14. 7. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
15. 7. 2006

Virtuální bohoslužba nejen pro ty, kteří neumějí odpustit

Moc jeho Ducha

Čtení: Lukáš 6, 36-42 Text: Jan 20, 23

Co si má počít svět jedenadvacátého století s křesťanstvím a co si mají počít křesťané s tímto světem? Je svět zlý a zralý k záhubě, jak mnozí kazatelé, hlásící se ke křesťanství hlásají, či naopak křesťanství je konečně dohasínající poblouznění Evropy, které pietně uložíme k věčnému spánku? Oba biblické oddíly, které máme v tuto chvíli před sebou, nás vedou k přemýšlení o světě a o smyslu křesťanovy existence v něm.

Už jsme to slyšeli na počátku bohoslužeb: „Jste světlo a sůl“. To není nějaká pochvala či gratulace křesťanům, ale střízlivý popis situace: svět není jen světlo a pokrm není jen sůl. Světla stačí trocha, aby bylo vidět – přílišné záření oslepuje či dokonce zabíjí, a soli v pokrmu také stačí pár krystalků – přesolené jídlo se nedá jíst. Ten Ježíšův výrok o světle a soli je výzva k služebné činnosti křesťana pro svět a pro druhé lidi. Křesťané nemají svět ovládat, vlastnit, ani mu poroučet, ale mají mu svou vlastní specifickou existencí prosvětlovat temná místa a ochucovat jej.

Středověk vytvořil představu tak zvaného křesťanstva, podle níž všichni lidé a všechny instituce podléhají jednotícímu náboženskému systému. Bylo to v podstatě přenesení principu starověkých náboženství, v nichž každá země měla své vlastní božstvo, které určovalo vše od chování obyvatel přes zákonodárství až po politiku, do křesťanství. S jistou licencí se dá říci, že tuto představu drží dosud islám – proto si s ním křesťanské „odnáboženštěné“, čili sekularizované křesťanské země tak málo rozumějí.

Mnozí na tuto éru křesťanstva, doznívající na západě až do dvacátého století, vzpomínají s nostalgií. Svět prý byl srozumitelnější, ovladatelnější, poslušnější... Ponechme nyní stranou otázku, zda ona nostalgie je na místě a ptejme se spíše: bylo to skutečně záměrem Ježíšovým a záměrem prvé církve sjednotit všechny lidi pod jednu ideologii?

Myslím si, že nikoli. Ano, misijní náboj křesťanství by měl vést své vyznavače, aby všem lidem dali možnost se s evangeliem setkat. Ale podrobit mu všechno lidstvo, a to často násilím, jak se to v dějinách křesťanství podobně jako v islámu namnoze dělo? Jsem přesvědčen, že mají pravdu theologové, kteří považují sekularizaci za legitimní dítě křesťanské víry. Víra v Ježíše Krista totiž osvobozuje od poddanosti ideologickým i náboženským systémům, včetně onoho, do kterého ve středověku zabloudilo samo křesťanství.

Myslím, že Kristus nechtěl vytvořit nějaký nový náboženský systém. Spíše učí ty, kteří mu naslouchají, vnášet do světa svou aktivitou jakousi přidanou hodnotu. Svět je v biblické tradici dobrý, je přeci tvořený Bohem, který „tak miloval svět, že Syna svého dal....“ jen se ve světaběhu vyskytují šeredné šumy a zádrhele, způsobované zlem. Na jednu z pomyslných misek vah světové harmonie přihazuje totiž neustále zlo své smrduté produkty – nenávist, závist, touhu po moci, útlak, ničení, zabíjení – prostě biblickým slovem hřích. Proto je třeba těch, kteří na druhou misku budou přidávat pro vyrovnání harmonie produkty dobra - pokoj, smíření, lásku, tvořivost, naději, důvěru, milosrdenství....

Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec“ říká Ježíš. Nesuďte, nezavrhujte, odpouštějte, nehledejte třísky v očích svých bližních. Buďte pozitivně aktivní! Křesťan tu není od toho, aby fňukal nad stavem světa, ale aby se jej snažil vlastním úsilím zlidšťovat. Nebo chcete-li – zbožšťovat.

