12. 4. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
12. 4. 2006

Revolta či virtuální existence?

Mediální konstrukce -- náhražka přirozeného světa

referát přednesený na semináři sekce sociální patologie Masarykovy české sociologické společnosti, Bystřice pod Hostýnem 5. - 7. 4. 2006

Téma "Mládež a revolta" pro mne bylo tak jako mnohokrát v minulosti výzvou a podnětem k zamyšlení a k novým analýzám. Téma revolta není v sociologické literatuře, na rozdíl od revoluce, příliš frekventované. Pojem revolta je i v odborném jazyce chápán poměrně vágně. Vyšel jsem proto z definice ve Velkém sociologickém slovníku (Praha: Karolinum. 1996. str.928), který říká o revoltě, že se jedná o: "Projev rozhodného odporu, popř. vzpouru, zpravidla však menšího rozsahu a intenzity. Pojem revolta lze užít v jakékoliv věcné souvislosti."

Obsahově nejbližší je pojem revoluce. Rozdílnost obou pojmů vnímám ve  směrování proudu cílových aktivit, v zaměření chování. V revoluci jsou aktivity vyvolány směrováním k určitému cíli, vize vyvolává pohyb. Jedná se o pohyb za něčím. Jedná se o negaci dosavadního ve jménu budoucího.

V případě revolty vnímám proud aktivit jako sociální pohyb od něčeho. Stimul vyvolává pouze aktivity proti, aktivity které negují daný stav. Oproti revoluci chybí druhá fáze, pohyb ve prospěch něčeho.

Nikdy snad nebyla menší pravděpodobnost, že se generace mládeže stane subjektem revoluce, jako je tomu u dnešní mládeže. Pokud něco současnou generaci charakterizuje, tak je to její diverzifikovanost. Tuto diverzifikovanost můžeme vnímat podle řady různých znaků. Uvnitř mladé generace existují odlišné postoje, názory, zájmy, hodnotové orientace. Např. nositelem pokračující sekularizace české společnosti je mládež. S každým dalším pokračujícím populačním ročníkem jsou postoje ve věkové skupině 15 --18 let ke katolické církvi horší. Ale uvnitř mladé generace jsou skupiny s vyhraněnou spirituální orientací, a to i křesťanskou. Dokonce můžeme pozorovat paradox, že uvnitř generace mládeže, která má ke katolické církvi ze všech generací nejhorší postoj, je katolictví dominantní ideovou orientací. K  tomu došlo tím, že zhoršování postojů k sekulárním společensko ideovým směrům, jako je konzervativizmus, liberalizmus, marxizmus, socializmus, probíhalo vyšším tempem než tomu bylo u katolictví. V tomto pádu předstihly postoje ke katolicizmu.

Generační příklon mládeže k pragmatizmu a hédonizmu a devalorizace jakýchkoliv ideových směrů, ať již sekulárních či náboženských a duchovních, potlačuje možnost vytvoření výchozí ideové základny, na níž by se mohla mladá generace sjednotit a která by mohla být ideovým východiskem pro revoluci či revoltu.

Adaptace a identifikace mládeže se společností

Zjednodušeně můžeme mladou generaci diferencovat podle adaptace na společnost a podle identifikace se společností. Podle těchto dvou kritérií můžeme mezi mladou generací rozlišit následující skupiny.

Adaptace - identifikace mladé generace se společností - typologie

Adaptace
Identifikace
Možné způsoby chování
Potenciální chování ve vztahu ke změně v přirozené společnosti
Adaptovaní
Ztotožnění
Konformní, médii řízené chování
Prostá reprodukce společnosti
Adaptovaní
Neztotožnění
Náboženský život v církvích
V přirozené společnosti možný subjekt revoluce
Neadaptovaní
Ztotožnění
Kriminální aktivity - delikventi
Subjekt kriminálního jednání
Neadaptovaní
Neztotožnění
únik do kyberprostoru, do drogami změněného vědomí, spiritualita
V přirozené společnosti možný subjekt revolty či revoluce

Hlavní proud uvnitř mladé generace je adaptován na společnost a se společností se identifikuje. Výrazným současným nástrojem společenské konformity jsou "mainstreamová" média, (Takto jsou nazývaná média hlavního proudu konformní s etablishmentem, bez ohledu na to, zda jde o média tištěná, elektronická či na internetu) které ve společnosti, jež sama sebe nazývá demokratickou, mají obdobnou společenskou funkci jako v totalitní společnosti represivní složky státu. Média ve stále větší míře a rozsahu vtiskávají do mysli a vědomí člověka obsahy, které vůbec či jen v malé míře odrážejí realitu přirozeného světa a ve stále větší míře produkují mediální a virtuální realitu. Tak jako se v minulosti změnou technologií proměňovaly funkce a rozsah lidských smyslů, v nadcházejícím informačním či digitálním věku se mění, odvozeně od nástupu nových technologií, fungování lidské mysli.

