8. 12. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
8. 12. 2005

Kudy ven ze slepé ulice evropské ústavní krize?

Evropská ústava je mrtva! Ať žije Evropská ústava! Sotva půl rok od chvíle, kdy Francouzi a Nizozemci odmítli ratifikovat návrh Smlouvy, zakládající Ústavu pro Evropu, objevují se první řešení, jak se z této pasti dostat ven. Ústavní proces totiž běží dál, i když zdánlivě vypadá, že stojí.

Uprostřed řeky

Zatímco zástup euroskeptiků (a jejich přidružených eurorealistů) se raduje a jásá, nemohou ani oni popřít fakt, že i přes neschválení dvěma státy, stojíme uprostřed ústavního procesu. Evropská rada sice zavelela k pauze, podpisem reprezentantů 25 států Evropské unie (Řím dne 24.9.2004) není možné proces jako takový zastavit. Jako první to správně pochopili Lucemburčané, kteří navzdory dvojímu „NE“, dokument, známý také jako Evropská ústava, vzápětí schválili.

Jaké je tedy nynější skóre? Třináct států Ústavu schválilo, dvě země ji neratifikovaly (Francie a Nizozemí) a dalších deset stojí v pauze. Je naprosto v kompetenci národních vlád, zda budou pauzu prodlužovat, či se rozhodnou Evropskou ústavu podrobit dalšímu testu. Týká se to nejvíce států, které nenalezly odvahu, aby se do ratifikace pustily, včetně České republiky. Můžete si o Evropské ústavě myslet, co chcete, hodit ji do koše ale možné není. Odpadá základní argument, že jde o mrtvý dokument.

Evropskou unii tvoří 25 států, schválilo jí tedy více než 50 procent. Bylo by velmi podezřelé, kdyby o demokratičnosti evropských států rozhodovali pouze její dva členové. Ratifikační proces stojí uprostřed řeky, z níž nikdy nevystoupil. Není proto nutné do té řeky vstupovat ještě jednou. Stojíme uprostřed brodu.

Ambivalence dialogu

Často se mluví o tzv. demokratickém deficitu. Obrat z říše ekonomů dává najevo, že v Evropské unii se o demokracii dá mluvit pouze v „červených číslech“. Co je to za proces, který považuje za základní pilíř diskusi? Nejde jen o nyní propagovaný Plán „D“ Evropské komise, který si dal „dialog“ do štítu, ale o mnohem širší rámec, v němž obecná vůle a konsezuální myšlení předchází hlasovací mašinérii, ke které má tolik lidí odpor z časů minulých. Říká se tomu demokracie – a některá rozhodnutí se činí i aklamací.

Politika, která zneužívá postkomunistických reflexů, je nyní v ofenzívě. Vše špatné, co se může stát se v Evropě stane, mohli by si dát do erbu nejen zástupci ODS a prezident Václava Klaus, ale i novodobí populisté typu Vladimíra Železného. To, že je Klaus zdrojem ideového potenciálu lidí jako je europoslanec Železný, je pouze jedním z mnoha nechtěných půvabů na kvalitě demokracie této země. Potíž je ale i v tom, že mnozí tzv. proevropští politikové jsou bohužel ochotni mnohem více mluvit, než se dopustit činů.

Těch několik neziskových organizací, které s tématem perspektiv Evropy živoří na okraji zájmu, je dnes masírováno agresivní kampaní euroskeptiků (a eurorealistů). Právě oni také využívají toho, že český vládní výbor pro eurokampaň na čele s ředitelkou Petrou Mašínovou se chová snad až příliš „politicky korektně“, a neudělá zrovna nic, co nemusí. Za menší rozpočtové peníze buduje nově záhadné systémy, které již dříve fungovaly v rámci eurokapaně 2003 na ministerstvu zahraničí, jen aby snad nevypadal, že se chová příliš federalisticky. Podobnou obavou z federalismu trpí i Evropská komise José Manuela Barossa, která přesně kopíruje terén mezivládního konfederalismu - zříká se tak historické tradice iniciátora nových myšlenek. Nepřekvapí, že nejlépe se předsedovi Barrosovi vede dialog se zarytým euroskeptikem Klausem, který při té příležitosti vyvěsí na pražském Hradě i evropskou vlajku.

