Chavezova strana, "Movimiento Quinta Republica" (Hnutí za pátou republiku) získalo 114 neboli 68 procent ze 167 křesel v novém Národním shromáždění. Ale ostatních 53 křesel nedostane opozice - patří politickým stranám, které podporují Chaveze. A tak má venezuelský prezident celý parlament sám pro sebe! Od nynějška nebude ve venezuelském parlamentě nijak zastoupena opozice. Jsme svědky vzniku "demokratického" systému jediné strany. Vzpomínáte na Národní frontu?

Avšak ti, kteří si myslí, že si Venezuelané opravdu zvolili Chaveze a jeho stoupenci, by měli blíže studovat počty voličů.

Během parlamentních voleb v roce 2000 získala Chavezova strana podporu od 17 procent registrovaných voličů. Tentokrát, i když jeho strana získala skoro 90 procent voličů, ve skutečnosti dostala koalice Movimiento Quinta Republica nyní celkem pouze 22 procent všech registrovaných hlasů.

Avšak těchto 22 procent voličů rozhodlo o budoucnosti celé země. A hlavním Chavezovým cílem je změnit ústavu, zrušit omezení, které brání prezidentovi, aby zastával více než dvě funkční období v úřadě. Chavez chce dosáhnout toho, aby mohl být prezident znovu zvolen do funkce, kolikrát si bude přát. Málokdo pochybuje o tom, že chce Chavez zůstat u moci až do smrti, jako nějaký Fidel Castro.

Venezuela je země, kde když jedete například z letiště do Caracasu vidíte "revoluční výzdobu", která pokrývá celé město - vládní reklamní panely, které tvrdí, že je Venezuela "Ahora Para Todos"! (Nyní pro každého!), jiné hlásají "Socialismo Para Sempre!" (Socialismus navždy!") Bolivarská univerzita má nad vchodem nápis "Viva Socialismo!" Mnoho továren pomáhají spravovat dělníci. Jeden můj levicový přítel novinář byl překvapen, když viděl, jak schůze 1000 dělníků ve státní hliníkárně ALCASA diskutuje o tom, jak má být továrna řízena.

To zní jako velmi dobrý nápad, že o řízení továrny rozhodují dělníci - ale funguje to někde? Stejně jako se zaměstnavatelé chovají sobecky a jednají jen ve prospěch vlastních zájmů - nedělají i zaměstnanci - jako většina lidí - totéž?

Zatímco však zaměstnavatel zajistí, aby jeho firma prosperovala, zaměstnanci mají většinou zájem jen o to, aby co nejvíce vydělávali, a pravděpodobně aby zároveň i co nejmíň pracovali. Prostě: kdokoliv je u moci, vždycky mu jde o zisky. Až na to, že zaměstnanci nejsou nutně schopni činit nejlepší rozhodnutí ve prospěch konkurenceschopnosti firmy.

To ovšem nemusíme vysvětlovat čtenářům v České republice, kteří vědí, že socialistické řízení podniků vede k poklesu jejich výkonnosti.

Chavezova popularita není jen důsledkem jeho populistických slibů, ale také důsledkem minulosti Venezuely. To je země, kde si zkorumpované elity vždycky odčerpávaly ropné bohatství, zatímco 80 procent obyvatelstvo žilo v chudobě. Avšak změnilo se to za Chaveze?

Vezměme si například brlohy v kopcích kolem Caracasu, kde živoří miliony lidí. Tito lidé mají nyní zadarmo kubánského lékaře, ale přesto dál žijí v chudobě, bez zaměstnání a mnozí bez elektřiny a tekoucí vody. A jsou ti lékaři skutečně zadarmo? Musejí být letecky dopraveni do Venezuely, ubytováni a musejí dostávat plat. A protože je v latinské kultuře nesmírně významná rodina, čtyřikrát do roka jsou dopravováni letecky domů a zase zpět. Za to všechno platí venezuelská vláda.

Nebylo by rozumnější investovat ty peníze do poskytování vzdělání novým venezuelským lékařům? (Venezuela přitom má dost lékařů, jenže podle Chaveze většina z nich podporuje opozici, protože tradičně pocházejí ze středních a vyšších tříd, takže jim vládní platy pro práci pro chudé vyplácet nechce).

Kromě toho, toto tzv. "zdravotnictví pro všechny" vyvolává ve světě palcové titulky, a to se mu líbí.

Venezuelský velvyslanec v Argentině, Roger Capella Mateo, požádal - je to typický příklad Chavezova aktivismu - v sobotu místní média, aby vydala jeho "manifest", jímž požadoval, aby občané Buenos Aires vyšli do ulic demonstrovat na podporu Hugo Chaveze a proti USA. Varoval, že se prý Spojené státy chystají Chaveze svrhnout a "skoncovat s bolivarskou demokracií ve Venezuele".

Evropská unie vyslala 160 pozorovatelů k monitorování voleb, dalších 50 vyslala Organizace amerických států. Ta oznámila minulý týden, že došlo při volbách "k významnému pokroku" směrem k čistému hlasování. Nevyhlásila však, že byly volby čisté.

Elektronické hlasovací strojky, používané při nedělních volbách, původně měly mít schopnost zaznamenávat otisky prstů každého voliče. Tak by úřady věděly, jak každý volič hlasoval. Na naléhání mezinárodních pozorovatelů byla tato funkce strojků na poslední chvíli vypnuta.

Nedaleko Caracasu došlo k bombovým atentátům na ropovod. Pravděpodobně je spáchala radikální opozice. Možná to znamená, že opozice, která nemá po těchto volbách žádný hlas a může se znovu dostat do Kongresu až v roce 2010, začne praktikovat terorismus.

Chavez se rozhodl nyní podporovat kohokoliv, kdo je proti Georgi Bushovi. V pátek oznámil, že znovu navštíví Írán, kde už byl letos v březnu.

Protože Chavez prohlásil Bushe za svého nepřítele, je obdivován po celém světě lidmi, kteří si neuvědomují, že se Chavez od svého amerického protějšku příliš neodlišuje. Oba byli zvoleni demokraticky, na základě populistických příslibů, oba tvrdí svým národům, že je musí ochraňovat před zahraničními nepřáteli. Oba mají nedemokratické tendence - buď si přizpůsobují zákony svým cílům anebo je prostě ignorují, protože vědí, že opozice je bezmocná. Chavez také zasahuje do vnitřních záležitostí jiných zemí, podporuje a poskytuje výcvik partyzánům bojujícím proti kolumbijské vládě. Oba rozdělují svět na ty, kdo "jsou s námi" a kdo "jsou proti nám".

Avšak podporovat Chaveze a Castra jen proto, že máme společného "nepřítele", Bushe, to je jako podporovat Stalina jen proto, že byl proti Hitlerovi. Anebo Leonida Brežněva, protože Ronalda Reagana považovali svobodní lidé na světě za zosobnění zla.

V Brazílii podpořilo 52 milionů občanů ve volbách levičáka a bývalého disidenta Lulu, a to nikoliv hlavně proto, že to byl levičák, ale spíše proto, že se zdál být jediným nezkorumpovaným politikem v zemi. No, nyní, tři roky poté, co se ujal prezidentského úřadu, je jeho vláda postižena největším korupčním skandálem v historii Brazílie! Takže nepřítel našeho nepřítele není nutně hned naším přítelem.

Bush je bezpochyby imperialista bez skrupulí, ale to neznamená, že všichni, kdo jsou proti němu, jsou lepší.