2. 5. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
2. 5. 2006

Dva směry v přenosu lidských orgánů

V dnešní době bylo přeměněno na peníze absolutně všechno. Kdo je má, může si opatřit věci, o kterých se starším generacím ani nesnilo. Podobně mohou získat peníze i lidé, kteří nevlastní absolutně nic, pokud si uvědomí, že jejich vlastní tělesné orgány představují peníze. Každý lidský život je cenný, jak se velice často píše v novinách, například když staří lidé požadují ve svých dopisech čtenářů právo na důstojnou smrt. Politici odpovídají, že nikdo přece nemá právo ukončit takový cenný život! Jenže jak se nyní ukazuje, mrtvola může být ještě cennější než živý člověk.

Autorka Annie Cheney vydala knihu Body Brokers: Inside America's Underground Trade in Human Remains (Obchodníci s těly: Pohled na černý trh s lidskými ostatky), Broadway Books, 23.95 dolarů, a Joseph D'Agnese o ní přinesl zprávu v květnovém čísle amerického časopisu Discover.

Zatímco lidské tělo vcelku představuje hodnotu asi 5000 dolarů, je-li nabídnuto správnému kupci, podobá se ukradenému automobilu značky Corvette - totéž tělo má mnohem větší hodnotu, je-li prodáno na součástky. Mozek? 600 dolarů. Prázdná lebka po vybrání mozku? 900 dolarů. Tři tisíce dolarů za trup bez hlavy, bez rukou a bez nohou. Loket? 850 dolarů - a cena od 280 do 500 za různé jednotlivé orgány.

Mrtvoly mají velice důležitou úlohu při univerzitním výzkumu i při výuce anatomie. Šlechetní dárci, kteří odkazují své tělesné schránky univerzitám by se asi rozhodovali mnohem obtížněji, kdyby si uvědomili, že taková těla končí často úplně někde jinde a při tom překupníkům přinášejí zisky. Například o lidské mrtvoly projevují zájem semináře pro lékaře, kteří se cvičí v nových chirurgických operacích. Potřebují je i technici, kteří vypracovávají neinvazívní léčebné postupy, nebo firmy, které vyrábějí tkáně pro transplantace a tedy dodávají kůži, klouby, srdeční chlopně a kostní štěpy.

Dárci ani členové jejich rodin si při tom neuvědomují, že univerzity prodávají nepotřebné orgány z mrtvol těm, kdo nabídnou nejvíce peněz. Kromě toho se ale mrtvoly nebo jejich části bezostyšně kradou - z nemocničních márnic a dokonce z pohřebních ústavů, jak ukázal případ známého rozhlasového pracovníka Alistaira Cooka, který zemřel na rakovinu v r. 2004 ve věku 95 roků. Podle policejního vyšetřování došlo k vandalizaci jeho těla v New Yorku cestou do krematoria. Gang moderních vykrádačů hrobů uřezal mrtvole nohy a prodal je na trhu pro transplantaci poté, co zfalšoval doklady vymyšleným jménem "dárce", jeho věku a příčiny smrti. Letos v únoru byli u Nejvyššího státního soudu v Brooklynu obžalováni 4 zaměstnanci firmy Biomedical Tissue Services z New Jersey za ilegální uchvácení součástí lidských mrtvol a jejich rozprodej.

Tělo pana Cooka bylo jednou z více než tisíce mrtvol, které byly rozporcovány bez souhlasu rodinných příslušníků zemřelých. Ve článku nebylo nijak vyzdviženo nebezpečí, o němž se psalo jinde, že se totiž rakovina může rozšířit v pacientech, kteří dostali kostní štěpy z ukradených nohou. Rozřezány na malé kousky zřejmě byly implantovány do mnoha nemocných, kteří od nich očekávali své uzdravení.

Autorka Annie Cheney píše, že se takové zločiny rychle množí, protože se Američané stávají stále více odtrženi od smrti. Jakmile v rodině někdo zemře, je okamžitě dán do péče cizích lidí a tedy je jeho mrtvé tělo vystaveno různým živlům bez skrupulí. Autorka nabádá, aby na obchod s částmi lidského těla lépe dohlížely federální i místní úřady a aby se o osud svých zemřelých na cestě do hrobu zajímali i jejich příbuzní.

