Repríza je příběh dvou začínajících spisovatelů, Phillipa a Erika, kteří oba pošlou svůj rukopis do jednoho nakladatelství. Důsledkem je to, že Phillipův román je okamžitě přijat a stává se přes noc úspěchem, zatímco Erikův román nakladatelství odmítne a vrátí. "Potvrdilo to, co jsem si vždycky myslel. Nemám vůbec žádný talent." Film svědčí o nadějích mladých lidí, o tragedii, kterou nikdo nečekal, a o tom, jaké to má důsledky pro mladé lidi, kteří se snaží najít si cestu životem.

Na začátku filmu stojí Phillip a Erik u poštovní schránky a připravují se odeslat své literární pokusy. Už tato scéna má nádech nudné šedomodré, která pak zabarvuje celý film, oba mladíci jsou oblečeni v černém. Nuda těchto barev (ať už jsou dnes jakkoliv módní) potvrzuje a posiluje styl tohoto filmu, ale zároveň zabarvuje celý děj frustrovanou melancholií, která odráží melancholii obou protagonistů, kteří čelí problémům a selháním. V první scéně však září poštovní schránka proti šedivému pozadí červeně, je to maják naděje. Už zde jsme svědky cíleně zvládnuté estetické krásy tohoto stylu, i toho, jak pečlivou práci si jeho autoři dali se všemi podrobnostmi, s nimiž líčí emoce postav prostřednictvím vizuálních prostředků.

O půl roku poté, co vyšla Phillipova kniha, vidíme, jak ho vyzvedávají Erikovi a Phillipovi přátelé z psychiatrické nemocnice, kde se léčil z psychického kolapsu, který nakonec vedl k tomu, že se Phillip utkal se skleněnými dveřmi. Film se zabývá tématem šílenství citlivě a inteligentně. Vyvolává tím empatii a porozumění. Mladý Anders Danielsen Lie hraje vynikajícím způsobem Phillipa jako nadaného spisovatele s psychickými potížemi. Představuje ho jemně a přitom nesmírně silně. Film nelíčí události chronologicky. Dává přednost těm událostem, které mají největší dopad. Například, teprve po Phillipově návratu z nemocnice se dovídáme o tom, že existuje jeho přítelkyně Kari, kterou Phillip miloval tak vášnivě, že to podle psychiatrů způsobilo psychický rozklad jeho osobnosti. Tento aspekt příběhu je vyprávěn odděleně od sledu událostí. Tím se mu dostává intenzity, která ukazuje, jak silně to Phillipa všechno postihlo. Trier k podobným účelům využívá flashbacků a mísí různé úhly pohledu na situace. Tím je ukazuje způsobem, který si divák zapamatuje. Umožňuje nám tím pochopit jeho postavy a silně se s nimi identifikovat. A také, když jsme svědky rozhovorů mezi Phillipem a Kari, často tyto postavy na plátně nehovoří, i když jsou slyšet jejich hlasy -- jen občas postavy na plátně skutečně vysloví některá slova. Takovéto techniky jsou schopny zobrazit scénu naplněnou emocionální intimitou a ukazují, jak docílit toho, aby si to divák pamatoval -- konec konců, lidská mysl si nezapamatuje s fotografickou precizností veškeré podrobnosti, ale udrží si povědomí o tom, co má emocionální význam.

Avšak celý film neovládá takto intenzivní atmosféra -- to by znamenalo, že by byl příliš těžký a nezvládnutelný. Trier má při tom všem smysl pro humor a právě tento smysl pro humor poskytuje tomuto filmu jeho celistvost. Režisér zobrazuje zábavnou pošetilost mladíků s porozuměním -- například to, jak silně obdivují svého literárního hrdinu, známého spisovatele. Zjistí, kde bydlí, a když objeví, že chodí na procházky se psem do blízkého parku, vyfotografují ho tak, aby to vypadalo, že Phillip se svým spisovatelským vzorem žoviálně diskutuje na nějaké fascinující téma. Hned v dalším záběru se dovídáme, že je fotografie úplně černá. "Pomáhá to, když sundáš z objektivu záklopku." To, že se Trier svým hrdinům a jejich mladistvé neohrabanosti tak trochu posmívá, způsobuje, že jsou nám o to více sympatičtí. Také se mi velmi líbilo, jak film využívá textu -- když oba mladí protagonisté zjistí, že jejich spisovatelský vzor pravděpodobně přijde na vernisáž při příležitosti vydání nové knihy, kam jsou i oni pozváni, jméno spisovatelského hrdiny se na okamžik objeví bílým písmem přes celé plátno, jako by to byl titulek ve zpravodajství. Vyjadřuje to jejich nevinné nadšení dokonale, a zároveň si film z tohoto nadšení dělá jemně legraci. Obecně vzato, film dokáže dobře vyjádřit živost a vzrušení svých hlavních postav, i když toho dosahuje přesně zvládnutým způsobem.

Poté, co jsme byli svědky toho, jak oba mladíci vhodí do poštovní schránky velké obálky se svými rukopisy, Erik vypráví černobíle natočenou pasáž, která vzrušeně vypočítává veškeré jejich sny a naděje o tom, kam poletí jako celebrity do světa, s jakými atraktivními a pozoruhodnými ženami se seznámí a jakých inspirativních literárních diskusí se budou účastnit. Nakonec se oba náhodně sejdou znovu v kavárně - ne, na ulici - ne, v metru... Po všech těchto nadějích je přirozeně příběh o to tragičtější, když vidíme, co se stane ve skutečnosti. Tím, že nám Trier neukazuje pouze samotný příběh, ale také myšlenky a vzpomínky obou hlavních postav, dokáže sdělovat autenticky mnoho informací o emocích, které oba protagonisté zažívají. Kromě toho film také zdůrazňuje velký význam přátelství a mezilidských vztahů -- prostřednictvím nezávazných rozhovorů postav, vzájemného verbálního pošťuchování i klopýtání, které ukazuje, jak se postavy učí nalézt správný způsob jak jednat s lidmi. Jejich srdce je otevřené a film nás do něho vpouští. Dovoluje nám, abychom se s nimi spřátelili během toho, jak se potýkají s vírem událostí.

V úvodu před promítáním tohoto filmu byli diváci požádáni, aby byli na Triera a na celou filmovou delegaci hodní, protože jde o mezinárodní premiéru tohoto filmového debutu -- a režisér dosud nikdy nepromítal celovečerní film žádnému publiku. V sále delegaci přivítaly ovace. A musím říct, že si to podle mého názoru zasloužila. Na první celovečerní film je to nesmírně úspěšný začátek. Film zaujímá citlivý přístup k životu, obsahuje suchý humor, má propracovaný styl, prokazuje emocionální porozumění svým postavám, je výborně zahrán a režisér ho má filmově plně pod kontrolou. Je to bezpochyby jeden z nejlepších filmů v letošní karlovarské filmové soutěži.

Repríza, Reprise. režie Joachim Trier, námět Gard Eidsvold, scénář Eskil Vogt a Joachim Trier, hudba Ola Fløttum a Knut Schreiner, producent Karin Julsrud a Filmlance - Švédsko, Norsko 2006, hrají Espen Klouman Høiner , Anders Danielsen Lie, Christian Rubeck, Odd Magnus Williamson, Pål Stokka, Viktoria Winge, Silje Hagen a další.