Mysl - přirozený svět - nevědomí - transpersonální vědomí a virtuální svět

Mysl člověka lze módním jazykem charakterizovat jako operační paměť člověka, jako pracovní plochu ega, na níž dochází k reflexi přirozeného světa, vnitřního světa člověka a za určitých podmínek i k transcendentní reflexi. Pro člověka existuje pouze to, co je zobrazeno myslí.

V ponewtonovském paradigmatu jde však věda ještě dále. Po filozofech jako byli např. A.Schopenhauer, F.Nitzche, L.Klíma, kteří navazovali na tradici východní spirituality, se i v sociologii objevuje názor, že člověk přirozený svět pouze nevnímá, ale že realitu přirozeného světa jako subjekt konstruuje. (viz např. Berger,I.,P.Luckman,T. Sociální konstrukce reality, Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.1999. Hubík,S. Sociologie vědění.Praha: Slon. 1999.) Význam vědomí člověka však nezůstal omezen na filozofii a společenské vědy, ale člověk a jeho mysl se stala významným fenoménem moderní fyziky. Lze říci, že hodnocení úlohy lidské mysli v zákonitostech fyzikálního světa patří k hlavním předělům newtonovského a ponewtonowského vědeckého paradigmatu. Pregnantně tuto tezi vyjádřil nositel Nobelovy ceny za fyziku E. Wigner, který řekl: "Právě výzkum vnějšího světa vedl k závěru, že nejvyšší realitou je obsah vědomí." (Crease, R., Mann, C.C. Second Creation. Macmillan: New York. 2001. str.67. Citováno podle Kaku,M. Einsteinův vesmír. Jak vize A.Einsteina změnily naše chápání prostoru a času. Dokořán: Argo. 2005)

Po východních duchovních směrech, jako jsou taoismus, buddhismus, advaita a další směry, po gnózi, hermetismu, kabale ale i křesťanství, i přírodní vědy nacházejí klíčový význam mysli pro pochopení jsoucna. Tím spíše je třeba se v současnosti zabývat lidskou myslí, zákonitostmi jejího utváření a pohybu v moderní společnosti, jejím významem pro člověka a pro společnost.

Toky mezi myslí, přirozeným světem, nevědomím a transpersonálním vědomím mají své zákonitosti. Při jejich znalosti lze tyto toky ovlivňovat. K ilustraci této myšlenky jsem připravil dvě schémata.

Přirozený svět a mysl člověka

Prvé schéma ukazuje toky mezi myslí - přirozeným světem, hlubinnou vrstvou osobnosti a transcendentní dimenzí (spirituální). Tak jako na ploše monitoru je zobrazen pouze zlomek dat uložených v počítači či obsažených na internetu a ta jsou zpracovávána jen několika z mnoha programů, kterými počítač disponuje, tak také obsah mysli člověka je limitován. Toky mezi myslí, přirozeným světem, nevědomím-podvědomím či transpersonálním vědomí se vzájemně ovlivňují (vytváření nových myšlenkových konstruktů, syntézy, apod.), ale také se vzájemně blokují. (Touto entitou se zabývá proud v moderní psychologii "transpersonální psychologie", jehož čelným reprezentantem je americký psycholog českého původu S.Grof. Viz např. Psychologie budoucnosti. Poznatky a poučení z moderního výzkumu vědomí. Praha: Perla.2000.)

Kontroverzní, a značnou částí lidstva nepřijímanou entitou je transpersonální vědomí, obsahující fenomény přesahující lidskou mysl, lidské vědomí. Možnost otevření kanálu mezi myslí a transpersonálním vědomím vzniká za velice specifických podmínek a lidstvo od nepaměti ve všech kulturách o tuto možnost usiluje. Např. se jedná o různě dlouhý půst (Kristus na poušti, Budha, půst se také vyžaduje před magickými rituály), sensorickou deprivaci, samotou vyvolanou sociální deprivaci, meditaci, mantry. Cílem všech těchto praktik je vyprázdnění mysli a zaměření mysli na svou vlastní prázdnotu a navození stavu, kdy reflektuje i své vlastní nejjemnější pohyby. Falešně je vyvíjena snaha dosahovat tohoto stavu pomocí drog, zde však jde o možnou, drogou vyvolanou změnu stavu vědomí, nikoliv však o prázdnotu mysli, jako předpoklad otevření kanálu mezi transpersonálním vědomím a myslí.

