí."

"Když jsem tam přijel, ještě bylo cítit zápach hořící umělé hmoty," svědčil Ahmad. "Abeer tam ležela. Část jejího těla byla spálena. Ve vedlejší místnosti, u zakrvácené zdi, seděla mrtvola mého bratra.U dveří byla mrtvola jeho manželky. A uprostřed místnosti byla mrtvá holčička."

Ahmad vysvětlil, proč místní lidi původně znásilnění neudali. "O tom znásilnění jsme věděli od samého začátku, ale lidi jsou přesvědčeni, že když se nedá ničeho dosáhnout, nejlépe je držet jazyk za zuby. Nikdo neřekne: Naše dcera byla znásilněna a my nemůžeme nic dělat."

"Iráčané nesou na svých bedrem množství vražd a zločinů, spáchaných Američany, a mlčí. Ale zločin znásilnění nesneseme."

Podrobnosti v angličtině ZDE