15. 5. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
14. 5. 2006

Fukuyama: Čemu dnes čelí svět

Francis Fukuyama : Konec historie a poslední člověk. Rybka Publishers, Praha 2002, ISBN: 80-86182-27-4, anglický originál : The End of History and the Last Man, 1992, Free Press, March 2006 Trade Paperback (Reissue), ISBN-10: 0-7432-8455-0, ISBN-13: 978-0-7432-8455-4

Evropským snem -- který se nejintenzivněji sní v Německu -- je zrušit národní suverenitu, mocenskou politiku, všechny konflikty, které vyžadují užívání vojenské síly. Američané naproti tomu chápou suverenitu zcela tradičně, tleskají své armádě a milují své vlastenecké průvody na 4. července.

Moderní liberální demokracie je založena na dvojích zásadách svobody a rovnosti. Obojí je trvale ve vzájemném napětí -- rovnost nelze realizovat bez intervencí mocného státu, jaký omezuje individuální svobodu; svobodu nelze rozšiřovat donekonečna, aniž bychom vyvolali různé zhoubné formy společenské nerovnosti.

V doslovu k novému vydání své knihy Konec historie a poslední člověk zkoumá Francis Fukuyama, jak jeho myšlenky přežily vlnu kritiky a politických změn. Shrnujeme.

Samuel Huntington ve své knize Střet civilizací předložil úplně odlišnou vizi než já. Jde o to, zda hodnoty a instituce, které vznikly během západního osvícenství, jsou potenciálně univerzální, anebo jsou omezeny jen na určitý kulturní horizont. Huntington argumentuje, že takové politické instituce, jaké známe na Západě, jsou produktem určitého druhu západoevropské křesťanské kultury a že mimo tuto kulturu nikdy nezakoření.

Avšak vědecká metoda, na jejímž základě vznikla naše moderní technologická civilizace, jakmile byla vynalezena, stala se majetkem celého lidstva. Otázkou tedy je, zda mají principy svobody a rovnosti, které považujeme za základ liberální demokracie, také takovou všeobecnou platnost.

Věda je kumulativní: nezapomínáme vědecké objevy. Ty vytvářejí hospodářský svět, protože technologie vytváří horizont možností ekonomické výroby. Hospodářský pokrok vede k vzrůstu životní úrovně, která je všeobecně žádoucí. Každoročne se snaží miliony lidí přestěhovat se do západní Evropy a do dalších rozvinutých zemí, protože vidí, že možností pro lidské štěstí je daleko více v bohaté společnosti než v chudé.

Touha po liberální demokracii není zpočátku tak všeobecně rozšířená jako touha po hospodářském rozvoji. Avšak mezi úspěšným hospodářským rozvojem a rozvojem demokratických institucí je silná korelace. Konečným aspektem modernizačního procesu je pak oblast kultury. Všichni chtějí hospodářský rozvoj a ten podporuje demokratické instituce. Na konci modernizačního procesu však nikdo nechce kulturní uniformitu.

Život v současných liberálních demokraciích je definován tím, že se v něm neustále znovu prosazují kulturní či skupinové identity a někdy se zcela nově vytvářejí. V moderních liberálních společnostech se organizují lidé v rámci kulturních skupin, které prosazují svá skupinová práva vůči státu a omezují volbu jednotlivců v rámci každé takové kulturní skupiny.

To může mít mírnou formu, jako když požadují francouzští Kanaďané, aby pro studenty v Quebecu byla vyučovacím jazykem francouzština, anebo vážnější formu, když islámští kazatelé v Evropě požadují, aby byl zákon šaria nadřazen nad francouzským či holandským zákonem. Stát si musí rozhodnout, jakou míru omezování práv jednotlivých občanů bude tolerovat.

Málokterá liberální společnost brání stoprocentně individuální práva vůči skupinovým právům, na druhé straně, většina liberálních společností chápe, že uznání skupiny může ochormit základní liberální zásadu tolerance a práva jednotlivce. Liberalismus nemůže být vůči odlišným kulturám zcela neutrální, protože sám odráží určité kulturní hodnoty a musí odmítnout alternativní kulturní skupiny, které jsou protiliberální.

