Obchod s krásou

Chcete obchodovat s tělesnou krásou? Tělesná krása se musí stát výsadou nemnohých a vámi vyvolených loutek. Všechny ostatní lidi musíte učinit ošklivými a prodávat jim zprostředkovanou krásu a její imitace. Nastal světový obchod se ženou, která jw nejkrásnějším tvorem naší planety. V ošklivém prostředí budete snadno všem ošklivým lidem prodávat medializovanou krásu a především spolu s ní zboží všeho druhu. Nakonec lze reklamu a trh redukovat na obscénní podnos ženského pohlaví a zboží, které má tato binární kombinace prodávat. Agresivní obchod s krásou (se ženou) je typicky mužská vlastnost. Moderní otroctví ženy má velmi záludnou podobu. Okovy a řetězy byly nasazeny zevnitř, tam, kde je vnitřně slepé oči nevidí.

Čím více hledají ženy krásu mimo sebe, tím více ji samy ztrácejí. Muži, v nich potom nehledají je samé, ale podvržené vzory krásy, které si ženy nechaly mediálně implantovat do své duše. K originálu se muž nedostane, tak přijme za vděk alespoň jeho druhořadou kopií a imitací. Muži potom ve fyzické přítomnosti ženy sní o její mediální předloze. A ženy samozřejmě činí naopak to samé. Akt muže a ženy se dnes stal virtuální interakcí dvou mediálních snových stínů. Tělesná duchapřítomnost se ze vztahu muže a ženy vytratila. Boha lidské milostné vztahy již nezajímají. Hraje si na počítači s virtuální realitou.

Krása se rychle ztrácí z lidí, z jejich všedního života i z jejich okolí. Stala se reklamním poutačem mediální kampaně, kterou mylně pokládáme za život. Chcete všechny ženy učinit ošklivými? Stačí, že jim krásu budete neustále ukazovat. Čím více se budou lidé zevně sytit krásou, tím více budou ošklivějšími. Ztrácí tím vlastní vědomí a přestávají být oduševnělými. Duše jim uniká z jejich těla a vžívá se do mediálních kulis duševně zevně projektovaného umělého světa, který svým závojem v naší mysli překrývá zdevastovaný přirozený svět, náš původní přírodní ráj.

Za závojem naší zevně fascinované pozornosti probíhá námi nevšímaná vnitřní válka. Žijeme hrotem své pozornosti v oblasti denního vědomí, smysly obráceného ven. Nevnímáme očima nic více, než to, co nám osvětlují odrazy světla od předmětů přenášené oční čočkou na sítnici. Zapomínáme, že to, co vnímáme smysly zevně, vnímáme vlastně uvnitř sebe. Přehlédnutí a záměna způsobují úžasnou iluzi, která projektuje námi vnitřně viděný obraz zevně mimo sebe. Stačí nám podvrhnout závoj utkaný z přesvědčení a pojmů a my se na vše díváme skrze jeho clonu a vzory (ornamenty).

Ideál krásy

Nejvyšším ideálem krásy je dokonalost. Všichni a všechno ve svém nitru vědomě či nevědomě touží po ztotožnění s ní - z ní vzniknuli, existují v ní a zaniknou v ní. Způsoby, cesty a cestičky, kterými se tento proces Univerza ubírá, jsou rozličné. Mnohé z nichž jsou plné zbytečného utrpení, které má pouze ten význam, aby zjevilo to, kudy cesta ven z utrpení nevede.

Zevní symboly (prostředky) dokonalosti jsou s dokonalostí v rozporu, ale přesto mohou velmi výrazně pomoci k odstranění závoje z mysli a očí. Krása a její vzory jsou jedním z takových neúčinnějších prostředků. Jejich pozorování či pouhá jejich přítomnost v periferní oblasti našeho zření a pozornosti, mají na nás obrovský vliv. Krása přirozeně poutá náš zájem. Proč se však stává náš svět ošklivým a ošklivějším?

Stáváme se přece tím, na co se díváme. Ano, naše mysl zaujímá tvar i obsah pozorovaného předmětu a naše vědomí se s ním ztotožňuje. Dokonce naše chování a s velkým zpožděním i naše tělo, se postupně snaží nabýt stejného zjevu jako má pozorovaný předmět a snaží se ztotožnit s jeho podstatou.

Jenomže, zevní idoly krásy se střídají podle roční sezóny a tak ke konečné realizaci jejich podstaty nikdy nedojde (alespoň ne včas). Díky tomu člověk nepozná jejich skutečnou podstatu. Proces sjednocování mysli s předmětem koncentrace (idolem) je záhy účelově přerušen. Dochází pouze k únikům energie vrhané do chřtánu provokujícího parazita, věčně hladového trhu. Mimochodem ony sezónní idoly krásy jsou pouze opačně situovanými kombinacemi extrémů předešlé ošklivosti. Jestliže je zvědavost nasycena jedním výstředním směrem, snadno se zvrátí do jiného.

