24. 11. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
24. 11. 2005

Konec západní iluze "humánního" high-tech konfliktu:

Monbiotem zmiňovaná hrozná zbraň vznikla  úpravou zastaralé pancéřovky

Evropa - s výjimkou Kypru a Balkánu - už šedesát let nezažila válku. Na území Spojených států amerických se neválčilo dokonce více jak sto čtyřicet let. Většina obyvatel uvedených oblastí proto nemá s ozbrojenými konflikty přímou zkušenost už po několik generací. Zmíněná fakta  částečně vysvětlují úspěch amerického propagandistického konstruktu "high-tech válčení", ale i šok vznikající z konfrontace se skutečnými následky ozbrojeného konfliktu. 

Tvůrci konstruktu "high-tech válčení" se snažili neinformovanou veřejnost přesvědčit, že vyspělé technologie umožňují přesné zásahy vybraných vojenských cílů pokročilou municí (jen za cenu mírných "vedlejších škod"), což údajně minimalizuje utrpení civilního obyvatelstva. Jde však o falešný obraz současné "omezené" války, který ignoruje některé základní strategické postuláty (už Clausewitzem formulovaný princip eskalace, například). Především však jde o obraz vzniklý neúplným a nepřesným zobrazováním toho, co se na bojišti i v podmínkách omezeného konfliktu skutečně děje.

Superpřesná munice je používána převážně k ničení důležitých budov a stacionárních instalací. Je pravda, že protivníkův týl se bez řady zničených stacionárních cílů těžko obejde. Na druhé straně samotné vojenské jednotky - včetně pěších guerillových bojovníků - mají obvykle charakter rozptýlené a pohyblivé síly, proti níž lze superpřesnou munici nasadit jen málokdy. Z tohoto hlediska jsou "přirozeným" doplňkem superpřesných zbraní zbraně s plošným účinkem, například nechvalně známé kazetové bomby.

Jinak řečeno: není reálné myslet si, že jakákoliv válka, která bude v současnosti vedena, se omezí na použití superpřesné munice. Protivník učiní všechno pro to, aby možnost nasadit tuto munici co nejvíce ztížil: bude působit rozptýleně, pokusí se neustále manévrovat, a pokud nebude moci učinit ani první, ani druhé, "přilepí" se k civilním objektům.

Je to velmi smutné, ale měli bychom se konečně vzdát představy, že Clausewitzův princip eskalace, podle nějž každá válka přirozeně spěje k válce totální,  v éře vyspělých technologií přestal platit. Je tedy nereálné souhlasit s nějakou válkou a zároveň jedním hlasem zcela vážně požadovat, aby v ní nebyly používány kazetová munice, uranová munice, aerosolové nebo jiné termobarické zbraně či třeba zápalné zbraně. Toto se věrohodně může dít jedině v kontextu výzev formulovaných podle modelu: "Když už X, tak aspoň ne Y". Výchozím předpokladem je tu tvrzení, že ani X vlastně nemělo nastat - ale už nastalo, takže se nedá dělat nic lepšího, než je aspoň udržovat v jistých mezích.

Přinejmenším část výše vyjmenovaných bojových prostředků má totiž v arsenálech válčících armád své pevné a nezastupitelné místo. Některé z nich lze snad s menšími obtížemi nahradit, nebo od nich úplně upustit (je například otázka, zda je opravdu nutné užívat zápalných zbraní), použití jiných je však hodnoceno jako tak výhodné, že se jich armády nejsou ochotny za žádnou cenu vzdát. Munice z ochuzeného uranu je například standardní protipancéřovou municí americké armády a kdokoli souhlasí s tím, aby do nějakého boje vyjely americké tanky Abrams či vzlétly bitevní letouny A-10, souhlasí vlastně také s tím, že dané území bude zamořeno jedovatým těžkým kovem, podle některých pramenů navíc zbytkově radioaktivním. Kdo souhlasí s válkou proti protivníkovi, který nasadí dlouhé pohyblivé kolony nákladních aut nebo zvířat, případně pěší či motorizované jednotky pohybující se volným terénem, bude se muset smířit s tím, že dojde i k nasazení kazetové munice (dělostřelecké nebo letecké).

A kdo souhlasí s tím, aby v nějakém městě bojovala americká námořní pěchota, neměl by se zase rozčilovat nad tím, že přitom používá své standardní zbraně. Třeba Shoulder Mounted Assault Weapon - Novel Explosive (útočnou zbraň odpalovanou z ramene a využívající neobvyklé výbušniny: SMAW-NE). Jde vlastně o úpravu velmi zastaralé americké pancéřovky M72 LAW ráže 66 milimetrů, která byla vybavena novou bojovou hlavicí s termobarickým účinkem.

George Monbiot ve svém článku z tohoto týdne uvádí, že termobarické zbraně lze co do účinků tlakové vlny srovnávat s taktickými jadernými zbraněmi. Zapomněl však dodat, že toto tvrzení v plném rozsahu platí jen v případě těžké letecké munice nebo bojových hlavic velkých taktických raket. Pokud by byla řeč o  americké pumě BLU-118/B nebo ruské raketě Iskander-E o doletu 300 kilometrů (právě její použití proti Groznému popisuje citovaný článek v Gazette), byly by Monbiotem uvedené údaje zcela adekvátní. Takto však musíme konstatovat, že Monbiot opět poněkud přehání.