Součástí zprávy o knize je ukázka z televizního programu o "soudních vědách". Lékařský specialista zabořuje naběračku do velkého nerezového hrnce a vytahuje lidskou hlavu z vroucí vody, aby zkontroloval, jak postupuje oddělování měkkých tkání od kostí. Teprve potom bude prý moci posoudit, co bylo příčinou smrti. Vrací tedy hlavu do vody a čeká. Jedná se o záběr z programu CSI (Crime Scene Investigation), který získal cenu Emmy Award.

Dnes není při brouzdání po amerických televizních kanálech možné nenarazit na lidskou mrtvolu. Každý večer je možné hledět na programy CSI: Miami, CSI: NY, Crossing Jordan a Bones, kde se ukazují záběry lidských těl v různých fázích rozkladu. V modrém světle neskutečných laboratoří jsou mrtvoly vyvrhovány a tato činnost je ukazována do nejmenších podrobností, jak se nástrojem podobným zahradnickým nůžkám stříhá hrudní kost, jak jsou otvírány lebky, aby se dal vyjmout mozek, jak se slupují obličeje a ňadra...

Kupodivu prý tyto programy přitahují velké množství diváků, protože ukazují soudní vědu ve "fascinujícícím světle". Ve skutečnosti se ukazují hrůzné scény především proto, že mají diváky jemně vzrušovat. Když v programu CSI: MiamiCSI: NY pojednává klinickým jazykem o spermatu, slinách a vytírání různých tělesných otvorů vatovými tampony, i ti nejotrlejší diváci musí uznat, že nám televize přináší nový druh striptýzu - smrt se stala novým sexem.

Tyto programy, které mají vypadat věrohodně, ukazují fantazii, ve které vypadá smrt hrozně, ale ve skutečnosti hrozná není. Diváci jsou přesvědčováni, že i v tom případě, že by došlo ke zničení jejich tělesné schránky při hurikánu, vlně tsunami, při zemětřesení, pod lavinou bahna nebo při teroristickém útoku - tedy při reálném nebezpečí našeho moderního věku, oni sami zůstanou skvělí i v té smrti. Pracovník soudní vědy bude něžně zacházet s jejich mrtvolami a změní smrt na slovní křížovku, aby ji mohli jiní luštit a možná, že to bude dokonce cool.

Tento článek není jediným tohoto druhu. Americký univerzitní profesor měl nedávno v Ottawě přednášku, v níž se horlivě zastával možnosti prodávat tělesné orgány ještě za života dárce. Proč by nemohl dosud žijící člověk, zejména je-li chudý, prodat jednu ledvinu, část plic, nebo část svých jater a tak se těšit z nově nabytých peněz dokud žije? Proč by nemohl udělat dohodu se zájemcem o své tělo po smrti a inkasovat peníze buď okamžitě nebo je odkázat svým dědicům, jimž by byly vyplaceny po jeho smrti? Chce to jen trošku iniciativního přemýšlení. Pan profesor měl ovšem předem na mysli blaho nemocných, pochopitelně. V severní Americe je nedostatek lidských tkání a připomínky, že je možné podepsat rozhodnutí o jejich posmrtném darování zůstávají bez odezvy. Získat peníze místo vděčnosti nemocných zní mnohem přitažlivěji. V tomto případě to mohou být dokonce bezpracné peníze - stačí zemřít.

Předchozí text není příliš optimistický, ale situace není tak špatná, jak vypadá. Lidé mají stále soucit s jinými, jak o tom svědčí dvě novinové zprávy z Ottawy v jediném dni:

Paní Kim Astonová (44) chodila 3-krát týdně na dialýzu krve již po dobu 4 roků. Její ledviny byly těžce postiženy chorobou zvanou lupus erythematosus, která u ní propukla, když jí bylo 20 roků. Jejich funkce klesla na pouhých 8%, ale ani její manžel ani nejbližší členové rodiny neměli ledvinu, kterou by byla paní Astonová schopna přijmout a na nikoho jiného se nemohla obrátit, takže čekala, že snad dostane ledvinu od nějakého mrtvého dárce - a pomalu umírala.

