28. 8. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
28. 8. 2006

Půl století od zákazu Komunistické strany Německa

Spolkový ústavní soud 17. srpna 1956 vynesl rozsudek v tomto znění:

Ve jménu lidu, za prvé Komunistická strana Německa je protiústavní, za druhé Komunistická strana Německa je rozpuštěna a za třetí je zakázáno tvořit náhradní organizace Komunistické strany Německa, nebo aby již existující organizace pokračovaly v činnosti jako náhradní. Ještě nebylo přečteno po padesáti dnech procesu 425 stránkové zdůvodnění rozsudku a policie již obsadila ústředí KPD, protože tím bylo potvrzeno obvinění, že tato strana chce "cestou proletářské revoluce a diktatury proletariátu" změnit stávající společenské zřízení.

Kdysi předválečná mocná strana, která před svým zničením nacisty získala při posledních říšských volbách v březnu 1933 ještě 4,8 milionů hlasů, byla po svém znovuobnovení v roce 1945 znovu zahnána do ilegality. Ovšem za situace, kdy její vliv podstatně klesl a ve spolkových volbách v roce 1953 získala již jen 2,2 procenta hlasů. Byl to i výsledek konsekventního boje vlády Konráda Adenauera, která již v roce 1950 prosadila zákaz povolání ve veřejných službách pro členy KPD a zakázala v následujícím roce mládežnickou organizaci FDJ.

V roce 1952 se vládě podařilo prosadit změnu jednacího řádu ve spolkovém sněmu, na jehož základě KPD ztratila status parlamentního klubu, a tím možnost předkládat jakékoliv návrhy.

Strana však od třicátých let minulého století byla též sebedestruována Komunistickou internacionálou a především samotným Stalinem.Význační činitelé, kteří nesouhlasili s jeho politikou, byli vylučováni a pokud se ocitli v Sovětském svazu, skončili na popravišti jako Heinz Neumann nebo v gulagu. Odtud pak řada z nich byla v době paktu o neútočení převezena zpět do rukou Hitlera, jak se na příklad stalo manželce Neumanna nebo synu předsedy poslanecké frakce KPD v říšském sněmu Torglerovi.

Na druhé straně Stalin v této době odmítl žádost manželky nacisty vězněného a později zavražděného předsedy KPD Ernsta Thälmanna, aby byl převezen do SSSR. Věrní stalinisté ražení Waltera Ulbrichta pak po válce pokračovali nyní již z Berlína v tomto likvidačním procesu.

Ti soudruzi, kteří měli jinou představu než ve východním Berlíně, byli jako "špióni a prodloužená ruka imperialismu" z KPD vyhozeni. Jen mezi léty 1948 až 1952 byl zlikvidován téměř celý stranický sekretariát a mnoho tisíc členů se stalo oběťmi čistek. Běda přitom těm, kteří byli lapeni na území NDR jako místopředseda KPD Kurt Müller, který zde byl odsouzen k 25 letému žaláři.

A tak nakonec zůstalo jen Berlínu a Moskvě věrné vedení strany v čele s Maxem Reimannem.

Komunisté v Německu se jako jediní ve vyspělých západoevropských demokraciích dostali mimo zákon, a tak na 200 funkcionářů KPD byla přechodně uvalena vazba a proti až 200 tisícům osob zahájeno řízení jako na "nepřátele ústavy".

Byl zahájen i hon na "náhradní organizace", které byly často protiprávně označovány za špionážní nebo udržující zrádcovské vztahy, které však existovaly již před vynesením rozsudku a neměly ani ke komunistické straně žádné vztahy.

Adenauerova vláda přitom ve své snaze ztrácela i v zahraničí na věrohodnosti, a proto po jejím odchodu v šedesátých letech minulého století zesílily tendence, aby byly zrušeny protikomunistické zákony.

Podílely se na nich i konzervativní kruhy ve Spolkové republice, zejména podnikatelé a politici, kteří měli zájem na rozšíření obchodních styků se Sovětským svazem. A tak v roce 1968 došlo k reformě politického trestního práva pod vlivem tehdejšího ministra spravedlnosti a pozdějšího spolkového prezidenta Gustava Heinemanna, který sám byl v padesátých letech pronásledován za své politické přesvědčení. Jím inspirovaná generální amnestie pro všechny politické zločiny byla přijata spolkovým sněmem a vstoupila v platnost 1.srpna 1968.

Dva měsíce nato byla založena Německá komunistická strana DKP. Ta sice již nehovořila o diktatuře proletariátu, ani marxismu-leninismu, ale že pracuje na základě ideí Marxe, Engelse a Lenina. Do vedení přišli jiní lidé, než byli v zakázané KPD, ale i ti pokračovali v rigorózní podřízenosti východoněmecké SED.

V parlamentních volbách v roce 1969 dosáhli pouhých 0,6 procenta hlasů. Kromě DKP byla v témže roce založena i KPD, která prohlásila, že v průběhu padesátých let byl v Sovětském svazu a ostatních zemích odstraněn socialismus. Proto jejím cílem je bojovat proti boháčům celého světa a jejich pomahačům v Německu.

Další KPD byla v témže roce byla založena s přívlastkem marxisticko-leninská, která tvrdila, že ilegálně pracuje na území NDR, kde "řada soudruhů byla zatčena, protože bojovali proti zradě SED na komunismu".