Ven z labyrintu

V takové situaci dostávají podporu myšlenky jinde. Zoufalství z apatie a dřímání Evropského parlamentu vyjadřují snad nejvíce liberálové a demokraté (Aliance liberálů a demokratů pro Evropu) spolu se Zelenými, kteří jsou každodenně konfrontování s úzkostnými stavy socialistů a lidovců. Jeden z těchto liberálů, britský europoslanec Andrew Duff, nabídl nedávno postup, kterak se dostat ze slepé ulice ústavní krize. Ačkoliv své myšlenky připravil na půdě parlamentu s Johannesem Voggehuberem, eurokolegou za Zelené, největšího ohlasu se mu dostalo počátkem prosince v italském Janově v rámci tzv. Občanského konventu.

Itálie je tradičně země, odkud vzešly skutečné impulsy pro budoucí podobu Evropské unie (Altiero Spinelli, Alcide de Gasperi). Má sice trochu zastřené hledí figurou premiéra Silvio Berlusconiho, uprostřed často drobných regionů, které se před časem probudily z letargie, ale existuje silná občanská společnost. Výrazem sebevědomí je i nejnovější Manifest občanského konventu, který v Janově převzal impulsy Duffova-Voggenhuberovým návrhů. O co jde?

Základem je právě tolik skloňovaná diskuse, nikoliv pouze ta stylizovaně televizní, ale široce občanská až do nejvyšších pater parlamentu – a to i na úrovni parlamentů národních včetně toho evropského (jaro 2006). Krokem druhým je příprava „nového konventu“, který by doplnil stávající návrh ústavní smlouva zahrnul do něj připomínky ze široké reflexe (rok 2007). Vrcholem, a krokem číslo tři, by bylo celoevropské konzultativní referendum současně s evropskými volbami (rok 2008).

Rámec evropské krize, která je v současném britském pojetí plná neskrývaného cynismu (rozpočet na léta 2007-2013), je hozenou rukavicí do tváře také nám. Je dnes i na českých parlamentářích, neziskových organizacích a silných osobnostech, aby se nenechaly vyvést z míry těmi, kteří dávají před demokracií přednost totalitnímu myšlení.

Autor je publicista, spolupracuje s Cestou změny a Evropskou demokratickou stranou.

                 
Obsah vydání       8. 12. 2005
8. 12. 2005 Ricová: Američané nesmějí mučit nikde
8. 12. 2005 Brazil Tomáš  Krček
8. 12. 2005 Harold Pinter ostře zaútočil na Bushe a na Blaira
8. 12. 2005 Americký cestující byl zastřelen na letišti v Miami
8. 12. 2005 Hole v ráji Vladislav  Reisinger
7. 12. 2005
8. 12. 2005 Jednooké stanovisko k Číně Milan  Daniel
8. 12. 2005 Tiché dohody a špatné hody Václav  Dušek
8. 12. 2005 Politický komentátor Neff konkrétní mobilní telefon přímo doporučuje! Jan  Čulík
8. 12. 2005 Kudy ven ze slepé ulice evropské ústavní krize? Josef  Brož
9. 12. 2005
8. 12. 2005 Mohou mít občanská sdružení i politické cíle?
8. 12. 2005 Parlamentní demokracie a mládežnický aktivismus Štěpán  Kotrba
8. 12. 2005 Boj s nezaměstnaností – proč nemáme šanci? Miroslav Václav Steiner
8. 12. 2005 Realita - obchodní artikl jednadvacátého věku Filip  Sklenář
8. 12. 2005 Co stojí za teorií přirozených práv? Martin  Ondreját
8. 12. 2005 Jsme nespokojeni s tím, jak se vyšetřuje Czechtek 2005!
8. 12. 2005 K pojmu levice dnes Milan  Neubert
8. 12. 2005 Britney Spearsová v kozačkách, zavěšená do Dlouhého Bidla
7. 12. 2005 Ostravskou Karolinu bylo nutno zbourat Tomáš  Krček
7. 12. 2005 Spojování Urválka s dnešní KSČM, to je jedině dobře
7. 12. 2005 Antikomunistická kampaň posiluje konzervatismus v KSČM
7. 12. 2005 Česká republika nesmí mlčet o hrubém porušování lidských práv v Číně
7. 12. 2005 Mýtus novinářské neutrality a vyváženosti Ivan  Brezina
7. 12. 2005 Riskantní provizorium Oskar  Krejčí
7. 12. 2005 Důchodová reforma Josef  Provazník
7. 12. 2005 Muž žaluje CIA za to, že byl údajně mučen
22. 11. 2003 Adresy redakce
4. 11. 2005 Hospodaření OSBL za říjen 2005