Termobarické hlavice pro pancéřovky jsou původně ruským vynálezem. Účinek 105 mm termobarického náboje TBG-7V pro zbraň RPG-7 však bývá srovnáván s účinky dělostřeleckého granátu ráže 122 mm, nikoli s výbuchem jaderné bomby. Tedy: exploze náboje o průměru takřka 1,6 násobku náboje americké zbraně SMAW-NE je obdobou výbuchu standardního dělostřeleckého granátu ruské armády. Předpokládáme-li, že Američané byli při modernizaci zbraně LAW velmi úspěšní, můžeme jim přiznat, že při ráži mírně přesahující 60% ruského náboje dosáhli účinků zhruba srovnatelných s dělostřeleckým granátem ráže 155 milimetrů, což je zase jejich standardní ráže. Článek popisující účinky zbraně SMAW-NE, který doprovázejí fotografie zbořené budovy, nám umožňuje označit toto srovnání za přibližně adekvátní.

Nechci se nyní pouštět do absurdního dohadování o to, zda je tedy nakonec lépe bydlet v domě zasaženém termobarickou hlavicí pancéřovky či v domě zničeném 155 milimetrovým dělostřeleckým granátem. (Co projektil podobné ráže svede i pouhou kinetickou energií, to si za ministrování Antonína Baudyše vyzkoušel i jeden český občan, jehož dům pobořil cvičný granát.) 

Bez ohledu na výsledky podobných pochybných tahanic lze říci, že použití jakýchkoliv zbraní s masivním ničivým účinkem v městských podmínkách za přítomnosti mnoha civilistů je zločinem proti mezinárodnímu právu. A to nakonec zcela nezávisle na tom, zda se jedná o dělostřelecké granáty s bílým fosforem, podkaliberní střely z ochuzeného uranu, kazetovou munici, termobarické zbraně nebo klasické (HE) dělostřelecké granáty.

Pokud Monbiot akceptoval americké vysvětlení, že bílý fosfor byl ve Fallúdži použit k vyhánění nepřátelských bojovníků z jejich bojových stanovišť,  nikoliv proti civilistům, zapomněl v tomto případě prozkoumat, co přesně znamená výraz "bojové stanoviště". S pravděpodobností hraničící s jistotou by pak zjistil, že se tato stanoviště nacházela přímo v civilních nebo církevních budovách, či v jejich bezprostřední blízkosti. Výraz "bojové stanoviště" je v případě nasazení fosforu stejně manipulativní jako výraz "opevněný dům" v případě užití termobarické zbraně. Tu i onde je cílem zakrýt skutečnost, že v bojové zóně je přítomno a bojovou činností přímo ohroženo značné množství civilistů.

S tím souvisí ještě jedna věc, která zůstala mimo Monbiotovu pozornost. Američané nebyli jediní, kdo porušil mezinárodní právo válečné. Povstalci sami svým chováním po dlouhou dobu nezodpovědně ohrožovali civilní obyvatele města Fallúdža. Prohřešek protivníka však USA nezbavuje povinnosti ctít vlastní mezinárodní závazky v neztenčené míře. Povstalci byli pro své jednání označeni za teroristy a byla jim upřena práva jinak garantovaná válečným zajatcům. Jak ale označit chování supervelmoci, která válečné právo také nedodržuje, ale současně všemi možnými i nemožnými způsoby blokuje vznik Mezinárodního soudního tribunálu pro válečné zločiny? A kdo má vůbec možnost jí za to cokoliv upřít?

Vidíme tedy, jak Američané sami kážou, ale nečiní. Což nás  nevyhnutelně přivádí k závěru, že je žádoucí, aby tedy válčili co nejméně a jen v opravdu odůvodněných případech. Válka proti Iráku, jak se ukázalo, takovýmto odůvoděným případem není, protože její vznik byl pravěpodobně spojen se zmanipulováním zpravodajských informací a jistě souvisel s účelovou dezinterpretací mezinárodního práva. 

V danou chvíli však také bohužel neexistuje politické řešení, které by po okamžitém stažení okupantů přineslo těžce zkoušené zemi mír. O tom, zda jde o ten pravý okamžik pro účelové opuštění tradic střízlivé britské žurnalistiky, by se tedy dalo s úspěchem pochybovat.

                 
Obsah vydání       24. 11. 2005
24. 11. 2005 CIA: Ředitel pro mučení
24. 11. 2005 Monbiotem zmiňovaná hrozná zbraň vznikla  úpravou zastaralé pancéřovky Karel  Dolejší
24. 11. 2005 Joseph Wilson: "Bushovi poradci Blaira podvedli"
24. 11. 2005 Nepotřebnost literatury a bezprizornost spisovatele Michal  Černík
24. 11. 2005 Profil vraha Zdeněk  Jemelík
24. 11. 2005 Německo-americký konflikt kvůli válce v Iráku je minulostí Radek  Vogl
24. 11. 2005 Proč se ženy nedívají na gay porno? Jan  Stern
23. 11. 2005 Blair se pokouší umlčet britská média
24. 11. 2005 Na šachovnici jménem Evropa Karel  Moudrý
24. 11. 2005 Veřejná diskuse o násilí na ženách v Brně
9. 12. 2005
24. 11. 2005 Ropný zlom: nejperspektivnější je jaderná energie
24. 11. 2005 Sexualizace hlouposti do každé rodiny Karel  Moudrý
24. 11. 2005 Matematika Imperiál Glory, aneb svět peněz a moci dle pánů Renčína a Klause Jaroslav  Pour
23. 11. 2005 Monbiot: Američané užívali ve Fallúdži termobarických zbraní, jako Rusové v Čečně
23. 11. 2005 Pilsudského stín nad polskými gayi Pavel  Pečínka
23. 11. 2005 Podmínky konkursu na zástavbu Karoliny jsou sporné
23. 11. 2005 Francouzští socialisté vyšli ze sjezdu sjednoceně, ale... Lucie  Doleželová
23. 11. 2005 Věž ze slonoviny Alex  Koenigsmark
4. 11. 2005 Hospodaření OSBL za říjen 2005