Vedle záměrně vyvolaného propojení s transcendentním vědomí se také vyskytují "záblesky" spontánního spojení. Na hranici mezi nevědomím a transcendentním vědomím jsou projevy intuice. Významní vědci, nositelé Nobelovy ceny, kteří přišli se zcela zásadními a novými poznatky často hovoří o tom, že poznání se objevilo náhle, zdánlivě bez vlastního úsilí, jakoby jim bylo sděleno.

Mysl a imprintace mediální a virtuální reality

Druhé schéma ukazuje konstrukci obsahu mysli v nastupujícím digitálním věku. Základní rozdíl je v přemostění toku informací mezi přirozeným světem a myslí člověka mediální a virtuální realitou. Médium, jako nositel informačního obsahu nahrazující přímý tok informací z přirozeného světa, se objevuje již v dávné historii člověka.

Původně člověk vnímal svět a komunikoval se svým okolím pouze bezprostředně a spontánně. Již v počátcích lidské historie však nalézáme první médium zprostředkující informace a významy - jeskynní kresby. Od té doby se v lidské civilizaci postupně objevují další a další média. Historii člověka a společnosti můžeme vnímat také jako postupné nahrazování přímého spontánního sociálního kontaktu a reflexe reality zprostředkujícím působení médií.

Od prvního média, kterým byly jeskynní kresby paleolitického a neolitického člověka, neustále akceleruje růst podílu reality zprostředkovávané člověku médii, diverzita médií, komplexnost reality postihované médii a přenos života společnosti a člověka do těchto médií (medializace a posléze digitalizace společnosti), pozice v životním poli člověka a významu pro fungování společnosti. Zatímco v první etapě lidstvo potřebovalo na další inovaci médií tisíciletí a v druhé etapě staletí, v devadesátých letech se objem přenášených informací znásoboval v průběhu několika let. Změny v oblasti informačních médií realizované v posledních dvaceti letech jsou zásadnější a objemnější než změny v oblasti informačních médií za celou historii lidstva.

Probíhající proces vyřazování kanálu mezi lidskou myslí a přirozeným světem a jeho nahrazování mediální a virtuální realitou lze ilustrovat na analogických jevech. Představme si systém bezpečnostních kamer u domu. Kamery zabírají ulici, vchod do domu, zahradu, jednotlivé místnosti a jejich záběry jsou přenášeny na řadu monitorů, které sleduje policista. Systém zachycuje přirozený svět v pohybu, tedy realitu. Může však dojít k tomu, jak to známe z detektivek, že je přenos kamerami snímané reality nahrazen videokazetou, která obsahuje smyčku obsahující v pohybu stejné reálie-ulici, vchod, zahradu. Od tohoto okamžiku dojde k rozdvojení, realita bude pokračovat v přirozeném časoprostoru a vedle toho budou zobrazeny v pohybu stejné reálie v mediální realitě. Po určitou dobu mysl policisty bude odpojena od kanálu, který ji spojuje s přirozeným světem. Tok mezi přirozeným světem a myslí policisty je přemostěn mediální realitou videokazety.

Podobně medicína dokáže přerušit interakci mezi biologickým systémem člověka a jeho biologickým polem (přirozeným světem) a jeho vitální biologické funkce zajišťovat uměle, pomocí přístrojů. To umožnil technologický vývoj v  medicíně a podobně také technologický vývoj médií, informačních a komunikačních technologií umožnil přemostění mezi přirozeným světem a myslí člověka.

Přemostění kanálu mezi přirozeným světem a myslí člověka médii a novými technologiemi neznamená pouze imprintaci obsahů mediální a virtuální reality, ale i zaplnění mysli a blokaci toků mezi myslí a dalšími sférami (nevědomí, podvědomí, transpersonální), významné omezení předmětů myšlení a tím nepřímo i samotného myšlení. Manipulativní působení médií však nezůstává u statické imprintace obsahů, jde ještě dále. Pořady typu Big Brather, Vyvolení, Největší Čech přechází od imprintace mysli mediálními obsahy k programování myšlení a jednání. V předem naprogramovaném sledu akcí má divák předem vymezené místo i s quasi rozhodovacím aktem. Pořad vytváří virtuálně divákovi pocit, že rozhoduje (poslal přeci Vladkovi 10 sms a on vyhrál). Neuvědomuje, si že vybral vybraného a jeho pocit rozhodování je jen vytvořená iluze. Samozřejmě nejde o vybrání Vladka či kohokoliv jiného, ale jde o trénink, algoritmizaci chování lidí, kteří v těchto pořadech naučené a zvnitřněné vzorce chování a stereotypy jednání nevědomě uplatní kdykoliv dostanou z médií odpovídající stimul. Větší nebezpečí takovýchto pořadů než v prvoplánovém dekultivačním působení na sociální zrání děti a mládež je v druhoplánovém programování diváků a zbavování je jejich vnitřní svobody.

