19. 10. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
19. 10. 2006

Svět 2050: Jak se vyrovnat s budoucností aneb potřebujeme prognostiku?

Potřebujeme prognostiku?

Zájem o zkoumání budoucnosti zaznamenává své přílivy a odlivy. Omezíme-li svou pozornost na české země, pak první velké vzedmutí zájmu o prognostiku přišlo koncem 60. let 20. století. Šlo o -- jistě nenáhodnou -- koincidenci s obdobím, které bylo zároveň těhotné změnami ekonomickými, kulturními, a konec konců i politickými. Po normalizačním "období temna" přišla druhá polovina 80. let -- a s ní jak nepatrné známky liberalizace poměrů, tak i obnovené aktivity prognostické obce, zaštítěné tehdy Čs. vědeckotechnickou společností. Po pádu komunismu přišlo zajímavé období, kdy mnozí intelektuálové, kteří měli velmi blízko k prognostice, vstoupili na prkna vrcholné politiky, ovšem prognostika jako taková byla znovu vytlačena na samotný okraj veřejného prostoru.

Vysvětlení tohoto zdánlivého paradoxu je možno hledat -- kromě odlivu akademických kapacit z oboru -- především v tom, že počátky transformace vyžadovaly plnou orientaci na "ruční řízení"; nebyl dostatek času, kapacit ani soustředění pro zkoumání vzdálenějších časových horizontů v situaci, kdy se zásadně proměňovala celá infrastruktura regulativů a institucionálních rámců fungování společnosti -- s obtížně odhadnutelnými důsledky byť i jen v řádu několika měsíců. Svoji roli sehrála jistě i skutečnost, že prognostika by mohla zpochybňovat některá politická rozhodnutí, indukovaná apriorními ideologickými koncepty a nesená v té době již krystalizujícími skupinovými zájmy.

Vstup České republiky do Evropské unie v roce 2004 znamenal zásadní předěl v novodobé historii českých zemí s dosud jen obtížně rozeznatelnými, nicméně dlouhodobě výrazně formativními důsledky. Země se stala součástí společenství, které jí nabídlo jak vyspělejší kulturu komunikace, spolupráce a rozhodování, tak mnohem pevnější oporu pro její další sociální a ekonomický rozvoj. Komplikace s přijetím evropské ústavní smlouvy, které následovaly, ukázaly, že bude nutno více se soustředit na porozumění tomuto rámci, usilovně hledat jeho novou podobu, odpovídající rychle se měnícím poměrům, a místo země v něm. I proto jsem přesvědčen, že přichází doba, která bude znovu přát prognostice: země akceptovala uvnitř i navenek novou podobu svého začlenění v evropském a světovém prostoru; tento prostor se ovšem - mimo jiné i v důsledku rozšíření EU - přetváří a je a bude dále formován především k obrazu těch, kteří jsou a budou schopni dohlédnout dlouhodobých důsledků svých dnešních činů, a podle toho také jednat.

Tím se dostávám k vlastnímu smyslu prognózování na půdě jednotlivých národních společenství: identifikovat budoucí ohrožení a rozvojové příležitosti a tím posilovat jejich šanci přežít a dále se rozvíjet. Dobrá prognóza (na rozdíl od predikce) nepředpovídá, nýbrž nabízí návod k orientaci v možných budoucnostech a tím vytváří předpoklady k zasvěceným a odpovědným rozhodnutím (především strategické povahy). K tomu přistupuje ještě další důležitý aspekt: dobrá sociální a ekonomická prognóza předpokládá účast hlavních aktérů na jejím vzniku a užití. Dnes je už více než zřejmé, že striktní dělba práce mezi analytiky, prognostiky, úředníky, politiky a veřejností při zkoumání budoucnosti není schopna připravit půdu pro funkční užití prognóz v praxi řízení. Bez participace lze možná zformulovat hodnověrné hypotézy o vývojových ohroženích a rozvojových příležitostech, nelze však počítat s tím, že jednotliví aktéři je vezmou natolik vážně, aby je přetavili do racionálních voleb a vdechli jim život.

Potřebujeme vize?

Tvorba vizí má charakter hledání společného hodnotového jmenovatele reakcí na identifikovaná vývojová ohrožení a rozvojové příležitosti. Vize -- na rozdíl od prognostiky -- činí snadnější naši orientaci ve spleti možných budoucností, jsou pomůckou usnadňující společnou akci uvnitř a pro dané společenství. Dobré vize se ovšem bez prognostiky neobejdou: alternativní prognózy pro ně představují nezbytný poznávací základ, jinak skončí snadno v písku neodpovědných a někdy i dezorientujících spekulací.

