Mezi budovatele socialismu bych počítal spíše lidi, kteří v té době byli členy KSČ a získávali prostřednictvím té strany výhody režimu. V listopadu 1989 rázem prozřeli a poznali dříve než jiní, že nastala doba, aby změnili tričko. A v novém tričku nových stran, jako byly ODA nebo ODS, vesele privatizovali. Měli se dobře za socialismu a mají se dobře i dnes.

Hlavní myšlenkou mého článku byla idea, že někteří lidé dnes ztratili sociální cítění. Extra obzvláště se to týká ekonomů, protože oni vytvářejí politické prostředí, ve kterém žijeme. Chtěl bych upozornit mého kritika, že za první republiky byli všichni největší umělci levicového smýšlení -- měli vysoké sociální cítění. Hodně z nich prošlo i komunistickou stranou. A na tyto lidi jsem se ve svém článku odvolával.

Byli to všichni spisovatelé, malíři, herci a další. Za všechny bych jmenoval Voskovce a Wericha. Podívejte se na jejich filmy. Za všechno mluví slova jejich písně : "nemít chleba, nemít práci, živořit jak darebáci - to přec nikam nevede........." (mimochodem, to jsou slova z filmu, který české televize neopakují, ačkoli dávají kdejakou hloupost).

Ale i všechny filmy "pro pamětníky" stojí jasně na straně malých a chudých. Jen konec je poplatný době, když si bere bohatý chudou. Bohužel, to neřeší situaci. Mezi levicově smýšlející je možné považovat i Karla Čapka, i když napsal esej "Proč nejsem komunistou". Stačí si přečíst jeho knihy. Já jsem je přečetl skoro všechny. Ani jedna z nich nestojí na principech, které hájí můj kritik.

Jeho srovnání postavení lidí ve sportu a v životě je demagogické. Vítězit ve sportu je dobré a poražení ve sportu po závodě jdou klidně domů k plným stolům. Bohužel, poražení v ekonomické soutěži umírají hlady. Kapitalismus plných stolů funguje totiž jen v menší části světa, a to jen díky tomu, že v té větší části třetího světa -- jak jej eufemisticky nazýváme - je hlad a bída. Jak on píše, nelze vyčítat vítězi, že nepočkal na ty vzadu. Jenže, kdyby platilo, že ti poslední budou zastřeleni, tak dost lidí by na ně počkalo. To jsou ti, co mají sociální cítění. Můj kritik by mezi nimi určitě nebyl. Jeho urážky lidí mé generace jsou nechutné a nemá cenu je vyvracet. Nakonec přesně vyjadřují způsob jeho myšlení.

Já mu rozhodně nezávidím, že pracuje často do večera, jak píše. Já osobně jsem to nikdy nedělal. Nikdy jsem nedělal zbytečné přesčasy - jak se tehdy říkalo. Já si na světě nejvíc cením svého volného času. Nežiji proto, abych pracoval, ale pracuji proto, abych dobře žil podle svého uvážení. Všechno jiné považuji za vykořisťování.

Správně můj kritik pochopil, že nemám rád liberalismus. Vlastně to, co označují dnešní média za liberalismus nebo neoliberalismus. Teď vedu soukromou diskusi s jedním svým čtenářem o liberalismu. Vysvětluje mi, že liberalismus je dobrý, a že to, co se tady za liberalismus označuje, žádný liberalismus není.

Samozřejmě, že s některými myšlenkami liberalismu souhlasím -- jsou to všechny ty všeobecné, patřící k lidské společnosti a jejímu vývoji. Jenže já nechci studovat, zda to, co naše noviny a televize označují za liberalismus, je opravdovým liberalismem nebo ne.

Já jen vidím, že tento režim je všeobecně za liberální považován. A s tímto režimem nesouhlasím. Nesouhlasím s desetiprocentní nezaměstnaností. Nesouhlasím s rušením solidarity ve zdravotním a sociálním pojištění. Nesouhlasím s tím, že je nutné rušit daně pro bohaté a zavádět jako hlavní daňový příjem státu DPH.

Nesouhlasím s tím, že se drasticky rozevírají nůžky mezi bohatými a chudými. A nesouhlasím s dalšími projevy režimu, jako jsou bezdomovci nebo příživníci. Na příklad nechápu, že není možné třeba zabránit krádežím kanalizačních poklopů. Vždyť je to jednoduché. Stačí zavřít majitele sběrny. Za první republiky se překupníci kradeného zboží zavírali. Nebo mu alespoň vzít licenci na takové kšefty. Když nemá dost inteligence na to, aby poznal kanalizační poklop nemůže podnikat. To samé jsou v noci otevřené zastavárny specializující se na kradené zboží. Ale takové "podnikání" dnes nelze omezovat. Svobodné podnikání je nedotknutelné a soukromý majetek je svatý, i když je kradený. Nakonec o tom svědčí i odpor liberálů k majetkovým přiznáním. A to všechno jsou atributy současného režimu, označovaného jako liberální.

Pokud je mému kritikovi "sociálně spravedlivější společnost" proti srsti (jak sám přiznává), je to jeho věc. Bude však muset vzít jako skutečnost, že jeho názor je a vždy bude menšinový, jak o tom vypovídají výsledky voleb. A také odpovědi na jeho názory od jiných čtenářů BL.