Možná jsem opravdový Neználek, ale až doposud jsem si myslel, že kupovat pohledávku bez toho, že ji lze nějakým způsobem dříve nebo později uplatnit u dlužníka, nemá žádný ekonomický nebo jiný smysl. A pokud se už takové pohledávky kupují, tak mají stejnou funkci jako měl za "totáče" povinný nákup kližky nebo odřezků při potenciálně možném nákupu kvalitní roštěné nebo dokonce špalíčku. Dokonce byly obchody, kde se musel člověk stát zasloužilým nákupčím flaksy všeho druhu, aby se na něj v den hojnosti dostalo podpultového balíčku kvalitního masíčka často bez možnosti výběru. Takhle to snad ale ČKA určitě nechodí, protože nikdo nechce ani bonitního zajíce v pytli. Mne osobně zaujalo to, že se tentokrát prodávalo jenom jedno maso a kladu si otázku, zda to bylo na bifteček nebo jenom na polívku. Podle publikovaného vyjádření to neví ani ČKA v roli řezníka. Myslím si, že i tomu nejhloupějšímu řezníkovi musí být jasné jaké maso prodává a s jakým masem šmelí. Jinak je lidem pro smích a přijde na buben. Alespoň "v totáči" to tak bylo. Ještě, že už je jiná doba...

Přesto se mi pořád zdá naprosto jasné, že každý nákup pohledávky má nutně dříve nebo později něco společného s dlužníkem. Z článků publikovaných kolem politováníhodného lapsusu v ČKA jakoby vyplývalo, že by to mělo být správně tak, že nákup pohledávky je jakýmsi dobročinným aktem nebo že se mají pohledávky "okotit" jaksi někde jinde. Prostě, co je s dlužníkem, to je s čertem. Naprosto chápu, že by původní dlužník neměl mít volný vstup do ČKA, i když na vládní usnesení to jde. Ale jinak je přece důležité jen to, za kolik. A pokud je důležité jen tohle, tak bychom se neměli ani nemůžeme ptát přes čí ruce a ani přes kolik rukou. A pokud je důležité i něco jiného, tak nemůžeme vypisovat jednokriteriální soutěže.

Ale hlavně, bez dlužníka v řetězci postupitelů a postupníků to prostě nejde. Aspoň si to myslím. Nebo se mýlím?!?