V textu pro kázání čteme slova vzkříšeného Ježíše, který přichází mezi ukrývající se ustrašené učedníky do zamčené místnosti, dává jim svého Ducha a svůj Pokoj a také mluví o odpuštění hříchů. V Ekumenickém překladu zní ten verš takto: "Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou". Povězme hned, že to je překlad strašně špatný. A nemění na tom nic skutečnost, že v poznámce pod čarou je nabídnut o něco lepší překlad, shodný se všemi ostatními českými překlady včetně Kralického, který v druhé části věty říká: "komu zadržíte hříchy, tomu jsou zadrženy".

Myslím, že takto přeložené větě ani nelze rozumět jinak, zejména s ohledem na církevní tradici, než že Ježíš svěřuje církvi pravomoc odpouštět, nebo neodpouštět hříchy. Jenže to právě je strašlivá deformace Ježíšova výroku. Ježíš neříká totiž v druhé polovině své věty nic o neodpuštění hříchů, ale o přemožení hříchu, o jeho ovládnutí. V textu je sloveso kratein kratein, které známe např. ve slovech jako: demokracie, autokracie atd, slovo, které znamená mít něco v držení, vládnout něčím.

Ekumenický překlad klasického semitského paralelismu, totiž zesílení důrazu myšlenky opakováním téhož jinými slovy, dělá antitezi. Nesprávně překládá: "co odpustíte, bude odpuštěno, ale co neodpustíte, nebude odpuštěno" místo správného znění: "co odpustíte, bude odpuštěno, a co přemůžete, bude přemoženo". Ekumenický překlad je nepěkné překroucení Ježíšových slov, která jistě nebyla míněna jako návod k bohorovnému souzení druhých a dokonce k neodpouštění hříchů, ale naopak, je to návod k neustálému odpouštění vin a přemáhání zla. Jakoby Ježíš říkal: proboha, uvědomte si, že když neodpustíte hřích, nebude odpuštěn, a nepřemůžete-li zlo, zůstane nepřemoženo! Vy tu nejste od toho, chcete-li být „kristovci“ abyste sekýrovali druhé v touze po pohodlnějším soužití s nimi. Vy nejste součást stáda. Vy máte jít aktivně zápasit se vším tím, co vás i druhé okolo ničí, máte druhé zbavovat jejich břemen, snímat je z nich, od-pouštět to, co zlo do-pustilo a přemáhat zlo dobrem, řečeno s apoštolem Pavlem.

Řekněme si to tradičním jazykem: Ti, kdo následují Ježíše, dostávají od něho moc jeho Ducha, v níž se ukazuje moc Boží, přemáhající hřích a smrt. Oslavený Ježíš předává svým učedníkům své poslání. Posílá je - tedy i nás - tak, jako jeho samého poslal "slitovný a milostivý, shovívavý a nejvýš milosrdný" (Ž 103) nebeský Otec, aby přemáhali zlo a vítězili nad ním stejnou zbraní, kterou bojoval sám Ježíš. Tou zbraní je přemožení a odpuštění hříchu. Tato zbraň je tak účinná, že kdekoliv je důsledně použita, vláda Zla je zlomena, hřích už nebude škodit a ničit.

Jděte do světa, říká vzkříšený a oslavený Ježíš, odpouštějte hříchy a přemáhejte je. To je vaše nejvlastnější poslání. Neboť kdo jiný než vy to má dělat? Hřích kazí dobrý svět a vy jste posláni, abyste následujíce Ježíše tento hřích přemáhali, a osvobozovali ty, kdo jsou v jeho moci. Komu hříchy odpustíte, ten bude z hříchů osvobozen. A který hřích přemůžete, ten bude přemožen a nebude už dál člověku škodit. Sejdete-li z této cesty Toho, který sám jednou provždy tuto cestu na svém kříži otevřel, začal a umožnil, a nebudete-li hříchy odpouštět a přemáhat je ve své lhostejnosti či zákonickém sudičství a pýše, pak nejste křesťané, ale splýváte s davem a hříchy budou dál otravovat svět a lidské duše svými smrtelně otravnými výpary.

Amen.