Posoudíme-li, na co se v médiích stále a vytrvale díváme, na neměnné vzory chování, nedivme se, že nás někdo podle svých potřeb geneticky upravuje. Moderní genocida má nenápadné formy, aby se oběti holocaustu nepoplašily a nebouřily.

Ve skutečném náboženství nebývaly výtvarné vzory dokonalosti (boha) žádné nebo bývaly po staletí či tisíciletí neměnné (symboly, obrazy, sochy apod.). U lidí, kteří v jejich okolí žili, se tyto předlohy postupně duševně instalovaly v jejich myslích. Jedním z dobrých příkladů jsou sochy Buddhy, které jsou s malými výchylkami zpodobňovány pořád stejně. Mysl postupně zaujme podobu jeho sedící postavy a tělo se dokonalé pozici plynule přizpůsobuje. K dosažení míruplné mysli a osvícení není v podstatě potřeba vůbec nic dělat, než zaujmout Buddhovu pozici. Ale opravdu se nesmí vůbec nic jiného dělat. Pokud je pozice konečně zaujata, takže nečiní žádné potíže, mysl se postupně ustálí na jejím tělesném tvaru (základě), který se začne vnitřně naplňovat silou, jejíž potenciál a směry proudění síly samočinně vedou ke klidu, míru, osvícení a osvobození. Ve svém výtvarném ztvárňování hledá Východ prototypy, obecné podoby, principy či univerzální základ.

Západní náboženství (ideologie) však ztvárňuje své svaté nebo politické osoby v individuálním rozpoložení, v rozličných konkrétních dobových oděvech, pozicích, pohybech, pózách a výrazech obličejů. Vrhnulo se k zevnímu uctívání předloh a symbolů, a nikoliv k jejich pojímání do vnitřní mysli.

Křesťanství si vybralo jako hlavní symbol pozici umučeného a ukřižovaného Ježíše na kříži a nikoliv jeho osvobozující exilový odchod z našeho byrokratického a vězeňského světa. Asi nemá význam komentovat, co asi takový symbol indukuje v lidech, kteří jsou jím po staletí obklopeni.

Ideály krásy nosívali lidé dříve v sobě. Díky tomu byli oduševnělí a krásní. Když se však obrátili naruby a stali světskými, ztratili je. Mají nyní své ideály nedostižně ve svém zevním okolí. Nakonec své ideály (vzory) degradovali na čistě materiální věci jako je neuspokojující konzum a majetek. Podobně, jako když obrátíte míč naruby. Musíte napřed do něj učinit díru, kterou unikne vzduch (duše) a skrze otvor jej otočíte naruby. Co bylo uvnitř, to se dostane neuchopitelně ven.

Stínový život v narkóze

Současná psychologie má statisticky dobře podchycenou každou úchylku. Všechno je tedy normální a všechno lze léčit. Všechno lze léčit, ale všechno nelze vyléčit. Mimo uspávání do úřední normálnosti, však naše západní psychologie nezná to hlavní, co nemůže nabídnout ani tzv. zdravému člověku. Nezná vitální radost z existence.

Současný člověk upadl do narkózy a ztratil stav svého čirého bytí. Ke svému stínovému životu potřebuje přespříliš mnoho věcí a podmínek. Především umělý snový život, který má instalovaný ve svém mozku. Běžný člověk vůbec nežije ve svém fyzickém prostředí, ale v myšlenkové projekci svého mozku, kterou nevědomky do svého okolí promítá.

Krása a móda není totéž, ale tvůrcům ošklivosti se podařilo spojit tyto dva pojmy dohromady. Ideály módy diktují marketingoví manažeři, kteří ovládají módní poptávku i nabídku. Krása obyčejné ženy je ta tam. Musí se holit jako chlap, líčit, barvit, zdobit, potřeštěně oblékat, tetovat jako starý kriminálník, chirurgicky ořezávat nebo vycpávat, propíchávat se železářským zbožím a všelijak se různě hyzdit. Přesně podle diktátu pečlivě vybíraných a plánovaných sezónních hitů módy a nastrčených panákovitých modelek. Choďte jako ony a postihne vás artróza dříve, než by k vám přišla normálně.

Ženy už zapomněly, že chtěly být původně krásné. Chtějí být už jenom atraktivní (přitažlivé pro sílu pozornosti) a proto musí být módní. Místo krásy se někomu podařilo ženám podvrhnout módu a uvrhnout je do stínového života v duševní narkóze. Všemožné zkrášlující úpravy zevnějšku jsou potřebné a dobré. Ale až ve druhé řadě. Nejsou jsou všechny k ničemu, když to hlavní, v narkóze spící pacient, se neprobouzí - jsou mu potom, jak se říká, platné jako mrtvému kadilo nebo kravata.

Povyšování monokultury nad přírodu

Současná žena připomíná vánoční stromeček. Je to ostatně typický symbol našeho ideologického náboženství (dogma), který fascinuje negramotné dítě a zakrývá mu nesmyslnými cetkami a pozlátky to, co bylo přirozeně krásné a co bylo zabito.