9. 1. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
9. 1. 2006

Napříč levicí i pravicí

Horní Jiřetín a Černice: komu zvoní hrana?

V úterý 10. ledna 2006 má v Ústí nad Labem proběhnout další fáze bitvy o zachování územních limitů těžby v Severních Čechách; jmenovitě pak o to, zda budou, nebo nebudou v dohledné době zbourány vesnice Horní Jiřetín a Černice a zda se hlučný a prašný jícen hnědouhelných dolů přiblíží téměř nadosah k městu Litvínov, aby tak jeho obyvatelům významně zhoršil kvalitu života, a do budoucna možná i vyhlídky na samotné zachování města. Tato kauza nabízí mnoho podnětů k zamyšlení, a to zejména v kontextu debaty, která v BL probíhá na téma revize naší krátké postkomunistické historie.

Napříč levicí i pravicí

Nelze pominout, že otázka, zda je žádoucí kvůli dostatku hnědého uhlí zrušit územní limity, rozděluje tradiční politické spektrum pravice -- levice napříč. Spíše neoliberální pravice z ODS proti obnově těžby zřejmě nic zásadního nemá, za podmínky, že budou adekvátními finančními prostředky ošetřena vlastnická práva občanů postižených vesnic; získání (staro)nových energetických zdrojů pro naši ekonomiky stojí tmavomodrým za jisté komplikace ve vztahu k individuálních majetkovým právům i k pravomocem místních samospráv. Konzervativní část pravice, soustředěná v této kauze kolem KDU-ČSL, trvá naproti tomu na zachování limitů, neboť k její ideologické výbavě tradičně náleží hájení takových hodnot, jako je vztah k domovu a krajině, neredukovatelný na čistě ekonomické ukazatele.

Podobná je situace na levicové části scény. Velká část sociálních demokratů a komunistů, zakořeněná v industriálně dělnickém původu těchto ideologií, bude s těžbou souhlasit, zatímco modernější, ale obávám se, že menšinová a z podstatné části neparlamentní levice (Strana zelených) těmto trendům klade odpor s důrazem na přechod k obnovitelných zdrojům energie a šetrnější energetické politice (v té máme ve srovnání se zbytkem vyspělého světa značné rezervy).

Onen rozštěp bychom mohli popsat třeba terminologií Ulricha Becka: je to střet mezi trendy první a druhé modernity. Každopádně je to ale jeden z bodů, na nichž lze ilustrovat tezi, vyslovenou nedávno na BL Jindřichem Kalousem; že totiž předlistopadový i polistopadový režim nejsou zásadní protiklady, ale dvě strany téže mince. Ta mince se nazývá moderní společnost či zkrátka modernost vůbec. Kauza Horního Jiřetína a Černic je svou podstatou stejná z hlediska obou zmíněných režimů; je prostě výzvou modernímu vidění světa jako takovému.

Temná stránka modernosti

Máme bohužel ve zvyku podléhat vládnoucí ideologii a vnímat podstatu modernosti velmi jednostranně a ploše. Modernost však byla a je nesmírně ambivalentní a rozporuplný proces; uvědomění si všech jeho stránek a souvislostí často vede k potřebě zásadně revidovat některé doposud nezpochybnitelné konstanty našeho života. Nedávno jsem se pokusil (v textu "Tři variace pro Horní Jiřetín a Černice", Salon Práva, 27. 10. 2005) vyjádřit onu povahu modernosti následující metaforou:

"Lidé, kteří byli v 19. století svědky nástupu železniční dopravy, nadšeně svědčívali o tom, jak se z oken jedoucího vlaku, pokud je zrovna nehalil kouř lokomotivy, vše kolem měnilo v pouhou pomíjivou kulisu, rychle ubíhající pryč. Systém, který teprve nabíral svoji závratnou dynamiku, se již tenkrát jevil jako systém emancipování od všech vazeb na konkrétní prostor a čas. Pocit volnosti a nezávislosti, který zakoušeli první cestující v prvních vlacích, byl ale jen zdánlivý. Ve skutečnosti byli zároveň s tím, jak uháněli do dáli, přikováni k vlaku a kolejím, které pro ně někdo vymyslel a naplánoval. Ta situace se dnes ještě prohloubila: systém, který obýváme a jehož podstatou je proměna všeho v energii, nám sice dopřává svobodu v hledání vlastního štěstí, ale zároveň nás uzavírá do něčích konstrukcí a propočtů. Jejich vládu si zpravidla neuvědomujeme a tak s sebou bez odporu necháme vláčet, stávaje se součástí různých energetických souprav.

Teprve při konfliktu, v němž systém nečekaně zasáhne něco, co je nám opravdu drahé, si svoji situaci skutečně uvědomujeme."