Vize pro určité národní či státní společenství je tedy v demokratické diskusi kultivovaná představa o jeho vývojových ohroženích, rozvojových příležitostech a zároveň o způsobech, které mohou vést k minimalizaci zjištěných ohrožení a k maximalizaci využití identifikovaných příležitostí v rámci široce sdílených hodnot. Ne každá společnost je ale ochotna a také schopna takovou představu odpovědně rozvíjet a učit se z její praktické implementace.

Václava Havla znepokojovala potřeba formulovat vize pro naši zemi po celé jeho prezidentské funkční období: "... před námi (se) otevírá jemnější otázka, jaký charakter bude v budoucnu náš demokratický stát mít, jakým směrem se bude ubírat, jakou roli sám sobě přisoudí, co bude podporovat a proti čemu bude zasahovat. ... budeme (se) muset daleko více zabývat jeho skutečnou náplní a jeho dlouhodobými výhledy..." (Havel - 1995:7) Najde se ovšem také nemálo těch, kteří vědomě rezignují na odpovědnost za podobu světa budoucnosti spoluvytvářeného dnešními rozhodnutími a činy: "Živelnost světa líčeného postmoderní utopií proměňuje každou starost o budoucnost v absurditu, s výjimkou starosti o to, abychom se nemuseli starat o budoucnost - tedy starosti o to, abychom mohli jednat způsobem přiměřeně bezstarostným a neodpovědným." (Bauman - 1995:138)

Máme na to?

Na pozadí těchto úvah vyvstává mimo jiné otázka, jaká je dnes v České republice institucionální základna prognostiky. Ve srovnání s ostatními zeměmi Visegradské čtyřky (nemluvě už ani o zemích na západ od našich hranic) bohužel dosud velmi omezená. Na veřejnosti nepříliš známá, nicméně poměrně živá jsou dvě občanská sdružení (česká pobočka Římského klubu a Občanská futurologická společnost). Na metodu Foresight a její praktické aplikace (především v oblasti vědeckotechnických prognóz) se specializuje Technologické centrum AV ČR. Na půdě Karlovy univerzity rozvíjí od roku 2000 svoji činnost Centrum pro sociální a ekonomické strategie (CESES). Jeho posláním je identifikovat klíčové problémy České republiky, identifikovat rozvojové příležitosti ČR a tím přispívat k nalézání veřejných politik, které povedou k řešení identifikovaných problémů a k využití rozvojových příležitostí. CESES má dále podle svého statutu přispívat k artikulaci českých národních zájmů a rozvíjet kulturu stálé veřejné rozpravy o uvedených záležitostech. Za krátkou dobu svojí existence publikovalo toto pracoviště (kromě mnoha dalších studií a výzkumných zpráv) čtyři souhrnné publikace systematicky identifikující prostor možných budoucích voleb a nabízejících se veřejně politických, sociálních a ekonomických strategií (Vize 2001, Průvodce 2002, Putování 2003, Jak jsme na tom 2005).

Je ovšem patrné, že se dosud nepodařilo vytvořit takové podmínky a kapacity, které by umožnily přistoupit k systematickému prognózování možných budoucností země v širším kontextu změn jejího mezinárodně politického postavení (především v rámci Evropské unie), postupující globalizace a promítnutí možných a očekávaných důsledků vstupu vědeckotechnických objevů a inovací do života lidí i institucí. Neumíme například dobře odpovědět na otázku, jak ve zkoumání budoucnosti ČR vymezit to, co bude v operačních možnostech národních orgánů, na pozadí toho, co bude součástí obecnějšího globálního vývoje lidského společenství. Je možno vyjít z konstatování prognózy CIA, že "... i v příštích patnácti letech si národní státy zachovají rozhodující vliv na veřejné záležitosti."? (Mapping the Global Future. Report of the National Intelligence Council`s 2020 Project. Pittsburgh 2005)