                 
Obsah vydání       14. 7. 2006
15. 7. 2006 Vedoucí představitel organizace Hizbollah: Vyhlásíme Izraeli otevřenou válku
16. 7. 2006 Putin: Nechceme vytvářet demokracii, jakou máte v Iráku
14. 7. 2006 Európska energetická politika v kontexte svetových energetických procesov Peter  Ševce
15. 7. 2006 Našlapujme, prosím, po špičkách Josef  Provazník
14. 7. 2006 Stále se něco děje? Miloš  Dokulil
15. 7. 2006 Moc jeho Ducha Zdeněk  Bárta
14. 7. 2006 Zastavte represe! Zastavte G8!
14. 7. 2006 Hovoří o demokracii, jde jim však o plyn a ropu Jiří G. Müller
14. 7. 2006 S tvůrci pořadu Paskvil o tom, proč skončil Bohumil  Kartous
14. 7. 2006 ČT: Vše bylo řečeno… Bohumil  Kartous
14. 7. 2006 Falešná multikulturní kamufláž Pavel  Pečínka
14. 7. 2023 MUSTER SLOVO
15. 7. 2006 9. 9. 2009, 10.10. 2010 anebo 11.11. 2011? Štěpán  Kotrba
14. 7. 2006 Nadlidé a podlidé Jana  Maříková
14. 7. 2006 Pěstitelé GMO odhaleni
14. 7. 2006 Národní fronta Greenpeace Ivan  Brezina
14. 7. 2006 Úloha agrobiznisu pri vtáčej chrípke Marián  Heldes
14. 7. 2006 Nejčerstvější válečný ohníček - Izrael a okolí Miloš  Dokulil
14. 7. 2006 Větší polovina a jedno kormidlo Michal  Mašín
14. 7. 2006 Raketová základna a parcely na Měsíci Michal  Mašín
13. 7. 2006 Nový zákon o silniční dopravě může mít významné následky Vladimír  Mikuša
13. 7. 2006 Fotbal a politika Alex  Koenigsmark
14. 7. 2006 Opravdu Topolánek vyhrál volby? Ivan Odilo Štampach
13. 7. 2006 Na prahu budoucí války Milan  Valach
13. 7. 2006 Jeden den blízko horkého politického dění Štěpán  Kotrba, Irena  Ryšánková
14. 7. 2006 Prečo si ľudia myslia, že som rasista Karim  Chaibi
12. 7. 2006 Předává ČR nezákonně Spojeným státům soukromé informace o českých občanech?
12. 7. 2006 Čištění policejního stolu po vyhraných volbách Štěpán  Kotrba
14. 7. 2006 Alenka v říší divů Richard  Kába
13. 7. 2006 Televize pro mobily Štěpán  Kotrba
13. 7. 2006 Cenzura po íránsku Josef  Provazník

Virtuální bohoslužby - kázání na víkend RSS 2.0      Historie >
15. 7. 2006 Moc jeho Ducha Zdeněk  Bárta
2. 7. 2006 Žízeň po životě Zdeněk  Bárta
15. 1. 2006 Pachatelé nepravosti a zbyteční lidé Zdeněk  Bárta
7. 1. 2006 Nesmíme se orientovat jen na požitkářství a přepych Zdeněk  Bárta
23. 12. 2005 Vánoce 39˚C Zdeněk  Bárta
9. 9. 2005 Kázání o naší době a době konce Stanislav  Heczko
2. 9. 2005 Kázání o pravdě Stanislav  Heczko
29. 1. 2005 Vaše srdce obrostlo tukem, takže jste slepí a hluší, vaše srdce je tvrdé a necitlivé Zdeněk  Bárta
24. 1. 2005 O lásce, protože té není nikdy dost… Štěpán  Brodský
16. 1. 2005 Budeme čekat na Godota? Zdeněk  Bárta
19. 12. 2004 "Blboune!" pravil Bůh Ondřej  Stehlík
13. 12. 2004 K plnému životu nechť patří i zákon i tělo Daniel  Ženatý
3. 12. 2004 Novináři jsou kurvy, ale udělejme jim Mikuláše! Zdeněk  Bárta
28. 11. 2004 Advent: Žijte, jako by Boha nebylo Zdeněk  Bárta
21. 11. 2004 Jdi dál a už nehřeš Hana  Pfannová