U Národní strany (NS) vedené Petrou Edelmannovou udeřil karikaturista magazínu Orientace nedávno hřebíček na hlavičku, když NS načrtl jako posádku šedé sajdkáry wehrmachtu v khaki kabátcích a s kotlíkovými přilbami, tak jak je známe z fotografií o březnu 1939.

U Práva a spravedlnosti (PaS), druhého uskupení vyzobávajícího krajně pravicový terén po sládkovcích, by to měl karikaturista složitější.

V koalici PaS najdeme bývalými sládkovci založenou Dělnickou stranu, připomínající podobně jako oddíly SA ve třicátých letech něco na způsob jakéhosi levicového nacismu - rudá symbolika, ve znaku ozubené kolo, v Dělnických listech plno proletářsko- nacionalistické agrese a malůvka rozhněvaného dělníka s pořádnou palicí přes rameno, na internetových stránkách symbol rozjeté lokomotivy.

U Národního sjednocení pak najdeme místo rudé symboliky tradiční český krajně pravicový nálev - tradice, vlast, morálka, odkazy na křesťanství, a zbytek koalice PaS - to jsou jakési narychlo slepené skupinky nazvané Agrární strana, Demokratická strana sociální spravedlnosti atd., mající vytvořit iluzi širokého záběru a mohutnosti této koalice.

Volební tahoun PaS na jižní Moravě ale není žádný neznámý jedinec z řad xenofobního lumpenproletariátu. Starší vzdělaný Radomír Malý napsal řadu historických studií, a nelze mu vyčíst, že by svoje názory měnil. Divnou, divnou přede nit Radomír Malý. Otevřeně tak činil a činí od roku 1990, ať už pod svým jménem či kdysi pod pseudonymem v protižidovských plátcích Dnešek, Pochodeň dneška atd.

Je to zvláštní, ponuré čtení, jako by si člověk listoval v nějakém fantasy dílku plném rohatých příšer z knihkupectví Černá planeta: Vše kolem je zástěrka, přelud. Světovým děním hýbou lóže a zednáři, rozlezlí do všech institucí. Karel Novák není Karel Novák, ale Mordechaj Blomberg, Růžička se ve skutečnosti jmenuje Epstein. A škodí a škodí a škodí. Papež a spol. jsou vůči zednářskému neřádu měkcí, a tak Malý občas šlehne inkvizičním plamenem i po oficiální katolické církvi.

Malému ale nestačí jen psané slovo a teorie, a tak se kromě publicistiky a výuky teorie věnuje občas praxi v Národním sjednocení či Akci národní obnovy (ANO), navazující na prvorepublikovou klerofašistickou Akci národní obrody. A právě tuto dnešní otevřenost je nutné na Radomíru Malém ocenit. Mluví- li něco nahnědle, chová se to nahnědle a vypadá to nahnědle, tak je to nahnědlé. Před Listopadem 1989 tomu bylo trochu jinak. Malý vystupoval přes filtr - jako humanista a signatář Charty 77, Svobodná Evropa vysílala prohlášení Malým založené Křesťanské unie lidských práv. Na začátku Listopadu 1989 - snad se v jeho osobě nepletu - patřil Malý v davu učňů a studentů na brněnském náměstí Svobody k těm několika málo starším lidem, co si troufli přijít.

Sympatický chlapík. Ale už brzy poté začalo být jasné, že by Husáka klidně vyměnil za Franka či Salazara. A to si snad katolický volič z jihomoravských vesnic, kvůli jehož hlasům koalice PaS Malého na jižní Moravě nejspíš umístila, nepřál a ani v červnu přát nebude.