Vedle této monstrózní sumy se jako chudobka krčí rozumem nepochopitelná položka šestnácti milionů na správu - nastojte - církevního majetku a jakýsi milionek na kulturní akce. Dozvídáme se mj., že církev zřizuje 96 církevních škol registrována pod devětaosmdesáti právnickými osobami, a že šest a půl tisíce lidí dopřálo si rituálu církevního sňatku. Jedenáct farářů pracuje pro armádu, jeden pro Policii ČR a celých sedm dochází profesionálně poskytovat útěchu do věznic.

Bylo by zajímavé slyšet, zda naši Občanští demokraté, kteří tolik kritizují vládu za rozhazovačnost, hodlají sáhnout protestantsky šetrnou rukou i po této rozpočtové položce. Národ by ji oplakal velmi snadno a hned bychom měli hotov další kus dálnice. Nebo je snad kněžský stav tělesným postižením, které brání jedinci v samostatném opatřování si životních prostředků a opravňuje ho přiživovat se na práci ostatních, ať se jim to líbí, nebo ne?

Děsivá informace o jednapadesáti tisících dětí indoktrinovaných katolickou ideologií prostřednictvím státního školství v roce 2004 bledne v záři zlaťáků kutálejících se... Kam? To ví snad jen otec arcibiskup, stejně jako pouze on tuší, kolik zlatek se přikutálelo z jiných stran.

Kolik peněz Svatá Matka církev ročně stojí stát, to víme i bez Monsignora Graubnera a jeho výroční zprávy. Lze si to dohledat na stránkách Ministerstva kultury. Jako nedobrovolného přispěvatele do její věkovité kasičky by mě spíše zajímalo, kolik trhla jinde. Kolik milionů bylo kde vysbíráno, kolik utrženo na svatých obrázcích, růžencích a knížkách pro zbožná dítka, kolik bylo zaplaceno za poskytnutí svátostí a kam se všechny ty peníze poděly. Cosi mi říká, že ustupující tsunami - dle tvrzení arcibiskupa Jána Sokola - napomenutí, jež má několik slovenských bačů na úkor stovek tisíc jakýchsi, no ehm - přivést k pokání, že tedy tato tsunami s sebou všechny penízky neodnesla.