I když tedy mají prognózy vývoje nanotechnologií, informačních a komunikačních technologií, astronomie, biotechnologií, molekulární genetiky či nových léků nespornou vypovídací hodnotu právě tak jako prognózy budoucích podob politického rozhodování, demografického vývoje, soustav veřejných a finančních služeb, sociálního rozvrstvení společnosti či forem přežívání národních společenství v globalizující se ekonomice, obě tyto třídy prognóz trpí společnou organickou vadou: vzájemnou nepropojeností. Nejvýznamnější (a zároveň nejobtížnější) prognostickou úlohu budoucnosti proto bude, jak funkčně integrovat veřejně politické, sociální a ekonomické prognózy s prognózami vývoje a uplatnění vědy a technologií - to vše na pozadí potřeby řešit nové, dříve neznámé etické problémy. Předpolí pro její řešení budují jistě i příspěvky publikované v tomto sborníku: vstup vědy do reprodukce člověka, symbióza přírodního a umělého tvora, umělý život a jeho regulace, nové podoby komunikace a kontroly ohrožující soukromí jedince, rozplývání odpovědnosti v nepostižitelných synapsích horizontálních politických a ekonomických sítí či možné proměny práva a finančních institucí. Ta hlavní práce na poli prognostiky nás ovšem zcela jistě teprve čeká.

Nesetkal jsem se dosud ani s uspokojivou odpovědí na otázku, jak využít nových informačních a komunikačních technologií pro účast dalších aktérů v procesu tvorby prognóz a vizí a v jejich následném uplatnění ve společenské praxi.

Hlavní výstupy CESES 2001 -- 2005

  • Jak jsme na tom. A co dál? Strategický audit České republiky. Sociologické nakladatelství, Praha 2005.
  • Průvodce krajinou priorit pro Českou republiku. Gutenberg, Praha 2002.
  • Putování českou budoucností. Gutenberg, Praha 2003.
  • Vize rozvoje České republiky do roku 2015. Gutenberg, Praha 2001.
  • Odkazy na ostatní tématické studie a podklady lze nalézt na ceses.cuni.cz

Prof. PhDr. Martin Potůček CSc. MSc.

Narozen 2. září 1948 v Praze. Na Masarykově univerzitě v Brně studoval filozofii, matematiku, politologii a sociologii. V roce 1976 zde získal titul PhDr. Do roku 1989 působil jako výzkumný pracovník nejprve v oddělení komplexního modelování Sportpropag a později na Ústavu sociálního lékařství a organizace zdravotnictví v Praze. V roce 1989 absolvoval externí aspiranturu v oboru Teorie řízení a plánování na V©E Praha. Poté studoval evropskou sociální politiku na London School of Economics and Political Science (1990/91) a absolvoval několik delších stáží a přednáškových pobytů jako stipendista Eisenhower Exchange Fellowships v USA (1992), na univerzitách v Oxfordu (1993 a 1994), v Kostnici (1997 - 2000), na Institutu pro humanitní studia ve Vídni (1998) a na CEU Budapešť (1998-2000). Od roku 1990 působí na nově vzniklé fakultě sociálních věd Karlovy univerzity. V roce 1992 se habilitoval v oboru sociologie a v roce 1998 byl jmenován profesorem v oboru veřejná a sociální politika, který spoluzakládal. Zde také vykonával funkci ředitele Institutu sociologických studií (1994 - 2003) a od roku 2000 vede Centrum pro sociální a ekonomické strategie. V letech 1999 až 2004 působil ve funkci 1. místopředsedy Rady pro výzkum a vývoj vlády ČR. Je členem několika vědeckých a redakčních rad a také členem Akademického sněmu Akademie věd ČR. V roce 1995 byl zvolen do funkce předsedy (1994 a 1996 místopředsedy) Masarykovy české sociologické společnosti a v roce 1997 do funkce člena řídícího výboru Network of Institutes and Schools of Public Administration in Central and Eastern Europe (NISPAcee). V letech 2000-2002 působil ve funkci prezidenta této mezinárodní nevládní organizace. V roce 2002 byl jmenován stálým hostujícím profesorem univerzity v Kostnici, Německo. V letech 2002 - 2004 působil jako poradce předsedy vlády České republiky. V roce 2003 obdržel mezinárodní ocenění Sri Chinmoye "Lifting Up the World With a Oneness-Heart" a v květnu tohoto roku převzal cenu Aleny Brunovské, kterou uděluje sdružení NISPAcee za vynikající výkony při výuce v oblasti veřejné správy.

