Milion, deset milionů, sto milionů, miliarda, deset miliard...

34 mld. korun je obrovská suma, jen málokdo si ji dokáže představit. Pokud bychom vytvořili opravdu hustou kolonu aut systémem "nárazník na nárazník" a měli bychom tedy 3 auta na pouhých 10 metrů, tak při ceně jednoho auta 333 333 Kč by těchto 10 metrů stálo rovný milion korun. Kilometr takto utvořené kolony by stál 100 milionů. Ale my bychom mohli takto vytvořit kolonu sahající z Ostravy až do Prahy -- ano, celých 340 km by mohla být dlouhá superkolona těchto zcela nových luxusních aut. Nebo bychom mohli postavit již zmíněných 50 000 bytů. (Běžné nájemné bytů 2+1 v olomouckém regionu zvedl zájem studentů univerzity až na 8 až 10 tisíc korun, což téměř odpovídá místní běžné čisté mzdě.) Za výše uvedenou sumu lze postavit desítky kilometrů nových dálnic - kolik času a drahých paliv by se ušetřilo. Též by bylo velmi vhodné zbavit se podivné malosti a razantně akcelerovat školství, což by velmi pomohlo růstu české ekonomiky v dlouhém časovém horizontu - mohli bychom např. téměř zdvojnásobit (!) množství peněz pro celé vysoké školství na dva roky dopředu. O další variantě využití 34 mld. korun -- totiž o multiplikativním šetřícím efektu při rychlejším zaplacení rychle rostoucích dluhů ČR nemluvě -- ke stejnému vynikajícímu multiplikativnímu efektu by došlo, pokud by peníze zůstaly doma na libovolnou jinou rozumnou investici. Jeden transportér bude stát až 150 milionů korun -- a 243 krát více peněz odteče z české ekonomiky do zahraničí.

Nákup obrněnců za 35 mld. korun lze ještě zastavit nebo výrazně omezit

Společenské zřízení po roce 1989 klade před občany důležitou a časově velmi náročnou odpovědnost -- hlídat veřejné rozpočty, zda výdaje jsou účelné a především nutné. Na základě své celoživotní zkušenosti tvrdím, že ČR může ušetřit 20 až 30 mld. Kč prostým přehodnocením plánu na modernizaci své armády -- modernizace v tomto rozsahu je iracionální a marnivě zbytečná.

O podpisu smlouvy rozhoduje v demokracii stav veřejného mínění

Protože ze společného státního rozpočtu čerpají různým způsobem všechna ministerstva, velmi záleží na okamžitém stavu veřejného mínění, které pak v určitém okamžiku buď umožní nebo neumožní, aby konkrétní ministr (obrany) dokončil realizaci svého záměru. V tomto okamžiku ještě lze podpis smlouvy za 34 mld. korun zcela zastavit -- nebo kontrakt alespoň minimalizovat na zlomek původní sumy, tedy např. na 4 až 6 mld. Kč -- avšak i tato snížená částka bude zbytečně vysoká a jinak využitá by mohla znamenat např. okamžité zdvojnásobení rodičovské dávky pro všechny rodiny na rok a půl.

diskuse ZDE

Absurdní počet 243 obrněných transportérů byl evidentně maximalistickým požadavkem vojáků ve vládě, který zřejmě omylem prošel bez potřebného kompromisu, tj. neproběhlo snížení na nižší počet např. 32 nebo 48 vozidel.

Chceme obrněné transportéry pro Írán nebo byty pro potřebné?

Země, ve které zákonem zaručená minimální mzda zdaleka nestačí ani na zaplacení běžné činže za garsonku (!), dává přednost vojenským výdajům. Předpokládal jsem, že tento arogantní způsob myšlení byl vlastní totalitně pohrdavému a agresivnímu uvažování v bipolárním světě, kdy nás ohrožoval ze Západu zlý imperialismus. Ale proč existuje tato priorita české vlády (?) v roce 2006, kdy jsme součástí integrované Evropské unie, upřímně nechápu. Zato velmi dobře rozumím prioritám zbrojovek, které potřebují zajistit lukrativní odbyt. A čas od času je nutné uplatnit všechny možné prostředky, aby se zakázku podařilo udržet.

dokument TI (informace o nákupu obrněnců je na str. 7) ZDE

Tvrzení, že je v zájmu občanů ČR, že jejich země bude lépe zajištěna a jaksi bezpečnější právě skrze nákup 243 obrněnců, je falešné. Je zřejmé, že při dnešním rozložení rizik jsou obrněné transportéry zcela nevhodné jak pro ochranu před teroristickými útoky, tak i pro ostatní typická ohrožení. Obrněnci nejsou dokonce ani vhodní pro pomoc obyvatelům v případě povodní, čímž se často argumentuje. Výborně je však lze použít v rámci vhodné "mírové mise" např. v Iráku, nebo nyní v Íránu, kde se nalézají důležité zásoby strategických surovin. Zcela jistě bude ideální ochraňovat světový mír právě zde.

Podpis kontraktu na 243 obrněnců za 35 mld. proběhne již v březnu nebo dubnu

Česká veřejnost by měla dát rázně najevo, že její prioritou není nákup obrněnců, ale orientace na rodinu. Ano, došlo k mírnému zvýšení indexu porodnosti přibližně z 1,1 (okolo 90 tisíc dětí ročně od roku 1996) na 1,2 (100 tisíc narozených dětí v roce 2005), ale musíme vnímat, že jde o počty dětí nejsilnějších novodobých ročníků z let 1970 až 1975, kdy se rodilo i přes 194 tisíc dětí ročně.

blíže ZDE

Tedy takto silné ročníky, kdy se ročně narodilo až o 60 tisíc dětí více, než v témže roce obyvatel umřelo, dnes rodí tak málo dětí. Vymíráme a za několik málo let už bude proces nevratný. Starci děti nerodí.

Prudký pokles natality trvá už od roku 1996 (krátkozraké pseudopravicové zrušení výhodných novomanželských půjček a dalších sociálních podpor mladých rodin na počátku 90. let mělo nemalý vliv), je zřejmé, že za pouhých patnáct let napočítáme nikoliv 90 nebo 100 tisíc dětí -- ale pouze polovinu: 40 nejvíce 50 tisíc dětí. Mimochodem - pokud nebude po roce 2015 na VŠ studovat 100 % populace, což nepředpokládá zřejmě nikdo, bude docházet ke snižování počtu studentů na VŠ - a tedy i k následnému nemalému snižování počtu vysokoškolských učitelů. Jakoby kdosi plánoval, že bude lépe, když v ČR bude studovat třeba i 30 % nebo 40 % studentů ze zahraničí. (?)

Dokážeme si vůbec představit společnost, ve které jsou ve stále početnější většině čím dál tím starší lidé a svět dětí, nejkrásnější známý svět, prostě a zvolna mizí? Opravdu už nevím, jak důrazněji upozornit na jasnou volbu: proč máme prostředky na chystané zahraniční vojenské "mírové" mise -- a proč nechceme vytvořit vhodné prostředí pro mladé rodiny, z nichž mnohé dennodenně řeší nelehké ekonomické problémy.