|
24. 3. 2006
Přijde znovu povodeň na dolní Labe?Historie by měla být učitelkou života, ale tak tomu je ve skutečnosti málokdy. Když se v roce 1995 konala v Děčíně vědecká konference o historii velkých povodní, tak prošla bez zájmu veřejnosti a médií. Vždyť už více než půl století žádná velká povodeň v Čechách nebyla, takže proč se o to zajímat. Až události let 1997 a 2002 nás snad přesvědčily o tom, že ono mimořádné klimatické období bez povodní, které trvalo od počátku 40. let 20.století, muselo jednou skončit. |
|
Ve sbírkách Muzea města Ústí nad Labem se nachází malovaný střelecký terč (ev.č.: U 334), který nechal v roce 1846 zhotovit ústecký měšťan Johan Lumpe. Na terči je v pohledu z vrchu Větruš zachycena katastrofální povodeň z konce března 1845. Tehdy během necelých tří deštivých dnů vystoupila dne 30. března 1845 hladina řeky Labe na svůj zatím nejvyšší známý stav 1235 cm s průtokem asi 5600 m3 za vteřinu. V Ústí nad Labem voda dosahovala až ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie a zatopila sklep domu na rohu Bílinské ulice, kde je dnes farní úřad a zlatnictví. Voda sahala až k domům v Klášterní ulici, kde je dnes budova České národní banky. Směrem k Trmicím a Předlicím se vytvořilo velké jezero. V místech, kde je dnes tzv. stará vrátnice do ústecké Spolchemie stála tehdy kaplička, která byla až po střechu zatopena. Strašný proud Labe prakticky smetl domy v blízkosti řeky od Litoměřic a Mělníka až po Drážďany, kde povodeň strhla velký labský most. V důsledku povodně zmizela i řada labských ostrovů, odkud proud odnesl veškerou půdu včetně vzrostlých stromů, jako tomu bylo např. na ostrově pod Mariánskou skálou v Ústí nad Labem. U Neštěmic odnesla povodeň veškerou půdu z přilehlého ostrova a odhalila tak velké pravěké pohřebiště, které bylo z větší části později zničeno místními obyvateli. Ti zde hledali něco, co by jim pomohlo uhradit strašné škody, které jim přírodní katastrofa napáchala.
Srovnatelně velká povodeň se odehrála v srpnu v roce 2002, kdy se maximální úroveň hladiny přiblížila zmíněnému rekordu z roku 1845, ale v Ústí nad Labem ho nepřekonala. Chybělo jí k rekordu asi tři čtvrtě metru. I když je samozřejmě možné diskutovat o tehdejším a současném profilu koryta řeky Labe a o objektivnosti dobových měření a odhadů, je nepopiratelným faktem, že přibližně dvě třetiny velkých povodní na dolním Labi se odehrává v souvislosti s táním sněhu na přelomu zimy a jara. Bylo tomu tak i v roce 1845, kdy po zimě bohaté na sněhové srážky přišlo prudké oteplení doprovázené deštěm. Uvidíme, jak tomu bude letos. Literatura:Oldřich KOTYZA-František CVRK-Vlastimil PAŽOUREK, Historické povodně na dolním Labi a Vltavě, Děčín 1995 Kristina KAISEROVÁ-Vladimír KAISER (ed.), Dějiny města Ústí nad Labem, Ústí nad Labem 1995 Václav HOUFEK a kol., 120 let muzea Ústí nad Labem, Ústí nad Labem 1996 |
Pokud si dnes bude chtít někdo udělat představu o rozsahu tehdejší povodně, můžete si samozřejmě prohlédnout zmíněný střelecký terč. Nebo se můžete vydat k ústeckému vodočtu, na kterém jsou zachyceny úrovně, kterých dosáhla hladina řeky Labe při velkých povodních. Ústecký vodočet se nalézá v ulici Malá hradební na zdi u podjezdu železniční trati. Současná podoba vodočtu je z roku 1995, kdy byl původní poškozený vodočet nahrazen novým a torzo staršího vodočtu z počátku dvacátého století bylo také uloženo do sbírek ústeckého muzea.