Lidé, kteří se možná budou muset vystěhovat z ohrožených vesnic jsou z tohoto hlediska ztělesněním oné temné, odvrácené stránky modernosti, kterou většinou nevidíme, ale přitom jí podléháme o to více. Nejde o vystěhování dvou vesnic, vždyť to je pouze koncentrovaná podoba toho, jak s námi systém v malých, zdánlivě neškodných dávkách zachází dnes a denně! Z Horního Jiřetína a Černic, pokud k jejich zbourání opravdu dojde, se ve skutečnosti budeme stěhovat všichni. Toto naše zotročení je přitom dáno právě lpěním na naší (zdánlivé) "osobní svobodě", jejímž symbolem je svoboda nakupovat a užívat si beze všech omezení a tabu.

Růst Nesmyslu

Nejhloupější argument zastánců těžby není ten, že to uhlí prostě potřebujeme, jinak nebude čím svítit a topit v nemocnicích a školách. To je obyčejná demagogie. Daleko mrazivější je myšlenkový svět těžařských inženýrů a plánovačů, v němž příroda a krajina jsou beze zbytku vydány lidským potřebám, my si z nich vezmeme, co potřebujeme, a pak vytěženou krajinu znovu vyprojektujeme a vybudujeme, uděláme si novou, krajinu podle našich představ, lepší než tu původní...

Tato ambice nahradit všechno božsky nebo přírodně dané a spontánní, vše, co pochází z posvátné moci (s)tvoření, nahradit toto vše umělým projektem a výrobou, to je samotné jádro modernosti a zdroj její dynamiky. Ekonom Joseph Schumpeter ve svých slavných analýzách kapitalismu popsal obdobný moment jako "tvořivou destrukci". Jan Patočka zase v Kacířských esejích psal o válce coby kataklyzmatu moderního života; válka je nejvlastnější náplní naší doby, podobu války v ní získávají všechny oblasti života, postupně vydávané tvořivě destruktivní logice fabrikace a produkce. Snad nejpůsobivější je ale metafora Martina Heideggera z legendární přednášky Otázka techniky, v níž se mýtická řeka Rýn stává už jen součástí elektrárny -- není to řeka, ale vodní tok, surovina a kolečko v obrovském mechanismu výroby energie...

Tragickým důsledkem "dobře zamýšlené" modernosti, která vše podrobuje revizi, všechno kriticky přezkoumává, zbavuje svébytnosti a podřizuje umělému zprostředkování (dnes již včetně genetických základů "přirozenosti") je obludný růst Nesmyslu. Ne jako nahodilé a dočasné ztráty smyslu díky nějaké otřesné události, což je naopak nutná podmínka pro hledání skutečného, prožitého smyslu. Modernost ve svém nejzasším bodu popírá smysl Smyslu vůbec. Jakékoliv jeho hledání dělá iluzorním a nesmyslným.

Smysl totiž je to, co získáváme dotykem s něčím námi nevytvořeným, nezpostředkovaným a nás předcházejícím, s něčím spontánně vždy již přítomným, co umožňuje přítomnost nás samotných, a co si až zpětně osvojujeme a od čeho se odrážíme jako od předchůdné danosti, bez které není možná naše vlastní tvorba. Bez takové spontaneity něčeho vždy již přítomného by se např. umění stalo (a stává) pouhým experimentováním, které nic reálného neuchopuje a nesděluje - nemá žádný smysl. Hledání vlastního štěstí by se změnilo (a mění) v sérii v sobě samých se vyčerpávajících aktivit typu předvánoční nákupní horečky, jež je následována horečkou povánočních slev (obojí ve hlavních zprávách na předním místě)...

Systém nás má pevně v rukou, jdeme tam, kam nás jeho imperativy odvelí. Komunismus padl proto, že jeho imperativy byly málo účinné; příliš vnější, primitivně donucovací a průhledné.

Skutečná revize "vítězství nad komunismem"

Krajina, kterou vytěžíme, abychom se dalších pár let mohli nechat vláčet po hypermarketech a živit naše rostoucí smetiště; krajina, kterou vytěžíme, a pak si ji znovu vyprojektujeme, aby byla "ještě lepší" (třeba jako v Disneylandu); krajina, kterou dobýváme a kolonizujeme, abychom ji ve skutečnosti ztráceli...

Nejde o dvě vesnice v Podkrušnohoří. Jde o to, zda se všichni v případech, jako je tento, nepřipravujeme o schopnost vůbec obývat nějakou krajinu, opravdu v ní bydlet, vzít ji za vlastní, sžít se s ní, porozumět jí a podílet se na jejím rozvoji. Možná, že až se lidé z Horního Jiřetína a Černic vydají hledat nový domov, zjistí, že nic takového už prostě není.