O tom, že ještě značná část Čechů si zachovala zdravý rozum a uniká mediálnímu vymývání mozků a mediální manipulaci svědčí reakce na pořad Největší Čech. Na stimul z virtuální reality dali virtuální odpověď a největším Čechem zvolili Járu Cimrmana.

Dalším, poněkud jiným problémem je, že virtuální realita vytěsňuje z životního pole člověka vitální složku. To však s revoltou mládeže bezprostředně nesouvisí.

Média v životním poli současné mládeže

V historii lidstva neustále klesá podíl bezprostřední, nezprostředkované reflexe a komunikace. K největšímu úbytku přirozené složky životního pole člověka v průběhu celého civilizačního vývoje ve prospěch mediální a virtuální reality však dochází u současné generace. Mládež je historicky prvním subjektem i objektem nového fenoménu - digitalizace a medializace životního pole (K problematice životního pole viz Sak, P. Proměny české mládeže. Praha: Petrklíč. 2000. ) s důsledky pro životní styl a osobnost. Život člověka se tak přesouvá z přirozeného světa do mediální a virtuální reality, do kyberprostoru.

Česká mládež tráví s médii kolem třetiny svého bdělého stavu a kolem dvou třetin svého disponibilního času a tento podíl bude zřejmě dále narůstat. Graf (Sak, P., Saková,K. Mládež na křižovatce. Praha: Svoboda Servis. 2004.) ukazuje podíl jednotlivých médií na čase věnovaném médiím.

Digitální otisk životního pole v kyberprostoru a manipulace lidí

Platební karty, e-banking, mobilní telefony, připojení na internet, e-mail každou aktivací vytvářejí digitální stopu a postupně vytvářejí v kyberprostoru digitální otisk životního pole člověka, jako když krasobruslařka na čistém ledě vykresluje osmičky. Otisk životního pole člověka v kyberprostoru je neustále aktualizován a tak, jak postupuje digitalizace se tento otisk zdokonaluje, urychluje a strukturuje. Informace o člověku jsou shromažďovány:

  • kamerovými systémy
  • mobily
  • elektronickou poštou a dalším používáním internetu
  • používáním platebních karet
  • e-bankingem
  • elektronickými kartami pro vstup do budov a místností, zabezpečující evidenci zaměstnanců
  • vytvářením elektronických databází o lidech
  • počínajícím čipováním lidí

Již v současnosti, ale především v nedaleké budoucnosti, bude možnost v reálném čase propojovat všechny informace o jedinci. Ten, kdo má informace, má moc a ten, kdo bude disponovat propojenými databázemi o lidech, bude oproti nim v systémové výhodě. V tomto směru je zajímavá nedávná kauza, v níž šlo o propojení šéfa Národního bezpečnostního úřadu s organizovaným zločinem. Tento fakt mě až tak nezaujal, protože prorůstání organizovaného zločinu politickým systémem je dlouhodobý světový trend. Co mě zaujalo, byl fakt, že bezpečnostní úřad nedokázal ochránit před odposlechem ani svého šéfa. Jak je potom na tom běžný občan? Propojování organizovaného zločinu a politického systému se neděje jednorázovým aktem, ale postupně se naplňuje jednotlivými sociálními akty v různých oblastech s různou temporalitou, takže je obtížné vymezit v daném čase aktuální stav tohoto prolínání a tedy i stav propojování a využívání databází a informací organizovaným zločinem. Faktem je, že již řadu let je česká politika ovlivňována kauzami, které vznikají na základě informací prezentovaných v médiích, o kterých nikdo neví kde a jak se vzaly. Většina kauz je postavena na informacích, které jsou zařazené v kategorii tajné.

Společensko politická situace mladé generace a nejen jí, je do značné míry určována následujícími procesy, v nichž je jedinec objektem:

1. Vytváření digitálního otisku životního pole a pohybu člověka a propojování databází o něm.

2. Přemostění toku mezi přirozeným světem a myslí člověka médii a vtisknutí mediální a virtuální reality do mysli člověka. Zabránění člověku zmocňování se světa autentickým tvůrčím myšlením.

