Vlétne-li otevřeným oknem do cizího bytu jiskra z ohňostroje vašich roztomilých nezbedností, který jste zažehli na oslavu svého významného dne a zapálí záclony, jistě se také omluvíte, ale nelze zaručit, že poškozený uzná vaše nezpochybnitelné důvody k oslavě (na kterou samozřejmě máte plné právo) a nevylije na vás z okna obsah nočníku.

A konečně do třetice: ve společnosti oslňujete skvělými vtípky o paroháčích a teprve po chvíli zpozorujete, že jeden z účastníků se tváří nadmíru kysele a také ostatní - patříce na jeho zakaboněnost - postupně od řehotu přechází až k rozpačitému pouhému uculování. Vzápětí se dozvíte, že onomu nešťastníkovi právě dnes utekla mladá žena nejen se stejně mladým milencem, ale také s řádnou porcí movitého majetku. Může se vám stát, že i přes omluvu přistane na vaší bradě tvrdá pěst zhrzeného manžela, který docela kašle na to, že vy (bez ohledu na jeho problém) samozřejmě máte svaté právo se veselit a bavit.

Ve všech případech jsem modeloval situaci, kdy si uvědomujete, že přes vaše plné právo jednat tak, jak považujete za vhodné nebo přiměřené (tedy naprosto svobodně) jste se nějakým způsobem dopustil jistého faux pas a jako slušný člověk reagujete omluvou. Samozřejmě může nastat i jiná situace, kdy - trvaje na svém svatém právu chovat se svobodně a nezávisle -- na místo omluvy pozvete pár kamarádů, aby dodali vašemu nezpochybnitelnému právu punc vážnosti. V tomto případě deset statných jonáků pomočí nejen plot, ale i fasádu domu toho, který vyjádřil nad vaším činem jistou nelibost. Bude-li na ně poštván pes, nepřiznají svoji chybu, ale obviní toho, kdo se brání, že na ně zaútočil. Další příklady laskavě fabulujte sami.

Jistě chápete, kam mířím. Pokusil jsem se i těm, kdo měli "bohaté rodiče" (a mají tedy poněkud delší vedení) naznačit, jak asi by mělo vypadat řešení takové nešťastné události, jakou bylo publikování karikatur proroka Mohameda. Vůbec nejde o problém svobody či nesvobody tisku či slova. Jde o schopnost uznat chybu, byť mně samotnému připadá zcela bezvýznamná. Pro někoho může být nevhodné slovo pronesené v nevhodný čas dokonce rozsudkem smrti. A omluva je výrazem statečnosti a síly. Nikoliv slabosti. Slaboch se podle mstí.

Následky neuvážené a původně zcela bezvýznamné hlouposti jsou však fatální. Nikoliv pro nedostatek smyslu pro humor celé jedné prastaré kultury. Problém je ve znevažování práva této mnohamilionové náboženské komunity na její vlastní životní a duchovní cestu. "Velký bílý muž" se dosud nezbavil svého koloniálního způsobu myšlení a pokouší se vší silou přivést ty "ubohé chudáky" na jedinou pravou cestu. Má přece bohaté zkušenosti: osvobodil africké černochy od temna šamanských magií a poskytl jim možnost uplatnit svůj talent prací na jeho plantážích. Dokázal vyhnat původní indiánské obyvatelstvo z jejich lovišť a nabídl jim skvělou svobodu upíjet se k smrti. Jihoamerické indiány naučil svobodnému obchodu s narkotiky. Prostě kam jen zasel sémě své skvělé demokracie, přinesl pokrok- nový, svobodný život.

A snaží se rozsévat dále. Aby svoje kroky zaštítil nejskvělejšími pravdami, nabízí osvobození od tisíciletých okovů tradičního tvrdého života a nevídaný rozvoj nejskvělejší demokracie. Pravda, někteří "osvobozovaní" mohou mít pocit, že cílem těchto skvělých nabídek šťastné budoucnosti může být spíš jejich ropa, nerostné bohatství či strategická poloha jejich země, někteří otcové se mohou obávat, že z jejich dcer se stanou prostitutky, jejich tradice se rozmělní ve světlech reklamních neonů. A místo nekonečné vděčnosti budou považovat všechno, co znesvěcuje jejich způsob života za nepřátelský akt. Dokonce tím spíš, když jsou označováni za teroristy, kteří sebevražednými útoky zabíjejí nevinné oběti. Možná je v tom utvrdí pocit, že proti nim nebojují útočníci opásaní výbušninami, ale nejmodernější válečná technika, která nejen zabíjí desítky lidí, ale ničí jejich domovy, polnosti, místa obživy.

A když se potom někde v sebebezvýznamnějších novinách objeví něco, co se dotkne jejich hrdosti, vyzvou ke svatému boji proti bezvěrcům. Lze se jim divit?