Moderní světská politika není automaticky odvozena z křesťanské kultury. Je něčím, co se lidé museli naučit v důsledku bolestných historických zkušeností. Jedním z hlavním úspěchů raného moderního liberalismu bylo to, že přesvědčil lidi, aby odsunuli diskusi o náboženství z říše politiky. Západ tímto procesem prošel a islámský svět jím prochází nyní.

Nedorozumění

Lidé si myslí, že jsem svou knihou argumentoval pro specificky americkou verzi konce historie způsobem, který jeden autor charakterizoval jako "šovinistický triumfalismus". Já jsem však neargumentoval pro americkou hegemonii nad světem. Ten, kdo zdá Kojèva a intelektuální původ jeho verze konce historie, pochopí, že Evropská unie je daleko reálnějším zosobněním reálného světa, než jsou současné Spojené státy. Argumentoval jsem, že evropský projekt je domem pro posledního člověka, který se objeví na konci historie.

Evropským snem -- který se nejintenzivněji sní v Německu -- je zrušit národní suverenitu, mocenskou politiku, všechny konfliktu, které vyžadují užívání vojenské síly. Američané naproti tomu chápou suverenitu zcela tradičně, tleskají své armádě a milují své vlastenecké průvody na 4. července.

Moderní liberální demokracie je založena na dvojích zásadách svobody a rovnosti. Obojí je trvale ve vzájemném napětí -- rovnost nelze realizovat bez intervencí mocného státu, jaký omezuje individuální svobodu; svobodu nelze rozšiřovat donekonečna, aniž bychom vyvolali různé zhoubné formy společenské nerovnosti.

Čtyři nové problémy

Vůči optimistickému scénáři v knize Konec historie vyvstaly čtyři závažné problémy. První je spojen s islámem jako překážkou vůči demokracii, druhý má co dělat s problémem demokracie na mezinárodní úrovn i, třetí se týká autonomie politiky a čtvrtý se týká neočekávaných důsledků technologie.

Islám

Mnoho lidí od 11. září 2001 argumentuje, že doktrína islámu, která hlásá jednotu státu a náboženství, je nepřekonatelnou překážkou šíření demokracie. Podle mého názoru je však naprosto nepravděpodobné, že byl problémem byl samotný islám. Všechna světová náboženství jsou nesmírně složitá. Donedávna křesťanství ospravedlňovalo otroctví a hierarchii; dnes podporuje moderní demokracii. Náboženské doktríny se interpretují jinak v každé další generaci.To platí i o islámu.

V islámském světě v současnosti existuje obrovská rozrůzněnost politické praxe. Některé islámské země jsou relativně úspěšnými demokraciemi, například Indonésie, Turecko, Mali, Senegal; země jako Indie mají velkou islámskou menšin. Islámské země jako Malajsko a Indonésie zaznamenaly rychlý hospodářský rozvoj, takže tam není islám překážkou rozvoje.

Alfred Stepan argumentuje, že problémem není islám jako spíše arabské země: zdá se, že něco v arabské politické kultuře brání demokracii. Není to možná vůbec náboženství, ale tribalismus, kmenová příslušnost. A radikální islamismus, džihadismus, je daleko političtější než náboženský. Radikální islám je nejrozumnější chápat jako politickou ideologii, viz teoretické dílo Sayyida Qutba, zakladatele egyptského Muslimského bratrství.. Qutb nevychází z žádné autentické islámské tradice, ale z radikální ideologie extremní levice a pravice -- fašismu a komunismu -- jak vznikly v Evropě dvacátého století.

Tyto nebezpečné doktríny neodrážejí klíčové učení islámu, ale zneužívají islámu pro politické cíle. Staly se populárními v arabských zemích a mezi muslimy v Evropě v důsledku hlubokého odzicení v těchto komunitách.

Radikální islám tedy není návratem k nějaké tradiční islámské kultuře, ale jde o politiku moderní totožnosti. jde o to, že modernizace rozrušuje tradiční kulturní totožnost a pluralitní demokratický pořádek vytváří konflikt mezi vnitřním já jednotlivce a externí společenskou praxí. Přesně proto se tolik násilných džihadistů radikalizovalo v západní Evropě. Modernizace vyvolalo odcizení a opozici vůči sobě -- v tomto smyslu kráčejí současní džihádisté ve šlépějích anarchistů, bolševiků, fašistů a teroristické organizace Baader-Meinhofové.

