21. 2. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
21. 2. 2006

Nesnáze jsou s každým náboženstvím

Dánské karikatury se staly podkladem k tomu, že se dnes společnost zajímá o náboženství takovým způsobem, jak tomu už dávno nebylo. Jedni dávají své názory najevo ve svých blozích na Internetu a jiní píší do novin - prostí čtenáři i známí autoři. Na téma náboženství napsal kanadský reportér Dan Gardner o názorech amerického knižního autora Sama Harrise.

    Zatímco pokračuje násilí v souvislosti s dánskými karikaturami proroka Mohameda, v některých zemích se stává hlavním diskusním tématem potřeba respektovat náboženskou víru. "Často slyšíme", napsal pan Dan Gardner v novinách The Ottawa Citizen, "že je třeba respektovat každou víru a že je nesprávné vyjadřovat se rouhačsky ke kterémukoliv náboženství.

Někteří lidé si dokonce myslí, že by se mělo postavit rouhání mimo zákon".

    Sam Harris, americký autor knihy The End of Faith (Konec víry) s takovými názory nesouhlasí. Podle jeho názoru si náboženství nezasluhují úctu, protože se o ni nepřičinila, jak řekl panu Gardnervi minulý týden: "Nikdo vás nenapomíná, abyste repektovali něčí názory na fyziku, dějiny, lékařství či cokoliv jiného s výjimkou Boha. Odmyslíme-li si náboženství, nerespektujeme ničí názory pouze na tom základě, že ten dotyčný v něco věří. Bereme především do úvahy důvody, které k takové víře vedou. Jestliže neexistují, nesouhlasíme - často dokonce velice silně - s takovými nepodloženými názory".

    "Pouze v případě náboženství respektujeme názory druhých lidí, kteří silně věří v něco aniž k tomu mají dobré důvody nebo důkazy", dodal pan Harris, jehož kniha vyvolala pro svou logiku a ostrá slova bouřlivou reakci ve Spojených státech, když vyšla v r. 2004.

    "Máme dvojí metr. Dovolujeme lidem, aby vyslovovali velké nesmysly na základě velice pochybných "důkazů" a navíc je za to chválíme. Vytvořili jsme si tabú, takže je nekritizujeme - tedy pokud se vyjadřují ohledně jednoho z hlavních náboženství. Pochopitelně kdyby mluvili o Diovi, nikdo by si jich nevšímal. Jestliže by tvrdili, že Elvis Presley stále žije, byli by opomíjeni. Podobně tvrdí-li, že nikdy nebyl žádný holokaust, jsou opomíjeni. Jestliže ale tvrdí, že se Ježíš Kristus narodil z panny a vrátí se na svět jako superstar, mohou být zvoleni prezidentem Spojených států. Vlastně by nemohli být na toto místo zvoleni, kdyby takovou víru zpochybňovali".

    Autor napadnul víru na základě něčeho většího než je prostá tradiční nevraživost ateisty. Ve světě, kde vládne terorismus, kde jsou rozšířeny zbraně hromadného ničení a kde se prudce rozvíjí technologie, je stále nebezpečnější držet se iracionality. Islám není jediným problémem. Problémem je islám, křesťanství i judaismus a jakákoliv jiná ideologie, která požaduje, abychom odložili rozum a slepě věřili.

    Sam Harris pokračoval připomínkou, že jsou ve Spojených státech lidé, kteří naprosto věří, že svět zanikne ještě během jejich života a že před jeho zánikem dojde ke střetu civilizací na Středním východě. Lidé s touto vírou mají velice blízko k sídlu ústřední moci nebo jsou dokonce její součástí. Takže není přehnané pozorovat, že se svou neomezenou vírou v biblická proroctví s nimi osobně ztotožňují. Autor knihy se zúčastnil velkého množství diskusí a dospěl k názoru, že vždycky velice potěšil americké liberály, když v uvedeném duchu charakterizoval členy Bushovy vlády. Za to se mu dostávalo samé chvály. Ve chvíli, kdy ale pronesl něco politicky nekorektního na adresu islámu, dostal se do potíží.

