Sdělovací prostředky udělaly z aféry kolem bílého fosforu skutečný zmatek. Nejprve tedy musíme odstranit všechna jimi vytvořená nedorozumění, píše George Monbiot v deníku Guardian. Neexistují žádné konkrétní důkazy, že bylo bílého fosforu užíváno proti civilistům. Toto tvrzení obsahoval italský dokumentární film Skrytý masakr. Dokazoval to fotografiemi mrtvol, na nichž oběti "se staly terčem podivných zranění, některé byly spáleny až na kost, jiným visela z těla kůže..." Monbiot požádal Chrise Milroye, profesora forenzní patologie, aby posoudil italský dokumentární film. Milroy uvedl, že ve filmu nejsou žádné důkazy, z nichž by vyplynulo, že uvedené mrtvoly byly spáleny fosforem. Zčernaly a přišly o kůži "v důsledku rozkladu". Nevíme, jak tito lidé zemřeli.

Avšak existují konkrétní a přímé důkazy, že bílý fosfor byl užíván jako bojové zbraně proti povstalcům ve Fallúdži. Jak na to poukázal Monbiot minulý týden, důstojníci americké pěchoty přiznali, že bílého fosforu užívali na vyhánění povstalců z úkrytu. Mluvčí Pentagonu sdělil BBC, že "bylo používáno bílého fosforu jako zápalné zbraně proti nepřátelským bojovníkům". Tvrdil,že "to není chemická zbraň". Tyto zbraně nejsou zakázány ani nejsou protizákonné. Většina médií přijala tato dementi. Avšak konvence o chemických zbraních konstatuje, že používání jedovatých vlastností nějaké chemikálie jako zbraně je protizákonné, ať je cíl jakýkoliv.

Pentagon tvrdí, že bílý fosfor lidi spaluje a neusmrcuje je otravou, proto se ho týká pouze protokol o zápalných zbraních, který Spojené státy nepodepsaly. Avšak bílý fosforus je zápalný i jedovatý. Plyn, který z něho vzniká, napadá sliznice, oči a plíce. Jak řekl Peter Kaiser z Organizace pro zákaz chemických zbraní společnosti BBC: "Jestliže mají být používány žíravé vlastnosti fosforu jako zbraně, to je samozřejmě zakázáno, protože všechny chemické prostředky, užívané proti lidem či zvířatům, které způsobují zranění nebo smrt prostřednictvím jedovatých vlastností chemikálie jsou považovány za chemické zbraně."

Americká armáda dobře ví, že užívání fosforu jako zbraně je ilegální. Ve své Bitevní knize, kterou vydala americká vojenská kolej velitelství a generálního štábu ve Fort Leavenworthu v Kansasu, se praví: "Je proti zákonu pozemní války používat bílý fosfor proti osobám."

Blogger Gabriele Zamparini našel odtajněný dokument z amerického ministerstva obrany, datovaný duben 1991 s titulem: "Možné užívání chemikálie fosfor". "Během brutálního útlaku, které následovalo po kurdském povstání," praví se v dokumentu, "irácké jednotky loajální vůči Saddámu Husajnovi zřejmě použily chemické zbraně bílého fosforu proti kurdským povstalcům a proti obyuvatelům provincií Erbil a Dohuk v Iráku. Chemická látka bílý fosfor byla střílena dělostřelectvem a z bojových vrtulníků. Tyto zprávy o užívání chemické zbraně bílého fosforu se rychle rozšířily. Stotisíce Kurdů uprchly z této oblasti." Jinými slovy, Pentagon nemá pochyb, že je bílý fosfor chemická zbraň.

Povstalci by však byli stejně usmrceni nějakým způsobem. Není tedy jedno, že proti nim byly použity chemické zbraně? Není to jedno, míní autor. Každý, kdo kdy viděl fotografie slepých veteránů z první světové války, pochopí, proč je důležité mezinárodní právo a proč je nebezpečné ho ochromovat.

Avšak užití chemických zbraní byl válečný zločin uvnitř jiného válečného zločinu v dalším válečném zločinu. Invaze do Iráku i útok na Fallúdžu byly protizákonými agresemi. Než američtí vojáci zaútočili na Fallúdžu, zabránili mužům "bojového věku", aby město opustili. Ve městě zůstalo mnoho žen a dětí - reportér deníku Guardian odhaduje, že jich tam zbylo kolem 30 000 - 50 000. Američtí vojáci však s městem zacházeli, jako by tam zůstali jen bojovníci. Zbourali tisíce budov, protizákonně zakázali iráckému Červenému půlměsíci vstup do města a podle zvláštního zpravodaje OSN užívali "hladu a odpírání pitné vody jako válečné zbraně proti civilnímu obyvatelstvu".

Četl jsem svědectví o útocích na Fallúdžu v americkém vojenském časopise Marine Corps Gazette, pokračuje autor. Vojáci, jak se zdáli, naprosto věřili svým velitelům. V jednom článku se tvrdí, že "nepřítomnost civilistů znamenala, že vojáci mohli užívat před vstupem do domů explozivních zbraní." V jiném článku se tvrdilo, že ve městě zůstalo méně než 500 civilistů.

V tomto časopise však bylo publikováno závažné zjištění. Američtí vojáci používali k útokům ve Fallúdži zbraní ozbrojených hlavicemi obsahujícími "asi 35 procent termobarické výbušniny NE a 65 procent standardní vysoce efektivní výbušniny". Těchto zbraní užívali opakovaně ke zboření stropů v domech. Padající stropy rozdrtily povstalce opevněné ve vnitřních místnostech. "Množství munice, užívané pro vyčištění těchto domů, bylo obrovské."

Američtí vojáci mohou těžko tvrdit, že by nevěděli, co tyto zbraně dělají. Článek, který vyšel v tomto vojenském časopise v roce 2000, podrobně líčí, jak fungují termobarické zbraně, jichž užívali Rusové v městě Groznyj. Termobarické zbraně vytvářejí mrak těkavých plynů anebo jemmého výbušného prachu. Tento mrak se pak zapálí. Vznikne ohnivá koule, která spálí celou oblast a spotřebuje v ní veškerý kyslík. Absence kyslíku vytváří obrovský tlak. Osoby pod ohnivým mrakem jsou doslova rozmačkány na kusy. Mimo oblast mraku letí tlaková vlna rychlostí asi 3000 metrů za sekundu. V důsledku toho mají termobarické zbraně efekt taktických jaderných zbraní bez následné radiace. Osoby, které se octnou pod aerosolovým mrakem, zemřou spálením nebo tlakem. Osoby na okraji mraku jsou postiženy vážnými zraněními. Důsledkem jsou popáleniny, zlámané kosti, zranění z letících trosek a slepota. Zranění ze silného tlaku mohou vyvolat vzdušnou embolii v tepnách, mnohonásobné vnitřní krvácení v játrech a ve slinivce břišní, kolaps plic, protržení bubínků a vytržení očí z očních důlků."

Je velmi obtížné, jak by bývalo bylo možné užívat těchto zbraní ve Fallúdži bez zabíjení civilistů.

Vysvětluje to, odkud se vzaly civilní mrtvoly, jejichž záběry obsahoval italský dokumentární film.

Je snad nějaký válečný zločin, který západní koaliční vojska ve Fallúdži nespáchala?

Podrobnosti v angličtině ZDE