Desetitisícistranová studie proveditelnosti hrazená z prostředků NATO (mimo jiné evropskými a americkými daňovými poplatníky) byla zpracována mezinárodním průmyslovým konsorciem vedeným americkou firmou Science Applications International Corporation. Prosazovaný systém má být integrován s americkým systémem protiraketové obrany BMD, který prozatím stál více než 90 miliard dolarů. 1)

Takže kdy evropské parlamenty a veřejnost uvidí tuto studii proveditelnosti? Pokud v NATO půjde vše obvyklou cestou, nikdy. Studie je stále utajována. Úředníci NATO odmítli byť jen prozradit cenu systému nebo dobu potřebnou k vybudování, pokud projekt získá politickou podporu. Nedostatek transparentnosti a zodpovědnosti v takto důležité věci je urážkou demokratických tradic členských států NATO.

Zdravý rozum by samozřejmě předpokládal, že pokud americký protiraketový systém není schopen spolehlivě a soustavně zasahovat přilétající hlavice, neměl by být rozmístěn. Nicméně dějiny ukazují, že velké vojenské programy bývají jen zřídka ukončeny, jakmile jsou vlády a dodavatelé na jedné lodi. Ve skutečnosti NATO již tlačí návrh směrem k politickému rozhodnutí. NATO se chystá požádat zbrojní průmysl o návrhy, aby analyzovalo různá pojetí výstavby protiraketové obrany a rozhodlo o způsobech integrace taktických protiraketových obran, které již některé státy mají, nakupují nebo vyvíjejí. Začátek tohoto integračního procesu je naplánován na tento rok.

Výkonný ředitel BASIC Dr. Ian Davis říká: "Toto oznámení NATO zavání včerejšími vojáky neschopnými pochopit, že svět se změnil. Je zřejmé, že Spojené státy utrácejí astronomické částky na systém BMD, což je systém, který má velmi malou pravděpodobnost účinného fungování a ještě menší význam z hlediska současných bezpečnostních rizik. Bylo by od NATO nezodpovědné plýtvat zdroji na tuto předraženou "Maginotovu linii na obloze", jestliže existují obranné úkoly s vyšší prioritou a domácí programy trpí podfinancováním."

Nezávisle na těchto událostech americký obranný rozpočet, který nyní čeká na rozhodnutí Kongresu, počítá s financováním 10 antiraket pro základnu v Evropě, ačkoliv peníze potřebné pro její vybudování mohou být ještě seškrtány ve výborech. S Polskem a Českou republikou se vedou jednání o umístění základny, kterou si Pentagon přeje zprovoznit v roce 2011. 2) Navzdory dřívějšímu zájmu Pentagonu se zdá, že Velká Británie již není kandidátem na umístění základny antiraket, snad kvůli politickému úpadku Tonyho Blaira.

Dr. Ian Davis dodává: "Protiraketová obrana se na nějaký čas ztratila ze zpráv, částečně proto, že americká agentura, jíž byl program svěřen, neprovedla úspěšný letový test antiraket takřka již celé čtyři roky. Je nejvyšší čas celý program BMD ukončit - ve Spojených státech, NATO i ve Střední Evropě. Poté, co bylo utraceno 90 miliard dolarů, jediný konkrétní výsledek tohoto technického snu představují plnější pokladnice dodavatelů zbraní".

Původní článek v angličtině ZDE

Poznámky

1) Japonsko, Austrálie, Izrael, Německo, Itálie a Velká Británie, ale i další američtí spojenci, aktivně spolupracují na programu obrany před balistickými raketami (Ballistic Missile Defence, BMD). Zdaleka největší je podíl Japonska, které ročně přispívá na výzkum a vývoj částkou 1 miliardy dolarů.

Spojené státy nadále plánují rozšíření svého systému pozemní obrany ve střední části letu (Ground-based Midcourse Defence, GMD) do Evropy v roce 2010. V danou chvíli existuje devět sil s antiraketami ve Fort Greely na Aljašce a dvě na armádní letecké základně Vandenberg v Kalifornii, přičemž celkem jich má být do konce prosince šestnáct a na Aljašce do konce roku 2007 dvacet. Radary protiraketové obrany, které byly uvedeny do provozu na Aljašce a na armádní letecké základně Beale v Kalifornii, poskytují zprávy o severokorejské hrozbě, zatímco zmodernizovaný radar včasné výstrahy v britském Flyingdales se stane součástí systému GMD na konci roku 2006 a měl by pokrýt hrozbu ze Středního Východu.

Americký program BMD od roku 1985 stál přinejmenším 90 miliard dolarů a Pentagon podle poslední kongresové zprávy plánuje v příštích šesti letech utratit dalších 58 miliard. Tato zpráva také poukázala na na neúspěšné testy a kritizovala překračování rozpočtu a nedostatek transparentnosti. V roce 2002 prezident Bush tvrdil, že systém BMD bude v provozu v roce 2004, avšak dodnes došlo pouze k předběžným testům některých komponent a nikoli k formální prohlášení, že systém je schopen operačního nasazení. Dr. Philip Coyle, bývalý úředník amerického ministerstva obrany, v nedávno publikovaném článku upozornil, že "Systém GMD nepředvedl schopnost ubránit Spojené státy za realistických operačních podmínek". Od začátku roku 2006 si na program BMD stěžovalo nejméně sedm amerických vládních zpráv.

Británie již hraje zásadní roli v systému BMD kvůli radarovému systému včasné výstrahy na základně Flyingdales v Yorkshiru, která byla zakotvena v britskoamerické smlouvě o smlouvě budoucí ohledně BMD podepsané v roce 2003.

2) Úkol sestřelovat rakety je rozdělen do tří fází, z nichž každá používá vlastní radary a antirakety: "startovní fáze" (sestřelování raket krátce poté, co byly odpáleny a stoupají atmosférou), "fáze střední části letu" (když raketa opisuje oblouk mimo atmosféru) a "terminální fáze" (když klesá zpět do atmosféry směrem k cíli). Rakety, jejichž umístění se plánuje v Evropě, jsou - stejně jako ty ve Fort Greely a Vandenbergu v USA - uzpůsobeny k sestřelování balistických raket ve fázi střední části letu, to znamená ve chvíli, kdy směrují na jiné místo než to, na němž se základna nachází. Existující základny na Aljašce a v Kalifornii jsou (teoreticky) ideálně situovány k sestřelování raket letících ze Severní Koreje. Základna v Evropě by byla dobře umístěna z hlediska zvládání raket na trase ze Středního Východu do Spojených států. (Dobře umístěna by byla zejména za předpokladu, že by zatím hypotetické mezikontinentální rakety ze Středního Východu letěly do USA přes severní pól. To je ovšem schéma z dob studené války, kdy právě pól býval centrem geostrategických projekcí USA i SSSR. Nejde však o úplnou samozřejmost, jak mj. sugeruje Dugin svým severským mýtem a vlastní variantou svastiky. Už v dobách SSSR část takzvaných globálních raket mířila z hloubi ruského území nad Atlantik, jakkoliv to bylo s ohledem na směr zemské rotace neekonomické. -kd-)

Podrobnosti - v angličtině ZDE

US STRATCOM - v angličtině ZDE