9. září 2004 jsem měl tu výsadu být u vzniku mezinárodní Koalice pravdomluvných a pracovat s Danielem Ellsbergem na návrhu koaliční Výzvy nynějším vládním úředníkům, aby upřednostnili loajalitu k Ústavě před svojí kariérou a odhalili nepoctivost vedoucí k neštěstím, jako byly války ve Vietnamu a Iráku. Ať už povzbuzení ze strany Koalice hrálo či nehrálo nějakou roli při následujících odhaleních, jsme vděčni těm, kdo jsou zodpovědní za nedávné prosáknutí důležitých informací - počínaje "Downing Street Minutes", které ukázaly, že Bushova administrativa se v létě 2002 rozhodla "opravit" zpravodajské informace, aby "ospravedlnila" válku v Iráku, a konče odhalením únosů CIA, tajných věznic a státem sponzorovaného mučení.

Bývalá překladatelka FBI Sibel Edmonds, která vede Koalici práskačů pro národní bezpečnost, nám stále připomíná, že "Informace jsou kyslíkem demokracie". A vzhledem k fetišizaci utajování ze strany nynější administrativy a našeho ospalého čtvrtého stavu (tisku, pozn. překl.) bychom se bez těchto pravdomluvných vlastenců (nazývaných práskači) pravděpodobně všichni udusili.

Práskání ve Vietnamu

Existuje mnohonásobně více potenciálních práskačů než těch skutečných. Lituji, že jsem v ranných fázích vietnamské války do této kategorie nepatřil, když jsem měl šanci pokusit se válku zastavit. Pravidelně jsem obědval s mým kolegou Samem Adamsem, s nímž jsem prodělal výcvik analytika CIA a který dostal na počátku války za úkol zhodnotit sílu  vietnamských komunistů. Sam se ukázal být dokonalým analytikem. Na základě  ukořistěných dokumentů dospěl k názoru, že ozbrojených komunistů je na Jihu dvakrát tolik (okolo 600.000), než připouštěla americká armáda.

Adams od armádních analytiků zjistil, že generál William Westmoreland stanovil umělý strop pro oficiální armádní statistiky, aby se vyhnul otázkám ohledně šancí takzvaného "držení kursu" (zní to povědomě?). Byl to střet kultur - armádní zpravodajští analytici následovali politicky motivované rozkazy a Sam Adams byl zděšen. V kabelogramu datovaném 20. srpna 1967 zástupce Westmorelanda, generál Creighton Abrams, vysvětlil důvod tohto klamání. Nové vyšší údaje, tvrdil, "byly v ostrém kontrastu se stávajícím celkovým počtem zhruba 299.000, který jsme sdělili tisku." Abrams připomněl, že "V minulých měsících jsme předkládali obraz úspěchu" a varoval, že pokud dojde ke zveřejnění vyšších počtů, "všechna dostupná varování a vysvětlení neodradí tisk od chybného a deprimujícího závěru."

Když se Samovi nadřízení rozhodli souhlasit s armádními počty, Sam zuřil. Vyprávěl mi celý příběh během oběda a pamatuji sidlouhé ticho, když jsme oba rozebírali, co se dá udělat. Vzpomínám se na svůj nápad, někdo by měl poskytnout Abramsův kabelogram New York times (v té době to byl nezávislý list). Jediným důvodem, proč kabelogram klasifikovat jako "Přísně tajný", bylo krytí podvodu.

Uvedl jsem spoustu důvodů, proč bych to udělat neměl: protekční místo za mořem, díky kterému jsem byl v poslední fázi jazykového výcviku; hypotéku; étos utajování; a v neposlední řadě analytickou práci (byla to důkežitá, vzrušující práce, která Samovi i mě přinášela radost). Předpokládám, že každý může vždy najít důvody neriskovat krk. Neboť krk je, koneckonců, vhodné spojení mezi hlavou a trupem. Jenžee pokud neexistuje nic, kvůli čemu byste krk riskovali, stane se vaší modlou - a krky za to nestojí. Velmi lituji, že jsem svůj krk tolik uctíval.

Stejně lituji Sama - stěžoval si a podal výsostný výkon, ještě poté, co komunistická celostátní ofenzíva zahájená na lunární nový rok (Tetová ofenzíva) v lednu a únoru 1968 nade vší pochybnost prokázala, že jeho údaje o komunistických silách byly správné. Když ofenzíva začala, Adams kvůli zachování zdravého rozumu napsal kabelogram, v němž prohlásil "Je to jakási anomálie být tak tvrdě potrestán komunistickými vojáky, jejichž existence nedošla oficiálního uznání". Ale vůbec si nemyslel, že je situace komická.

