Když roku 1999 obdržela zmíněná britská policistka G. Fox stížnost místní patnáctileté dívenky, že byla znásilněna, světe, div se, policistka začala konat svou povinnost a případ začala vyšetřovat. Brzy se ukázalo, že postižená dívka nebyla sama, že takových dívek bylo v komunitě víc. Zmíněná policistka nebyla jediná, kdo se o věc zajímala. Pastor Tosen, který na ostrov přišel z Austrálie, si také všiml, že místní děti jsou zneužívané a snažil se zasáhnout. Nepochodil.

Část místních mužů, se totiž začala chovat jakoby byli vyznavači nějaké utopické verze socialismu devatenáctého století a začala zacházet s místními ženami jako se společným majetkem. Roku 2004 nakonec stálo před soudem, který se konal na Novém Zélandu, celkem sedm mužů. Jeden byl osvobozen. Šest bylo shledáno vinnými. Nejstarší z nich byl shledán vinným ze dvou znásilnění a byl odsouzen ke dvěma roků ve vězení. Výkon trestu nenastoupil kvůli svému věku. Dalším odsouzeným byl zeť prvního z obviněných, který byl shledán vinným z pěti znásilnění (jedno znásilnění a další čtyři přestupky mu nebyly dokázány). Byl odsouzen ke třem letům pobytu za mřížemi.

Další člen rodiny (syn prvního z obviněných) byl poslán za mříže na šest let. Byla mu prokázána čtyři znásilnění. Jednou z jeho obětí byla desetiletá dívka. Čtvrtý člen rodiny (vnuk prvního z obviněných), který byl obviněn mimo jiné z toho, že nutil orálnímu sexu, pětileté děvčátko, byl shledán vinným ve třech případech obžaloby a odsouzen k 400 hodinám veřejně prospěšných prací.

Místní poštmistr byl odsouzen ke 300 hodinám veřejně prospěšných prací.

Obvinění se skutečně bránili tím, že si nejsou vědomi toho, že by byli podddanými britské koruny a že by se na ně vztahovaly britské zákony a tím, že praktikují polynéské zvyky. Vzhledem k tomu, že jeden z obviněných poslal roku 1999 turistu z Nového Zélandu za protizákonný pohlavní styk s patnáctiletou místní dívkou za mříže, nebylo jejich tvrzení bráno příliš vážně.

Sečteno a podtrženo. Poté co na jeden vzdálený ostrov dorazila anglická policistka, která mimo jiné rozdala letáky o sexuálním obtěžování, si některé místní dívky uvědomily, že nejsou majetek místních mužů a proto jim mají právo říci ne a začaly se tohoto práva domáhat. Následně byli k trestu ve vězení odosouzeni tři muži, z nichž jednomu z nich byl ze zdravotních důvodů trest prominut. Do vězení tedy nebyly posláni všichni muži, ale jenom muži dva (pokud vůbec výkon trestu nastoupili, tím si nejsem jistá, neboť podali odvolání), a samozřejmě je tam neposlala nějaká policistka, ale nezávislý soud. A poslal je tam na prvním místě nikoliv proto, že souložili s mladými dívkami, ale že tak činili proti vůli těchto žen.

Mnohé z jejich obětí nedosahovaly ani věku 12 let, kdy bývávaly skutečně podle kanonického práva pokládány za dospělé.

Je mi jedno, co kdo dělá za zavřenými dveřmi svého bytu, pokud se jedná o dospělé jedince a myslím si, že pokud muž skončí na pět let za mřížemi za konsensuální orální sex s vlastní manželkou, jak se stalo nedávno v USA, zákon je vůl (s feministkami to opravdu nemělo nic společného).

Ale pokud si však někdo pro své sexuální hrátky vybírá pětileté či sedmileté děti, tak jak to činili někteří na zmíněném ostrově, jedná se o pedofila a patří za mříže vězení, a nebo léčebny. Takové jednání netoleruje ani Saudská Arábie.