Pan Arar se samozřejmě nesmířil s tím, jak se k němu chovali jeho američtí hostitelé, a v současnosti žaluje americkou vládu o odškodné. Co na to říká americká vláda? Vládní právnička Mary Mason u soudu argumentovala tím, že cizinci jako Arar, kteří přestupují na mezinárodní lety na letištích v USA, nemají téměř žádná ústavní práva kromě ochrany proti "hrubému fyzickému zneužití". I kdyby byl Arar skutečně mučen, tvrdila, nemůže žalovat americkou vládu o odškodné, protože podle Torture Victims Protection Act, amerického zákona, na základě kterého Arar požaduje odškodné, může oběť žalovat pouze cizí jednotlivce, kteří ji mučí nebo mučení umožní. Tento zákon tedy neplatí pro Američany, kteří někoho mučí nebo mučení umožní, a už vůbec neplatí pro americkou vládu.

Proč na to ale mají dávat pozor babičky? Podle Bushovy vlády mají takto omezená práva nejenom cestující na amerických letištích. V jiném procesu argumentoval vládní právník Brian Boyle, že americká vláda může zatknout každého cizince, kterého se jí zlíbí, a to kdekoli, stačí, když americká vláda usoudí, že má nějaké "spojení s terorismem". Když se federální soudkyně Joyce Hens Greenová zeptala, jestli by "babička v Švýcarsku", která poskytla sirotčinci v Afghánistánu malý dar, mohla být v souladu s tím zatčena, kdyby byl její dar (bez toho, aby o tom věděla) předán někomu z Al Kajdy, Boyle odpověděl, že se to může stát, a dodal, že rozsudek, jestli ta babička byla vinna nebo nevinna, by vyslovil vojenský soudní dvůr, a nikoli občanský soud.

Že tento stav je přinejmenším trochu znepokojivý, s tím by souhlasilo hodně Američanů. Neměli by však v této souvislosti starost o cizince, ani o cizí babičky, ale o sebe, neboť Bushova vláda tvrdí, že může jednat víceméně podobně v případě Američanů. Jako příklad může sloužit případ Juana Padilly, Američana, který se obrátil na islám a strávil několik měsíců na Blízkém východě.

Vláda ho zadržovala tři a půl roku - z toho většina v samovazbě - bez toho, aby ho z něčeho obžalovala, a během celé té doby naprosto odmítala argument, že ho musí z něčeho obžalovat, přestože pátý dodatek k ústavě Spojených států říká, že "na každého občana, který se má zodpovídat z hrdelního zločinu nebo jiného těžkého zločinu, musí být podána řádná žaloba ze strany velké poroty...nikdo nesmí být zbaven života, svobody nebo majetku bez řádného soudního procesu".

Vláda tvrdila, že v důsledku zákonů, které byly vydány kvůli válce proti terorismu, toto právo již neplatí pro "nepřátelské bojovníky", i kdyby tímto "bojovníkem" byl americký občan. Jak mohla vláda klasifikovat Padillu jako nepřátelského bojovníka, když byl zatčen na letišti v Chicagu (v květnu 2002), neozbrojen, když tam nedělal nic divného ani nelegálního, není jasné. Podle vlády však stačí, že ho vláda považuje za nepřátelského bojovníka, protože měla informaci, že Padilla je "jaderným teroristou", který plánoval nechat v USA explodovat "špinavou bombu". Možná měla nějaký konkrétní důkaz?

Vláda řekla, že měla, u soudu však tvrdila, že tento důkaz nemusí předkládat žádnému soudu, protože ve době války (a nezapomeňte, že podle Bushových poradců je tahle válka bez konce) je v takových případech nejvyšším soudem prezident - jinými slovy, je-li prezident přesvědčen, že Američan je "nepřátelským bojovníkem", stačí to k tomu, aby byl zadržen na jakkoli dlouhou dobu. Když vláda v listopadu 2005 konečně proti Padillovi vznesla obvinění (ne proto, že by si najednou uvědomila, že demokracie nemůže úspěšně fungovat, když vláda má takovou moc, ale protože se nejvyšší soud odhodlal rozhodnout o zákonnosti tohoto zadržení, a vláda usoudila, že lepší strategií by bylo počkat na jiný takový případ v budoucnu, až bude mít nejvyšší soud dva nové soudce, jmenované Bushem), vůbec se netýkalo toho, že by Padilla byl nepřátelským bojovníkem, nebo že by plánoval nechat v USA explodovat špinavou bombu.

Vláda jej obvinila jen z toho, že hrál malou roli v hledání dobrovolníků, kteří by odjeli do států jako Čečna, Bosna, Somálsko a Kosovo a bojovali za islámskou stranu. A že zjevně neměla důkazy ani k tomuto obvinění, kvůli kterému Padillu tři a půl roku zadržovala, vzbudilo jen další otázky týkající se neomezené moci vlády.

Přesto všechno však situace není zatím tak špatná. Mnoho lidí na světě nakonec nemusí těmto věcem věnovat pozornost - zejména mají-li evropský původ, nejsou muslimové a nikdy neudělali nějakou hloupou chybu jako ta hypotetická babička a nejevili zájem nebo soucit s něčím muslimským. Píši "zatím", protože autoritářský sklon v americké vládě stále konsoliduje svou moc, a již rozšiřuje výměr, koho lze považovat za "teroristu".

Podle FBI jsou například Animal Liberation Front (Fronta za osvobození zvířat) a Earth Liberation Front (Fronta za osvobození země) nejnebezpečnějšími teroristickými skupinami v USA, ačkoliv za 10 let jejich činnosti ani jeden člověk nezemřel kvůli jejich "teroristickým" útokům (typický útok ELF se odehrál před několika lety v Kalifornii, když "teroristé" z ELF zapálili několik nových sportovních vozů, které stály u budovy automobilového obchodního zastoupení).

Oklahomský senátor James Inhofe, věrný Bushův spojenec, nedávno v kongresu prohlásil, že "stejně jako Al Kajda a všechny další teroristické skupiny, ELF a ALF nemohou dosáhnout svých cílů bez peněz, členů a mediální pozornosti", a pak varoval, že v USA existuje rostoucí síť podpory extremistů, jako je ELF a ALF, která zahrnuje víceméně mainstreamové organizace jako např. People for the Ethical Treatment of Animals (Lidé pro etické zacházení se zvířaty, v ČR přirovnatelná k organizaci Svoboda zvířat), která má 800 000 členů, převážně bělochů a profesionálů. Tím připomněl všem, kdo nejsou věrnými Bushovými spojenci, že "terorista" může být kdokoliv, koho vůdce nemá rád. A proč je myšlenka "právního státu", který je nyní ve Spojených státech stále oslabován, dobrá myšlenka.