Politický islám dosud nemá silnou teritoriální základnu a ani není atraktivní, protože nepřinesl žádné hospodářské ani společenské úspěchy. Zdá se tedy, že islám je méně nebezpečný než svého času býval komunismus, který byl globálně atraktivní a podporovala ho jedna velká supervelmoc.

Větším problémem bude pro liberální demokracii interní problém liberálních společností, které, jako Francie či Holandsko mají velkou muslimskou menšinu. Evropa je méně úspěšná při integraci zahraničních menšin než Spojené státy. Rozhněvané, neasimilované menšiny vyvolávají zápornou reakci od většinové společnosti, která pak ustoupí do své vlastní kulturní a náboženské totožnosti. Toto se musí velmi opatrně řešit.

Demokracie

Ve své knize jsem neviděl možnost vytvoření globální demokracie, která by prosazovala své principy nadnárodně prostřednictvím mezinárodního práva.

Od útoku na Irák v roce 2003 vznikl rozkol mezi Spojenými státy a Evropou. Součástí evropského projektu je jít za hranice jednotlivého národního státu; Američané naopak jsou přesvědčeni, že zdrojem legitimity zůstává suverénní demokratický národní stát. Evropané byli svědky toho, že se národní stát stal zdrojem kolektivního sobectví a nacionalismu, který vyvolal ve dvacátém století dvě světové války; evropský projekt se tedy snaží nahradit mocenskou politiku systémem norem, zákonů a organizací. Američané mají naproti tomu pozitivnější zkušenost s užíváním legitimního násilí národního státu.

Evropský názor, že je potřeba překonat národní stát systémem norem, je bezpochyby z teoretického hlediska správný. Není důvodu se domnívat, že by suverénní liberální demokracie nemohly páchat strašlivé zločiny v jiných národech, anebo dokonce vůči vlastním občanům.

Avšak prakticky je tento projekt obtížně realizovatelný. Úspěšná demokracie závisí na existenci autentické politické komunity, která se shoduje v určitých základních sdílených otázkách a na určitých institucích. V důsledku rozrůzněnosti národů a kultur je demokracie na mezinárodní úrovni téměř neuskutečnitelná. Bylo by nutno vytvořit nadnárodní exekutivu. Komu by svět takovou moc svěřil? A jak by se to dalo udělat bezpečně, bez oněch vyvažujících institucí, které rozdělují a omezují moc na rovině jednotlivých států? I Evropa nyní pochybuje o možnosti vytvořit jednotný celoevropských stát.

Národní státy tedy zřejmě zůstanou základním zdrojem legitimní demokratické moci. Namísto globální vlády budeme asi mít jen částečné mezinárodní instituce, které budou podporovat kolektivní akci mezi národy a určitou míru vzájemné zodpovědnosti.

Politická moc

Velkým problémem je stimulovat hospodářský růst v nerozvinutých zemích v Africe, v Jižní Asii na Blízkém Východě a v Latinské Americe.

Hospodářský rozvoj nevzniká jen v důsledku dobré hospodářské politiky: musí existovat stát, který lidem zaručí zákonnost a pořádek, majetková práva a politickou stabilitu. Teprve pak přicházejí investice, růst a obchod. Musejí existovat kompetentní státy, jako Indie a Čína, které zajistí podmínky pro vznik globálního hospodářského rozvoje.

Hlavním problémem jednadvacátého století jsou neefektivní státy: Somálsko, Afghánistán, Haiti: země, v nichž neexistují vládní instituce schopné zajistit základní zákonnost pro rozvoj demokratických institucí.

V rozvinutém světě čelí Evropa velké krizi sociálního státu, v důsledku poklesu populace a příliš velké regulace a příliš velkých sociálních práv. V rozvojovém světě neexistují státy, které by zajistily hospodářský rozvoj. Tak vznikají uprchlíci, nemoce a terorismus. V rozvinutém světě bude nutno omezit moc státu; v rozvojovém světě ho naopak výrazně posílit.

Potíž je, že svět neví, jak se budují silné politické instituce v chudých zemích. Součástí problému je i to, že pozitivní rozvoj, hospodářský nebo politický, nemohou nikdy vyvolat lidé zvnějšku: je to proces, který musí vzniknout v dané kultuře samotné.