Zatím začal ottawský finanční poradce pan Gerry Doyle s lékařskými i psychologickými testy a úspěšně zhubnul o 29.5 kg. Loni v srpnu zavolal paní Astonové - své sestřenici - že má pro ni dárek, chce-li podstoupit přenos ledviny. Odůvodnil své rozhodnutí slovy, že je Kim součástí jeho rodiny a když to nemohou udělat jiní, on se hlásí dobrovolně.

Nyní v dubnu se oba, Kim i Gerry zúčastnili v ottawském parlamentu kampaně Living Green Ribbon (Živá zelená stuha) symbolizující dárcovství tělesných orgánů živými lidmi. Zelená stuha je mezinárodním symbolem této kampaně, která se rozšíří ve spolupráci "Ledvinové nadace" a organizace Trillium Gift of Life Network po celém Ontariu. V této provincii čeká na transplantaci orgánů 1757 lidí.

Lidé, kteří ještě za svého života darují některý svůj tělesný orgán, jsou vystaveni zdravotnímu riziku podobně jako příjemce. Přes to se počet dárců ledvin ve srovnání s loňským rokem zdvojnásobil. Stalo se tak díky novému zákonu - Trillium Act of Life. Ten umožňuje, aby se nemocnice obrátily na příbuzné umírajících pacientů se žádostí o souhlas poskytnout tkáně a orgány takových pacientů pro transplantraci.

Zatímco je přenos ledviny pana Doyla příkladem vzájemné pomoci v rámci rodiny, 46-letý pan Kevin Gosling se rozhodl, že část svých jater daruje tomu, kdo je bude schopen přijmout. Co ho k tomu vedlo? Četl, že v Torontu umírají lidé, kteří čekají na játra od vhodného dárce. Ze 400 čekajících v torontské Všeobecné nemocnici jich už 100 zemřelo. Loni čekalo v Torontu celkem 713 pacientů a 141 jich zemřelo. V Kanadě bylo zatím provedeno asi 60 přenosů jater z živého dárce, ale všechny se týkaly příbuzných osob. Výjimky byly skutečně výjimečné: Přede 2 roky daroval spisovatel divadelních her Michael Healey část svých jater autorovi Tomovi Walmsleyovi.

Pan Gosling se ale rozhodl darovat část svých jater naprosto neznámému člověku - a měl s tím vážné problémy. Byl podezírán z toho, že tak patrně nečiní s čistým svědomím. Jenže on opravdu neměl žádnou tajnou dohodu, nebyl blázen, nebyl zanícenec, který by chtěl být za každou cenu operován, ani nespáchal žádný hrozný hřích, který by chtěl před Bohem smýt darováním života formou translaplantace jater. Byl si vědom toho, že půl procenta živých dárců při přenosu umírá - to je 1 ze 200. Proč to tedy chtěl udělat? Vždyť mu to přece nemělo přinést žádný osobní prospěch! Naopak věděl, že utrpí jistou finanční ztrátu, když se bude zotavovat a nepůjde mu plat. Po celé řadě různých testů nakonec pan Gosling obstál a jeho játra dnes fungují v jednom dítěti, jehož rodiče jsou panu Goslingovi velice vděčni. A on? Během 12 týdnů se mu játra na 90-95% zregenerovala a on se cítí skvěle. Původně chtěl zůstat anonymním dárcem, ale přesvědčili ho, že by svolením k uveřejnění svého činu ještě více napomohl kampani za dárcovství tělesných tkání a orgánů.

Snad bude případů s krádežemi tělesných orgánů z mrtvých lidí a jejich pokoutních přenosů ubývat, jestliže se podaří získávat více takových dárců jako jsou pánové Gerry Doyle a Kevin Gosling a další nejmenovaní účastníci kampaně Živá zelená stuha.