To by byla skutečná revize nejnovější historie, pádu komunismu jako vítězství svobody nad bezprávím. Byla by pak na místě otázka: neslévají se plíživě obě verze modernosti, ta volnotržní i centrálně plánovaná, do jedné obludné karikatury?

                 
Obsah vydání       9. 1. 2006
9. 1. 2006 To se nám ta volební kampaň pěkně rozbíhá Filip  Sklenář
9. 1. 2006 Horní Jiřetín a Černice: komu zvoní hrana? Martin  Škabraha
9. 1. 2006 Robert Fisk: "Šaron bude navždy považován za válečného zločince"
6. 1. 2006 Válečný zločinec Ariel Šaron
9. 1. 2006 11 Jiří  Studený
8. 1. 2006 Zemře Šaron na kabalistické prokletí? Štěpán  Kotrba
7. 1. 2006 Je záhadou, proč se Šaron na poslední chvíli změnil
9. 1. 2006 Šaron: Doražte ho Karel  Dolejší
9. 1. 2006 Den, kdy lidé stanou navzájem si rovni před Bohem a budou čekat na svůj konečný osud Štěpán  Kotrba
9. 1. 2006 Nakladatelství Mladá fronta nedodržuje smlouvy Lubomír  Brožek
6. 1. 2006 Mlčení ministrů Jan  Čulík
8. 1. 2006 Sprostý rasismus na serveru Novinky.cz je dál šířen bez korekce
9. 1. 2006 Není všechno paráda, co žijem Václav  Dušek
9. 1. 2006 Rendezvous with Death Tomáš  Krček
9. 1. 2006 Málokoho napadne, že od časů Kemala Atatürka je Turecko stabilní demokracií Egon T. Lánský
9. 1. 2006 Právo na to být jiný Irena  Ryšánková
7. 1. 2006 ČTK: chcíplá fena a státní pohřeb Štěpán  Kotrba
9. 1. 2006 Většinu amerických padlých mohly zachránit kvalitnější balistické vesty Karel  Dolejší
6. 1. 2006 Formát DVD je zastaralý
9. 1. 2006 Bohatí: chudým se nechce pracovat
9. 1. 2006 Já mám v Praze tři domy... Miroslav  Kodet
9. 1. 2006 Ministr kultury Vítězslav Jandák: "Na CzechTek se přijedu podívat!" Martin "Juki" Jyrkinen
9. 1. 2006 Jedenácté přikázání Ladislav  Žák
7. 1. 2006 Merkelová kritizovala tábor v zálivu Guantánamo
9. 1. 2006 Mnohé nepravosti se děly jménem církve
9. 1. 2006 Německo sází na energetickou efektivitu a nezávislost, proto končí s jadernou technologií
7. 1. 2006 Čeští středoškoláci míní, že "je proti terorismu třeba důrazně bojovat"
9. 1. 2006 Asociace pro mezinárodní otázky je nepolitická organizace
22. 11. 2003 Adresy redakce
2. 1. 2006 Hospodaření OSBL za prosinec 2005

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
9. 1. 2006 Málokoho napadne, že od časů Kemala Atatürka je Turecko stabilní demokracií Egon T. Lánský
9. 1. 2006 Nakladatelství Mladá fronta nedodržuje smlouvy Lubomír  Brožek
9. 1. 2006 Horní Jiřetín a Černice: komu zvoní hrana? Martin  Škabraha
9. 1. 2006 Robert Fisk: "Šaron bude navždy považován za válečného zločince"   
9. 1. 2006 Většinu amerických padlých mohly zachránit kvalitnější balistické vesty Karel  Dolejší
9. 1. 2006 To se nám ta volební kampaň pěkně rozbíhá Filip  Sklenář
6. 1. 2006 Mlčení ministrů Jan  Čulík
6. 1. 2006 Válečný zločinec Ariel Šaron   
6. 1. 2006 Formát DVD je zastaralý   
28. 12. 2005 Pane Pehe, novinářovou povinností není stranickost, ale mravnost Jiří  Jírovec
28. 12. 2005 Jak se bránit proti Českým aeroliním a jiné byrokracii Jiří  Jírovec
28. 12. 2005 Mají pětatřicátníci v Česku dnes zhoubný vliv? Jan  Bím
28. 12. 2005 Masová mediální kultura je mrtvá...?   
28. 12. 2005 Turci se nenaučili popírat genocidu v minulosti tak dobře jako Britové   
27. 12. 2005 Svoboda projevu v Evropě: Musí to být buď všechno, nebo to není nic