Technologie

Poslední námitka proti teorii o "konci historie" se týká technologie a možnosti, že historický proces, jehož katalyzátorem je technický pokrok, nakonec možná právě bude tímto technickým pokrokem zničen. Existuje množství katastrofických scénářů, jedním z nich je naše sílící schopnost manipulovat své tělo biologicky, buď změnou genomu anebo psychotropními látkami anebo prostřednictvím budoucí kognitivní neurologické vědy nebo prodlužováním života. Příležitostmi a riziky moderní technologie se bude muset zabývat společnost prostřednictvím svých politických institucí. Budoucnost je totiž daleko otevřenější, než co vyplývá z dosavadních hospodářských, technologických či společenských předpovědí. Politická rozhodnutí, která učiní obyvatelstvo při volbách a pak jejich političtí představitelé, silně ovlivní sílu a kvalitu liberální demokracie v budoucnosti.

Podrobnosti v angličtině ZDE

                 
Obsah vydání       15. 5. 2006
14. 5. 2006 Fukuyama: Čemu dnes čelí svět
15. 5. 2006 Komunismus a ženy Věra  Říhová
15. 5. 2006 Občan a otevřená společnost Egon T. Lánský
15. 5. 2006 Českému Novákovi primitivní hospodské kecy v rádiu nevadí Jan  Čulík
15. 5. 2006 Pořad s Přenosilovou nelze brát vážně
15. 5. 2006 Tři věty paměti Jan  Zábrana
15. 5. 2006 Zelené novinky na Novinkách Milan  Daniel
15. 5. 2006 Dobré zprávy převažují Jiří  Pehe
15. 5. 2006 Závažné selhání reaktoru VVER1000 v Bulharsku Jan  Beránek
15. 5. 2006 V iDnes se zbláznili...?
15. 5. 2006 Volební kampaň má dva autory: politické strany a média
15. 5. 2006 Výzkumné záměry a rozvoj vědy v regionech Demeter  Krupka
15. 5. 2006 Prezident Veto Vít  Horák
15. 5. 2006 "Laický názor" moderátora na obrazovce ČT 24 Štěpán  Kotrba
12. 5. 2006 Satira v rozhlase je přípustná, ale tenhle pořad byl nevyvážený Jan  Čulík
13. 5. 2006 Není stížnost jako stížnost Josef  Bouška
12. 5. 2006 Unionistický stranický sekretariát Štěpán  Kotrba
15. 5. 2006 Opakovaný dámský gambit... Ladislav  Žák
15. 5. 2006 Čím kdo zachází... Pavel  Urban
15. 5. 2006 Tráva na škole ano, nebo ne? Josef  Vít
15. 5. 2006 Libuška ví vždycky všechno nejlíp... Štěpán  Kotrba
15. 5. 2006 Slovenská reforma zdravotnictví - inspirace pro Česko?
15. 5. 2006 Kolektivní maturity -- danajský dar ČSSD na rozloučenou Radek  Sárközi
15. 5. 2006 Jestřáb kontra hrdlička aneb čeští monarchisté Pavel  Kopecký
15. 5. 2006 Vysílání předvolebních spotů na obrazovce ČT
15. 5. 2006 O čem volby nebudou Kamil Vladislav Vaněk
15. 5. 2006 Na levici stále "blbo" Vlastimil  Balín
14. 5. 2006 Stávka hrozí kompletním uzavřením britských univerzit
13. 5. 2006 Při stávce univerzitních učitelů začíná jít do tuhého Jan  Čulík
15. 5. 2006 Cena za nejlepší práci v oboru bohemistiky
12. 5. 2006 Vědecký pokrok povede velmi brzo k prodloužení života
6. 5. 2006 Hospodaření OSBL za duben 2006
22. 11. 2003 Adresy redakce

