27. 2. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
27. 2. 2006

O stranách, barvách a lidech

Nad Turínem zhasl olympijský plamen a byla stažena olympijská vlajka. Při pohledu na pět olympijských kruhů v pěti různých barvách jsem si uvědomil, že se vstupem zelených mezi potenciálně volitelné (nikoliv mezi vyvolené) připomínají i barvy českého politického spektra olympijské barvy. Tedy s tou malou licencí, že tu máme oranžovou místo žluté, ale protože prý je oranžová výsledkem míchání žluté s červenou, tak to možná i sedí. Jinak tu máme černé klerikály, červené (rovněž dávno již ne rudé) komunisty, modré občanské demokraty, zelené Zelené a samozřejmě dnes oranžové, dříve růžolící sociální demokraty.

Barvy mají v dějinách lidského rodu velký symbolický význam. Symbolika to samozřejmě není jednotná - co se týká teritoria, doby nebo kultury či víry. V každé době měly barvy svůj symbolický význam, často ve spojení s nějakou konkrétní formou, která její význam zdůrazňuje a podtrhuje. Vezměme si třeba takovou modrou. Začneme Starou Čínou, kde je modrý pták symbolem východu, ve středověké Evropě je modrá symbolem věrnosti, v Mezopotámii symbolizovala planetu Merkur, v Perské říši symbolizovala rolníky a chovatele dobytka. Staří Aztékové měli modrou jako symbol tyrkysu, vody a deště, ve Svaté trojici představuje modrá Syna a u nás mimo jiné ODS. Navíc víme už od Ondřeje Hejmy, že modrá je prostě dobrá...

Pokud se budeme držet Svaté trojice, pak je třeba uvést, že Otec je symbolizován barvou červenou a Duch má svou barvu zelenou. Ovšem představit si koalici, které by se mohlo pracovně říkat "Trojice", podobně jako se v Německu říkalo jedné variantě "Jamajka", to je skutečně mimo politickou realitu.

Bylo by zbytečné vypočítávat, co která barva znamená. "Náš život je odleskem barev...", tvrdíval Goethe a barvy jsou skutečně daleko více než pouhými nátěry věcí. Velice mne zaujalo, jak se začínají reklamní kampaně velkých firem profilovat do politických barev a rovněž některé televize začínají dostávat určitý barevný nádech. Nejde jenom o to, co se v nich říká, ale rovněž o to, jaká barva z nich září. Ale možná se mi to jenom zdá. Aby bylo jasno, mně se to líbí, protože v boji o nerozhodnutého voliče je třeba využít každého vlivu.

Vzpomínám si v této souvislosti na vznik symbolu třešní. Tenkrát šlo o to, že když se vymýšlelo něco k prvním svobodným volbám, tak se pořád vážně operovalo i s možností, že tehdejší KSČ bude jako strana vzniklá ze zákona zakázána a zbavena majetku. Hledalo se tedy něco, co v období voleb stejně poroste a když už nic, tak to alespoň politické oponenty pěkně namíchne. Kandidáty se stali po konzultacích s klimatology a botaniky jahody a třešně. Třešně zvítězily především proto, že díky skrytým peckám lépe symbolizovaly i ono tvrdé jádro strany. Obal byl ale sladký a poživatelný. Barva rudá většinou jen na povrchu... Dvě byly proto, že tehdy bylo i Slovensko "naše". Zelený list, který je zastřešoval, jim dával svěžest. Ale možná to bylo všechno úplně jinak. Faktem zůstává, že se tehdy v zimě 1990 zrodil symbol, který i přes odpor onoho tvrdého jádra a snaze několika starců po návratu ke starým pořádkům překryl v uplynulých 15 letech hvězdu, srp i kladivo. Dvakrát už nevstoupí do téže řeky.

Metody ovlivňování pod-vědomí voličů jsou velice rozličné a barvy v tom hrají určitě vážnou roli. Na druhou stranu by mne zajímalo, jak chtějí politické strany ovlivnit naše vědomí. Zatím od nich všichni slyšíme, že každý přece musí vědět, jak to myslí dobře a ti druzí špatně, čímž nám naznačují, že jsme idioti, kteří si nevšimli geniality jejich vůdců. Uvítal jsem například, kdy nám v duchu reklamy Vodafonu na zkoušku sociální demokraté ukázali, jak to myslí s tou menšinovou jednobarevnou vládou za podpory napříč celým politickým spektrem a hlavně tou jeho červenou částí. Malé strany vládní koalice by to měly naopak umožnit, protože nás tím pořád straší. Tak by to snad bylo lepší odejít z vlády a tu hrůzu nám ukázat v celé její nahotě. Určitě by to byl lepší předvolební tah, než vlak Klidná síla nebo spory s náměstkem. A hlavně poctivější, než ty nekonečné žvásty o odpovědnosti demokratů za držení komunistů na uzdě. 48 let po Únoru 48 mi to připadá zvláště okouzlující od představitelů dvou stran, které nemají dohromady ani polovinu hlasů KSČM a z nichž jedna na té uzdě byla sama.

