Generální inspektor Stuart Bowen se dostavil před Senát 8. února. Bowen potvrdil, že se propast mezi cíli rekonstrukce stanovenými po svržení Saddáma Husajna v roce 2003 a skutečností jen zvětšuje.

Ze 136 plánovaných vodních projektů bylo dokončeno jen 49, tedy 36%. "Od většiny návrhů na čističky, zavlažovací zařízení a přehrady bylo upuštěno." Byla vybudována doplňková elektrická zařízení produkující 2200 megawattů, přičemž bylo zapotřebí 3400 megawattů.

Následky: Infrastruktura ve srovnání s údobím Saddáma Husajna upadla a nejdůležitější služby poskytované obyvatelstvu jsou nyní horší. Vyrábí se méně elektřiny a v Bagdádu jde proud jen 3,7 hodiny denně proti 16 až 24 hodinám před válkou.

Jen jedna třetina obyvatel (8,25 milionu) má přístup k pitné vodě na rozdíl od poloviny obyvatelstva (12,9 milionu) za Saddáma. Pět milionů lidí je napojeno na kanalizaci ve srovnání s 6,2 miliony v minulosti.

Nejzávažnější výpadek zahrnuje ropu: produkce dosáhla pouhých 2 milionů barelů denně (podle některých odhadů 1,7 milionu), i když dříve to bylo 2,58 milionu. Naštěstí s cenou barelu až 60 dolarů přišly vyšší výnosy.

Nicméně současné povstání maří veškerou rekonstrukci. Zajištění bezpečnosti nyní pohltí 20 až 50% ceny projektů kvůli bombám, útokům a sabotážím, nemluvě o neustálém zastrašování, jemuž jsou zaměstnanci vystaveni. Víme, že 2300 amerických vojáků zahynulo, podobně jako 467 civilních podnikatelů. Americké jednotky, 138 000 lidí, nejsou schopny zajistit bezpečnosti ropných zařízení!

Pozitivním rysem je předání politické moci irácké vládě a parlamentu. Co se týče dopadu na obnovu iráckého hospodářství, inspektor Bowen má vážné pochybnosti: "Musíme uznat, že irácká vláda není s to převzít zodpovědnost za krátko- a střednědobé řízení rekonstrukčních projektů země."

Bushův tým předpokládal, že demokracie půjde ruku v ruce s hospodářských oživením.

Partyzánská válka povstalců tyto naděje zvrátila. Tři roky po vítězství je zde jakási demokracie, ale hospodářství stagnuje.

Zjevné ekonomické fiasko je cenou za neschopnost Američanů kontrolovat zemi. Ale to není vše. Náklady na válku prudce vzrostly. Bushova administrativa jejich výši v roce 2003 odhadovala na 50 až 60 miliard dolarů. Mezitím, jak uvádí Martin Wolf ve Financial Times, podle studie ekonomky Laury Bilmesové a ekonoma Josepha Stiglitze (nositele Nobelovy ceny za ekonomii) již bylo spotřebováno 251 miliard dolarů. Pokud se Bushova administrativa rozhodne ponechat jednotky [v Iráku] dalších pět let (byť v nižším počtu), bude to stát dalších 200 až 270 miliard dolarů. Připočítá-li se cena za péči o zraněné, za penze a za náhradu vojenského materiálu, účet vzroste na 750 až 1200 miliard dolarů: desetkrát víc, než činí čistá roční rozvojová pomoc poskytovaná všemi bohatými zeměmi.

Podrobnosti ZDE ZDE