Když na podzim reagovali muslimové v Dánsku na zveřejnění karikatur proroka Mohameda jako na rasismus, jako na provokaci vyvolanou sílící pravicí v Dánsku, radil jsem jim, píše autor, aby nereagovali emocionálně, aby se snažili nevzrušeně vysvětlit, proč jsou ty karikatury urážlivé, a aby neorganizovali demonstrace. A aby nevyvolávali masové hnutí, které nemusí být jednoduché zvládnout.

Proč tedy, o tři měsíce později, vznikla z celé věci tak obrovská kontroverze? Několik muslimů z Dánska navštívilo země na Blízkém východě a vyvolali tam hněv: tamější vlády, vždy ochotné dokazovat, jak jsou pravověrně islámské, této věci využily a začaly se prezentovat jako stoupenci významné kauzy.

A na druhé straně pocítili západní politikové, intelektuálové a novináři potřebu prezentovat se jako zastánci stejně důstojné kauzy za svobodu slova a proti náboženskému obskurantismu jménem západních hodnot.

Vzniklo neuvěřitelné zjednodušení, vznikla hrubá polarizace. Údajný střet civilizací, konfrontace mezi principy. Na jedné straně stojí obhájci neporušitelnou svobodu projevu a na druhé straně hájí jiní obhájci neporušitelnou sféru svatosti. A tak se debata stala urputným bojem a otázka je, kdo zvítězí. Muslimové se dožadují omluvy, hrozí, že budou útočit na evropské zájmy, i na lidi, západní vlády. Intelektuálové a novináři odmítají ustoupit hrozbám, média přetiskují inkriminované karikatury. Většina lidí na světě se na tyto excesy dívá a je zmatena: co to je tohle za šílenství, ptají se?

Je nezbytně nutné, abychom našli cestu ven z tohoto ďábelského kruhu a požadovali od těch, kteří zintenzivňují tento konflikt, aby okamžitě přestali a vytvořili prostor pro seriózní, otevřenou, hlubokou debatu a mírový dialog.

Toto není střet civilizací. Tato kontroverze není symbolem konfrontace mezi principy osvícenství a principy náboženství.

Ne, je o smutnou otázkou, zda jsou svářející se strany schopny chovat se svobodně, racionáílně (ať už jsou to věřící nebo ateisté) a - normálně, rozumně!

Toto, prosím, není konflikt mezi Západem a islámem, ale mezi těmi, na jedné straně, kdo jsou schopni prosazovat svou totožnost klidně, jménem víry či rozumu, nebo obojího, a na druhé straně těmi, kteří jsou motivováni slepou vášní, reduktivním vnímáním a zbrklostí. A tyto druhé vlastnosti mají stejnou měrou někteří intelektuálové, náboženští učenci, novináři i obyčejní lidé na obou stranách.

Proto je naléhavě nutné, abychom silně apelovali na rozum a moudrost.

V islámu je přísně zakázáno zobrazovat jakékoliv proroky. Jednak je to otázkou respektu vůči nim a jednak zásadou víry, která požaduje, aby Bůh a proroci nebyli nikdy zobrazováni, aby nevznikaly modly. Proto nakreslit proroka je těžký hřích. Když k tomu ještě dodáme nehrabaný zmatek, urážky a posměch, který muslimové interpretují v dánských karikaturách, lze dobře pochopit, proč je velká část muslimského obyvatelstva po celém světě šokována. Tito lidé měli právo vyjádřit svůj šok a hněv.

Na druhé straně si muslimové musejí uvědomit, že za poslední tři století si západní společnosti - na rozdíl od společností, kde mají většinu muslimové, navykly na kritické, ironické, i posměšné zacházení s náboženskými symboly, mimo jiné i s papežem, Ježíšem Kristem a dokonce i s Pánembohem. I když muslimové tyto postoje nesdílejí, je důležité, aby si od toho udrželi intelektuální odstup a nenechali se svést emocemi, které mohou vést jen k nežádoucím důsledkům.

Muslimové měli vyjádřit svůj nesouhlas s těmito urážlivými, hrubými, idiotskými a zlovolnými kresbami v klidu, chladně. Měli počkat, až se uklidní, a teprve pak mluvit. Namísto toho, to, co vzniká v některých muslimských komunitách, je tak neproduktivní, jako je to šílené - posedlé požadavky na omluvu, bojkot evropských výrobků a výhrůžky násilnými akcemi, které je nutno odmítnout a odsoudit.

Avšak stejně přehnané a neodpovědné je požadovat "právo na svobodu projevu" - právo říkat cokoliv, jakýmkoliv způsobem, proti komukoliv. Svoboda projevu není absolutní. Například se odsuzují rasistické útoky. Také existují pravidla, týkající se kultur, tradic a kolektivní psychologie v každé jednotlivé společnosti, a ta regulují vztah mezi jednotlivým člověkem a rozrůzněností kultur a náboženství.

Vzhledem k tomu, že nyní žijí v západních společnostech i muslimové - nebylo by bývalo rozumné namísto obsesivního trvání na právu říkat cokoliv používat svého práva na svobodu projevu odpovědně a vzít v úvahu nejrůznější postoje v dnešní pluralitní společnosti?

To neznamená, že bychom měli omezovat svobodu projevu - jde prostě o apel na svědomí každého člověka, abychom využívali této svobody s vědomím, že i jiní mají určitá práva. Jde o občanskou odpovědnost. Muslimové nepožadují cenzuru, ale respekt. Vzájemný respekt nelze lidem vnutit zákony, vzájemnému respektu se lze naučit jménem svobodného, odpovědného a rozumného společného občanství.

podrobnosti v angličtině ZDE