Evropská unie RSS 2.0      Historie >
8. 12. 2005 Kudy ven ze slepé ulice evropské ústavní krize? Josef  Brož
6. 12. 2005 Je jasné, proč Ukrajinci nechtějí do EU Kamil  Abbid
25. 11. 2005 První debata z cyklu Zamyšlení nad Evropou Josef  Provazník
21. 11. 2005 Ač v EU, cizí nechceme a svoje nedáme Bohumil  Kartous
8. 11. 2005 Kam se dívá Evropská unie? Egon T. Lánský
2. 11. 2005 Quo vadis, Evropo Oskar  Krejčí
24. 10. 2005 Je Evropská unie před zánikem?   
31. 8. 2005 Václav Klaus: Evropa musí odmítnout pojem evropského občanství   
24. 6. 2005 Blair: "Je načase, aby se Evropa probudila"   
23. 6. 2005 Britský ministr financí požaduje reformy, aby se EU vyrovnala Číně   
13. 6. 2005 Euro a suverenita Přemysl  Janýr
6. 6. 2005 Rebelie kmánů   
6. 6. 2005 Pozice mrtvého brouka v časech globalizace Milan  Černý
3. 6. 2005 Barroso: Evropská ústava není mrtvá   
3. 6. 2005 Poučení z francouzského a nizozemského NE Michael  Kroh

Evropská ústava a Lisabonská smlouva RSS 2.0      Historie >
8. 12. 2005 Kudy ven ze slepé ulice evropské ústavní krize? Josef  Brož
31. 8. 2005 Václav Klaus: Evropa musí odmítnout pojem evropského občanství   
13. 6. 2005 Evropská integrace ničí sebe samu Martin  Horut
6. 6. 2005 Pánové politologové jistě něco vymyslí Michal  Vimmer
6. 6. 2005 Rebelie kmánů   
6. 6. 2005 Pozice mrtvého brouka v časech globalizace Milan  Černý
3. 6. 2005 Barroso: Evropská ústava není mrtvá   
3. 6. 2005 Poučení z francouzského a nizozemského NE Michael  Kroh
1. 6. 2005 Návrat politiky do Francie Milan  Neubert
1. 6. 2005 Problémy Evropské ústavní smlouvy Martin  Kunštek
1. 6. 2005 PBS: Co bude znamenat odmítnutí EU Francií pro USA?   
31. 5. 2005 Timothy Garton Ash: Francii ovládl strach   
10. 5. 2005 Co se stane po odmítnutí euroústavy?   
28. 4. 2005 Osud evropské ústavy na vážkách Kateřina  Hodická
4. 4. 2005 Utváranie európskej politiky Radovan  Geist