V minulosti se výzkumně zabýval cílovým chováním diferencovaných sociálních aktérů, procesy kultivace a uplatnění lidského potenciálu, faktory ovlivňujícími zdraví a zdravotní politikou. V současné době se orientuje na zkoumání procesů formování a realizace veřejné a sociální politiky v České republice se zaměřením na regulační funkce trhu, státu a neziskového sektoru, na problémy reformy veřejné správy a na prognózování vývoje České republiky v evropském i globálním kontextu. U nás i v zahraničí vydal sedm monografií (čtyři jako vedoucí autorského týmu), šedesát původních prací v odborných časopisech, pět učebních textů a na devadesát výzkumných zpráv a projektů politik.

                 
Obsah vydání       19. 10. 2006
19. 10. 2006 Tak se tedy jde volit -- a co dál? Petr  Kužvart
19. 10. 2006 Stáhnou Spojené státy svá vojska z Iráku?
19. 10. 2006 Amerika si konečně uvědomila děsivou realitu Iráku
19. 10. 2006 George Bush vydal doktrínu o tom, že USA mají právo vojensky ovládnout vesmír
19. 10. 2006 Má modrý pták cizí peří? Miroslav  Prokeš
19. 10. 2006 Topolánek a památná věta majora Zemana Irena  Ryšánková
19. 10. 2006 Volný trh, aneb Poptávka, o které se nemluví Uwe  Ladwig
19. 10. 2006 Like it or not, it's time to talk to dinos Irena  Ryšánková
19. 10. 2006 Jak se liší katolická etika od katolické politiky František  Muška
19. 10. 2006 Báseň Jack  Kerouac
19. 10. 2006 Podpora Japonců je pro občany Brna nezbytná František  Muška
19. 10. 2006 Svět 2050: Jak se vyrovnat s budoucností aneb potřebujeme prognostiku? Martin  Potůček
18. 10. 2006 Zelená rovnosti příležitostí? Anna  Čurdová
18. 10. 2006 Polák udělal projekt nového loga Evropské unie
19. 10. 2006 Slovensko: Nad Tatrou sa blýska Štěpán  Kotrba
19. 10. 2006 Rada STV volí ředitele Štěpán  Kotrba
19. 10. 2006 Vesmírná superstar Štěpán  Kotrba
19. 10. 2006 Jandák chce zestátnit televizi Štěpán  Kotrba
19. 10. 2006 Australská liberalizace mediálního trhu Štěpán  Kotrba
19. 10. 2006 Radniční listy bez cenzury
19. 10. 2006 Starého designera novým kouskům nenaučíš Stanislav  Mihulka
19. 10. 2006 Evoluční teorie není zpochybněna Jiří  Černý
19. 10. 2006 Petice za vrácení chrámu sv. Víta státu
19. 10. 2006 Jak funguje mikrovlnný systém?
18. 10. 2006 Mikrovlnný systém s bránami není neomylný
19. 10. 2006 Martin Bursík - odborník, nebo diletant? Pavel  Urban
19. 10. 2006 Podjatost zaměstnanců obcí a krajů a rozhodování správních soudů Petr  Kužvart
19. 10. 2006 Evropští lékaři žádají od europoslanců přísnější regulaci nebezpečných chemikálií Miroslav  Šuta
19. 10. 2006 Opona z deštivého okna Meike  Snijder
19. 10. 2006 A Rainy Window Curtain Meike  Snijder
19. 10. 2006 Polsko:Koalice s pomocí nacionalistů podržela Sejm při životě
18. 10. 2006 Jak nejlépe vést v ČR volební kampaň? Václav  Drbohlav
19. 10. 2006 Subvence zemědělství a suverenita Martin  Ondreját
18. 10. 2006 Čerstvý laureát v měsíci říjnu - Alexander Vondra Jaromír  Hájek
17. 10. 2006 Úhonický starosta a potrefená husa Štěpán  Kotrba
19. 10. 2006 Komunální a senátní volby přede dveřmi Vladislav  Černík
18. 10. 2006 Někdo si dělá Dobré ráno Bohumil  Kartous
6. 10. 2006 Hospodaření OSBL za září 2006
22. 11. 2003 Adresy redakce

Svět 2050 RSS 2.0      Historie >
19. 10. 2006 Svět 2050: Jak se vyrovnat s budoucností aneb potřebujeme prognostiku? Martin  Potůček
17. 10. 2006 Svět 2050: Nová supertechnologie Bohumír  Štědroň, Peter Mikulecký
16. 10. 2006 Svět 2050 - nové téma Britských listů   
6. 8. 2004 Global Trends 2015: A Dialogue About the Future With Nongovernment Experts