Dan Ellsberg na scéně

Sam dodržel pravidla, ale došlo k tomu, že Dan Ellsberg bez jeho vědomí poskytnul Samovy údaje o síle nepřítele (tehdy nezávislému) listu New York times, který je zveřejnil 19. března 1968. Dan zjistil, že prezident Lyndon Johnson se chytal podlehnout tlaku Pentagonu a rozšířit válku na Kambodžu, Laos a až k čínským hranicím - možná dokonce za ně. Později se ukázalo, že správně načasované prozrazení - společně s jiným neautorizovaným odhalením Timesů, že Pentagon žádal dalších 206.000 vojáků - zabránilo rozšíření války. 25. března si Johnson stěžoval malému shromáždění, "Prozrazení v New York Times nás poškozuje... Chybí nám podpora pro válku... Byl bych Westymu těch 206.000 mužů dal."

Sam se paradoxně držel pravidel; to znamená, než zjistil, že Dan Ellsberg byl souzen za zveřejnění dokumentů Pentagonu a byl obviněn z ohrožování národní bezpečnosti tím, že odhalil sílu nepřítele. O jaké údaje šlo? Zase ty staré zfalšované údaje z roku 1967!  "Představ si," řekl Adams, "pověsit chlapa za zveřejnění zfalšovaných údajů," když se snažil svědčit v Danův prospěch.

Ellsberg, který zkopíroval dokumenty Pentagonu - 7.000 stránkovou přísně tajnou historii amerického rozhodování o Vietnamu - a poskytl je New York Times a Washington Postu, se nemohl zbavit myšlenky, že kdyby to byl udělal v v roce 1964 nebo 1965, k válce by možná nedošlo.

Stejně jako tolik jiných, i já jsem stavěl osobní loajalitu k prezidentovi nade vše ostatní - nad věrnost Ústavě a nad zvazky vyplývající ze zákona, nad pravdu, nad Američany a nad lidstvo. Udělal jsem chybu.

Udělal jsem ji, jak se mi to teď jeví, když jsem Sama nepožádal o ten kabelogram od generála Abramse. Sam měl také silné výčitky. Když byla válka skončena, trápil se myšlenkou, že kdyby se nenechal ošidit systémem, levá polovina zdi Památníku obětem vietnamské války by neexistovala, protože by nebylo jmen, která by se tam dala vytesat. Sam Adams zemřel předčasně v 55 letech s hlodavou výčitkou svědomí, že selhal.

V dopise, který se objevil v (tehdy nezávislých) New York Times 8. října 1975, John T. Moore, analytik CIA, který pracoval v Saigonu a Pentagonu v letech 1965-1970, potvrdil Samovu výpověď zveřejněnou v květnovém čísle Harper's:

"Vyčítám si jenom to, že jsem neměl samovu odvahu... Záznamy jsou jasné. Hovoří o zneužívání moci, zanedbávání povinností a o zločinech, o naprosté nečestnosti a profesionální zbabělosti. Zobrazují zpravodajskou komunitu ovládnutou stárnoucí byrokracií, která příliš často upřednostňuje institucionální soukromý zájem nebo osobní postup před národními zájmy. Je to ostudná stránka v dějinách amerického zpravodajství."

Příští výzva: Írán

Každý, kdo v minulých týdnech sledoval televizi, slyšel válečné bubny burcující proti Íránu. Nejpravděpodobnější odhad termínu počítá s příštím měsícem.

Podívejme se, zda tentokrát nemůžeme pracovat lépe než v případě Iráku. Pravdomluvní vlastenci, potřebujeme vás! V loňském rozhovoru pro US News and World Report republikánský senátor Chuck Hagel řekl, že v otázce Iráku "Bílý dům je zcela mimo realitu... Jako by si to postupně vymýšleli."

Stejné je to s íránským dobrodružstvím. Avšak bitevní loď už vyplouvá; propagační soustrojí Bílý dům/FOX News/Washington Times běží naplno. To je chvíle pro práskače. Někteří z vás možná mají ekvivalent Abramova kabelogramu, který odhaluje, co Bushova administrativa skrývá pod svou propagandou. Ti z vás, kde jsou zasvěceni do izraelských plánů a americké zpravodajské podpory pro ně, mohou informovat i nás. Nezatěžujte se tentokrát s kdysi nezávislými dozorčími komisemi Kongresu; pokud si  zvolíte tuto cestu, nedojdete žádné ochrany, v žádném případě - navzdory opačným ujištěním ředitele CIA Portera Gosse. Neměli byste se také zdržovat s kdysi nezávislými New York Times. Najděte si nějakou jinou cestu; buďtě si prostě jisti, že odhalíte pravdu - informace, které poskytnou kyslík demokracii.