                 
Obsah vydání       2. 5. 2006
1. 5. 2006 Policista zmlátil ředitelku sekce pro lidská práva Úřadu vlády, policie zatkla fotoreportéra Britských listů Štěpán  Kotrba
2. 5. 2006 Paroubek: policista si vůbec neměl dovolit takto zasáhnout
2. 5. 2006 Právo: Policista byl ještě večer postaven mimo službu, tvrdí Bublan
2. 5. 2006 Bublan: Inspekce možná vyšetří incident s Jacques do konce týdne
1. 5. 2006 Česká policie se nemění - je to tlupa sympatizantů s neonacisty Michal "Wolf" Vlk
2. 5. 2006 Hlad po mléce Tomáš  Koloc
1. 5. 2006 Političtí provokatéři v policejní uniformě Štěpán  Kotrba
2. 5. 2006 "Já nebudu někde na internetu, kurva"
2. 5. 2006 Trestní oznámení na neznámé pachatele, příslušníky Policie ČR Radek  Mikula
2. 5. 2006 Jak to přesně bylo Karel  Jech
1. 5. 2006 Strana zelených: Policie při demonstraci zbila kandidátku SZ
2. 5. 2006 Kateřina Jacques se lidskými právy zabývá, svá práva zná a dokáže si je obhájit
2. 5. 2006 Nebuďme lhostejní, zastavme neonacisty!
2. 5. 2006 Násilí policie a četky taky Milan  Daniel
2. 5. 2006 Strana zelených nehovoří ve svém tiskovém prohlášení pravdu
2. 5. 2006 První máj a všechno to zločinné a zavrženíhodné Ladislav  Žák
2. 5. 2006 Dnes Dolejš, zítra kdokoli z nás Michael  Kroh
1. 5. 2006 Zmlátili Dolejše. Proto se cítím jako komunista Jindřich  Kalous
1. 5. 2006 Podivné výkřiky v Britských listech Boris  Cvek
1. 5. 2006 Esemeskové hlasování
1. 5. 2006 Dva Bushové před novináři
30. 4. 2006 České noviny cenzurují zpravodajství Associated Press? Karel  Dolejší
30. 4. 2006 Komunismus jako terč pro střelnou zbraň... Martin  Šaffek
30. 4. 2006 Stranické preference, volbní prognózy - jaký je v tom rozdíl? Štěpán  Kotrba
2. 5. 2006 Zloděj volá: chyťte zloděje Vít  Janeček
2. 5. 2006 Literární noviny: Důvody mnohem podstatnější Jiří  Vančura
2. 5. 2006 Politický rasismus Miroslav  Prokeš
2. 5. 2006 1. máj: Německá koalice hledá svou tvář Richard  Seemann
2. 5. 2006 S hrdostí, skromností a s vděkem
2. 5. 2006 Fakta proti jádru Jan  Beránek
2. 5. 2006 Zločin a trest Václav  Dušek
2. 5. 2006 Zaváté stezky antifašistické solidarity jižní Morava-Vídeň Pavel  Pečínka
2. 5. 2006 Parodie na maturitu III.
2. 5. 2006 Dva směry v přenosu lidských orgánů Miloš  Kaláb
30. 4. 2006 Je opravdu každý projev proti komunismu nedemokratický? Jan  Faltýsek
30. 4. 2006 Zemřel americký ekonom J. K. Galbraith
2. 5. 2006 Demokratické požadavky Vladimíra Iljiče Lenina Jiří  Kunc
30. 4. 2006 Majid Behrouzi: Demokracie jakožto politické zplnomocnění lidu. Zrada ideálu Jiří  Polák
30. 4. 2006 Odpovědnost za verbální šíření nenávisti Štěpán  Kotrba
28. 4. 2006 Blíží se noc dlouhých nožů? Ivan Odilo Štampach
30. 4. 2006 Prescott mě zneužíval, tvrdí tajemnice v slzách
28. 4. 2006 Granty na bulvár na internetu
29. 4. 2006 Ano, antikomunismus je protidemokratické hnutí Ondřej  Slačálek
29. 4. 2006 Pražští mediální propagandisté mají strach Jan  Čulík
29. 4. 2006 Adam Drda: Zkreslil jste můj komentář jak Haló noviny
29. 4. 2006 Komunismus v nich Jan  Čulík
28. 4. 2006 Podvojné slovo "přirozenost" Martin  Škabraha
12. 4. 2006 Hospodaření OSBL za únor a březen 2006
22. 11. 2003 Adresy redakce