Po přijetí přísného imigračního zákona, vzešlého z úřadu ministra vnitra Nicolase Sarkozyho, čelí nezákonní přistěhovalci s dětmi reálné hrozbě deportace. Dosud média spekulovala o úpravě, která by zamezila masivnímu vystěhování dětí a jejich rodičů. V úterý 27. června však Sarkozy oznámil, že s žádnou změnou imigračního zákona nepočítá, a uvedl, že úřady budou posuzovat každý "případ zvlášť". Podle ministra by bylo "nezodpovědné" uvažovat o širší amnestii, protože by mohla vyvolat další vlny přistěhovalectví, které by "nikdo nemohl zvládnout". Toto stanovisko podpořil i premiér Dominique de Villepin. I on se obává velkého přílivu dalších cizinců, jejichž školou povinné děti by se staly vstupenkou do francouzské společnosti.

Původně měly být rodiny, které nezákonně pobývají na francouzském území, vystěhovány již na konci minulého roku. Sarkozy ale podlehl tlaku veřejnosti a zejména organizace Vzdělání bez hranic, jež chtěla na jednotlivé případy upozorňovat, a vydal první vyhlášku. Ta stanovila novou lhůtu, a to konec školního roku. Ani tento krok však Francouze neupokojil. Sarkozy tak byl opět přinucen k několika ústupkům: po splnění striktních podmínek jim bude umožněno legalizovat svůj pobyt (rodina musí mít alespoň jedno dítě narozené ve Francii, které se zde vzdělává, nemluví jazykem svých rodičů.. ), dále pak musel nařídit odklad (rodiče s dětmi tak mohou zůstat ve Francii až do září, v této době má být také posouzena jejich situace) a zřídil novou funkci "zprostředkovatele". Do této funkce byl jmenován právník Arno Klarsfeld, který se, jak uvedl Sarkozy, se dlouho angažoval "za lidská práva". Klarsfeld by se měl zabývat nejsložitějšími případy.

Sarkozyho ústupky vyvolaly naději mnoha nelegálních přistěhovalců, kteří si podali žádost o přezkoumání na zdejší prefektury. Jejich šance jsou ale velmi malé: podle francouzského ministerstva se kladné odpovědi dočká pouze 2500 lidí, což je asi 800 rodin.Ve Francii přitom prý žije 200 000 až 400 000 nelegálních přistěhovalců.

Podle nejmenovaného prefekta ze střední Francie, který se svěřil listu Le Figaro, denně podá žádost dvacet přistěhovalců. Na některých úřadech se dokonce tvoří fronty. Většině nelegálů tak zbývá pouze jedna naděje: jejich děti. Mezi postiženými přistěhovalci převažují lidé z východní Evropy a z Alžírska, kteří přišli v 90. letech. Během svého pobytu, kdy čtyři až pět let čekaly na rozhodnutí o (ne)udělení azylu ve Francii, se rodiny obvykle rozrostly a děti začaly chodit do školy. A právě těchto rodin se má nový zákon dotknout...

Proti deportaci dětí se silně staví francouzská společnost, zejména pak spolužáci postižených dětí, stejně jako jejich rodiče či učitelé. Jen během tohoto školního roku zabránily protesty deportacím více než desítky nelegálů. Zajímavým způsobem postupovala i zmíněná organizace Vzdělání bez hranic, která dokonce ohrožené děti ukrývala. Představitel této společnosti Richard Moyon se nechal slyšet, že bude bedlivě sledovat další vývoj a v případě deportace bude upozorňovat a burcovat veřejné mínění.

Paříž tak jistě zavírá dveře před dalším přílivem lidí "bez papírů". Podle nového zákona si Francie bude vhodné přistěhovalce vybírat sama. Francouzský problém ukazuje na otázku, na kterou není správná odpovědˇ: má Francie dát nadaným lidem možnost se prosadit a seberealizovat v podmínkách, které jim jejich země původu nemůže nikdy nabídnout? Je ale správné odlákávat elity z chudých rozvojových zemí?

Le Monde: ZDE

Le Figaro: ZDE ZDE