Varianty této střely 3M80, 3M80M, 3M82 (Moskit M), případně ASM-MMS / Kh-4 dosahují rychlosti Mach 3, víc než srovnatelné americké střely Harpoon či francouzské střely Exocet. Verze 91RE1 (a 91RE2) mají dolet už více než 300 km, První verze měla dostřel 250 km, k jejímu odtajnění došlo v roce 1992 na moskevské Air Show, pak v Abu-Dhabi v roce 1993, znovu pak na Ural Expo-2000. Křižující střely Raduga třídy Kh-55 Granat Kh-55SM (NATO kód AS-15 'Kent-B') jsou sice pomalejší (571 to 917 km/h), ale vybaveny dopplerovským radarem a mají dolet 2500 (Kh55) až 3000 km (Kh-55SM). Nosičem je Tu-95MS16 či Tupolev Tu-160 (2,220 km/h, výška 15 km, dolet 12 300 km) a uveze jich 12-16. Námořní verze 3K-10 Granat je určena pro odpal i z ponorek třídy Akula. Pozemní varianta RK-55 (SSC-X-4) je prý ve vývoji. Ukrajina měla 18 střel Kh-55 prodat v roce mezi léty 1999-2001 do Iránu, který pro ně adaptoval nosič Su-24 a Číny (ITAR-TASS, 18. 3. 2005). 575 raket vrátila Ukrajina Rusku.

Nadzvukové střely s ramjet pohonem GELA Raduga Kh80 (3M25 Meteorit-A, NATO AS-X-19 KOALA, dolet 5000 km, Mach 2.5, 2x200 kT ), či Kh-90 (Mach 4, 3,000 km, stealth) či Raduga Kh-22MP Burja (3,600-4,000 km/h, 550 km, 350 kT), Kh-22B (Mach 6, s nosičem Tu-22K , Tu-95K-22 či Tu-95MA či pozemní verze P-750 Meteorit-M jsou už daleko větším nebezpečím.

Nejnověji známou křižující střelou ve výzbroji Ruské armády je prozatím prý nejaderná X-555, stealth X-65S (nosič Tu-160) s doletem 2500 až 3500 km, 50-100 m nad terénem a přesností zásahu 20 m. Čína má řadu křižujících střel - ChangFeng, HongNiao a DongHai, s doletem mezi 400 a 1800 km, vybavené inertním navigačním systémem, GPS, GLONASS i systémem porovnávání terénu. Během války v Zálivu, 80% křižujících střel Tomahawk zasáhlo cíl s přesností 3 m na vzdálenost 1600 km. Dá se předpokládat vcelku logicky, že klíčové prvky protiraketové obrany protivníka se stanou i v konfliktech budoucích prvým cílem těchto rychlých, nijak nezachytitelných predátorů. Na obou stranách pomyslného válčiště.