    Je totiž k islámu ještě kritičtější než k fundamentalistickému křesťanství. Řekl doslova: "Korán je manifestem náboženské nesnášenlivosti. Nikde jinde se nevyjadřuje názor tak jasně a opakovaně, že se nevěřící hodí jen pro pekelný oheň". V koránu jsou sice výzvy ke snášenlivosti, jak pan Harris dodal, ale ty jsou spíš výjimkou. Mnohem běžnější jsou prohlášení, že ten, kdo nevěří na jedinou pravou víru, je vyvrhel, člověk, který bude uvržen Bohem, nejvýše milosrdným a nejvýše soucitným, na věčná pekelná muka. Muslimové se učí, že se až do příchodu té šťastné hodiny, kdy se nevěřící setkají se svým osudem, nemají přátelit s žádným z nich "s výjimkou sebeobrany". Ve své knize Konec víry shrnul nejrůznější výroky z koránu o nevěřících. Zabírají pět a půl stránek. Dodal ale, že korán není v tomto ohledu nijak zvláštní: "Starý zákon je ještě horší. Není nic, co by se mohlo srovnat co do barbarství s částmi Exodus (druhá kniha Mojžíšova), Leviticus (třetí kniha Mojžíšova) a Deuteronomium (pátá kniha Mojžíšova). To je opravdu popis teokracie každým coulem tak barbarské, jak jsme viděli v případě Talibánu v Afganistánu. Je to tak barbarské, že to ani většina fundamentalistických křesťanů a ortodoxních židů nebere vážně. Našli si způsob, jak v těch kapitolách ignorovat Boha - protože je to tak ohromující - nikdy nekončící vraždění. I Nový zákon obsahuje příklady deprimujícího divošství, zejména v kritických chvílích, kdy se vrací Ježíš jako hněvivý vítěz, který zabíjí všechny nevěřící.

    Na stejném místě v ottawských novinách napsal 11. února 2006 pan Mohammed Azhar Ali: "Věřím, že nás všechna náboženství učí stát se lepšími lidmi tím, že budeme ke druhým laskaví. Neměli bychom dovolit, aby nenávistníci seli nenávist, jed a destrukci". Pan Harris oceňuje názory nábožensky umírněných lidí a uznává, že věřící muži i ženy byli často inspirováni svou vírou, aby se chovali laskavě k nevěřícím. Současně se ale domnívá, že i umírnění věřící klamou sami sebe:  "Umírněnost není nic jiného než zmírnění stupně do jakého jsou tito lidé připoutáni k dávným mýtům. Vlastně si sami upravují svaté knihy, přičemž ignorují zvlášť barbarská místa a nesnášenlivost a přidržují se částí, které jim lépe vyhovují".

    Pan Harris navíc argumentuje, že umírněnost vytváří ochranný štít pro fundamentalismus a to proto, že nechtějí umírnění věřící dovolit žádnou kritiku víry. Nechtějí, aby se kritizovala základní organizace jejich života podle dávných tradic - ani výchova dětí v jejich duchu. Trvají na tom, že jsou tyto tradice posvátné. To je důvod, proč umírnění věřící velice silně odmítají poukazování na náboženskou motivaci terorismu. Jestliže se rozhodne někdo narazit do vysoké budovy letadlem, které letí rychlostí přes 600 km/h, nábožensky umírnění lidé budou v USA tvrdit, že se vlastně nejednalo o skutečný islám. Najdou si výmluvu na politické utiskování, americkou arogantní zahraniční politiku a jiné psychologické nebo sociální faktory.

    Problémem je to, že si umírnění věřící nedovedou představit, co to znamená být si jist vstupem do ráje. Nedovedou si představit, jaké to je být si naprosto jist tím, že v ráji čeká každého 72 pannen, jestliže nový příchozí nejdříve zemře "za správných podmínek". Umírnění věřící se domnívají, že přece není možné, aby někdo těm báchorkám věřil. Jenže ti skutečně zaníceně věřící nás denně přesvědčují výbuchy bomb na svých tělech o své pevné víře. Pan Harris tedy shrnuje, že platíme velice vysokou ale nikdy nevyslovenou cenu za to, že chráníme náboženské názory před kritikou.

    Pan Salman Rushdie, který ví hodně o nebezpečí náboženství, jednou poznamenal, že "tak, jak rostou lidské vědomosti, ukazuje se, že každé náboženské vysvětlení našeho vzniku je nesprávné. To je to, co mají všechna náboženství společného - omyly. Při tom je něco velice pozoruhodného: omyly posvátných legend ani v nejmenším nesnižují nadšení svých zastánců. Ony neuvěřitelné hlouposti náboženství vedou nábožné lidi k tomu, aby ještě s větším zanícením zdůrazňovali důležitost slepé víry".

    "To, co přijde", varoval pan Rushdie, "nebude střet civilizací mezi různými druhy víry, ale konflikt mezi vírou a rozumem. Vítězi v té válce nebudou omezenci nastupující do bitvy jako vždycky s vírou, že je Bůh na jejich straně. Zvolit si nevíru znamená zvolit mysl nad dogmatem, důvěřovat své lidskosti místo všem nebezpečným božstvům".

    V únoru bylo další výročí nechvalně známé fatwy z r. 1989, která požaduje zavraždění odpadlíka Salmana Rushdieho. Aby toto výročí Írán náležitě oslavil, vydal tento stát prohlášení o tom, že fatwa stále platí a nebude nikdy odvolána.