Globalizace RSS 2.0      Historie >
14. 5. 2006 Fukuyama: Čemu dnes čelí svět   
7. 1. 2006 Nesmíme se orientovat jen na požitkářství a přepych Zdeněk  Bárta
30. 12. 2005 Ekonomiku ovládajú naše presvedčenia Jaro  Dunaj
29. 12. 2005 Světová ekonomika a globální problémy lidstva Stanislav  Heczko
5. 9. 2005 Osm rozvojových cílů tisíciletí   
3. 8. 2005 K možným souvislostem současné teroristické vlny Petr  Kužvart
11. 6. 2005 Skupina G7 odpustí rozvojovým zemím dluhy ve výši 55 miliard dolarů, avšak rozvojové země potřebují volný trh   
25. 3. 2005 Škromach: Nejsme ODS s lidskou tváří Zdeněk  Škromach
11. 3. 2005 Neoliberální plíživý převrat a smrt demokracie podle Noreeny Hertzové Stanislav  Heczko
18. 1. 2005 Kdo nese zodpovědnost za vznik islámu? Karel  Sýkora
3. 12. 2004 Kdyby byl svět vesnicí o 1000 lidech   
25. 10. 2004 Nečiň jiným, co nechceš, aby činili tobě Štěpán  Kotrba
14. 10. 2004 V Londýně začíná Evropské sociální fórum Štěpán  Kotrba
28. 9. 2004 Sociální spravedlnost "není sen, ale možnost" Štěpán  Kotrba
28. 9. 2004 V Praze se konalo České sociální fórum   

Americká strategie národní bezpečnosti RSS 2.0      Historie >
14. 5. 2006 Fukuyama: Čemu dnes čelí svět   
24. 4. 2006 Pýcha moci Přemysl  Janýr
11. 4. 2006 Jaderný útok na Írán, raketová sila v Česku a logika Bílého domu Štěpán  Kotrba
9. 4. 2006 The New Yorker: Bush chce použít jadernou bombu proti Íránu   
5. 4. 2006 Amerika ve válce Oskar  Krejčí
28. 2. 2006 Ropa, militarizace a zájmy nadnárodních korporací Mesfin  Gedlu
11. 8. 2005 Evropa nesmí připustit americké ovládnutí vesmíru Mojmír  Babáček
17. 5. 2005 Neokonzervatici: muži za oponou Greg  Evans
26. 4. 2005 "Barevné" revoluce s dolarovým pozadím Jiří G. Müller
14. 2. 2005 Žijeme v říši Hurvínků? Mojmír  Babáček
1. 9. 2004 Permanentní válka Oskar  Krejčí
31. 8. 2004 Americká globální strategie proti terorismu musí být také pozitivní   
7. 8. 2004 Powell podepsal dohody o modernizaci radarové základny USA v Grónsku Štěpán  Kotrba
6. 8. 2004 Global Trends 2015: A Dialogue About the Future With Nongovernment Experts   
3. 6. 2004 Bush: "Válka proti terorismu je jako druhá světová válka"   

Somálsko mezi národně osvobozeneckým bojem a islámským terorismem RSS 2.0      Historie >
14. 5. 2006 Fukuyama: Čemu dnes čelí svět   
19. 4. 2006 Miliony uprchlíků jsou skryté oběti západní "války proti terorismu", varuje OSN   
20. 2. 2006 Piráti se vrací na scénu Jan  Klusáček
3. 8. 2005 K možným souvislostem současné teroristické vlny Petr  Kužvart
6. 8. 2004 Vráťte nám štát Francis  Fukuyama
7. 7. 2004 Fukuyama: Je nutno posílit roli státu   
6. 2. 2004 Posílat děti do školy se třetímu světu vyplatí Simone  Radačičová
3. 2. 2004 Globální politika a úskalí africké obnovy Mesfin  Gedlu
7. 1. 2004 Británie: Dotace pro ožebračování třetího světa?   
15. 5. 2003 Ropa a stratégia: K politickej ekonómii ohlásenej vojny Michael  Ehrke
25. 3. 2003 Blesková válka s.r.o. Oskar  Krejčí
12. 3. 2003 Irák a invaze: Nevěrný manžel Hussein, euro a ropa Petr  Baubín
25. 2. 2003 Konflikty roku 2003 Viktor  Kovaľov
23. 8. 2002 Tajná moderní křižácká výprava Miloš  Kaláb
21. 6. 2002 7.   Postmoderní sociální konflikt Martin  Hekrdla

Afrika - bohem i lidmi zapomenutý světadíl RSS 2.0      Historie >
14. 5. 2006 Fukuyama: Čemu dnes čelí svět   
28. 2. 2006 Ropa, militarizace a zájmy nadnárodních korporací Mesfin  Gedlu
3. 2. 2004 Globální politika a úskalí africké obnovy Mesfin  Gedlu