|
24. 5. 2006
Lid čte něco jinéhoVzpomínám si, jak můj táta poslouchal v 70. letech rušené vysílání BBC. Vzpomínám si, jak po nedělním obědě předkládal rodině souhrn necenzurovaných informací o dění ve světě včetně komentářů. Dalo by se říci, že z jeho fundovaných výkladů platím dodnes za (byť) lokální autoritu v oblasti politiky místní i mezinárodní. Můj táta je už starý, téměř hluchý a když mu donesu noviny (tituly pečlivě střídám), většinou se rozzuří až na samou hranici srdeční příhody, píše Hana Dudíková. |
|
Několikrát jsem ho ještě nedávno přistihla, jak za časných ranních hodin přikládá k uchu prastarý tranzistor značky ROSSIA a snaží se zachytit známou znělku. Pokud neokopává zahrádku, čte si ve starých knihách a časopisech, které mapují politické události 20. století. Novinami, které mu nutím, listuje snad jen, aby mi udělal radost. Když se rozhlížím kolem, říkám si, zda tato realita není příliš smutným sklonkem života nesmírně inteligentního a vzdělaného pána ze staré školy, který již několikrát v životě doufal na příchod věku zdravého rozumu a humanity. Netuším, zda tohle mé psaní bude někdo číst. Muselo to jít ven po srovnání informační úrovně běžně navštěvovaných informačních serverů a článků z vašich listů. Vaše listy z toho vycházejí lépe o několik koňských délek, nicméně lid čte bohužel něco jiného. Což se opět projeví u voleb, které budou zřejmě tátovy poslední. Neříkám, že by nepřežil další čtyři roky, ale při pohledu na volební výsledky ho zřejmě definitivně klepne pepka. |
