Fotbalový míč měl ještě svojí duši a kožený obal se šněroval jako boty. Kůže se pastovala a leštila jako obuv před nedělní mší. Kalamáře ve škole zaměnila plnicí pera a ta později propisovačky. Do domácností se draly televizory, pračky a ledničky.

Pivovarští koně už ze silnic mizeli, ale pivo se rozváželo dále v dřevěných bečkách a chladilo ve sklepě. Dnes před vás v hospodě postaví strašnou ledárnu, kterou nemůžete ani vychutnat, protože pivo čepují pod tlakem průtokovou ledničkou z aluminiové nádoby. Propojením nebo dokonce zrušením pivovarů zůstaly sice zachovány původní značky, ale piva už mezi sebou nerozeznáte.

Ženy přestaly mučit vlasy trvalou a odbarvovaly se peroxidem. Tupírovaly si "drdóly" a pak "koňské vohony". Plné podpatky vyměnily za jehly a ne jen k mému potěšení krátily sukně. Tu dobu vystihuje komentář Jiřího Suchého: "Od vynálezu minisukní, stojí za to žít!"

Odvážnější jedinci se nejprve ženili a vdávali a pak spolu teprve žili. Mé generaci už zavedli antikoncepci. Tranzistorák ještě nevěděl nic o ultra krátkých vlnách a magneťák neměl ani tušení o digitálním přenosu. Elvis Presley i Beatles ještě začínali mono, než jsem si je mohl vychutnat stereo. Začali nám vyměňovat srdce, ledviny, játra, ale i jinak se šílenci doktoři na "člověku" vyřádili.

Malé černobílé televizory vystřídaly barevné, čím dál větší a větší, až do těch dnešních přes půl obyváku. Psací stroj nahradila elektrická "ejbíemka" s kulovou hlavicí, blokující dlouhých dvacet roků osobní počítače a Bill Gattemu jeho "vokna".

Pro celý svět představa auta, bylo auto z Ameriky, pro mne dodnes. Šikmé oči se z druhé světové války vzpamatovaly rychleji, než Němci a celý svět převálcovaly auty, radii, fotoaparáty, filmovými a video kamerami, a jinými výrobky "Made in Japan".

Ještě před socialistickým "kotrmelcem" jsem hrdě zavedl svého otce k McDonaldovi, "Milánku, děkuji, bylo to vohromný, ale už mě sem nikdy nevoď." Určitě tu kritiku neměl podloženou komunismem.

Konec starým časům je pro mne trochu nostalgie a vzpomínky jsou stále živé. Konec starých časů jako definitivum přenechám Vančurovi.