Raději pozdě než nikdy?

Nečekejte, až bude příliš pozdě - jako Dan Ellsberg a Sam Adams v případě Vietnamu.  I malá skupina mohla mít dobrou šanci zastavit válku v Iráku, pokud by měla odvahu veřejně odhalit, co věděla už PŘED jejím začátkem.

Jeden z nich, Paul Pillar, pracoval v letech 2000-2005 jako národní bezpečnostní důstojník pro Střední Východ a právě zveřejnil ve Foreign Affairs článek nazvaný "Zpravodajství, politika a válka v Iráku". Je to insiderova zpráva o funkčním období úředníka a o "znepokojivých událostech", kterých byl v zaměstnání svědkem. V podstatě nám říká o něco málo více, než co jsme si dlouhou dobu sami kompilovali z různých útžkových informací, ale poskytuje vítané potvrzení.

Pillar bohužel hovoří o politizaci zpravodajství, jako by šlo o nepříjemné bolení hlavy a ne o vysilující rakovinu, kterou skutečně je. V rozhovoru pro veřejný rozhlas bez zjevných rozpaků připustil, že v irácké kauze "zpravodajství nebylo součástí rozhodovacího procesu. Stalo se součástí úsilí vytvořit veřejnou podporu pro tuto operaci." Takže v jazyce Watergate, Pillarův článek je "úzký a omezený lokál", do nějž autor směřoval mnoho ran. Například nikde mezi Pillarovými 4.450 slovy nenajdete jméno bývalého ředitele CIA George Teneta, k němuž se nyní připojil na univerzitě v Georgetownu.

 Skutečnost, že Pillar papouškuje standardní historku administrativy o tom, co vedlo k rozhodnutí svrhnout Saddáma, by měla být kvalifikována jako další "znepokojivá událost": "jmenovitě, touha otřást sklerotickými silovými strukturami na Středním Východě a urychlit šíření liberálnější politiky a ekonomiky v regionu." Slovo "ropa" se v Pillarově článku objevuje jen jednou: "vojenské základny" a "Izrael" vůbec. Snaží se být velmi laskavý k bývalému ministru zahraničí Collinu Powelovi. "Abychom byli spravedliví," píše Pillar, "vysoupení ministra Powella v OSN nikdy explicitně netvrdí, že existuje spolupráce mezi Saddámem a Al-Kájdou." Pillar zřejmě zapomněl, jakých výrazů Powell použil ke zveličení "potenciálně hrozivější vazby mezi Irákem a teroristickou sítí Al-Kajdá, vazby, která kombinuje klasické teroristické organizace a moderní metody vraždění," a mluvil o jakémsi "porozumění mezi Saddámem a bin Ládínem, které vzniklo na začátku a v polovině devadesátých let."

Opravdu znepokojující

Obecně chybí jakýkoliv smysl pro  hrůznost toho, co Bushova administrativa udělala, a urgentní imperativ předejít  podobnému konání. Bez jakékoliv znatelné námitky ze strany vlády George W. Bush zahájil útočnou válku, definovanou Norimberským tribunálem jako "nejvyšší mezinárodní zločin, který se od ostatních válečných zločinů liší jen tím, že v sobě shrnuje nahromaděné zlo všech" - jako mučení, například.

Pokud toto neospravedlňuje práskačství, tak co je tedy ospravedlňuje? Doufejme, že úředníci administrativy, nebo analytici - nebo obojí - naleznou odvahu promluvit nahlas a včas, aby zabránili "od reality odtržené" klice v Bushově administrativě v zatažení naší země do zbytečné války s Íránem.

Ray McGovern spolupracuje s Tell the Word, publikačním oddělením ekumenického chrámu Spasitele ve Washingtonu, DC. Jako veterán se 27 odslouženými lety v analytickém oddělení CIA nyní vykonává službu ve Steering Group of Veteran Intelligence Professionals for Sanity (VIPS).

(Přeložil Karel Dolejší)

Originální článek v angličtině naleznete ZDE.