    O jiných nesnázích s náboženstvím přišla zpráva z Francie. Podle zprávy přetištěné z novin The Sunday Telegraph se v posledních chladných dnech stavěly fronty bezdomovců a jiných hladových lidí na horkou polévku s vepřovým (soupe au cochon) před pojízdnými kuchyněmi. Než ji ale mohly začít rozdávat, policie jim to zakázala. Stalo se tak na příkaz úřadů ve Strasbourgu a v Nice založeném na stížnostech, že se rozdávalo “rasistické” jídlo. Skupiny dobrovolníků, které polévku rozdávaly, tvrdily, že se jednalo o tradiční francouzskou polévku. Rozhněvaní demonstranti ale v tomto jednání viděli diskriminaci proti židům a muslimům, protože se také rozdávaly sendviče se šunkou (!). Víra některým takovým hladovým nedovoluje jíst vepřové, zřejmě ani za mimořádných podmínek. Jídlo tedy údajně nedostal nikdo (aby se nediskriminovalo) a zástupy nadále hladověly. Zpráva neuvedla, zdali se snad mělo pro všechny potřebné dovézt skopové či ryby (hindové nejedí hovězí), ale vyplývá z ní, jak daleko a jak neblaze zasahuje vliv náboženství i v dnešní světské společnosti.

                 
Obsah vydání       21. 2. 2006
21. 2. 2006 David Irving jako "mučedník za svobodu projevu"?
21. 2. 2006 "Al Džazíra: I v Evropě existují tabu"
20. 2. 2006 Britský historik David Irving odsouzen na tři roky do vězení
21. 2. 2006 Zatím se člověk nakazí ptačí chřipkou jen přímým kontaktem s nakaženým ptactvem
21. 2. 2006 * * * Boris  Cvek
21. 2. 2006 Thajští psi jsou nositeli ptačí chřipky, šíří se však od nich dál?
21. 2. 2006 Ptačí chřipku šíří drůbeží farmy
21. 2. 2006 Ptačí chřipka zůstane v Evropě natrvalo?
21. 2. 2006 Předběhl jsem dobu Štěpán  Kotrba
21. 2. 2006 Will Czech grads be prepared to compete? Jan  Čulík
21. 2. 2006 Utajené dějiny „permanentní kulturní revoluce“ Jaroslav  Kuba
21. 2. 2006 Otakar Motejl: Kdyby tomu velel jiný policejní ředitel, vzal by to na bodáky Dalibor "Exx" Záhora, Martin "Juki" Jyrkinen
21. 2. 2006 Nesnáze jsou s každým náboženstvím Miloš  Kaláb
21. 2. 2006 Tři utopické návrhy soudní Vladislav  Černík
21. 2. 2006 Američtí farmáři žalují vládu za schválení GM vojtěšky od firmy Monsanto Miroslav  Šuta
21. 2. 2006 Literární server polemizující s uvyklostmi Miroslav  Vejlupek
21. 2. 2006 Dřevostavby nejsou požárně nebezpečné
21. 2. 2006 Moudrost výroku od rabiho Hilela Karel  Sýkora
20. 2. 2006 Dobrou noc a hodně štěstí!
20. 2. 2006 Strýčku Toby, a co karikatury? Boris  Cvek
19. 2. 2006 Islámským teroristům se podařilo vážně omezit svobody Západu
20. 2. 2006 Klausovo sexuální pokrytectví Václav  Houfek
20. 2. 2006 Bez spisovatelů se kultura bez kultury obejde Štěpán  Kotrba
20. 2. 2006 Neokonzervativizmus ako hodená rukavica Eduard  Chmelár
20. 2. 2006 Súboj nadnárodného gigantu a slovenského podnikatela Braňo  Ondruš
20. 2. 2006 V akom svete chceme žiť? Armin  Pougs
20. 2. 2006 Nebezpečná slepá ulička Radovan  Geist
12. 2. 2006 Hospodaření OSBL za leden 2006
22. 11. 2003 Adresy redakce

Rituály - co židy, křesťany a muslimy rozděluje a co je spojuje RSS 2.0      Historie >
21. 2. 2006 Nesnáze jsou s každým náboženstvím Miloš  Kaláb
21. 2. 2006 Moudrost výroku od rabiho Hilela Karel  Sýkora
13. 2. 2006 Odpovědi na otázky týkající se Bible Jiří  Drašnar
8. 1. 2006 Zemře Šaron na kabalistické prokletí? Štěpán  Kotrba
6. 1. 2006 K+M+B 2006 Irena  Ryšánková
25. 12. 2005 Skrytý smysl svátku Chanuka   
14. 9. 2005 Křesťanství a jiná náboženství Karel  Sýkora
11. 4. 2005 380 - 2005: Historie plná zločinů proti lidskosti   
5. 2. 2005 Porušují protestanté svoji zásadu sola scriptura? Karel  Sýkora
18. 1. 2005 Kdo nese zodpovědnost za vznik islámu? Karel  Sýkora
3. 12. 2004 Na koledu chodily i prostitutky Štěpán  Kotrba
2. 12. 2004 Diskriminuje islám ženy?   
3. 7. 2004 Proč pravoslavní neslaví svátek svatých Cyrila a Metoděje dne 5. července?   
3. 7. 2004 Konstantin a Metoděj mezi Římem a Byzancí Jiří  Ovčáček
3. 7. 2004 Apologie víry – Velká Morava