Dále zbývá ta část mladé generace, která se vyhne mediální manipulaci. Jaká je možnost její revolty či revolučního přístupu? Jestliže každý člověk konstruuje svůj vlastní svět, potom generační vidění světa vyžaduje shodu, průnik v takto vykonstruovaných světech. K tomu, aby generace byla subjektem revoluce či revolty, je třeba nejen jednotné reflexe společenské reality, ale také shoda v kritériích hodnocení společnosti a ve výsledném kritickém hodnocení společnosti.

Pokud by došlo ke generační shodě v těchto věcech, vzniká kritická životní situace generace, reflektovaná v mysli jejích členů. Tuto situaci charakterizuje bezvýchodnost v daném společenském pořádku, určité "zatlačení ke zdi". Zde však je oproti předchozím generacím nová situace. Jestliže jde především o stav mysli, tak i řešení situace je v konečném plánu v mysli. V tomto smyslu se nenachází "za zády generace" pevná zeď, ale tam, kde byla dříve "zeď", s přirozeným světem hraničí nová dimenze kyberprostoru a drogami změněný stav vědomí. V současnosti v 15 letech kolem 40% populačního ročníku již má zkušenost s drogou (Viz Saková,K. Mezi abstinencí a závislostí. Referát přednesený 7. 4. 2006 na semináři sekce sociální patologie MČSS.). Plynulý přechod z tíživé či stresové situace v přirozeném světě do kyberprostoru a do drogami změněného stavu vědomí výrazně snižuje pravděpodobnost vzniku situace, která předchází revoltám či revolucím.

                 
Obsah vydání       12. 4. 2006
12. 4. 2006 Ztraceno v překladu... Ladislav  Žák
12. 4. 2006 Klausův evropeismus Přemysl  Janýr
12. 4. 2006 Rozsudek Nejvyššího soudu ve věci útisku
12. 4. 2006 Malé věci -- Psací stroj Jan  Nedvěd
12. 4. 2006 Konec Berlusconiho: v Itálii vyhrál levý střed
12. 4. 2006 Írán: Podařilo se nám obohatit uran
11. 4. 2006 Jaderný útok na Írán, raketová sila v Česku a logika Bílého domu Štěpán  Kotrba
12. 4. 2006 Dobrý den, majore Gagarine Štěpán  Kotrba
12. 4. 2006 12. 4. 1961
12. 4. 2006 75.výročí II. španělské republiky: Poznání tragické minulosti Gabriel  Jackson
12. 4. 2006 Zelení proti velké čtyřce Oskar  Krejčí
12. 4. 2006 O kompetenci, mandátu a profesionalitě Zdena  Bratršovská, František  Hrdlička
12. 4. 2006 Jak si kopnout do Ekologické daňové reformy, tentokrát zleva Michal  Brož
12. 4. 2006 Nemeth 2002 - 2006 Ladislav  Žák
12. 4. 2006 Revolta či virtuální existence? Petr  Sak
12. 4. 2006 Plánovité zabíjení iráckých vědců?
12. 4. 2006 GMO: Brazílie trestá pokusy s GM sójou u národního parku
12. 4. 2006 Jak skrze přehlídku amatérského divadla mluví země Lukáš  Nozar
12. 4. 2006 Stáže pro romské redaktory v médiích
12. 4. 2006 Ani po více než měsíci Ministerstvo vnitra mladým komunistům neodpovědělo Milan  Krajča
12. 4. 2006 Výstava Vladimíra Gebauera
8. 4. 2004 Týden Pesachu a Velikonoc
12. 4. 2006 Velikonoční poselství o Ježíši Kristu Karel  Sýkora
12. 4. 2006 O demokracii: Jak být rovnější mezi rovnými
12. 4. 2006 Výuka demokracie: Tady přestává legrace Štěpán  Kotrba
11. 4. 2006 "Demokratismus" a všední americký den Milan  Kohout
11. 4. 2006 In Parliament, new blood, and old ghosts Irena  Ryšánková
11. 4. 2006 Slovensko: Koniec pochybnostiam, Smer dáva najavo svoju sociálnodemokratickú orientáciu Jakub  Topol
12. 4. 2006 Spisovatelé senioři v elektronickém médiu Miroslav  Vejlupek
22. 11. 2003 Adresy redakce
12. 4. 2006 Hospodaření OSBL za únor a březen 2006