Když už jsem u těch předvolebních nápadů, tak Zelení by mohli možná před volbami uznat, že pro lidi se dá udělat víc, než je nepouštět do lesa. Při svém hlásání svaté války za zachování biodiversity by k tomu mohli také začít tak trochu usilovat o sociodiversitu. Myslím si, že míra sociodiversity je nepřímo úměrná potenciálu jedné sociální skupiny narušovat ve svém zájmu harmonické sociální prostředí. Pak by možná přestali být tak trochu folklorní organizací a mohli by být reálnou alternativou. Musí si přiznat, že zvířátka a kytičky jim do urny nic nehodí. Možná nějaký zbloudilý brouček by tam mohl zabloudit a uvíznout v síti pavouka, který pamatuje už minulé volební akty. Komunistům radit nebudu, neboť jsem sice byl v Moskvě, ale není mi dosud sedmdesát.

Ale to už jsem od barev opravdu trochu daleko.

Dovolím si ještě malou poznámku, že oranžová je barva velice krásná. Není tradiční a v Evropě je známá především jako barva nasavsko-oranžského rodu a symbol irských protestantů loajálních k anglickému trůnu. A samozřejmě je to barva Holandska. Má velice významné místo v mezinárodním jazyku ergonomických symbolů. Když se rodily nové věci, pak měla oranžová vždy velký prostor ukázat se. Nejinak to bylo při hledání nového výtvarného výrazu hlavičky deníku PRÁVO, když už se zbavilo přívlastku "rudé". Ukázalo se. Oranžová je krásná, ale velice rychle se umaže a stačí malá příměs a přestává zářit. Je tedy tak trochu i zrádná.

Inu uvidíme, jak se nám naši politici a politické strany ještě do voleb vybarví. Jak se zdá, budeme si muset počkat do doby po volbách, až nám vítězové přiznají barvu. Jen aby to nedopadlo jako ve filmu Vojtěcha Jasného AŽ PŘIJDE KOCOUR...

                 
Obsah vydání       27. 2. 2006
27. 2. 2006 Nechci být rukojmím lékařů Věra  Říhová
27. 2. 2006 Jací jsou ti "muslimové" věznění v Guantánamo?
27. 2. 2006 Vede masturbace k terorismu?
27. 2. 2006 20 miliard buněk šedé hmoty Jiří  Drašnar
27. 2. 2006 Michael  Marčák
27. 2. 2006 Jak odolat "událostem století"?
27. 2. 2006 Viliam Buchert: "Tajemství Kateřiny N." Jan  Čulík
25. 2. 2006 Mimozemšťani by neměli šanci Bohumil  Kartous
27. 2. 2006 Kdy už si český podnikatel, právník, soudce či jiný "mocný buran" konečně koupí obraz nebo sochu? Jan  Paul
27. 2. 2006 Quod licet bovi... Alex  Koenigsmark
27. 2. 2006 Michael  Marčák
25. 2. 2006 Čeští studenti mohou studovat v Británii zadarmo Jan  Čulík
25. 2. 2006 Chcete studovat v Británii pro získání titulu PhD v oblasti středoevropských studií?
24. 2. 2006 Jan Čulík a jeho semináře v České republice
27. 2. 2006 Michael  Marčák
27. 2. 2006 Myšlenky chemikovy Boris  Cvek
27. 2. 2006 Chce ČSSD zvrátit mandát ODS z krajských voleb? Boris  Cvek
27. 2. 2006 Opium moci, násilí a víry Vladimír  Rott
27. 2. 2006 O stranách, barvách a lidech Ladislav  Žák
27. 2. 2006 Francie: Šok z vraždy židovského mladíka Simone  Radačičová
27. 2. 2006 Absurdita v Brně Miroslav  Šuta
27. 2. 2006 Popírač Ransdorf Jaroslav  Kuba
27. 2. 2006 Podíl emocí na chodu demokracie Zdena  Bratršovská, František  Hrdlička
24. 2. 2006 Grebeníčkova politická závěť
24. 2. 2006 Válka a mír v době boje proti globálnímu terorismu Jan  Eichler
27. 2. 2006 Bojovat proti terorismu je nutné Alexandr  Černý
27. 2. 2006 Války jsou vedeny sofistikovaně Andrea  Cerqueirová
26. 2. 2006 Leteckou dopravu ohrožují jedovaté zplodiny
27. 2. 2006 Populismus - tentokrát selhávající František  Schilla
27. 2. 2006 Kdo vlastně jsou? Josef  Vít
25. 2. 2006 Na reakci není nikdy pozdě Jan  Kavan
25. 2. 2006 K demonstraci zdravotníků Jan  Mertl
25. 2. 2006 Zpravodajství iráckého odboje za dny 1. - 14. února 2006
22. 11. 2003 Adresy redakce
12. 2. 2006 Hospodaření OSBL za leden 2006