K tomu Fromm v téže knize uvedl: "Moc ochromuje strachem, ale i slibem, že ti, kdo mají moc, mohou chránit slabé, kteří se jim podřídí, že mohou z člověka sejmout břemeno nejistoty a odpovědnosti za sebe sama tím, že mu zaručí pořádek a vykáží každému jedinci místo uvnitř tohoto pořádku, jež mu dá pocit bezpečí." Podrobení se této kombinaci hrozeb a slibů je podle Fromma skutečný pád člověka.

David Stein měl tu čest sloužit v armádě a něco o vojensko-politické diplomacii prý ví : 99 % vojensko-politických rozhodnutí se koná tajně, bez účasti občanů nebo posvěcení politiků! Z této zkušenosti školácky odvodil, že umístění základny USA na našem území vidí jako čistě vojenské rozhodnutí, které by měla řešit jen armáda a politická representace a vyvozuje premisu, že názor občanů proto není důležitý!

Cítíme, že logika je zde postavena na hlavu: Občane, drž hubu, co je dobré pro moc, je dobré i pro tebe. Steinova iracionální logika je opřena o "pochopení" světového mocenského rozdělení mezi USA a Evropou, které Jan Čulík nechápe, protože "nezná proces, jakým tato jednání probíhají a jaký je to rozhodovací proces! To je čisté, stále aktuální kafkovské téma.

Stein slepě a fanaticky obhajuje byrokracii moci, Čulík uváženě vychází z prostého předpokladu, že politická representace by neměla representovat jen sama sebe, ale právě a jenom občany. Kdo má pravdu? Stein se Čulíkovi směje, že z mlčení o možné raketové základně USA na našem území udělaly Britské listy předvolební téma, ba dokonce je překvapen amatérským informováním a povrchním viděním této věci.

Vždyť americká základna je přece věcí mezinárodní vojenské strategie, iniciativa jde mimo jiné i z Izraele a mnoha dalších států, argumentuje naopak " hluboce profesionálně" bývalý voják, kterému se už z tématu vytratil základní morální smysl, pro jeho neschopnost pochybovat o těch, kteří mají moc. Termín "mezinárodní vojenská strategie" stojí nad vším, jako nedobytný zeměměřičův zámek..

Zájmy lidí na této planetě jsou podřizovány partikulárním zájmům moci, lidé jsou strachem vmanipulováni do pocitu viny, nazírají-li "obecné problémy" vlastním pohledem. Jenomže tyto "obecné problémy", jsou ideologizmy privilegované technostruktury a administrativně-vojensko-finanční oligarchie, o kterou Stein také "opírá" svoji "argumentaci" a věrně tak prokresluje absurditu "reality doby".

Václav Bělohradský v knize Eseje o nedávné minulosti a blízké budoucnosti (nakl.G plus G,1999) se dovolává citací Jurgena Habermase, který k tomuto tématu říká: "Politická rozhodnutí 'v obecném zájmu' by nemohla být obhájena jako taková v 'obecné poradě občanů' o tom, co je skutečně v jejich zájmu, pokud by tato porada byla vedena bez psychologické manipulace, zastrašování, utajování skutečností a strategické dezinformace.

Kdyby lidé znali všechny utajované skutečnosti (podle Davida Steina by je znát ale neměli, anebo nemuseli!!!), kdyby nebyli vystaveni strategické manipulaci svých potřeb, kdyby veřejný prostor nebyl systematicky kolonizován silnými partikulárními zájmy, pak by občané rozhodli ve "veřejné poradě" jinak, než jak rozhodla jejich politická representace. Současný systém se neobejde bez systematického oslabování kompetence voličů pomocí strategického utajování informací.

Společnost je v současné podobě založena na maskovaném ztotožnění strategických administrativně-vojensko-průmyslových zájmů se zájmy obecnými. Rozhodující skutečnosti jsou utajovány, aby rozsáhlé ztotožnění partikulárních zájmů se zájmy universálními (obecnými) nebylo odhaleno. Tolik Habermas. Každému nezávisle uvažujícímu člověku musí být zřejmé, proč naše vláda diskusi o plánované raketové základně před volbami utajila.

Poznámka autora: Neexistence izraelského autora Steina nikterak neznehodnocuje fakt, že vláda potlačila před volbami diskusi o plánované raketové základně USA na našem území a právě důvody této skutečnosti jsou předmětem mnoha statí (Fromm, Habermas, Bělohradský, aj.), jež jsem ve svém textu citoval. Problém zde existuje bez ohledu na kontext s provokatéry, jako je podvodný autor "Steinova" příspěvku, jehož identita nemůže diskvalifikovat žádnou otevřenou polemiku.