Zajímavé je, že nyní nejvíce proti komunistům křičí ti, kteří se za socialismu neměli špatně. Ti, kteří dostávali svazácká vyznamenání, případně cestovali po Sovětském svazu, přátelili se s tehdejšími generály či létali do Pchong-jangu. Nebo ti, kterým SSM platil studijní cesty a tvůrčí pobyty v devizové cizině. Ti opravdoví disidenti se nikdy politickými celebritami ani restituenty nestali a umírají v hořkosti nenaplněného snu.

Petice Zrušme komunisty, o níž se diskutuje v Senátu, je už zbytečná. Průměrný věk členů komunistické strany je už totiž vyšší než průměrná délka dožití v České republice. Jsou organizace KSČM, kde je všem mimo předsedy více než osmdesát let. Letos se komunistům nepodařilo sestavit kandidátku ve více než šesti tisících obcí. Stařečkové se prostě už na schůze nedošourají, o agitaci nemůže být řeč. O práci v zastupitelstvu také ne. Možná už jen ve vzpomínkách. Komunisty není třeba rušit. Vymřou sami, ač je to takto řečeno ošklivě cynické. Cynismus ale jen předjímá realitu, o které se hovoří i na stranických konferencích. Spolu s úbytkem členstva i voličů ubývá poslanců ve sněmovně. Z jednačtyřiceti je jich nyní dvacet šest. Agitace vedená podle příruček Světa socialismu nikoho mladšího neláká. I dnes ale hrají komunisté roli toho, kdo rozhoduje, zda se bude vládnout doprava či doleva, což začne co nevidět lákat kariéristy.

Demokraté občanští i křesťanští svorně prohlašují, že budou jednat jen s demokratickými politickými stranami - s důrazem na slově demokratický. Poslanci KDU-ČSL dokonce podepisují závazek, že nikdy nebudou podporovat vládu, která se opře o komunisty. Přitom se oni sami opírali o komunisty v letech předešlých a opírají se i dnes -- při prosazování rekonstrukce kapliček do státního rozpočtu či hlasování o rodinných přídavcích. Nicméně oficiálně dávají najevo, že komunisté demokratičtí nejsou. Jako kdyby lidovecký požadavek podepsat a nebo se vzdát mandátu demokratický byl. Není. A dokonce je protiústavní. Lidovci zdá se, rychle zapomněli na svou národně frontovní minulost. Byli totiž jen ve frontě.

Nakonec ale patrně nezbude než s komunisty jednat. Skupinka šesti nezařazených a někdy nezařaditelných zelených je názorově nestabilní. Každý vystupuje sám za sebe. Zatímco 26 komunistů tvoří nerozborný blok, ať už se uvnitř klubu děje cokoliv. A občas se děje. Cokoliv.

S odchodem předsedy Miroslava Grebeníčka se hysterie uklidnila a případné konflikty se staly skrytými. Boj konzervativních "ještěrů" a progresivních "oportunistů" pokračuje. Je to totiž názorovým tříbením mezi generacemi. Jedna, která zažila ještě v plné síle socialismus reálný, nazývaný stranickým teoretikem Hellerem protosocialismus a druhá, která žije globálním alterglobalismem, jehož heslem je "Globalizujte odpor". Či smířlivěji v duchu Světového sociálního fóra - "Jiný svět je možný". Ten jiný svět ale ve světě sdružuje zelené vedle komunistů či odborářů. V Čechách ne. Zde jsou zelení modří a odboráři k ničemu. Pod vedením uhlazeného právníka Vojtěcha Filipa jsou vnitřní animozity ve straně vidět méně. Nový předseda, na rozdíl od starého, nepíše dopisy. O tom, jaký je vnitrostranický nepřítel, soudruh Jiří Dolejš, ideově nepevný. Grebeníček, ač odešel sám a vlastní vinou, se pokusil svému nástupci napsat několik takto veřejných dopisů -- jako memento mori či politickou závěť. Ale to bylo vše, co navenek udělal. Nyní se snaží si svůj prostor získávat v poslaneckém klubu. Nestal se jeho předsedou, ač mu bylo místo nabízeno. Nicméně si dosti agresivně hlídá parketu, o níž si myslí, že mu může zpět přinést moc. Výbor pro školství, kulturu, mládež a tělovýchovu a stálou komisi pro sdělovací prostředky. Na hodnocení jeho nové role školského, kulturního a mediálního experta je však brzy. Dejme mu šanci.

Nejmladší poslankyni KSČM je sice nějakých pětadvacet, ale je sama. Na rozdíl od ostatních stran nejsou komunisté partají, která by extrémně přitahovala mladé. Kariéra se tam udělat přinejmenším do šedesáti nedá, platy pracovníků aparátu a funkcionářů jsou skromné až hanebně nízké. Bohatých a tím pádem ekonomicky nezávislých, nebo asketicky skromných, ideově nadšených romantiků příliš mnoho není. Pokud pomineme 200 "Martiných dětí" z Komunistického svazu mládeže, zvaného jinak výstižně KOMSOMOL. Jejich patronka Marta Semelová je známá svým obdivem ke Gottwaldovi a Stalinovi. Ještěři v aparátu i dědoušci v důchodu dryáčnickou Semelovu milují. Zvláště jako vyvolavačku hesel na Prvního máje. Ale přeci jen ji nemilují dost na to, aby se dostala se svými názory do sněmovny. Starší dámy pro změnu milují svého "Vojtíška". Mateřská hrdost. Nové voliče ona ostalgie komunistům nepřinese. Zejména tehdy, kdy levicoví voliči dávají svůj hlas spíše racionálně. Straně zprava ohroženější víc - sociální demokracii. Mají pocit, že tak bude jejich hlas použit účelněji. Tak reaguje většina střední a mladší generace voličů levice. Komunistům zůstávají jen konzervativní přestárlí voliči, mizející v domech s pečovatelskou službou a v dějinách. Jedinou výjimkou byly volby evropské. Charismatického Miloslava Ransdorfa proti liberální kandidátce Falbr et Rouček volila i značná část sociálních demokratů. Včetně některých členů předsednictva ČSSD.

Na druhé straně je pravda, že 46 poslanců, které komunisté získali v roce 2002, bylo od roku 1992 nejvíce. Důvodem byla frustrace sociálnědemokratických voličů ze Stanislava Grosse i Vladimíra Špidly, vyznávající liberálně demokratické ideje v praxi levo-pravé vlády s KDU-ČSL a Unií svobody. A tak sociální demokraté raději volili komunisty než nečitelné vedení ČSSD. Sociálně demokratičtí voliči se vrátili loni z vandru domů. Prozatím vše svědčí, že Paroubkova ráznost stmelila jejich řady.

Jak jinak si vysvětlit, že v minulosti komunisté získávali zhruba tolik křesel, jako nyní? V období 1992 až 1996, kdy část protestních hlasů vzali komunistům Sládkovi republikáni, bylo rudých poslanců dokonce jen jedenáct.

Komunistické straně mimo jejího vedení ghetto vyděděných v příznačně nazvané ulici Politických vězňů možná vyhovuje. Utvrzují se totiž v myšlence, že boj proti všem kapitalistickým stranám včetně ČSSD je správný. Věří, že ze svých idejí zvolení poslanci neustoupí ani o píď. Paradoxně je to jinak. Jen o tom nepíší v Haló novinách...

ŽIVÉ VYSÍLÁNÍ ČRo 6

	Windows Media	8 kbps | 16 kbps | 32 kbps | 48 kbps
	Ogg Vorbis	22 kbps | 48 kbps | 128 kbps | 256 kbps (S)
	MP3	32 kbps