Skupina vyloučených z této strany v létě 2002 založila "Organizaci pro vybudování komunistické dělnické strany Německa", jejímž cílem má být boj proti globalizaci a úzká spolupráce všech marxisticko-leninských stran a organizací na základě konference v Quitu v roce 1994.

Prakticky při životě se udržuje DKP, která měla svůj 17.sjezd 8.dubna letošního roku. Ten přijal nový stranický program, který znovu potvrdil, že cílem DKP je nastolení socialismu a komunismu.

V nejbližší době přitom organizuje demonstrace za obnovu KPD, které podle jeho představ nebyl zákaz vysloveně zrušen. Vliv této strany je však zanedbatelný, protože v Německu je povolena nástupnická strana východoněmeckých komunistů PDS - Strana demokratického socialismu. Ta byla letos posílena ještě Lafontainovými příznivci a šla do voleb pod názvem Levice-PDS.

Díky značnému počtu hlasů zejména ve východním Německu má 53 poslanců ve Spolkovém sněmu a význačné postavení v řadě tzv.nových spolkových zemí, v nichž ve dvou - Berlíně a Meklenbursku - se podílí přímo na vládě.

                 
Obsah vydání       28. 8. 2006
28. 8. 2006 Antikomunismus jako (jediný) program Stanislav  Křeček
28. 8. 2006 Nechci komunismus Britských listů!
28. 8. 2006 Google o vás ví všechno
28. 8. 2006 Zprovozněn tajný systém automatické kontroly státních poznávacích značek na silnicích
28. 8. 2006 200 policistů zasáhlo proti ilegální rave party
28. 8. 2006 Protiraketová obrana USA: XBR a SBX radary Stanislav  Kaucký
28. 8. 2006 Když Bůh dělal čas Pavel  Kopecký
28. 8. 2006 Michael  Marčák
28. 8. 2006 Co kdyby bývalo opravdu došlo k útoku na letadla, letící do Ameriky...?
28. 8. 2006 Ratzinger chce přijmout "teorii inteligentního designu"
28. 8. 2006 Telefon do nebe Stanislav  Heczko
28. 8. 2006 Pravicové prozření britských labouristů
28. 8. 2006 Keith Richards z Rolling Stones vyšetřován, že si zapálil na jevišti
28. 8. 2006 Svatební list
28. 8. 2006 Pragmatismus Miroslava Kalouska Luboš  Zálom
28. 8. 2006 Ideologická neústupnost za každou cenu? Jan  Čulík
28. 8. 2006 Ministerstvo průmyslu a obchodu poskytuje zahraničním investorům miliardové investiční pobídky, aniž se zabývá hodnocením jejich ekonomické návratnosti
28. 8. 2006 V britském zdravotnictví umírají v důsledku chyb lékařů ročně tisíce osob
27. 8. 2006 Vynalezla irská technologická firma energetické perpetuum mobile?
28. 8. 2006 Jiný svět je možný Jan  Čulík
28. 8. 2006 Czechtek British style?
28. 8. 2006 Kámen není v Zimbabwe tradiční materiál Bohumil  Kartous
28. 8. 2006 Půl století od zákazu Komunistické strany Německa Richard  Seemann
26. 8. 2006 Inspirující salto mortale Lubomír  Novotný
28. 8. 2006 Nizozemské memento. Omezujme imigraci Ondřej  Šlechta
28. 8. 2006 Nasrallah lituje rozsahu nedávné války v Libanonu
27. 8. 2006 David Cameron: Mandelu jsme za teroristu označovat neměli
28. 8. 2006 Michael  Marčák
27. 8. 2006 Test logického myšlení Bohumil  Kartous
28. 8. 2006 Michael  Marčák
28. 8. 2006 Pane prezidente, umožněte jim to! Ondřej  Slačálek
28. 8. 2006 Americká vojenská přítomnost v Evropě Zdeněk  Brousil
28. 8. 2006 Pandemie ošklivosti Sandra  Wain
28. 8. 2006 Lži PR a zuřícího Štěpánka Štěpán  Kotrba
28. 8. 2006 Je jedna bílá a černá - mezi nimi je ale nekonečné množství barev Jaromír  Sembdner
25. 8. 2006 Osoba blízká, aneb arogantní nedůvěra Zdeněk  Bárta
25. 8. 2006 Plán digitalizace? Možná koncem roku Filip  Rožánek
25. 8. 2006 Opravdu může za všechny problémy v ČT David Borek? Jan  Richter
28. 8. 2006 V Česku se nerozhoduje jen o základnách, ale o roli naší země v celosvětových procesech Alois  Matuška
25. 8. 2006 Potravinářská rýže v USA nelegálně kontaminovaná GMO Miroslav  Šuta
26. 8. 2006 Jak Miroslav Kalousek chtěl zničit KDU-ČSL atd. Boris  Cvek
26. 8. 2006 Letecká společnost Ryanair žaluje britskou vládu o 3,3 miliony liber za "bezpečnostní opatření"
26. 8. 2006 Americký podnikatel obžalován za šíření televize organizace Hizbullah v New Yorku
25. 8. 2006 Mohou evropská vojska stabilizovat Blízký východ? Josef  Brož
25. 8. 2006 Takže: ČSSD pohřbí vládu, která ještě není? Miloš  Dokulil
6. 8. 2006 Hospodaření OSBL za červenec 2006