Pamatuji se, že dříve bývaly před samoobsluhou řady kočárků plné vřískajících dětí a nejedna maminka pohoupala a uklidňovala děti v druhých kočárcích. Dnes před obchody vřískající kočárky nejsou. Ostatně cizí žena naklánějící se nad cizí kočárek by byla podezřelá.

Ne, vůbec nostalgicky nevzpomínám na staré zlaté časy, kdy to nestálo za nic. Ale výhledy do budoucnosti se mi nejeví dobré. Alespoň u nás v ČR. Například matku, které někdo zničil dítě pervitinem ve věku 13 let, můžete vykládat názory o výhodnosti jakéhokoliv zřízení, systému, vlády atd. jaké chcete do aleluja, ale ona pouze smutně kouká na tyto mužské rozepře a zoufá si. Dala by cokoliv za to, kdyby se tomu tak nestalo. Žvásty o dani z nějaké demokracie jí nejsou k ničemu, zvláště od těch, kteří se proti korozi té jejich demokracie pěkně předem obrnili svým postavením, vlivem a majetkem.

Dnešním mužům zcela schází ženský cit, který marně hledají v ukájení se v brutalitě a násilí. Používají k tomu navíc svůj pragmatický rozum a zbabělou záludnost, se kterou se schovávají za kravaty, nonšalantní vystupování a úřední aparát. Nebo, jak se nakonec vyjevili ti roztomile žvatlající a ráčkující pánové, kteří tak pěkně hráli na mateřské a ženské city v deštivých listopadových dnech?